4 Metody čtení

obecněji a je vhodná jak pro přípravu na školu a prevenci školních obtíží, včetně
čtení a psaní, tak pro terapii obtíží již existujících.
Ve světle dnešního pojetí čtení a psaní, v souvislosti s pojmy literární
gramotnost, čtenářská gramotnost aj., je nepochybné, že osvojování těchto
dovedností nelze spojovat až s nástupem dětí do školy. „Současné náhledy na
psanou řeč jsou však o něco komplexnější, počáteční čtení a psaní chápou zásadně
v kontextu jazyka v tom nejširším smyslu slova“ (Zápotočná 2001, s. 271).
Osvojování čtení a psaní se realizuje jako součást rozvoje jazyka, probíhající
souběžně ve všech jeho součástech a funkcích prostřednictvím jeho smysluplného
používání. Je procesem kontinuálním, který začíná od narození dítěte a s mírnou
nadsázkou ještě dříve.
S grafickými znaky, s písmeny, číslicemi, se slovy a texty, se dítě setkává
odmalička. Seznamuje se s nimi spontánně, zajímá se o ně, pokouší se je
napodobit. Toto období, kdy dítě ještě nečte, ale začíná si uvědomovat důležitost
písmen a textů v životě, má pro jeho vlastní čtenářský vývoj nesmírný význam.
V současné době, i když se nejedná o zcela nové poznatky, se v těchto
souvislostech uvádí termín emergent literacy, v našich podmínkách překládán
jako pregramotnost. V „Anglicko-českém pedagogickém slovníku“ se tímto
pojmem označují „elementární začátky gramotnosti (např. poznání, že v naší
kultuře se píše a čte obvykle zleva doprava a shora dolů); zpravidla předchází
formální výuce čtení a psaní“ (Mareš; Gavora 2002, s. 59). Podobně také podle
Kocurové se u dětí, které ještě nedovedou číst, mohou projevovat znaky
pregramotnosti v tom, že:
- „vědí o existenci čtení jako prostředku k získávání informací,
- vědí, že text se skládá z určitých částí, třebaže je nedokážou pojmenovat,
- vědí, že text se v naší kultuře čte na stránce shora dolů a na řádku zleva doprava,
- jsou schopny identifikovat písmeno jako nejmenší jednotku textu,
- poznají chybný slovosled a tvar slova a jsou schopny je opravit“
127
(Kocurová 2002b, s. 63).