4 Metody čtení

(Kramplová; Potužníková 2005). Tyto výsledky potvrzují i naše výzkumy,
zjišťuje se, že děti čtou čím dál méně, čtenému nerozumí a čtení je nebaví. Svůj
volný čas raději tráví vysedáváním u počítačů a televize. A bohužel méně čtou i
jejich rodiče. Přestože některé průzkumy uvádějí, že situace není tak dramatická,
k přílišné spokojenosti není důvod. „Nedostatečně zvládnuté čtení omezuje přísun
informací, dítě není schopno prostřednictvím čtení získávat nové poznatky, učit
se“ (Vacínová 1998, s. 98). Neúspěchy ve čtení se pak promítají i do jiných
předmětů, poznamenávají vztah dítěte ke škole a mají vliv i na jeho uplatnění.
Protože „kdo se nenaučí číst nebo se naučí číst jen nedokonale, nemůže v plné
míře rozvinout svoje potenciální vlohy a schopnosti, čímž ochuzuje nejen sebe,
ale i celou společnost“ (Synek 1978, s. 134).
Čtení je nezbytným předpokladem pro vzdělávání. Je důležité k získávání
poznatků, k orientaci v životě a ve světě, je pramenem rozvoje a kultivace
každého člověka, pomáhá nám poznat sama sebe. Rozvíjí představivost, paměť a
myšlení, výslovnost, slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti, napomáhá zlepšovat
jazykový cit, osvojovat si pravopisné normy (Lebeer 2006). Učí soustředěnosti a
trpělivosti, probouzí city, tříbí estetické vnímání. Při čtení se můžeme kdykoli
zastavit, můžeme se vrátit a znovu si vychutnávat krásu slova, snít. Čtení
obohacuje nejen „sféry intelektuálně-poznávací, ale rozvíjí také hodnoty morálně-
společenské“ (Zakrzewska 1996, s. 7) a podle Vaška (1986) je důležitým
prostředkem mezilidské komunikace v každé civilizované společnosti.
S čtením je úzce spojeno psaní. „Čtení a psaní tvoří základ gramotnosti
člověka, je základní podmínkou i prostředkem, umožňujícím rozvoj dalších
intelektuálních schopností člověka“ (Jedlička 1972, s. 5). Psaní slouží k záznamu
myšlenek a předávání informací, je nástrojem komunikace. „Od zavedení povinné
školní docházky je úkol naučit číst a psát považován za základní úkol počátečního
školního vzdělání“ (Kořínek 1985, s. 7). Dovednost číst a psát je „nutností pro
život jedince i celé společnosti. Ten, kdo tuto dovednost dokonale neovládá, je
společensky v krajně nevýhodném postavení. Na čtení a psaní by měl klást
moderní pedagog velký důraz, protože je stále nejdůležitější cestou k získávání
informací a intelektových podnětů. Pro každého jedince je významnou podmínkou
jeho dalšího růstu a vývoje“ (Santlerová 1995, s. 53).
11