4 Metody čtení

analýza, odehrává především v pravé hemisféře. S postupující automatizací, kdy
se stále více uplatňují sémantické a syntaktické aspekty, přebírá vedoucí roli levá
hemisféra. U nejlepších začínajících čtenářů byla zjištěna jen lehká převaha levé
hemisféry, zatímco v pozdějším období nejlepší čtenáři vykazovali tuto převahu
již zcela zřetelně. Předělem, kdy se do popředí při čtení dostává vnímání obsahu,
dítě se stává čtenářem, je období zhruba mezi druhým a třetím ročníkem. Jestliže
je koordinace procesů mezi hemisférami narušena, neprobíhá vývoj čtenářských
dovedností obvyklým způsobem a je charakterizován dyslektickými obtížemi.
Podle mechanismů, které u dyslektiků v jednotlivých fázích osvojování
čtení převažují, rozlišuje Bakker dva typy dyslexie: P–typ a L–typ dyslexie. V
případě P-typu, pravohemisférové dyslexie, je čtení pomalé a poměrně přesné,
nese znaky začínajících čtenářů. Je zapojena je především pravá hemisféra, která
je specializovaná na percepci tvarů písmen a prostorové operace. L-typ,
levohemisférová dyslexie, se vyznačuje rychlým a někdy až překotným čtením,
s vysokou chybovostí, neboť sémanticko-syntaktické operace převažují nad
percepčními strategiemi (srov. Matějček 1988; Pokorná 1977; Kocurová 2002b;
Zelinková 2003; Bogdanowicz 2005).
9.6.3 Anatomické odlišnosti
Jedním ze směrů současného bádání na poli specifických poruch učení je
pátrání po anatomických odlišnostech mozků dyslektiků. Základy k němu
položil v druhé polovině 20. století N. Geschwind, který se svým týmem zkoumal
rozdíly ve spánkovém laloku mezi pravou a levou hemisférou. Na základě
zjištění statisticky významných rozdílů v oblasti planum temporale, jež patří
k nejdůležitějším řečovým strukturám, byla vyslovena domněnku, že řečová
dominance levé mozkové hemisféry má svůj anatomický podklad. V 65 %
případů je planum temporale větší v levé hemisféře, má i jiný tvar (in Matějček
1988).
99