4 Metody čtení

10.2 Rozložení podle pohlaví
Leváctví a nepraváctví se častěji vyskytuje u chlapců, uvádějí Drtilová
s Koukolíkem (1994). Stejného názoru je např. i Healey (2002), která zároveň
uvádí, že levorukost je častěji zjišťována u dvojčat a dětí s nízkou porodní váhou.
Také podle Bragdona a Gamona (2006) je mezi leváky více mužů (12,6 %) než
žen (9,9 %), avšak u starších lidí je poměr mezi oběma pohlavími vyrovnán (6%).
Vyšší zastoupení levorukosti v mužské populaci se v literatuře konstatuje
téměř bezvýhradně. Tento fakt bývá vysvětlován tím, že dívky jsou tvárnější a
přizpůsobivější, snáze podlehnou tlaku pravorukého prostředí. Předpokládá se
rovněž vliv testosteronu, mužského pohlavního hormonu, na vyvíjející se mozek,
chlapci také bývají častěji postiženi mozkovými dysfunkcemi, poruchami imunity
aj. Naproti tomu ale např. Drnková a Syllabová (1991) ve svém výzkumu
statisticky významný rozdíl ve vývoji ani v proporcích rozložení laterality mezi
pohlavími nezjistily.
10.3 Vývoj laterality
Lateralita se vyvíjí postupně, děti procházejí fázemi, kdy střídavě dávají
přednost jedné či druhé ruce. Podle Černáčka a Podivinského (in Jariabková;
Kováč 1982) probíhá v předškolním věku oscilace ve směru preference ruky a
přibývání pravorukosti. K podobným závěrům došel Seth (in Synek 1984), který
sledoval vývoj koordinace oko-ruka u dětí ve věku 20-52 týdnů. Zjistil postupný
posun od levorukosti k pravorukosti. Podle Annettové (in Synek 1991), autorky
teorie posunu doprava, se část méně vyhraněných leváků v důsledku kulturních
předsudků a působení pravorukého prostředí stane praváky. Této teorii odpovídají
výsledky výzkumů J. Kocha a J. Černáčka (in Synek 1991). Ukázalo se, že děti
kolem prvního půlroku věku dávaly při uchopování převážně přednost levé ruce,
ale v osmém až desátém měsíci již výrazně převažovala ruka pravá. Tento přesun
pokračoval i v dalších obdobích. Postupné snižování procenta leváků uvádí také
113