4 Metody čtení

2. Podrobit důkladnému zkoumání problematiku čtení z hlediska běžného
vývoje, prostého opoždění ve čtení, obtíží v souvislosti s vývojovou dysfázií a
obtíží na podkladě specifických poruch učení. Kauzální vztahy nejsou v této
problematice jednoznačně vyřešeny, zkušenosti ukazují, že se při obtížích ve čtení
může jednat o složitou symptomatologii společného centrálně podmíněného
syndromu.
3. Pokusit se redefinovat pojem „opožděný vývoj laterality.“ V literatuře
se tímto pojmem zpravidla chápe stav neustálené laterality při vstupu do školy,
např. jestliže dítě při činnostech střídá ruce i na konci předškolního věku.
V našem výzkumu jsme prokázali, že ke změnám v laterální dominanci, a nejen u
ruky, dochází v mnoha případech i po nástupu do školy a lze předpokládat, že ani
po prvním roce školní docházky nebude vývoj laterality u všech dětí ukončen.
4. Při zkoušce laterality oka důsledně odlišovat případy dvojí dominance.
V běžně používaných testech laterality se tyto případy směšují, výsledky se sčítají
a označují jako nevyhraněná lateralita oka. Jako vhodné se rovněž jeví inovovat
používanou Matějčkovu a Žlabovu zkoušku laterality, příp. standardizovat nový
soubor zkoušek, a zároveň přehodnotit diagnostickou kategorii „ambidextrie.“
5. Upravit normy a hodnotící kritéria některých psychodiagnostických a
didaktických zkoušek s přihlédnutím k pohlaví. Ukázalo se, že zvláště v době
kolem nástupu do školy a v počátečním období školní docházky jsou ve
výkonnosti chlapců a dívek mnohdy značné rozdíly, které jsou spojeny
s biologickými i sociálními faktory.
6. Na velkých vzorcích předškolních dětí ověřit možnosti typologického
přístupu v prevenci obtíží ve čtení, u školních dětí pak při individualizované
výuce i reedukaci obtíží. Typologický přístup obohatit o zřetel k lateralitě ruky,
oka a ucha.
216