4 Metody čtení

Squires a McKeown (2006) např. uvádějí obtíže v krátkodobé paměti,
fonologické obtíže, obtíže ve vizuální percepci, neočekávané rozdíly mezi úrovní
některých oblastí a úrovní gramotnosti, pomalost v uvědomění si, zpracování a
reakci na informaci, obtíže v organizování a plánování, obtíže v automatizaci.
Pauc (2006) nachází u osob s dyslexií častější výskyt opožděného vývoje
řeči, koktavosti, opakujících se ušních infekcí a poruch imunity vůbec, obtíží
v koordinaci motoriky, nevyhraněné laterality, poruch akomodace, hyperaktivity a
poruch pozornosti.
Dore (2008) mezi symptomy jmenuje např. přiměřený nástup chůze, ale
vynechání fáze lezení, opožděný vývoj řeči, neobratnou jemnou motoriku, potíže
v seriálních činnostech, potíže s poznáváním hodin, problémy v pravolevé a
prostorové orientaci, potíže s nápodobou rytmu, problémy zapamatovat si
básničku, impulzivní chování, krátkodobou paměť, nezájem o čtení, poruchy
koncentrace pozornosti, potíže s hláskováním, přehazování a vynechávání písmen
a slov při čtení a psaní.
Za symptomy dyslexie, které lze pozorovat při vlastním čtení, bývají
považovány zejména statické inverze, kinetické inverze, záměny písmen graficky
podobných, záměny písmen zvukově podobných, přidávámí a vynechávání
písmen, přehazování pořadí písmen a slabik, komolení slov, nízké porozumění
(Matějček 1988; Zakrzewska 1996; Bartoňová 2005).
Jak již bylo uvedeno výše, mnozí autoři připomínají (např. Rumsey 1993;
Elliott; Place 2002; Reid 2005; Mertin 2008), že symptomy, které bývají
spojovány s dyslexií, se často objevují i u nedyslektiků, takže přítomnost určitých
symptomů nemusí být zárukou správně stanovené diagnózy. Wszeborowska-
Lipińska doporučuje proto „pojímat dyslexii ne jako syndrom zahrnující velké
množství symptomů, ale spíše jako zvláštní vzorec učení – v diagnostických
výzkumech zachycený jako profil zahrnující oblasti současně jak nadprůměrných,
tak i nižších funkcí“ (Wszeborowska-Lipińska 1999, s. 32).
102