4 Metody čtení

zkušenost. Zdena Drnková (1976-77) navrhuje sestavu, která obsahuje 10 zkoušek
pro horní končetiny, 5 pro dolní končetiny a 3 pro oči. Zkoušky pro horní
končetiny dělí na zkoušky unimanuální preference, bimanuální preference a
manuální proficience, u oka rozlišuje zkoušky pro monokulární vidění a
binokulární vidění. Doporučuje, aby se u všech dětí při zápisu do první třídy a
opakovaně pak na začátku školní docházky provedlo krátké orientační vyšetření
laterality horních končetin.
K vyšetřená laterality se přistupuje především v období kolem počátku
školní docházky a to hlavně tehdy, existuje-li u samotného dítěte nebo jeho okolí
pochybnost, kterou rukou má psát. Mnozí poradenští pracovníci provádějí alespoň
orientační zkoušku laterality při vyšetření školní zralosti a velmi často také
v souvislosti se specifickými poruchami učení. Nezřídka je třeba delšího
sledování a použití více souborů zkoušek. Nejčastěji je zjišťována lateralita ruky a
oka, případně i ucha, lateralita dolních končetin se určuje jen výjimečně.
Nejpočetněji jsou zastoupeny zkoušky k určení laterality horních končetin. Pro
oči a uši je jich podstatně méně, přitom posuzování laterality těchto smyslových
orgánů se nemusí obejít bez problémů.
Při určování vedoucího oka jsou vlastně zjišťovány dva druhy oční
dominance. Dominace pro monokulární vidění a dominance pro binokulární
vidění. V prvním případě se jedná o oko, kterého se přednostně užívá při pohledu
jedním okem, např. do kukátka, tzv. oko zaměřovací. V druhém případě pak o
oko, které hraje vedoucí roli při pohledu oběma očima, při vyšetření se určuje
např. pohledem do manoptoskopu, tedy pro prostorové vidění, nazývané oko
řídící nebo také směrové. Výsledky zkoušek se sčítají a jestliže je pro každý druh
vidění používáno jiné oko, hovoří se o ambidextritě. Na tuto disproporci upozornil
již v roce 1968 G. L. Walls (in Drnková; Syllabová 1991). Proto není vhodné
směšovat výsledky jednotlivých zkoušek a dominanci a míru vyhraněnosti je třeba
stanovit jak pro monokulární, tak pro binokulární vidění. Ačkoliv praxe ukazuje,
že většinou jde o totéž oko pro obě funkce, právě ty případy, kdy tomu tak není,
by si zasloužily zvýšenou pozornost. C. H. Delacato (tamtéž) doporučuje, aby pro
zkříženou dominanci ruky a oka bylo v úvahu bráno jen oko řídící, směrové. Jeho
doporučení je v souladu s Walsovou domněnkou, že s mozkovou asymetrií souvisí
117