4 Metody čtení

významy. Postupně také může být vynechávána doprovodná řečová kinesteze,
příslušné významové souvislosti nebo představy se při čtení vybavují souběžně.
Sillamy (2001) považuje čtení za činnost, jejíž prostřednictvím se
seznamujeme s psaným textem a při níž chápeme význam znaků kodifikovaných
danou společností. Předpokladem je mentální úroveň alespoň šesti let, dobrá
prostorová orientace bez poruch lateralizace a dobrá časová orientace.
Čtení je podle Zápotočné „poměrně složitý, mimořádně komplexní,
mnohakomponentový a mnohaúrovňový, dynamicky se měnící psychologický
proces.“ (Zápotočná 2001, s. 285). Na čtení se tedy podílí celá řada dílčích
komponentů a subkomponentů, tvořících určitou hierarchickou strukturu, která
se v čase dynamicky mění. Časem je míněn jak psychický vývoj jedince, tak
průběh samotného aktu čtení. K dynamickým změnám pak dochází tím, že se
mění role jednotlivých složek čtení, kterou v daném momentu sehrávají.
Dynamika se týká i dlouhodobého hlediska, to znamená, že jiná je struktura
procesu čtení u začínajících čtenářů, jiná u čtenářů vyspělých.
Bicek uvádí, že začátečník, který si čtení teprve osvojuje, má čtecí pole
omezeno jen na jedno písmeno. „Aby mohl přečíst slovo, musí se podívat na
každé písmeno a připomenout si jemu odpovídající zvuk“ (Bicek 1985, s. 27).
Hláskování však ještě není čtení. Velmi nesnadné je pro začátečníka také
pochopení smyslu čtených slov. K proniknutí do smyslu textu dochází až na
základě spojení zrakového vjemu s jeho řečově-sluchovým korelátem.
Uvědomělost čtení se zvyšuje s postupným zlepšováním plynulosti čtení,
důležitou roli hraje dohadování smyslu, rozšiřování čtecího pole.
Podle Manguela víme, že proces čtení nelze vysvětlit nějakým
mechanickým modelem, víme také, že čtení se odehrává v jistých oblastech
mozku a „že závisí na naší schopnosti dešifrovat a používat jazyk, materiál slov,
z nichž se tvoří text a myšlenka“ (Manguel 2007, s. 58). Avšak definovat
uspokojujícím způsobem, co všechno děláme, když čteme, zatím nedovedeme,
neboť čtení je pravděpodobně stejně složité, jako samo myšlení.
V současné době není podle Najvarové čtení chápáno jen „jako pouhé
převzetí významu tak, jak byl do textu zakódován autorem“. Neplatí již
„přesvědčení, že z téhož textu si každý čtenář převezme tentýž význam“. Čtení je
24