4 Metody čtení

automatizace, je završením mnohdy klopotného úsilí žáků i učitele. Právě důraz
na technologickou stránku je důvodem kritiky syntetických postupů
uplatňovaných v metodách čtení. K těmto metodám lze zařadit i metodu u nás
tradičně nejpoužívanější, metodu hláskovou analyticko-syntetickou. Pro modely
čtení vycházející ze syntetických přístupů, kdy se postupuje od základních prvků
k vyšším celkům, se v současné době užívá označení bottom-up model
(Zápotočná 2001; Wildová 2005b).
3.3.2 Analytické přístupy
Jestliže syntetické přístupy ke čtení jsou založeny na předpokladu, že
k osvojení čtení může dojít jen postupným zvládáním jednotlivých úrovní od
nejnižších k nejvyšším, přičemž žádná z nich nesmí být vynechána, a porozumění
čtenému tento proces korunuje, analytické přístupy vycházejí z předpokladu
opačného. Východiskem je význam slova, kontext, dosavadní zkušenosti a
očekávání. Postupují od nejvyšších úrovní, k poznání základních elementů
dochází následně. Tyto přístupy, které se v poslední době stále více prosazují, se
označují jako tzv. top-down model (Zápotočná 2001; Wildová 2005b).
V tomto pojetí je čtení chápáno jako smysluplná činnost, probíhající ve
vzájemné interakci čtenáře a textu, v níž důležitou roli hrají procesy anticipace a
predikce, širší sociální souvislosti, včetně motivace, postojů aj. Při reedukaci pak
nejde o mechanický nácvik izolovaných dovedností, ale jejím východiskem je
kontext a porozumění. Metody čtení založené na analytickém přístupu mají svá
teoretická východiska v celostní a tvarové psychologii. Od samého počátku
kladou na první místo význam slova, primární je čtení s porozuměním.
K osvojení abecedního kódu dochází postupně, žák se na něm podílí svou vlastní
tvořivou činností. Příkladem analytických přístupů ke čtení je globální metoda.
Kritika analytických přístupů se zaměřuje především na to, že žáci při čtení často
hádají a jsou příliš vedeni kontextem.
28