4 Metody čtení

Systematickému výzkumu mozků dyslektiků se od konce minulého století
věnuje především A.Galaburda se svými spolupracovníky. Na mozcích
diagnostikovaných dyslektiků postupně metodou cytoarchitektonického
zkoumání zjistili řadu abnormit v levé hemisféře. Týkaly se zvláštností ve vinutí
mozkové struktury, v migraci buněk i jejich architektonické stavbě. Byla
vyslovena domněnka, že tyto odlišnosti mozkových struktur dyslektiků jsou
pravděpodobně nezávislé na mateřském jazyce i na širších kulturních
souvislostech. Přes slibné a zajímavé výsledky je však třeba zachovat zdrženlivost
(srov. Matějček 1988; Kocurová 2002b; .
Pomocí zobrazovacích metod je zkoumána aktivita mozkových buněk
v souvislosti s předkládanými podněty. Zaznamenávají se změny v krevním
zásobování a metabolismu aktivovaných buněk, lokalizují se příslušné části
mozku. Bylo zjištěno, že u úloh, které nevyžadují verbální zpracování, se aktivita
mozku dyslektiků a nedyslektiků neliší a procesy probíhají především v pravé
hemisféře. V případě verbálních úloh se aktivace u nedyslektiků přesouvá do
přední části levé hemisféry a se zvyšující se jazykovou náročností postupuje do
její zadní části. U dyslektiků přetrvává zapojení pravé hemisféry a pokud
k přesunu dojde, je aktivace omezena převážně na přední část levé hemisféry.
Reakce na podnět je provázena také změnou elektrické aktivity mozku.
Odchylky od základní elektrické aktivity se zjišťují metodou evokovaných
potenciálů. Tato metoda je využitelná již u novorozenců a výzkumy ukazují, že
by se mohla stát jedním z dobrých prediktorů čtení. Byla prokázána úzká
souvislost mezi novorozeneckými evokovanými potenciály a řečovým vývojem
v předškolním věku a čtenářskými výkony v pozdějším období. Nevýhodou této
metody je technická náročnost, takže je v běžné praxi zatím nerealizovatelná
(srov. Matějček 1988; Zelinková 2003; Jošt 2007).
100