4 Metody čtení

analýzu zjištěných obtíží a jejich příčiny, a to v širokém kontextu vývoje
percepčních a kognitivních funkcí a dalších vlivů, z nichž mnohé dosud ještě
neznáme.
Diagnostika specifických poruch učení je u nás prováděna na odborných
pracovištích. Je při ní uplatňován komplexní přístup, který zahrnuje výsledky
sledování žáka v prostředí školy, anamnestické údaje, vyjádření pediatra a podle
potřeby i dalších specialistů a především pak podrobné speciálně-pedagogické a
psychologické vyšetření.
Anamnéza se zaměřuje na dítě, sourozence, rodiče, případně i na
příbuzenstvo ze strany obou rodičů. Zachycuje údaje o průběhu těhotenství,
porodu a poporodním období, o psychomotorickém vývoji, prodělaných
onemocněních. Součástí je popis vlastních obtíží a jejich historie, včetně výskytu
podobných obtíží v užší i širší rodině.
Speciálně pedagogické vyšetření obsahuje zkoušky školních dovedností,
např. čtení, psaní a počítání, a další zkoušky, jako vyšetření řeči, sluchového a
zrakového vnímání, pravolevé a prostorové orientace, schopnosti rytmické
reprodukce, laterality aj.
Jádrem psychologického vyšetření je zjištění úrovně intelektových
schopností, struktury jejich verbální a neverbální složky, součástí jsou i další
specificky zaměřené zkoušky, např. kresebné a projektivní, a pozorování.
Výsledkem kritické analýzy všech získaných poznatků je diagnóza (srov.
Zelinková 2001; 2003; Matějček 2003; Bartoňová 2004). „Diagnóza není cílem,
ale podnětem a ukazatelem k zahájení včasné intervence“ (Zelinková 2001, s. 17).
9.9 Reedukace dyslexie
Reedukace dyslexie podle Zelinkové (2003) znamená 1. rozvíjení funkcí,
které jsou pro čtení důležité a 2. utváření dovednosti číst. Stále častěji se užívá
pojem pedagogická intervence. Rozvíjení opožděných funkcí a schopností
probíhá na základě zjištěných deficitů a jsou významné zejména u mladších dětí.
105