4 Metody čtení

TEORETICKÁ ČÁST
1 Význam čtení
Současná doba je charakterizovaná mohutným rozmachem způsobů
předávání informací. Mohlo by se zdát, že čtení a knize nastávají jedny
z nejkrušnějších chvil. Elektronická média slaví jedno vítězství za druhým, téměř
denně se dovídáme o jejich dalších dříve netušených možnostech. K jejich
největším přednostem patří rychlost a snadnost získávání informací a jejich
zdánlivá úplnost. Četba je vytlačována, ubývá i čtení vůbec, i když např. ani při
práci na internetu se bez čtení neobejdeme.
Již před více než 30 lety hovoří Synek (1978) o tom, že jsme zavaleni
téměř nezvládnutelným přísunem informací, především prostřednictvím
audiovizuální techniky, a že každý se musí této informační akceleraci nezbytně
přizpůsobovat. Je ale pevně přesvědčen o tom, že prvořadým nástrojem
vzdělávání, sebevzdělávání i kulturního růstu zůstává a nadále zůstane četba.
Neboť ovládnutí gramotnosti, zejména čtení, otevírá nejschůdnější cestu
k potřebným informacím a poznatkům. Také Zielke (1988) uvádí, že s novými
poznatky se setkáváme především prostřednictvím tištěného textu a proto čtení je
hlavní činností člověka v cestě za poznáním. Avšak „většina lidí neumí číst tak,
aby se mohla všestranně a úspěšně vyrovnat se současným tempem
vědeckotechnického vývoje“ (Synek 1978, s. 133).
Realistický pohled na nástup nových médií a technologií, internetu apod.
nabízí Zápotočná. Podle ní je nesporné, že se stávají stále významnějšími
prostředky komunikace a tedy i součástí akulturace člověka. Zároveň vyjadřuje
přesvědčení, že kniha si z hlediska svého rozvojetvorného potenciálu nadále
uchovává své specifické postavení ve vývoji dítěte. „Osud knihy zdaleka nelze
považovat za zpečetěný, resp. bylo by předčasné a současně i nezodpovědné o
něčem podobném uvažovat“ (Zápotočná 2001, s. 272).
Mezinárodní výzkumy čtenářské gramotnosti dokládají, že úroveň žáků
našich škol není v oblasti dovedností spojených se čtením uspokojivá
10