4 Metody čtení
4 Metody čtení 4 Metody čtení
Údaje o procentuálním zastoupení praváků nebo leváků v populaci se různí. Jsou závislé na věku zkoumaných osob, sociálních a kulturních vlivech aj. Záleží také na tom, zda údaje byly shromážděny pomocí dotazníkového šetření, nebo byly získány na základě objektivních zkoušek. V prvním případě bývá např. levorukost zaznamenána nanejvýš u 10 % zkoumaných osob, v druhém případě převážně v rozmezí 10 až 20 % (Drnková; Syllabová 1991). Podle Sováka (1979) je v populaci asi 15 % nepřecvičených leváků a asi 85 % fenotypických praváků. Z těchto fenotypických praváků je zhruba 50 % genotypických praváků, ostatní jsou přecvičení původně genotypičtí leváci. Synek (1991) zachytil ve svém rozsáhlém výzkumu předškolních a školních dětí 54 % praváků, 12 % leváků a 34 % ambidextrů. Vedoucí pravé oko mělo 60 % dětí, levé 30 % a u 10 % byla zjištěna nevyhraněnost, u 63 % bylo vedoucí pravé ucho, u 30 % levé a nevyhraněné u 7 %. Z dotazníkového šetření Drnkové (1976-1977) v prvních třídách 33 pražských základních škol vyplynulo, že levou ruku při psaní a kreslení používalo 7,82 % dětí. Ve výzkumném souboru 100 z těchto dětí potom podrobným vyšetřením zjistila 62 % praváků, 17 % leváků a 19 % ambidextrů. Ruisel uvádí (in Jariabková; Kováč 1982) 12,8 % leváků, podle Healey (2002) v americké a britské populaci dává přednost levé ruce 10 až 15 % lidí, podle Root (1988) i Howarda (1998) je to kolem 10 %. Vařeka a Šiška (2005) zmiňují některé údaje ze zahraniční literatury, např. mezi dětmi v západní Ugandě bylo zjištěno 4,8 % leváků, u indických dětí to bylo 4,2 % a stejné procento také u korejských studentů. Jariabková a Kováč (1982) zjistili na vzorku 3-9 letých dětí, že 75,9 % z nich dávalo přednost pravé ruce, 69,3 % pravé noze, 62,7 % pravému oku a 52,8 % pravému uchu. Za podnětné zjištění považují, že lepších výsledků v mnoha kognitivních zkouškách dosáhly děti se středně výraznou laterální preferencí ruky v porovnání s dětmi s nevýraznou anebo velmi výraznou preferencí ve sledovaných párových funkcích. Zoche (2006) uvádí, že tím jak roste tolerance a akceptace leváků, bude jejich podíl v populaci stoupat. Co se týká ambidextrie, jsou údaje v literatuře rovněž velmi rozporuplné. Ambidextrii považuje Sovák (1979) za nižší vývojový stupeň ve vytváření dominance. Podle něho v předškolním věku vykazuje asi 20 % dětí nevyjádřenou dominanci ruky. Drnková a Syllabová (1991) zmiňují Suchenwirthův názor, že 111
genotypicky nevyhraněných dětí se rodí dokonce až 95 %. Podle Synka (1991) se většina odborníků shoduje v tom, že ambidextři jsou vrození leváci, kteří si dokázali uhájit přednostní používání své levé ruky, ale aby vyhověli pravorukému prostředí, naučili všemu i pravou ruku. Podobně Drnková a Syllabová (1991) uvádějí, že zjistíme-li fenotyp ambidextrie, může jít o genotyp ambidextrie, ale také o přecvičeného genotypického leváka, nebo o mírného praváka, který má při určitých úkonech velmi dobrou součinnost a dělbu práce horních končetin. Košč (1985-86) se domnívá, že ambidextrů je v populaci mizivé procento, čemuž odpovídá i názor Kováčův (1977), podle něhož již z podstaty laterální preference vyplývá teoretické vyloučení možnosti indiferentního vztahu. V praxi je však možné k ambidextrii dojít např. tehdy, když se párová součinnost měří málo citlivými mírami, jde-li o vývojový a přechodný stav apod. Kováč (1985) dále uvádí, že až na malé výjimky či vlastně nedopatření se v párových systémech všeobecně zjišťuje funkční převaha jedné složky nad druhou. Kdyby jí nebylo, párový systém by se ve výstupech sám blokoval. Podle Healey (2002) je ambidextrie poměrně neobvyklý jev a skutečně obourukých je asi jen 0,5 až 1 % lidí. Podobně Milsom (2008) uvádí, že kolem 1 % populace je schopno psát stejně dobře pravou i levou rukou. Podle Jariabkové a Kováče (1982) se v literatuře jen zřídka objevují údaje o vývoji jednotlivých párových systémů. Jako příklad uvádějí práci Galifret- Granjonové a de Ajuriaguerrovu, kteří zjistili unilaterální pravopreferenci ruky a oka u 38 % 7-10 letých dětí, u 11-13 letých to bylo již 52 % dětí, a práci Ruiselovu, který u 6 letých dětí zjistil homolaterální pravo, resp. levopreferenci v systému ruka-oko u 67,3 % těchto dětí. Synek (1991) v již zmíněném výzkumu zjistil souhlasnou pravostrannou dominanci ruky, oka a ucha ve 22 až 25 % případů, levostrannou u 2 až 9 %. Healey (2002) uvádí, že mezi laterální preferencí ruky a oka není zjevná souvislost. Tento poznatek ilustruje na výzkumu S. Corena, který zjistil u téměř poloviny leváků dominantní pravé oko a u jedné třetiny praváků dominantní levé oko. 112
- Page 61 and 62: 7 Počátky čtení a hyperlexie P
- Page 63 and 64: neboť v souladu s vývojem kogniti
- Page 65 and 66: „Podle rozdílnosti nadání. Ran
- Page 67 and 68: S tímto Matějčkovým pojetím hy
- Page 69 and 70: percepce, motoriky a řeči, význa
- Page 71 and 72: školní zralost se používá soub
- Page 73 and 74: vlastní uspokojování, experiment
- Page 75 and 76: příslušným stupněm duševních
- Page 77 and 78: 8.5 Posuzování připravenosti dí
- Page 79 and 80: psané podoby jazyka považuje scho
- Page 81 and 82: Vnímání časového sledu Řeč v
- Page 83 and 84: kognitivních funkcí. Mezi učení
- Page 85 and 86: 9 Specifické poruchy učení Jedn
- Page 87 and 88: spektrum vzájemně se překrývaj
- Page 89 and 90: řeči a fonologických schopností
- Page 91 and 92: adatelů (např. Matějček 1972; Z
- Page 93 and 94: chlapců, ale jen 3,2- 4,2 % dívek
- Page 95 and 96: hereditárně-encefalopatickou etio
- Page 97 and 98: kompetenci, jež zahrnuje omezenou
- Page 99 and 100: 9.6.2 Součinnost hemisfér při č
- Page 101 and 102: Systematickému výzkumu mozků dys
- Page 103 and 104: Squires a McKeown (2006) např. uv
- Page 105 and 106: Graichena (in Pokorná 1997) jsou s
- Page 107 and 108: Používají se nejrůznější pos
- Page 109 and 110: progresivní rámec pro prevenci i
- Page 111: genotypu, prostředí a jiných vli
- Page 115 and 116: Křišťanová (1991). V mateřský
- Page 117 and 118: Zvládnutá pravolevá orientace je
- Page 119 and 120: jen směrová dominance v binokulá
- Page 121 and 122: 11.1 Možnosti predikce obtíží v
- Page 123 and 124: Prediktivní baterie čtení A. Ini
- Page 125 and 126: let, administrace, která trvá 20
- Page 127 and 128: Zelinková (2008) upozorňuje, že
- Page 129 and 130: K ilustraci vývoje pregramotnosti,
- Page 131 and 132: 12 Modernizace a perspektivy výuky
- Page 133 and 134: jejich čtenářských dovedností.
- Page 135 and 136: zaměřit se na systematický rozvo
- Page 137 and 138: EMPIRICKÁ ČÁST 13 Zdůvodnění
- Page 139 and 140: Domníváme se, že v námi sledova
- Page 141 and 142: 14 Stav dosavadního řešení prob
- Page 143 and 144: Výzkumy čtení se v posledních d
- Page 145 and 146: Poruchy čtení však pravděpodobn
- Page 147 and 148: uky častější výskyt těžšíc
- Page 149 and 150: 15 Metodologie výzkumu 15.1 Výbě
- Page 151 and 152: vyslovujeme zřetelně, mezi jednot
- Page 153 and 154: nápodoby předloženého obrazce.
- Page 155 and 156: 16 Výsledky výzkumného šetřen
- Page 157 and 158: s nedostatečně rozvinutým slucho
- Page 159 and 160: první vyšetření druhé vyšetř
- Page 161 and 162: případů postupně ubývalo, a to
genotypicky nevyhraněných dětí se rodí dokonce až 95 %. Podle Synka (1991) se<br />
většina odborníků shoduje v tom, že ambidextři jsou vrození leváci, kteří si<br />
dokázali uhájit přednostní používání své levé ruky, ale aby vyhověli pravorukému<br />
prostředí, naučili všemu i pravou ruku. Podobně Drnková a Syllabová (1991)<br />
uvádějí, že zjistíme-li fenotyp ambidextrie, může jít o genotyp ambidextrie, ale<br />
také o přecvičeného genotypického leváka, nebo o mírného praváka, který má při<br />
určitých úkonech velmi dobrou součinnost a dělbu práce horních končetin. Košč<br />
(1985-86) se domnívá, že ambidextrů je v populaci mizivé procento, čemuž<br />
odpovídá i názor Kováčův (1977), podle něhož již z podstaty laterální preference<br />
vyplývá teoretické vyloučení možnosti indiferentního vztahu. V praxi je však<br />
možné k ambidextrii dojít např. tehdy, když se párová součinnost měří málo<br />
citlivými mírami, jde-li o vývojový a přechodný stav apod. Kováč (1985) dále<br />
uvádí, že až na malé výjimky či vlastně nedopatření se v párových systémech<br />
všeobecně zjišťuje funkční převaha jedné složky nad druhou. Kdyby jí nebylo,<br />
párový systém by se ve výstupech sám blokoval. Podle Healey (2002) je<br />
ambidextrie poměrně neobvyklý jev a skutečně obourukých je asi jen 0,5 až 1 %<br />
lidí. Podobně Milsom (2008) uvádí, že kolem 1 % populace je schopno psát stejně<br />
dobře pravou i levou rukou.<br />
Podle Jariabkové a Kováče (1982) se v literatuře jen zřídka objevují údaje<br />
o vývoji jednotlivých párových systémů. Jako příklad uvádějí práci Galifret-<br />
Granjonové a de Ajuriaguerrovu, kteří zjistili unilaterální pravopreferenci ruky a<br />
oka u 38 % 7-10 letých dětí, u 11-13 letých to bylo již 52 % dětí, a práci<br />
Ruiselovu, který u 6 letých dětí zjistil homolaterální pravo, resp. levopreferenci<br />
v systému ruka-oko u 67,3 % těchto dětí. Synek (1991) v již zmíněném výzkumu<br />
zjistil souhlasnou pravostrannou dominanci ruky, oka a ucha ve 22 až 25 %<br />
případů, levostrannou u 2 až 9 %. Healey (2002) uvádí, že mezi laterální<br />
preferencí ruky a oka není zjevná souvislost. Tento poznatek ilustruje na výzkumu<br />
S. Corena, který zjistil u téměř poloviny leváků dominantní pravé oko a u jedné<br />
třetiny praváků dominantní levé oko.<br />
112
Change language