4 Metody čtení

9.8 Diagnostika dyslexie
Téměř všeobecná shoda panuje v názoru, že základem pro přidělení
diagnózy dyslexie (analogicky i jiných specifických poruch učení) je zjištěný
rozdíl mezi intelektovými předpoklady a úrovní čtení. Tento rozdíl je někdy příliš
zjednodušeně ve školské praxi reprezentován v podobě klasifikace, kdy za
dyslektika je automaticky považován žák, který je např. v matematice hodnocen o
dva a více klasifikačních stupňů lépe než v mateřském jazyce (ve čtení).
V tomto smyslu charakterizuje typického dyslektika např. Cicci (1989). Je
obvykle mužského pohlaví, mj. má často potíže ve vyjadřování, ve sluchové a
zrakové paměti, v grafomotorice, v chápání mluvené a psané řeči, jinak je bystrý,
nadaný v mnoha oblastech, včetně matematiky.
Za dostatečný rozpor mezi úrovní inteligence a úrovní čtení považoval
Matějček (1972) rozdíl 20 až 25 bodů mezi inteligenčním a čtenářským
kvocientem. Podle většiny západních autorů lze o specifických poruchách učení
hovořit v případě těch dětí, jejichž inteligence je normální, ale jejich čtení, psaní,
kreslení, pravopis aj. jsou dva roky pod úrovní dětí jejich věku (Farnham-Diggory
1982). Z dnešního pohledu již toto pojetí neobstojí, také Matějček se vůči němu
později vyslovoval kriticky. Příčiny selhávání je nutno podrobit důkladné analýze,
s uplatněním postupů diferenciální diagnostiky.
Medializace problematiky, kdy jsou veřejnosti nabízeny příklady
významných osobností, které údajně trpěly dyslexií, přispěla k tomu, že s dyslexií
je spojována spíše vysoká než průměrná či podprůměrná inteligence. V literatuře
se objevuje i termín nemoc géniů. Zelinková (2003) připomíná Critschleyovu
definici, podle něhož je dyslexie porucha čtení, která se projevuje u osob
s průměrnou nebo vyšší inteligencí.
Nad vztahem inteligence a specifických poruch učení se zamýšlela celá
řada autorů, ke shodě zatím nedošlo. Podrobně o této problematice a sporných
výsledcích mnoha výzkumů referuje Mertin (2008). Zdůrazňuje, že „pro
diagnostiku specifických poruch učení je důležité vědět, jak mohou být ovlivněny
výsledky v testech inteligence právě poruchou učení“ (Mertin 2008, s. 7). Podle
103