4 Metody čtení

společnosti. Žáci se učili nejdříve číst a psát písmena velké tiskací abecedy,
k tomu jim sloužila jména žáků ve třídě. Zapisovali je ve formě zkratek, např. A.
znamenalo Anička. Postupně se pomocí fonetických cvičení propracovali
k náslovné hlásce, jejímu označení písmenem a k syntéze písmen do krátkých
slov. Po zvládnutí velkých hůlkových písmen přešli k velkým tiskacím s patkami,
od nich k malým tiskacím a konečně i k psacím tvarům. Při čtení nepracovali se
slabikou, psaní se za čtením opožďovalo. Na principech genetické metody
zpracoval Kožíšek své čítanky „Poupata“ a „Sluníčko“. Od konce minulého století
se genetická metoda v našich školách používá v úpravě Jaroslavy Wagnerové.
Metoda Pavlovského
Také se označuje jako slabiková metoda souhlásková. Na rozdíl od většiny
autorů syntetických slabikářů, kdy se k souhlásce postupně přidávají samohlásky,
postupoval Josef Pavlovský ve svém slabikáři „S úsměvem!“ obráceně. Spojoval
všechny samohlásky s jednou souhláskou, např. ba, ca, ča da, ďa atd. Potom žáci
četli věty ze slov, v nichž se vyskytovala jen jedna samohláska, např.: Bába má
káčata. K vyvozování slabik se využívalo nápovědných obrázků.
4.2 Metody analytické
Potíže, které žákům přinášely syntetické postupy při počátečním čtení,
vedly k tomu, že se někteří autoři začali zabývat postupy opačnými. Vycházeli
z celku a jeho analýzou dospěli až k základním prvkům, k hlásce a písmenu. Za
zakladatele analytického přístupu ve výuce čtení je pokládán Francouz J. J.
Jacotot, který analytickou metodu použil poprvé v roce 1818. K nám se dostala
přes Německo.
Metoda Jacototova
Učitel ukázal žákům větu a přečetl ji. Žáci ho napodobovali, opakovali po
něm, až dovedli sami ukázat i přečíst kterékoli slovo. Analýzou slov dospěli
38