4 Metody čtení

dítěti přesně zachytit akustickou podobu slov, proto i slova uložená v jeho
fonologickém slovníku jsou nepřesná. Tyto nepřesnosti pak velmi komplikují
asociace mezi akustickým a grafickým obrazem slov, uvědomování si jejich
hláskové struktury. Na základě těchto zjištění se tak za významný prediktor čtení
považuje úroveň fonematického uvědomování.
Podle Mikulajové (2008) hraje fonematické uvědomování, např. schopnost
sluchové analýzy a syntézy a manipulace s hláskami, zásadní roli při osvojování
čtení v každém alfabetickém jazyce. Také podle Kocurové (2002b, s. 129) „jsou
za nejvýznamnější bezprostřední příčiny poruch čtení a psaní považovány deficity
fonologického uvědomění, které jsou nejsnáze pozorovatelné při opakování,
analýze a syntéze slov beze smyslu, v problémech v manipulaci se slabikami a
v rýmování.“ Podobně vidí obsah pojmů fonologické uvědomění (fonological
awareness) a fonemické uvědomění (phonemic awareness) Zelinková, která se
přidržuje terminologie Mezinárodní dyslektické společnosti. Podle ní fonologické
uvědomění „znamená dovednost hrát si s jazykem. Zahrnuje rýmování, izolaci
první nebo poslední hlásky ve slově, vynechání nebo přidání části slova, dělení
slov na slabiky.“ Fonemické uvědomění je spojeno s pochopením, „že slova a
slabiky jsou tvořeny zvuky řeči, které jsou reprezentovány alfabetickými symboly
nebo písmeny“ (Zelinková 2003, s. 14-15).
Dvořák (2001, s. 200) pojem fonemické uvědomění definuje jako „znalost
fonemických identit, tj. rozpoznání individuálních fonémů v mluvených slovech
v kontextu.“ Foném je podle Dvořáka „minimální jazyková jednotka určitého
jazyka, která rozlišuje význam“ (tamtéž, s. 69) a fonematický sluch „schopnost
rozlišovat ve slovech sluchem hlásky s distinktivní funkcí (fonémy)“ (tamtéž, s.
178).
Rovněž Krasowicz-Kupis (in Bogdanowicz 2005) ve svém výzkumu dětí
na počátku školního vzdělávání prokázala, že úroveň fonologických schopností je
velmi dobrým prediktorem dovednosti čtení a psaní. Nejsilnější vliv na tempo a
správnost čtení zaznamenala v případě fonémové analýzy a syntézy u pseudoslov
a také v dovednosti provádění takových operací, jako oprava vět doplňováním
hlásek a slov. Menší stupeň prediktivnosti v jejím výzkumu vykazovala dovednost
slabikové analýzy a rozeznávání a tvoření rýmů.
143