4 Metody čtení

4 Metody čtení
„Metoda je plánovitý, promyšlený a účelný postup činnosti, objektivně –
pokud možno exaktně – zdůvodněný. Cílem metody je dosáhnout úspěchu. Volba
nejvhodnější metody závisí na mnoha podmínkách a předpokladech. Pokud se
jedná o vyučování, je bezpodmínečně nutno přihlížet především ke všem
individuálním zvláštnostem žáků; svůj význam však nesporně má také osobnost
učitele“ (Synek 1978, s. 153).
Metod vyučování čtení je mnoho, nezřídka dochází k jejich vzájemnému
prolínání. Podle toho, která složka čtecího procesu v počátečním období výuky
čtení převládá, dělíme metody počátečního čtení na tři hlavní skupiny:
1. Metody syntetické
Historicky jsou pravděpodobně nejstarší, u nás jsou doloženy od 1.
poloviny 16. století. V těchto metodách se vychází od izolované hlásky a k ní
přidruženého písmene. Po poznání těchto základních prvků dochází k jejich
spojování ve slabiky a slova, tedy k sluchové, zrakové a mluvní syntéze.
Zdůrazněna je technika čtení, která předchází porozumění. Učebnice podle
syntetických metod bývají nazývány slabikáře.
2. Metody analytické
Historicky jsou mladší, u nás se používají od 2. poloviny 19. století.
Vychází se z celku, jeho analýzou se dospívá k poznání základních zrakových a
sluchových prvků, k hláskám a písmenům. K porozumění čtenému jsou žáci
vedeni od samého začátku čtecího procesu. Učebnice, které vycházejí z
analytických metod, se většinou označují jako čítanky.
3. Metody analyticko-syntetické
Historicky jsou nejmladší, k zavedení analyticko-syntetické metody došlo
u nás na počátku 2. poloviny 20. století. Vychází ze zásady, že číst a psát můžeme
jen tehdy, pochopíme-li hláskovou skladbu slov. Proto bývá tato metoda
34