4 Metody čtení

4 Metody čtení 4 Metody čtení

vyzkum.mladez.cz
from vyzkum.mladez.cz More from this publisher
29.12.2012 Views

požadavky na rychlost čtení překračující hranici přirozeného tempa myšlení a chápání jsou podle Synka (1984) faktory, které výrazně komplikují cestu ke čtení i čtenářství. K novějším trendům v terapii dyslexie patří tzv.hemisférická stimulace. Vychází z Bakkerových poznatků o pravohemisférové a levohemisférové dyslexii, dělí se na stimulaci specifickou a nespecifickou. Specifická hemisférická stimulace je zaměřena na rozvoj méně výkonné hemisféry, a to pomocí taktilních, vizuálních nebo auditivních podnětů. Při terapii levohemisférové dyslexie je stimulována pravá hemisféra, v případě pravohemisférové dyslexie levá hemisféra. V případě nespecifické hemisférické stimulace je terapie zaměřena na obě hemisféry. Aktivizace levé hemisféry zahrnuje cvičení a úkoly k rozvoji fonemického uvědomění, verbálních schopností a sémantické složky čtení, ke zkvalitnění činnosti pravé hemisféry slouží např. percepčně-motorická cvičení a cvičení pravolevé a prostorové orientace (Zelinková; Axelrood; Mikulajová 2005). 9.10 Prevence dyslexie Lyon a kol. (in Mertin 2008) se domnívají, že včasnou diagnostikou a realizací vhodných preventivních programů je možné snížit počet dětí s potížemi ve čtení až o 70 %. Mnoha selháním lze tedy předejít, a to jak u dětí s diagnózou, tak u dětí, které se do kategoriálních konstruktů z nějakých důvodů nevejdou. Odkládání pomoci a čekání na diagnózu může znamenat, jak již bylo zmíněno, pro mnohé děti ztrátu kontaktu s učivem a prohlubující se sekundární následky. Účinnou prevencí takovýchto případů je průběžné poskytování adekvátní speciální pomoci, a to i bez předcházející podrobné diagnostiky a diagnózy. Tzn, že pedagog včas, citlivě a pružně modifikuje dílčí kroky a postupy vzhledem ke konkrétnímu žákovi a jeho konkrétním obtížím. Na těchto principech je založena tzv. reakce na intervenci (RTI – responsiveness to intervention), která podle Mertina (2008) představuje 107

progresivní rámec pro prevenci i zjišťování poruch učení v USA. Péče je několikastupňová, přičemž do prvního stupně může být zařazeno dítě již na základě informací mateřské školy a rodičů např. o opožďování dítěte v řečovém rozvoji nebo grafomotorice. Doporučuje se na nic nečekat, nestigmatizovat dítě nálepkami, ale věnovat mu intenzivní a zaměřenou pozornost. Pokud je to nutné, je dítě asi po půl roce zařazeno do druhého stupně, kde k pokračující individuální péči ještě přistupuje skupinová intervence, která se uskutečňuje již mimo vyučování. Učitel si vede záznamy o pokrocích dítěte, spoléhá především na vlastní diagnostiku a nevyhýbá se ani konzultacím s jinými odborníky. Jestliže se po několika měsících ukáže, že nebylo dosaženo očekávaných výsledků, je dítě odesláno k odbornému speciálně-pedagogickému a psychologickému vyšetření. Tato fáze představuje třetí stupeň péče a je spojena se stanovením speciálního postupu intervence a možností přidělení diagnózy specifická porucha učení. S dítětem se pracuje ve škole nebo v poradenském zařízení, těžiště by se mělo postupně přesunovat do školy. Mertin jako spoluautor projektu, v němž je tento systém přizpůsoben našim podmínkám, poznamenává, že bude trvat ještě řadu let, než se dosavadní přístup primárního přidělování diagnóz podaří změnit. Podle Synka (1984) prokazují srovnávací výzkumy, že dovednost číst je do značné míry určována úrovní impresivní i expresivní řeči a jazyka. U dyslektiků, na rozdíl od dobrých čtenářů, bývá porušena foneticko-fonematická struktura i lexikálně-gramatická stavba řeči, včetně chudého slovníku, nepřesností ve vyjadřování a agramatismů. „Tato zjištění přímo a jednoznačně určují zaměření systémů prevence i nápravy poruch čtení a psaní“ (Synek 1984, s. 118). O prevenci obtíží ve čtení bude rovněž podrobně pojednáno v souvislosti se sreeningovými a prediktivními soubory v kapitole č. 11. Je nutno připomenout, že důležitým aspektem prevence specifických poruch učení je i prevence jejich negativních následků (Pokorná 1997). 108

požadavky na rychlost <strong>čtení</strong> překračující hranici přirozeného tempa myšlení a<br />

chápání jsou podle Synka (1984) faktory, které výrazně komplikují cestu ke <strong>čtení</strong><br />

i čtenářství.<br />

K novějším trendům v terapii dyslexie patří tzv.hemisférická stimulace.<br />

Vychází z Bakkerových poznatků o pravohemisférové a levohemisférové dyslexii,<br />

dělí se na stimulaci specifickou a nespecifickou. Specifická hemisférická<br />

stimulace je zaměřena na rozvoj méně výkonné hemisféry, a to pomocí taktilních,<br />

vizuálních nebo auditivních podnětů. Při terapii levohemisférové dyslexie je<br />

stimulována pravá hemisféra, v případě pravohemisférové dyslexie levá<br />

hemisféra. V případě nespecifické hemisférické stimulace je terapie zaměřena na<br />

obě hemisféry. Aktivizace levé hemisféry zahrnuje cvičení a úkoly k rozvoji<br />

fonemického uvědomění, verbálních schopností a sémantické složky <strong>čtení</strong>, ke<br />

zkvalitnění činnosti pravé hemisféry slouží např. percepčně-motorická cvičení a<br />

cvičení pravolevé a prostorové orientace (Zelinková; Axelrood; Mikulajová<br />

2005).<br />

9.10 Prevence dyslexie<br />

Lyon a kol. (in Mertin 2008) se domnívají, že včasnou diagnostikou a<br />

realizací vhodných preventivních programů je možné snížit počet dětí s potížemi<br />

ve <strong>čtení</strong> až o 70 %. Mnoha selháním lze tedy předejít, a to jak u dětí s diagnózou,<br />

tak u dětí, které se do kategoriálních konstruktů z nějakých důvodů nevejdou.<br />

Odkládání pomoci a čekání na diagnózu může znamenat, jak již bylo<br />

zmíněno, pro mnohé děti ztrátu kontaktu s učivem a prohlubující se sekundární<br />

následky. Účinnou prevencí takovýchto případů je průběžné poskytování<br />

adekvátní speciální pomoci, a to i bez předcházející podrobné diagnostiky a<br />

diagnózy. Tzn, že pedagog včas, citlivě a pružně modifikuje dílčí kroky a postupy<br />

vzhledem ke konkrétnímu žákovi a jeho konkrétním obtížím.<br />

Na těchto principech je založena tzv. reakce na intervenci (RTI –<br />

responsiveness to intervention), která podle Mertina (2008) představuje<br />

107

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!