4 Metody čtení

11 Predikce a prevence obtíží ve čtení
Otázka, zda se problémy začít zabývat až v době, kdy nastanou, již dávno
není aktuální. Týmy odborníků stále intenzivněji řeší možnosti eliminace
problémů v jejich zárodku, ale zejména jak jim předejít.
Snaha o předcházení školním obtížím vedla k sestavení řady
screeningových zkoušek. Tzn. takových, které jsou vhodné k použití u široké
populace a jejichž úkolem je odhalit ty jedince, kteří nesplňují daná kritéria.
Smyslem je nejen tyto ohrožené jedince identifikovat, ale zároveň jim vytvořit
takové podmínky, aby byly předpokládané obtíže zmírněny, popřípadě aby k
jejich realizaci vůbec nedošlo. Z hlediska prevence je optimální odhalit příčiny
pravděpodobných obtíží ještě před nástupem do školy a záměrnou stimulací
vývoje opožděných funkcí se snažit o zlepšení jejich úrovně. Vhodnou příležitostí
k tomu bývá doba kolem pěti šesti let věku dítěte, a v případě dítěte s odloženou
školní docházkou doba, kterou dítě takto získá.
Pozornost, která je hlavně v posledních desetiletích věnována pokusům o
sestavení účinných zkoušek k odhalení možných obtíží ve čtení, je v řadě případů
motivována zvýšeným zájmem odborníků o specifické poruchy učení. I zde je
patrná snaha nejen tyto poruchy odstraňovat, ale především jim předcházet. Proto
je kladen důraz na předškolní diagnostiku, a to hlavně u dětí, které jsou selháním
ve čtení ohroženy více než ostatní, např. pro výskyt specifických poruch učení
v rodině.
S ohledem na prevenci specifických poruch učení se tradičního schematu
přidržuje Kocurová (2002b). Do primární prevence řadí systematicky vedenou
předškolní či počáteční školní výchovu a včasnou diagnostiku dílčích deficitů.
Součástí sekundární prevence jsou projekty přímo zaměřené na prevenci
specifických poruch učení. Většina z nich zdůrazňuje stimulaci základních
poznávacích funkcí, nevylučuje se ani seznamování se slovy a písmeny.
Terciární prevence je orientována na emocionální a sociální souvislosti poruch
učení.
119