4 Metody čtení

Řeči expresivní, tedy artikulaci, slovní zásobě, verbální pohotovosti, se
ale nepřisuzuje ve vztahu ke čtení taková důležitost, jako je tomu v případě řeči
receptivní. Matějček (1988) uvádí, že ačkoliv dítě špatně vyslovuje některou
hlásku, může číst stejně kvalitně a s porozuměním jako jiné děti. Nesporné jsou
však důsledky vadné výslovnosti pro psaní, dítě píše tak, jak samo mluví.
Mikulajová (2008) připomíná Lurijův pokus, který prokazuje, že artikulační
složka je v systému psané řeči rovněž zastoupena. Začínající čtenáři si nejprve
nahlas a později šeptem pomáhají mluvením při psaní. Kdyby si měli přitom
vložit špičku jazyka mezi zuby, budou při psaní dělat mnohem více chyb.
Při zvládání čtení tedy hraje pravděpodobně závažnější roli úroveň řeči
receptivní. Ta je spojována s porozuměním řeči, s chápáním smyslu čteného
textu, se schopností naplnit napsané jeho sémantickým obsahem (Žatková 1986).
Je zřejmé, že problémy v receptivní složce řeči úzce souvisejí s celkově
opožděným a nerovnoměrným řečovým vývojem. Dítě začíná pozdě mluvit, má
chudou slovní zásobu, nemá smysl pro rytmus a rým, má slabou verbální paměť,
řeč je agramatická, dlouho přetrvává vícečetná patlavost a také náprava vadné
výslovnosti bývá úporná a zdlouhavá. Tyto nesnáze bývají provázeny opožděním
fonematického sluchu i jazykového citu, často i problémy v motorice, včetně
motoriky mluvidel. Bývají zjišťovány poruchy senzomotorické kordinace a
opožděný, narušený nebo ne zcela optimálně probíhající vývoj laterality.
Jazykový cit, zvláště v jazycích s bohatou flexí, má význam hlavně v psaní, ale
uplatňuje se rovněž i ve čtení. Podílí se na zpracování informace, na porozumění,
ovlivňuje tak i tempo čtení.
Významně těsnou souvislost mezi řečí a obtížemi ve čtení nacházíme u
dětí s vývojovou dysfázií, neboli specificky narušeným vývojem řeči (SLI –
specific language impairment, dle MKN, 10. revize). Děti s vývojovou dysfázií se
vyznačují ztíženou schopností naučit se verbálně komunikovat, přestože
podmínky pro rozvoj řeči mají přiměřené (Dvořák 2001). Vývojová dysfázie je
centrální porucha jazykových schopností, která se projevuje symptomy ve
foneticko-fonologické, morfologicko-syntaktické, lexikálně sémantické a
pragmatické jazykové rovině. Je považována „za jeden z nejspolehlivějších
prediktorů vývojových poruch psané řeči“ (Mikulajová 2008, s. 63).
141