4 Metody čtení

Metoda skriptolegická
Žáci se učili číst psaním. Žáci sluchově rozkládali větu na slova, slova na
slabiky a slabiky na hlásky, současně si cvičili ruku pro psaní. Vyvozenou hlásku
vyslovovali, užívali v jiných slovech. V další fázi učitel napsal na tabuli psací
písmeno označující danou hlásku, žáci písmeno psali na tabuli a do sešitů.
Postupně se takto učili dalším písmenům, osvojená písmena spojovali se
samohláskou do slabik atd. Po malých psacích písmenech následovala velká,
písmo tiskací ve stejném pořadí až po nich. Také Komenský doporučoval, aby se
čtení a psaní učilo pospolu. Metodu skriptolegickou použili ve svém „Slabikáři
pro školy obecné“ A. Frumar s J. Jursou.
Metoda mnemotechnicko-skriptolegická
Je variantou metody skriptolegické, využívala nápovědných obrázků.
Obrázky napovídaly slovo, náslovnou hlásku i její grafickou podobu, tedy
písmeno. Např. v Kubálkově slabikáři „U nás“ má Anička zástěrku ve tvaru
písmene A, ve „Slabikáři našeho Jarouška“ Václava Bohdaneckého je svazek
cibule stočen do tvaru písmene C. Avšak je při vyučování „v určitém stadiu nutno,
aby dítě včas zapomnělo nápovědný obrázek. Vzpomínka na něj brání rozumět
písmu hláskovému“ (Kohoutek 1968, s. 19).
Metoda Petrákova
J. E. Petrák používal při čtení zpočátku jen tiskacího písma, žáci od
počátku čtou a píší velkou i malou tiskací abecedou. Psací písmo se odsunuje na
pozdější dobu. Žáci čtou postupným připojováním písmen, proto se jí také říká
metoda postupného a kontrolního průvodního čtení slov. Poznání hlásek a písmen
je rozvrženo na celý rok, žáci čtou např.: k, ko, kov, ková, kovář. Petrákova
metoda se u nás příliš neujala, objevila se např. ve slabikářích Kožíškových a
Kubálkových.
Metoda genetická
Bývá nazývána též metodou zapisovací neboli Kožíškovou. Kožíšek
postupuje podobnou cestou, jakou se ubíral vývoj písma v historii lidské
37