4 Metody čtení

10 Lateralita
Symetrie bývá často dávána do souvislostí s rovnováhou, dokonalostí,
krásou a harmonií. Zkoumání živé i neživé přírody nám o tom poskytuje
nepřeberné množství důkazů. Zároveň však přináší neméně tolik důkazů o
odchylkách od této symetrie směrem k asymetrii.
Pro odchylky v souměrnosti párových orgánů se používá pojem lateralita.
Bragdon a Gamon (2009) uvádějí, že lateralita neboli nerovnoměrnost párových
motorických a senzorických orgánů je jediným přirozeným projevem lidské
asymetrie. Jestliže se asymetrie párových orgánů týká velikosti nebo objemu,
hovoříme o tvarové lateralitě, rozdílů ve výkonnosti orgánů se týká funkční
lateralita (Sovák 1979). O lateralitě tedy uvažujeme nejčastěji v souvislosti
s motorickými nebo senzorickými orgány, s užíváním rukou, nohou, očí a uší.
Zpravidla jeden z těchto orgánů vykonává svoji činnost přednostně a kvalitněji.
Projevem laterality je praváctví nebo leváctví.
K často používaným termínům patří dominance a preference. I když někdy
dochází k jejich synonymickému užívání, je třeba mezi nimi rozlišovat. Vařeka a
Šiška (2005) pojmem laterální dominance označují a) převládnutí jedné činnosti
nebo funkce jednoho párového orgánu či struktury při současném vykonávání
různých činností nebo funkcí, b) stranově rozdílnou výkonnost pro stejnou činnost
nebo funkci. Laterální preferencí chápou přednostní, ale nemusí být výhradní,
volbu a užívání párového orgánu či struktury pro určitou funkci. Podle Sováka
(1979) je dominance vrozená a dědičná vlastnost jedné z mozkových polokoulí
řídit nejvyšší výkony člověka. Lateralita je odrazem dominance, je jevem
druhotným. Harris laterální dominancí rozumí přednostní užívání a lepší výkon
jedné strany těla ve srovnání s druhou (in Drnková; Syllabová 1991). Laterální
preference je podle Kováče (1977) vyjádřením rozdílů v součinnosti párových
orgánů v neuropsychické regulaci podle kritéria vedoucí a spolupracující funkce a
je výsledkem kompetenčního vztahu interakce organismu s prostředím.
Vrozeným základem laterality je genotyp, je převážně podmíněn dědičně.
Vnějším projevem laterality je fenotyp. Je výsledkem vzájemného působení
109