4 Metody čtení

14 Stav dosavadního řešení problematiky
14.1 Řeč a čtení
Je nepochybné, že mezi řečí v mluvené a psané podobě existuje těsný
vztah. Dítě ve svém řečovém vývoji prochází několika stadii. Od rozumění řeči,
přes vlastní mluvení až po čtení a psaní. Jak uvádějí Newton a Thomson (1974a),
psané řeči předchází řeč mluvená.
Příprava na čtení u dětí v předškolním věku spočívá podle Synka
především v optimálním rozvoji mluvené řeči, neboť vyučování čtení je na
dosažené úrovni řečového rozvoje přímo závislé. „U slabých čtenářů bývá
zpravidla odhalen a zaznamenán určitý nerozvoj v řeči mluvené, ať už se týká
zásoby slov, představ a pojmů, fonetické stránky řeči, ovládnutí tvarosloví a
syntaxe aj.“ (Synek 1978, s. 185). Podobně i Zápotočná uvádí, že „velmi dobrým
prediktorem čtení je samotný vývoj řeči a úroveň lingvistických schopností“
(Zápotočná 1995, s. 26). Častější výskyt opožděného vývoje řeči u dětí s dyslexií
uvádí např. Pauc (2002). To však neznamená (Zápotočná 1995), že by dítě, u
něhož nebyly v předškolním věku pozorovány žádné odchylky v řečovém vývoji,
nemohlo mít ve čtení problémy.
Průzkumy opakovaně potvrzují výskyt vadné výslovnosti u velké části
dětí na počátku školní docházky. Tak např. Čorbová a Lišková (1976) uvádějí
44,2 % vadně mluvících, Dufková a Láska (1978) 36,2 %, Půstová a kol. (2001)
36 %. Horklová (1976-77) uvádí 40,4 % vadně mluvících a doplňuje, že nebyla
prokázána souvislost výskytu vadné výslovnosti a tím, zda děti chodily či
nechodily do mateřské školy. Nováčková (1988) zjistila patlavost u více než 20 %
a artikulační neobratnost u 11 % dětí před nástupem do školy. Artikulační
neobratnost spolu s asimilacemi hlásek jsou označovány jako tzv. specifický
logopedický nález. Pokud artikulační neobratnost a asimilace hlásek přetrvávají i
po předpokládaném ukončení vývoje řeči, jsou považovány za příznačné pro
některé specifické poruchy učení a promítají se zejména do pravopisu (Matějček
1988).
140