4 Metody čtení

význam písmen ve slově, která kromě jiného mají i funkci orientačních bodů.
Čtenáře rozděluje na dva typy, objektivní a subjektivní. Pro objektivní typ je slovo
soustava písmen, čte je všechna podrobně, při čtení je přesnější, ale pomalejší.
Subjektivní typ čte poměrně rychle, pravděpodobně podle dominantních znaků
vnímá celé slovo, ale ne detailně, proto se často plete. Podle Jegorova nejsou tyto
čtenářské typy projevem osobnosti, ale důsledkem metody vyučování. V procesu
vývoje čtení rozlišuje tři základní stadia. Prvním je analytické stadium, které
začíná hláskovou analýzou slova a přechází na rozlišování slabik. V druhém
stadiu dochází k vytváření celostných struktur slova nebo částí slov a postupně
k vytváření složitějších struktur ze dvou až tří jednodušších slov. Třetím stadiem
je soustavná automatizace procesu. Chápání čteného se vyvíjí a ustaluje průběžně,
vždy se za postupným osvojováním schopnosti číst opožďuje. Upevňuje se
především v závislosti na schopnosti celostně postihovat struktury čteného textu.
Ve své studii pojednává Vašek (1986) také např. o pojetí Lurijově a
Štúrově, zmiňuje se o názoru Vernonové. Lurija udává, že čtení a psaní jako
zvláštní forma řečové aktivity se od ústní formy liší genezí, psychofyziologickou
skladbou a funkcionálními zvláštnostmi. Na rozdíl od obvykle automatické ústní
řeči, je psaná řeč od začátku činností organizovanou. Nejvýraznější obtíže při
učení čtení vidí v procesu splývání ozvučených písmen do slabik, jejich složení do
slov je už podstatně lehčí. Při automatizaci celého procesu se uplatňuje spíše
zrakové poznávání slov, nemusí již docházet k analýze jednotlivých písmen a
jejich syntéze. Čtení se tak blíží k procesu chápání ideogramů. Podle Štúra jsou
hlavními činiteli pro normální vývoj způsobilosti čtení především primární
funkce senzorických kanálů, které umožňují vlastní příjem prezentovaného
materiálu ke čtení, dále přechod od vizuálně percipovaného materiálu k opticko-
akustickému, jež určují převodové mechanismy, zpravidla označované jako
centrální činitelé, správná metodika při vyučování čtení, kognitivní schopnosti,
které jsou důležité k pochopení čteného, a motivační faktory. Obdobně podle
Vernonové se na procesu čtení účastní zejména zrakové vnímání, sluchově-
jazykové vnímání, procesy myšlení a různé procesy motivace.
Macková uvádí, že „z psychologického hlediska podstata čtení spočívá ve
dvou základních procesech, a to: 1. v přeložení grafické podoby jazyka do nějaké
21