4 Metody čtení

uky častější výskyt těžších stupňů poruchy než u dyslektiků s lateralitou
vyhraněnou. Jak uvádí Kocurová (2002a), bylo u dyslektiků prokázáno větší
zastoupení levorukosti, ambidextrie nebo zkřížené laterality. Zvýšený výskyt
leváků mezi dyslektiky zaznamenali také Roudinescová, Dearborn, Wall aj. (in
Vašek 1979). Rumsey (1993) naopak konstatuje, že i když se u osob s dyslexií
udává vyšší výskyt levorukosti nebo nevyhraněnosti, novější genetické studie ani
výzkumy ve školách tato tvrzení neprokázaly.
Z hledisky typů laterality „pro nácvik čtení a psaní je výhodou, když
dominance ruky a oka je stejně lateralizována.“ (Kocurová 2002a, s. 18).
Předpoklad o výhodnosti souhlasné laterality pro čtení a psaní uvádí rovněž
Pokorná (2002). Kershner naopak pokládá zkříženou lateralitu za flexibilnější
terén, než je tomu v případě souhlasné laterality ruky a oka (in Jariabková 1987).
Také další autoři, jako např. Monroeová, Dearborn, Eames, zjistili větší výskyt
zkřížené preference ruky a oka mezi slabými čtenáři než u normálních čtenářů,
jiní, např. Gates, Bond, Bennet, tyto závěry nepotvrdili (in Vašek 1979). Milsom
(2008) uvádí, že zkřížená lateralita, levorukost a nevyhraněnost nejsou příčinou
specifických poruch učení, nicméně je mohou častěji doprovázet. Poznatek, že
mezi dětmi s poruchami učení se častěji vyskytuje méně vyhraněná nebo zkřížená
lateralita uvádí také Pokorná (2002).
Podle H. Spionek (1970) je pro počátky čtení a psaní mimořádně
nevýhodná kombinace poruch směrovosti, které jsou následkem levookosti,
s poruchami sluchové analýzy a syntézy. Další nevýhodnou kombinací je spojení
poruch zrakové analýzy a syntézy se slabě vyjádřenou lateralitou ruky nebo se
zkříženou lateralitou.
Jedním z prvních, kdo se zabýval zkoumáním laterality a čtení, byl S. T.
Orton, jeho pojetí je popsáno na jiném místě práce. Jen připomínáme, že za
nevýhodné typy pro čtení pokládal lateralitu s nevyhraněnou dominancí,
zkříženou lateralitu ruky a oka a přecvičené leváctví.
Výsledky výzkumů vztahu laterality a čtení zdaleka nejsou jednoznačné,
závěry si mnohdy protiřečí. Zelinková (2003) se domnívá, že příčinami odlišných
výsledků mohou být nejednotná kritéria pro určení pravorukosti a levorukosti a
nejednotná kritéria pro určení úrovně čtení a poruch učení.
146