4 Metody čtení

3 Teoretické otázky čtení
Znalost psychologické podstaty procesů, které probíhají při učení, je
důležitým předpokladem úspěšné pedagogické práce. Nejinak je tomu pří
osvojování čtení, kdy jen důkladná teoretická příprava, rozsáhlé praktické
zkušenosti a nikdy nekončící sebevzdělávání skýtají záruku, že se učiteli podaří
zprostředkovat tuto dovednost všem žákům.
Čtení je předmětem mnoha výzkumů, jednotliví badatelé i týmy odborníků
se snaží dopátrat k jeho podstatě a souvislostem. Problematika čtení je
zkoumána odborníky z různých disciplín a různých hledisek, pozornost je
věnována vnějším okolnostem i vnitřním. Jsou analyzovány pohyby očí při čtení,
zájem přitahují verbální a percepčně motorické schopnosti a jejich vliv na proces
osvojování čtení, jsou zkoumány mozkové mechanismy, genetické faktory i vliv
pohlaví. Definic a teorií čtení existuje celá řada, je nepochybné, že s rozvojem
poznání budou přibývat další. Jak uvádí Zápotočná, doposud „žádná jednoznačně
platná a uspokojivá teoretická koncepce čtení, která by ho dokázala
vyčerpávajícím způsobem vysvětlit v celé jeho psychologické složitosti,
komplexnosti a variabilitě, jednoduše neexistuje. Existují jen více anebo méně
úspěšné názory a snahy přiblížit se k takovémuto ideálu. Tyto se za téměř stoletou
historii vědeckých výzkumů čtení vyvíjely, měnily, navzájem se konfrontovaly a
ovlivňovaly“ (Zápotočná 2001, s. 283).
3.1 Pojem čtení a teoretické souvislosti
Podle Jiránka (1955), který vychází zejména z Pavlovovy reflexní teorie,
je slovo v optické podobě obrazem předmětů a činností. Je podnětem, který
vyvolává podráždění v optickém analyzátoru, z něhož se vzruch dále šíří do
analyzátoru řečově kinestetického. Tento druh řečové činnosti, kdy na jejím
počátku je slovo v optické podobě a výsledkem slovo v podobě akustické, nazývá
Jiránek čtením. Neoddělitelnou součástí čtení je i porozumění čtenému textu.
18