HORNICKÉ listy - Severočeské doly a.s.
28.12.2012 • Views
Share Embed Flag

HORNICKÉ listy - Severočeské doly a.s.

HORNICKÉ listy - Severočeské doly a.s.

HORNICKÉ listy - Severočeské doly a.s.

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
sdas.cz

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

START NOW

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong><br />

časopis zaměstnanců Skupiny SD � ročník XIX. � číslo 3 � červen 2011<br />

Nový velkostroj pro SD:<br />

Start na nejvyšší úrovni

editorial<br />

Milí čtenáři,<br />

vítám vás nad stránkami letního<br />

čísla Hornických listů. Protože<br />

váš časopis od začátku letošního<br />

roku vychází jednou za dva měsíce,<br />

shrnuje aktuální vydání spoustu<br />

událostí a zajímavostí z obou těžebních<br />

lokalit Severočeských dolů.<br />

Bezpochyby tou nejvýznamnější<br />

bylo slavnostní dokončení montáže<br />

nového rýpadla KK 1 300/K 111.<br />

Výjimečnost této události umocnila<br />

účast pana prezidenta Václava<br />

Klause. Nové technické posile<br />

bílinské skrývky věnujeme proto<br />

podstatnou část tohoto čísla. Kromě<br />

pravidelných rubrik jsme letní<br />

vydání zaměřili na rekultivace, jejichž<br />

výsledky jsou v tuto roční<br />

dobu nejkrásnější. Tak jako každé<br />

léto, i letos se věnujeme cestování.<br />

Tentokrát přinášíme tipy a zajímavé<br />

postřehy přímo od vás.<br />

Letní číslo doplňuje speciální příloha,<br />

kterou jsme věnovali mimořádnému<br />

velkostroji – KU 800.8/K 77<br />

a jeho stejně mimořádné posádce.<br />

Společně totiž dokázaly vytěžit rekordní<br />

objem skrývky na DNT. Pevně<br />

věřím, že vás četba o rýpadle –<br />

rekordmanovi zaujme.<br />

Je mou milou povinností vám<br />

také představit nové členy redakční<br />

rady Hornických listů. Poté, co<br />

odešli někteří dlouholetí členové<br />

do důchodu, doplnili náš tým svěží<br />

posily – Vladimír Andrášek, vedoucí<br />

odboru řízení a jakosti, Václav Fišer,<br />

předseda odborové organizace č. 1<br />

na DB a Karel Skramuský, směnový<br />

inženýr DNT. Všichni tři jsou zároveň<br />

zkušenými pracovníky, kterým<br />

jde vždy o něco navíc.<br />

S přáním krásného léta se za dva<br />

měsíce těším na shledanou s Hornickými<br />

<strong>listy</strong> č. 4.<br />

Tomáš Vrba<br />

šéfredaktor<br />

strana 4<br />

strana 7<br />

strana 20<br />

strana 34<br />

obsah<br />

3 slovo ředitele<br />

Miroslav Eis<br />

4 hlavní téma<br />

Prezident Václav Klaus<br />

popřál úspěch novému velkostroji SD<br />

6 aktuality<br />

Nový přírůstek vozového parku DDM DNT<br />

Přemístění uhelných odtahů na DB<br />

Trojnásobný křest<br />

9 svět dolů<br />

Výstava minerálů, zkamenělin a hornické historie<br />

Montáž KK 1 300/K 111<br />

Pokrok na Pokroku<br />

Hnědouhelný Belchatów<br />

16 velkostroje pro povrchové dobývání<br />

K 2 000/K 101: Rýpadlo bílinské skrývce namíru<br />

20 pracovní den<br />

Martin Kroupa, technik rekultivací DNT<br />

22 takoví jsme byli<br />

Libuše Bennová,<br />

figurantka odboru měřictví a geologie DB<br />

23 hornické tradice<br />

Skok přes kůži opět v Chomutově<br />

24 naši zaměstnanci<br />

Kurzy a školení v prvním pololetí 2011<br />

25 z odborů<br />

26 jubilanti Skupiny SD<br />

27 informace<br />

Výstavba nových zdrojů ČEZ v Ústeckém kraji<br />

28 sport<br />

30 pomáháme<br />

31 z míst kde žijeme<br />

32 cesty za poznáním<br />

Museum techniky v Sinsheimu<br />

Belgií křížem krážem<br />

Chorvatsko ze sedla motorky<br />

Na treku po Nepálu<br />

46 tip na výlet<br />

Teplice<br />

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

časopis zaměstnanců Skupiny SD<br />

VYDAVATEL: <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong> a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba REDAKCE: Svatava Brožíková ADRESA<br />

REDAKCE: Hornické <strong>listy</strong>, 5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: vrba@sdas.cz, brozikova@sdas.cz REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Jaroslava Šťovíčková;<br />

členové: Vladimír Andrášek, Vladimír Budinský, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Ivan Koukol, Rudolf Kozák, Jiřina Leónová, Jiří Martykán, Karel Skramuský, Jaromír Šeps,<br />

Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2011:<br />

16. 6. 2011 UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/2011: 15. 8. 2011. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s.

slovo ředitele<br />

Pečlivě zvažujeme naše investice – technické i ekologické.<br />

Koncepčně realizujeme strategii sanací a rekultivací,<br />

včetně ochranných opatření. Zodpovědně přistupujeme<br />

k procesu povolování naší budoucí hornické činnosti.<br />

Vážení kolegové, vážení čtenáři,<br />

nepochybně jste nedávno zaznamenali<br />

přímo či z médií velkou událost<br />

naší firmy – 6. června jsme na lomu<br />

Bílina za přítomnosti prezidenta Václava<br />

Klause slavnostně převzali od<br />

dceřiné společnosti PRODECO nové<br />

kolesové rýpadlo KK 1 300/K 111. Během<br />

letošního prvního pololetí však<br />

byly dokončeny i jiné významné investiční<br />

akce na Dolech Bílina. Byla<br />

obnovena celá elektročást zakladače<br />

ZPD 6 600.20/Z 96, proběhla modernizace<br />

a rekonstrukce dvou úseků dálkové<br />

pásové dopravy. Byl také rekonstruován<br />

jeden pásový vůz a dodány<br />

dva nové kabelové vozy 35 kV.<br />

Systematicky realizujeme ochranná<br />

opatření pro zlepšení životních<br />

podmínek obyvatel obcí v sousedství<br />

lomu Bílina: dokončili jsme a předali<br />

ochranný val včetně odhlučňovací<br />

stěny v Braňanech, pokračujeme ve<br />

výstavbě zelené stěny v Mariánských<br />

Radčicích a začínáme s výstavbou<br />

protihlukové stěny v Ledvicích. Splnili<br />

jsme termíny dokončení řady vodohospodářských<br />

děl, včetně úprav<br />

a posílení vybraných čerpacích stanic.<br />

Byly provedeny technické úpravy a rekonstrukce<br />

technologických dopravníků<br />

v ledvické úpravně uhlí.<br />

Na Dolech Nástup Tušimice byly<br />

ukončeny modernizace vybraných dálkových<br />

pásových dopravníků 3. skrývkového<br />

řezu. Byly vyměněny transformátory<br />

na rýpadle KU 800.20/K 106.<br />

Také na DNT se realizují ochranná<br />

opatření – lesní pásy Březno, Droužkovice,<br />

Spořice a zemní valy Černovice,<br />

Spořice, Droužkovice a Březno. Do<br />

projekční přípravy jsme zařadili nové<br />

valy Březno II.<br />

Úkoly pro nejbližší<br />

i vzdálenější budoucnost<br />

Do dalšího období přecházejí významné<br />

dlouhodobě připravované investiční<br />

akce. Na DB se týkají výstavby<br />

DPD v Jižních svazích a výstavby<br />

objektů a dodávek technologie v Severních<br />

svazích. Finančně i technicky<br />

náročné bude rovněž vložení 2. skrývkového<br />

řezu na DB z důvodu narůstající<br />

mocnosti nadloží. Na DNT právě zahajujeme<br />

rozsáhlou obnovu drtiče D15<br />

a čerpacích stanic. V rámci lomové<br />

stavby budou prodlužovány kabelové<br />

přívody pro velkostroje a DPD.<br />

Velmi zodpovědně a pečlivě přistupujeme<br />

k procesu povolování naší<br />

další hornické činnosti. Jak víte, přípravu<br />

dokumentace k posouzení vlivů<br />

na životní prostředí (EIA) a k plánu<br />

otvírky a přípravy dobývání (POPD)<br />

pro pokračování činnosti na lomu Bílina<br />

po roce 2010 do roku 2030 jsme<br />

zahájili již v roce 2006. Rozhodnutí<br />

o povolení hornické činnosti nabylo<br />

právní moci letos v lednu. V předstihu<br />

jsme vstoupili do přípravy oznámení<br />

záměru a zpracování dokumentace<br />

EIA pro postup DNT v období 2014–<br />

2029 v hranicích dobývacího prostoru<br />

Tušimice. Po veřejném projednání<br />

EIA a získání stanoviska Ministerstva<br />

životního prostředí bude zpracován<br />

nový POPD pro DNT.<br />

Sanace a rekultivace<br />

V souladu s příslušnými platnými<br />

POPD a se souhrnným plánem sanace<br />

a rekultivace zpracováváme permanentně<br />

projektovou přípravu nových<br />

rekultivačních akcí na plochách, které<br />

již pro báňský provoz nepotřebujeme.<br />

Strategie vychází z cíle odclonění těžebních<br />

a výsypkových prostorů od<br />

dotčených měst a obcí v sousedství<br />

zelenými zónami. Dalším cílem je tvorba<br />

nové krajiny citlivě začleněné do<br />

obrazu i života našeho Ústeckého kraje.<br />

Jako příklad můžeme uvést rekultivaci<br />

Radovesické výsypky, kde v současné<br />

době již obnovujeme její spojení<br />

s okolní infrastrukturou výstavbou tří<br />

komunikací.<br />

Zdař bůh!<br />

Miroslav Eis<br />

technický ředitel<br />

2/3

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

hlavní téma<br />

Prezident Klaus popřál úspěch<br />

novému velkostroji Severočeských dolů<br />

1 2 3

V pondělí 6. června proběhlo na montážním místě Jana u Duchcova<br />

slavnostní předání nového rýpadla KK 1 300/K 111 zástupcům Severočeských<br />

dolů. Generálním dodavatelem byla dceřiná společnost Prodeco. Projektovou<br />

dokumentaci a montáž zajišťovala firma Noen. Výjimečnou událost, jakou<br />

bezesporu je úspěšné dokončení moderního kolesového rýpadla, na<br />

jehož vývoji, konstrukci, výrobě a montáži se podílely výhradně tuzemské<br />

firmy, umocnila účast prezidenta České republiky Václava Klause.<br />

Prodeco si připsalo další úspěch<br />

Inženýrsko dodavatelská společnost<br />

Prodeco patří mezi nejvýznamnější české<br />

dodavatele dobývacích strojů pro<br />

povrchové dobývání. Jen na těžebních<br />

lokalitách Severočeských dolů se jich<br />

používá osmnáct. A nyní k nim přibyl<br />

stroj další: rýpadlo s nevýsuvným kolesovým<br />

výložníkem pro těžbu těžko<br />

rozpojitelných a pevných nadložních<br />

zemin a jílů. Předáním nového rýpadla<br />

KK 1 300/K 111 byl úspěšně splněn kontrakt<br />

na dodávku zakladače a rýpadla výkonové<br />

řady TC 2 uzavřený v roce 2006.<br />

Montáž zakladače ZPDH 6 300.1/Z 102<br />

byla dokončena již na konci roku 2009.<br />

Prezidentská návštěva<br />

na KK 1 300/K 111<br />

Na montážním místě Jana bylo smontováno<br />

už několik velkostrojů. Jejich uvedení<br />

do provozu bylo vždy mimořádnou<br />

událostí. Nové rýpadlo KK 1 300/K 111<br />

ale bylo úplně prvním, jehož oficiálního<br />

spuštění se zúčastnila hlava státu. Prezident<br />

Václav Klaus při této příležitosti<br />

uvedl: „Zahajoval jsem a otevíral leccos,<br />

ale uvést do provozu takový stroj, u toho<br />

jsem ještě nebyl. Proto jsem ze spousty<br />

pozvánek přijal právě tuto. Právě u tohoto<br />

českého výrobku si uvědomuji význam<br />

energetiky pro naše hospodářství.<br />

Je třeba dát signál, že i takové věci, jako<br />

je tento velkostroj, jsou pro naši ekonomiku<br />

potřeba.“ Návštěva prezidenta<br />

nebyla pouze formální. Po krátkém projevu<br />

a slavnostním přípitku s generálním<br />

ředitelem SD Janem Demjanovičem, ředitelem<br />

společnosti Prodeco Hynkem<br />

Mühlbachem a Jaroslavem Veverkou,<br />

předsedou představenstva společnosti<br />

NOEN, si oblékl pracovní oděv a speciální<br />

helmu opatřenou štítkem Prezident<br />

republiky a vydal se na prohlídku novotou<br />

zářícího rýpadla.<br />

Prezident Václav Klaus:<br />

Chvála českému technickému umu<br />

Průvodcem pana prezidenta byl Karel<br />

Bartoš, manažer projektu z firmy Prodeco,<br />

který platí ve svém oboru téměř<br />

za legendu, neboť se projektování dobývacích<br />

strojů věnuje přes čtyřicet let.<br />

„Na velkostrojích jsem prováděl už řadu<br />

lidí, ale prezidenta republiky až nyní.<br />

Překvapil mě jeho zájem o fungování<br />

stroje. Prohlédl si podvozky, pohony<br />

otoče a střední stavbu s drtičem. Z pochůzné<br />

lávky kolesového výložníku byl<br />

impozantní výhled na lom Bílina. Zde<br />

jsem pana prezidenta seznámil s rozdílnou<br />

dobývací technikou pro těžbu<br />

skrývky a uhlí,“ přibližuje svůj nevšední<br />

zážitek Karel Bartoš. V kabině řidiče se<br />

Václav Klaus setkal se Zdeňkem Pečeným,<br />

který ho zasvětil do ovládání pětisettunového<br />

rýpadla. „ Pan prezident<br />

si vyzkoušel řízení našeho stroje. Zaujal<br />

ho kamerový systém, lehkost ovládání,<br />

ale také houpání kabiny při pohybu<br />

stroje,“ vzpomíná řidič Zdeněk Pečený.<br />

Nebyl z posádky KK 1 300 jediný, s kým<br />

se prezident Klaus setkal. Při zpáteční<br />

cestě se zastavil ještě v rozvodně spodní<br />

stavby, kde se pozdravil s ostatními<br />

členy posádky, kteří zde sledovali bezproblémový<br />

chod nového stroje. Na<br />

závěr své návštěvy montážního místa<br />

pan prezident uvedl: „Vzniklo tady něco<br />

zcela mimořádného díky umu našich inženýrů,<br />

techniků a dělníků. Chtěl bych<br />

poděkovat všem, kteří dokázali toto<br />

dílo vytvořit a přispěli k jeho dokončení.“<br />

Mezi hosty slavnostního předání<br />

nechyběli zástupci státní báňské správy,<br />

hejtmanka Ústeckého kraje, poslanci<br />

a senátoři z našeho kraje a starostové<br />

sousedních měst a obcí.<br />

text: Tomáš Vrba<br />

foto: David Konečný, Tomáš Vrba, Miloš Žihla<br />

1 Zkouška ostrého startu: v kabině KK 1 300/K 111 prezident Václav Klaus s reprezentantem<br />

firmy Prodeco Karlem Bartošem (vlevo) a řidičem Zdeňkem Pečeným z DB.<br />

2 Po projevech (zleva) Hynka Mühlbacha, ředitele Prodeco, generálního ředitele SD Jana Demjanoviče<br />

a Jaroslava Veverky, předsedy představenstva Noen, prezident republiky popřál novému velkostroji mnoho zdaru.<br />

3 Nelíčeně příjemná atmosféra na montážním místě. Václava Klause a Jana<br />

Demjanoviče provázel Rudolf Kozák z odboru strategie a komunikace SD.<br />

4/5

SLOUČENÍ PROVOZNÍCH<br />

ÚSEKŮ SKRÝVKY NA DNT<br />

Od 1. července vzniká na DNT<br />

sloučením dvou dosud samostatných<br />

provozních úseků skrývka 1<br />

a skrývka 2 jeden PROVOZNÍ ÚSEK<br />

SKRÝVKA (PÚ skrývka). Novým<br />

organizačním uspořádáním je tak<br />

realizován další krok k zefektivnění<br />

řízení a organizace těžby skrývky.<br />

Sloučení úseků přináší účinnější<br />

řízení a úsporu provozních nákladů<br />

při snížení počtu technickohospodářských<br />

pracovníků a příznivě<br />

ovlivní i další související náklady.<br />

Vedoucím nového Provozního úseku<br />

skrývka je Miloslav Kuba, který<br />

dosud úspěšně řídil úsek skrývka 2.<br />

PERSONÁLNÍ ZMĚNY<br />

VE SKUPINĚ SD<br />

Novým předsedou představenstva<br />

a výkonným ředitelem dceřiné<br />

společnosti Prodeco je od 1. července<br />

Walter Fiedler, který má<br />

s povrchovým dobýváním dlouholeté<br />

zkušenosti (řadu let řídil údržbu<br />

velkostrojů na DNT, působil také<br />

v čele dceřiných společností Skládka<br />

Tušimice a SD – Komes). V nové<br />

pozici vystřídá Hynka Mühlbacha,<br />

který po pěti letech z Prodeca<br />

odchází.<br />

Na DNT se k 1. červenci ujímá<br />

Vladimír Andrášek, dosavadní<br />

báňský specialista provozu skrývka,<br />

vedení odboru řízení kontroly<br />

a jakosti. Funkci báňského specia<strong>listy</strong><br />

skrývky přebírá Pavel Filingr,<br />

který dosud pracoval jako směnový<br />

inženýr odboru přípravy a řízení výroby.<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

aktuality<br />

Nový přírůstek vozového parku DDM DNT<br />

Důlně doplňková mechanizace na DNT pravidelně obměňuje svůj<br />

vozový park. Pásové rýpadlo Liebherr R 944 C Litronic s výjimečně<br />

dlouhým ramenem patří mezi nejnovější mechanizaci.<br />

Řidič zemních strojů František Fafejta je s novým<br />

pásovým rýpadlem spokojen. Oceňuje nejen jeho<br />

dosah, ale také výbornou manévrovací schopnost.<br />

Pro plynulý chod hnědouhelného velkolomu<br />

nejsou zapotřebí pouze mohutná<br />

kolesová rýpadla, dálková pásová<br />

doprava a obří zakladače. Také na DNT<br />

by těžba uhlí nebyla možná bez početného<br />

vozového parku důlně doplňkové<br />

mechanizace, která zajišťuje zejména<br />

úpravu terénu pro posun velkých kolesových<br />

rýpadel. Neobejdou se bez ní<br />

ani přestavby DPD, či úprava svahů po<br />

těžbě. Využívá se také při odstraňování<br />

sedimentů a čištění čerpacích stanic<br />

důlních vod nebo při úpravě přístupových<br />

cest po celém lomu. V rámci pravidelné<br />

obnovy vozového parku byly<br />

letos pořízeny na DNT dva malé dozery<br />

Komatsu D 65 EX 15 a ojedinělé výkonné<br />

pásové rýpadlo Liebherr R 944 C<br />

Litronic (výkon 190 kW, objem podkopové<br />

lžíce 1,2 m 3 , hmotnost 55 t),<br />

které je opatřeno dlouhým ramenem<br />

dosahujícím až 19 m. Pro zemní práce<br />

s velkým dosahem je nové rýpadlo<br />

ideálním pomocníkem. Nový stroj je<br />

osazen systémem GPS. Výbornou stabilitu<br />

mu zajišťuje výsuvný podvozek.<br />

Na DNT se využívá například při čištění<br />

jímek důlních povrchových vod a demontáži<br />

čerpací technologie. Dlouhé<br />

rameno nového rýpadla je výměnné,<br />

takže v případě potřeby se může na<br />

stroj namontovat rameno s tradičním<br />

dosahem a fungovat pak jako běžné<br />

rýpadlo. Aktuálně čítá vozový park<br />

DDM DNT 79 stojů, které se denně podílejí<br />

na zajištění nepřetržitého provozu.<br />

Nejpočetnější je skupina dozerů – celkem<br />

36 strojů (24 malých, 7 středních<br />

a 5 velkých dozerů).<br />

text a foto: Tomáš Vrba

Přemístění uhelných odtahů na Jižní svahy<br />

Dolů Bílina intenzivně pokračuje<br />

Výstavba nových tras tří uhelných<br />

odtahů na Jižních svazích<br />

postupuje podle plánu. Aktuálně<br />

probíhá na nejvyšším horizontu<br />

budoucí uhelné trasy montáž<br />

nových dopravníků DPD šíře<br />

1 600 mm. Čilý stavební ruch<br />

vládne také na dvou nižších<br />

etážích, kde jsou rozpracovány<br />

zemní práce včetně odvodnění<br />

a obslužných komunikací tak,<br />

aby sem mohly být postupně<br />

přeloženy dva dopravníky ze dna<br />

lomu. Přeložka DPD bude probíhat<br />

po etapách, aby nebyl omezen<br />

nepřetržitý provoz uhelného lomu.<br />

Realizace náročného projektu přeložení<br />

uhelných odtahů začala v roce<br />

2010 přípravnými pracemi. Nové trasy<br />

budou stoupat od uzlu PVZ přes úbočí<br />

Jižních svahů až k východnímu okraji<br />

lomu, kde se napojí na stávající uhelné<br />

odtahy směřující k úpravně uhlí. Délka<br />

nových úseků vedoucích přes Jižní<br />

svahy je zhruba 3,5 km. Kromě výstavby<br />

jedné nové kompletní dopravní linky<br />

DPD š. 1 600 mm se budou přemísťovat<br />

dva stávající uhelné odtahy do nového<br />

postavení ve výškových horizontech<br />

Jižních svahů. Pro nové dopravní cesty<br />

remontovaných linek DPD vedoucích<br />

ve dvou výškových úrovních Jižních<br />

svahů byly provedeny rozsáhlé terénní<br />

úpravy pláně včetně širokých zářezů,<br />

výstavby obslužných komunikací<br />

a odvodnění celého prostoru. Poté začaly<br />

stavební práce nutné pro přeložení<br />

dvou linek DPD (výstavba opěrných zdí<br />

a zatěžovacích lavic, důkladné hutnění<br />

a odvodnění).<br />

Nové situování uhelných odtahů bylo<br />

vyvoláno potřebou zvětšit kapacitu<br />

vnitřní výsypky v souvislosti s úpravou<br />

územně ekologických limitů. Upraveným<br />

postupem porubní fronty lomu<br />

Bílina západním směrem se zvyšuje<br />

příkryvný poměr (poměr mezi objemem<br />

vytěženého uhlí a skrývkových<br />

hmot, které je nutné odklidit pro uvolnění<br />

uhelné sloje). Dokončení rozsáhlého<br />

projektu přeložení uhelných odtahů<br />

je rozplánováno do etap. Letos na podzim<br />

bude dokončen první uhelný odtah<br />

s novými dopravníky, jejichž montáž<br />

Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce s lokalizací, kde k pracovnímu úrazu došlo.<br />

nyní probíhá. Zároveň s novými dopravníky<br />

povede v zářezu svahu také<br />

nová hlavní příjezdová komunikace do<br />

lomu z jižní strany. Jedná se o obousměrnou<br />

asfaltovou komunikaci, která<br />

výrazně sníží prašnost nejen v lomu, ale<br />

také v blízkém okolí. Prašnost se také<br />

omezí zkrápěním přesypů DPD. Navíc<br />

se počítá, že postupně budou všechny<br />

nové trasy uhelných odtahů zakrytovány.<br />

Dvě další linky, kam se budou<br />

přemísťovat stávající dopravníky, by<br />

měly zahájit provoz na konci roku 2012.<br />

Nabíhat budou postupně, aby nebyla<br />

omezována těžba a tím i odbyt uhlí.<br />

Hlavními dodavateli rozsáhlé investiční<br />

akce jsou dceřiné společnosti Prodeco<br />

a SD – Rekultivace.<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

Bezpečnost práce v Severočeských dolech<br />

Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2011:<br />

leden až<br />

květen<br />

Počet evidovaných úrazů<br />

2011 2010<br />

Rozdíl<br />

Počet úrazů se záznamem<br />

2011 2010<br />

Rozdíl<br />

DB 30 35 -5 9 12 -3<br />

DNT 25 27 -2 7 8 -1<br />

Správa a.s. 1 1 0 1 1 0<br />

SD a.s. 56 63 -7 17 21 -4<br />

6/7

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

aktuality<br />

Trojnásobný křest<br />

Tradiční oficiální představení a křest<br />

nových ročenek DB a DNT probíhá<br />

vždy v přátelské atmosféře. Ani<br />

tentokrát tomu nebylo jinak. Autoři<br />

zde v premiéře prezentovali členům<br />

vedení SD v čele s generálním<br />

ředitelem Janem Demjanovičem<br />

svá poslední díla. Letos se zároveň<br />

s ročenkami obou lokalit SD křtila také<br />

nová publikace o ledvické úpravně.<br />

Hlavním řečníkem milého setkání byl<br />

i letos pan Jiří Janota, předseda redakční<br />

rady DNT. Nejenže představil čerstvě<br />

vytištěnou Ročenku DNT 2010, ale referoval<br />

o všech dalších aktivitách rady.<br />

Přestože kreativní tvůrci z Tušimicka<br />

jsou omezováni zdravotními problémy<br />

některých svých kolegů, nevzdávají se<br />

Také v případě Ročenky DB 2010<br />

a publikace o úpravně Ledvice byl kmotrem<br />

Jan Demjanovič, na snímku s Jiřím Jelínkem.<br />

a mají spoustu plánů. Patří mezi ně publikace<br />

Měřiči a geologové na DNT, na<br />

které spolupracovali s Martinem Vrubelem,<br />

vedoucím odboru měřictví a geologie.<br />

Čtenáři se také mohou těšit na další<br />

ročenku, která bude mapovat rok 2011<br />

na DNT. V dlouhodobějším horizontu<br />

by zkušený autorský tým, který pracuje<br />

ve složení Jiří Janota, Miroslav Klvaňa,<br />

Marie Kasperová a Pavlína Vašková, rád<br />

zaměřil svoji pozornost na rekultivační<br />

problematiku. Publikace s pracovním<br />

názvem Rekultivace DNT by měla vyjít<br />

Rozloučení s KU 800.8/K 77<br />

Předseda redakční rady DNT Jiří Janota křtí spolu s generálním<br />

ředitelem Janem Demjanovičem Ročenku DNT 2010.<br />

v roce 2013. Pozadu nezůstala ani redakční<br />

rada DB. Ačkoliv ji tvoří pouze<br />

autorská dvojice Jiří Jelínek a Jitka Bílá,<br />

podařilo se jim připravit hned dvě pěkné<br />

publikace. Kromě Ročenky DB 2010 to<br />

byla ještě zajímavá a graficky nápaditá<br />

brožura s kvalitními fotografiemi o historii<br />

a současnosti úpravny uhlí v Ledvicích.<br />

Autorským týmům z DB a DNT se opět<br />

podařilo vydat hodnotné publikace mapující<br />

minulý rok na obou těžebních lokalitách<br />

SD. Gratulujeme!<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

Výjimečnému rýpadlu je věnována<br />

aktuální příloha Hornických listů. Mezi<br />

první čtenáře patřili všichni ti, kdo<br />

s tímto nezapomenutelným strojem byli<br />

během dvaatřiceti let provozu v pracovním<br />

kontaktu. Silná sestava zhruba<br />

šedesáti bývalých, ale i současných<br />

pracovníků skrývky DNT se u příležitosti<br />

vyřazení legendárního velkostroje<br />

z provozu sešla v Málkově ke společnému<br />

vzpomínání. Nechyběl mezi nimi<br />

ani výrobní ředitel Jiří Neruda a Pavel<br />

Smatana, ředitel pro výrobu DNT. Důstojné<br />

rozloučení a milé setkání kolegů<br />

bezchybně organizačně zajistil Miloslav<br />

Kuba, vedoucí Provozního úseku<br />

skývka.<br />

text: Tomáš Vrba<br />

foto: Jan Pajdič

svět dolů<br />

Výstava minerálů, zkamenělin<br />

a hornické historie v Klášterci nad Ohří<br />

První ročník v roce 1995<br />

vznikl z iniciativy ředitele<br />

zámku Václava Zajíce<br />

a geologa Františka Foltýna.<br />

Úspěšnost výstav neživé<br />

přírody v prostorách zámku<br />

v Klášterci nad Ohří je<br />

způsobena hlavně netradičním<br />

pojetím. Organizátoři<br />

oslovují soukromé sběratele<br />

a nabízejí jim možnost<br />

vystavit něco ze svých sbírek.<br />

Často jsou to exponáty<br />

nevídané a mimořádné. Autoři knihy při podpisu.<br />

Kniha o třetihorním životě v našem kraji před 20 miliony lety.<br />

V roce 2011 je to již sedmnáctá výstava,<br />

která je zvláštní a výjimečná<br />

z několika důvodů. Za prvé je nejrozsáhlejší,<br />

zabírá celkem čtyři místnosti<br />

a tradiční chodbu. Obsahuje proto také<br />

nejvíce exponátů. Dalším důvodem je,<br />

že je monotematická. Tak tomu bylo již<br />

ve dvou ročnících. V roce 1998 byla výstava<br />

zaměřena na minerály mostecké<br />

hnědouhelné pánve, v roce 2004 byla<br />

pouze paleontologická o zkamenělém<br />

Model Chalikotéria, vymřelého<br />

předchůdce koně, od J. Bažanta.<br />

rostlinstvu a v roce 2011 tedy opět celá<br />

paleontologická, a to o zkamenělém<br />

zvířectvu. Při těchto příležitostech byla<br />

na vernisáži křtěna kniha k dané tématice.<br />

Na vzniku knih se podíleli regionální<br />

geologové a sběratelé.<br />

Duch celé letošní expozice je tvořen<br />

postupnou cestou do pravěku. Od nejstarších<br />

trilobitů z prvohor, přes mořské<br />

živočichy druhohor, až po savce a zvířectvo<br />

třetihor, se dostáváme k zástupcům<br />

čtvrtohor v podobě srstnatých<br />

nosorožců a mamutů. Hlavní náplní<br />

jsou nálezy třetihorní fauny z prostoru<br />

naší uhelné pánve, a to zejména<br />

z lomu Bílina a lokality Ahníkov z Dolů<br />

Nástup Tušimice. Návštěvník si bude<br />

moci prohlédnout fosílie, které již nikdy<br />

vystaveny nebudou. Výstava byla připravována<br />

skoro rok. Tajit dech se vám<br />

bude nad vitrínou zkamenělého hmyzu<br />

nebo nad zuby krokodýlů a neuvěřitelnou<br />

plejádou zkamenělých želv. Mezi<br />

nejvýznamnější nálezy patří kolekce<br />

kostí zvláštního předchůdce koní, nazývaného<br />

Chalikotérium. Tento dvoumetrový<br />

obr s mohutnými drápy, který<br />

byl býložravec, byl prvním nálezem tohoto<br />

druhu v Čechách, právě na lokalitě<br />

Ahníkov. Neméně významná je další<br />

kolekce s pozůstatky nosorožce, jelenů,<br />

tapírů, koní a šelem. Nepovšimnuty<br />

určitě nezůstanou<br />

ani expozice<br />

pravěkých ptáků,<br />

ryb, drobných<br />

savců a stop zanechanýchživočichy.Výstava<br />

je doplněna<br />

rekonstrukcemi<br />

zvířat a krajin<br />

z různých etap vývoje Země. Na<br />

zámecké chodbě se nachází galerie<br />

obrazů dvou malířů, kteří se specializují<br />

na rekonstrukce pravěkých zvířat<br />

a krajiny. Oba pocházejí z našeho kraje,<br />

jsou to Karel Mach a Jiří Svoboda. Obrazy<br />

jsou doprovázeny drobnými paleontologickými<br />

expozicemi.<br />

Hlavním sponzorem akce jsou <strong>Severočeské</strong><br />

<strong>doly</strong> a.s. Výstavu organizačně<br />

zabezpečují pracovníci geologie Dolů<br />

Nástup Tušimice Pavel Coufal, Oldřich<br />

Janeček a Petr Bican a za Doly Bílina<br />

Zdeněk Dvořák, Jiří Svejkovský a Roman<br />

Gramblička. Menší část vzorků<br />

zapůjčila muzea v Teplicích a Chomutově<br />

a sběratel Jan Valíček.<br />

Výstavu je možné navštívit každý den<br />

v době od 9 do 17 hodin do 30. září<br />

2011.<br />

text: Zdeněk Dvořák<br />

foto: Zdeněk Dvořák, Pavel Coufal<br />

8/9

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

svět dolů<br />

Stavba nového rýpadla KK 1 300/K 111<br />

probíhala od listopadu 2009 do<br />

června 2011 na montážním místě Jana<br />

u Duchcova. Reportážní fotografie<br />

přibližují uplynulých dvacet měsíců<br />

usilovného pracovního nasazení,<br />

na jehož konci stojí nejmodernější<br />

kolesové rýpadlo v ČR. Na projekci,<br />

výrobě a montáži se podílely<br />

výhradně tuzemské firmy. Generálním<br />

dodavatelem byla společnost<br />

Prodeco. Montáž byla dokončena<br />

v plánovaném termínu. Celkové náklady<br />

na výrobu rýpadla KK 1 300/K 111<br />

dosáhly 1,56 miliardy korun.<br />

Montáž nového rýpadla se částečně<br />

prolínala se stavbou zakladače<br />

ZPDH 6 300.1/Z 102, neboť oba velkostroje<br />

byly pořízeny v rámci jednoho kontraktu.<br />

Díky tomu mohly být použity některé<br />

unifikované díly pro oba stroje. Například,<br />

pohon podvozku na podpěrném podvozku<br />

rýpadla je identický s pohonem<br />

pojezdu housenicových podvozků zakladače.<br />

Rýpadlo KK 1 300/K 111 je určeno<br />

pro těžbu těžko rozpojitelných a pevných<br />

nadložních zemin a jílů. Tomuto požadavku<br />

byla uzpůsobena jeho konstrukce: nevýsuvný<br />

kolesový výložník, dvourotorový<br />

hydraulicky rozevíratelný a regulovatelný<br />

drtič s násypkou a hydraulicky ovládaným<br />

skluzem. Ocelová konstrukce rýpadla<br />

je navržena pro zvýšené namáhání setrvačnými<br />

silami. Projekt a montáž strojní<br />

části zajišťovala firma Noen. Elektro části<br />

dodala společnost Bohemia Müller. Hlavními<br />

subdodavateli byly Vítkovice, Hutní<br />

montáže, Krušnohorské strojírny a Elektroprim<br />

Koutník.<br />

Slavnostní předání nejnovějšího kolesového<br />

rýpadla Dolů Bílina se uskutečnilo<br />

6. června. V červenci se vydá<br />

KK 1 300/K 111 na zhruba tříkilometrovou<br />

transportní trasu z montážního místa<br />

k prvnímu místu svého nasazení. Na<br />

druhém skrývkovém řezu Severních svahů<br />

(u PD 711) bude těžit své první kubíky,<br />

které budou ukládány na vnitřní výsypce<br />

zakladačem ZP 5 500.5/Z 79. Postupnou<br />

těžbou a transporty se dostane na místo<br />

svého trvalého určení – na nejnižší skrývkový<br />

řez DB. Obsluhu stroje zajišťuje<br />

nově utvořená posádka, která má dohromady<br />

pro všechny čtyři směny 33 členů,<br />

vždy 7 osob (vedoucí řidič, řidič, zámečník,<br />

strojník, klapkař a dva elektrikáři) na<br />

každou směnu.<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

MONTÁŽ KK 1 300/K 111<br />

Technické parametry rýpadla KK 1 300/K 111<br />

Teoretický výkon 5 500 m3 /h<br />

Měrná rozpojovací síla 192–219 kN/m<br />

Obvodová síla na kolese 1 300 kN (max.)<br />

Výkon na kolese 2 × 1 150 kW<br />

Jmenovité otáčky kolesa 5,9 min<br />

Průměr kolesa včetně korečků 13,2 m<br />

Počet korečků/objem korečků 15/1 300 l<br />

Celková hmotnost 4 977 t

PROSINEC 2009<br />

Zatímco zakladač ZPDH 6 300.1/Z 102 je připraven k transportu<br />

na vnitřní výsypku, na montážním místě Jana pokračují<br />

první etapy montáže rýpadla KK 1 300/K 111.<br />

ČERVENEC 2010<br />

Montáž rámu drtiče a předávacího pasu ve spodní stavbě.<br />

Do masivního ocelového rámu bude poté vsazen dvourotorový drtič.<br />

LISTOPAD 2010<br />

Finální fáze montáže kolesového výložníku. Koleso (průměr 10,4 m bez korečků)<br />

je usazeno v přípravku a za pomoci lan k němu bude spuštěn výložník.<br />

DUBEN 2010<br />

Dokončeno sestavení segmentů spodní stavby na hlavním podvozku,<br />

na níž bude ve výšce 13 m usazena kulová dráha o průměru 16 m.<br />

ŘÍJEN 2010<br />

Za pomoci všech tří jeřábů je vynášena již smontovaná<br />

střední část vyvažovacího výložníku na podpěry, aby mohla<br />

být svařena s dolním rámem vyvažovacího výložníku.<br />

DUBEN 2011<br />

Na jaře letošního roku probíhalo v rámci zprovozňování stroje<br />

dokončování elektroinstalací. Po provedení montážních zkoušek už<br />

nic nebránilo zbrusu novému rýpadlu opustit montážní místo.<br />

10/11

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

svět dolů<br />

V loňském roce bylo na vnější<br />

výsypce Dolů Bílina Pokrok po<br />

osmadvaceti letech ukončeno<br />

zakládání skrývkových zemin.<br />

Od té doby zde už probíhají<br />

pouze rekultivační činnosti.<br />

Na Pokroku najdeme všechny<br />

druhy rekultivací. Nejpočetněji<br />

jsou zastoupeny lesnické<br />

a zemědělské. Nově byly<br />

vyčleněny menší výzkumné<br />

rekultivační plochy. Teď v létě<br />

na Pokroku vládne velmi čilý<br />

rekultivační ruch. Kompletní<br />

dokončení rekultivací se zde<br />

předpokládá v roce 2025.<br />

Lokalita Pokrok nepostrádá<br />

rekultivační tradici<br />

S rekultivačními pracemi se začalo<br />

už v polovině 50. let minulého století,<br />

kdy v rámci otvírky lomu Pokrok<br />

u Duchcova (1956) byla vůbec prvně<br />

v historii celého hnědouhelného revíru<br />

zachraňována ornice, tedy ještě<br />

předtím než vyšly zákony a předpisy,<br />

které tento postup ukládaly. Postupně<br />

se činnosti i objemy rekultivací v této<br />

lokalitě zvyšovaly. Například už v roce<br />

1977 bylo městu Duchcov předáno 27<br />

ha ukončených rekultivací zámecké<br />

zahrady. Během 70. let pokračovaly<br />

další rekultivace svahů přilehlých k duchcovské<br />

zámecké zahradě a tato část<br />

byla dokončena v roce 2002.<br />

POKROK NA POKROKU<br />

Rozlehlá plocha výsypky (792 ha) byla<br />

zařazena do výzkumu České zemědělské<br />

univerzity. Rekultivace se zde provádějí<br />

podle nejnovějších poznatků. Velká<br />

pozornost je věnována požadavkům<br />

sousedních měst a obcí, jejichž zastupitelé<br />

se každoročně účastní kontrolních<br />

dnů a aktualizací Plánu rekultivací území<br />

dotčeného těžbou Dolů Bílina nebo seminářů<br />

pořádaných experty z ČZU. V letošním<br />

roce se počítá, že na Pokroku<br />

budou ukončeny rekultivační práce na<br />

113 ha.<br />

Léto na výsypce Pokrok<br />

Také během tohoto ročního období<br />

tady intenzivně pokračují práce celého<br />

rekultivačního spektra. V severní<br />

Navážka ornice v severní části výsypky Pokrok. Typický letní pohled na zemědělské rekultivace – sečení jetelotráv.<br />

části se provádějí terénní úpravy a sanační<br />

práce (vytvoření svahů a bezodtokových<br />

míst) a navážka ornice, to<br />

v případě zemědělských rekultivací,<br />

nebo kompostu pro lesnické rekultivace.<br />

Obecně platí, že s rovnými plochami se<br />

počítá pro budoucí zemědělské využití<br />

a naopak svahy se po dokončení rekultivací<br />

promění ve smíšené lesy. Ornice<br />

se na Pokrok buď naváží přímo po jejím<br />

sejmutí z předpolí, nebo z deponií, které<br />

byly založeny přímo v prostoru výsypky.<br />

Péči vyžadují také mladé dřeviny základní<br />

výsadby, které jsou před nájezdy divoké<br />

zvěře chráněny oplocenkami nebo<br />

nátěry. Aby nezarostly buření, musí se<br />

dvakrát ročně vyžínat. Na Pokroku je<br />

také v plném proudu sečení jetelotráv na

plochách zemědělských rekultivací. Po<br />

dokončení tříletého přípravného agrocyklu<br />

budou tyto plochy předány k dalšímu<br />

zemědělskému využívání. Několik již<br />

dokončených částí obhospodařuje v nájmu<br />

soukromý zemědělec. Letos zde<br />

pěstuje hlavně řepku olejku. I v letních<br />

měsících pokračuje v některých zónách<br />

výsypky stavba odvodňovacích příkopů<br />

a provozních komunikací. Letošní novinkou<br />

na výsypce Pokrok je vyhlídkové<br />

a odchytové dřevěné molo, které zde<br />

bylo postaveno v rámci revitalizačních<br />

opatření. Mola jsou na zdejší největší<br />

vodní ploše Jana (nedaleko stejnojmenného<br />

montážního místa u Duchcova).<br />

Dalším nově vybudovaným krajinotvorným<br />

prvkem je vyhlídkový altán.<br />

První pokusné rekultivační plochy<br />

I když klasické rekultivační činnosti<br />

na lokalitách Severočeských dolů jsou<br />

vyhlášené svými výsledky, nebrání se<br />

specialisté SD hledání dalších možností<br />

zvýšení efektivnosti rekultivačních<br />

procesů. Pro praktické ověření nových<br />

pěstebních metod byly na Pokroku vyčleněny<br />

tři pokusné plochy o celkové<br />

výměře zhruba 7 ha. Na části byly vysázeny<br />

krytokořenné listnaté lesní sazenice.<br />

Na dalším úseku pokusné plochy<br />

byl pak proveden hydroosev semeny<br />

dřevin (v postřikové směsi byla smíchána<br />

semena stromů s vodou, hnojivem<br />

a emulzí). Kromě rozdílného způsobu<br />

výsadby se liší pokusné plochy také<br />

následnou péčí, která bude novým<br />

rostlinám věnována. Střídají se zde<br />

dvakrát ročně vyžínané plochy s místy<br />

bez následné péče. Někde je pokusná<br />

výsadba ohraničená oplocenkami, jinde<br />

je zvěři naopak volně přístupná. Na<br />

experimentální plochy byly vysazeny<br />

nebo v postřikové směsi naneseny zejména<br />

duby, lípy a javory, nechybí ale<br />

ani habr či třešeň ptačí. Hlavním cílem<br />

pokusů je hledání optimální varianty<br />

rekultivačních prací, která povede ještě<br />

k dalšímu zkvalitňování rekultivací, ale<br />

také ke snížení nákladů.<br />

Výsypka Pokrok v číslech:<br />

Celková plocha 792 ha<br />

Dokončené rekultivace 171 ha<br />

Rozpracované rekultivace 621 ha<br />

Komplexní dokončení<br />

rekultivačních prací v roce 2025<br />

Ve vyrovnaném poměru<br />

zde dominují zemědělské (293 ha)<br />

a lesnické (291 ha) rekultivace.<br />

Dodavatelem rekultivačních prací je<br />

dceřiná společnost SD – Rekultivace.<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

Nově vybudované odchytové molo na vodní ploše Jana se stává vyhledávaným místem duchcovských rybářů.<br />

Historie<br />

výsypky Pokrok<br />

Vnější výsypka Pokrok byla nazvána<br />

podle stejnojmenného malolomu,<br />

který v letech 1955 až 1981<br />

v těsném sousedství Duchcova provozoval<br />

těžbu uhlí. Dobývací prostor<br />

lomu Pokrok měl rozlohu 460 ha.<br />

Během aktivní báňské činnosti se<br />

zde vytěžilo zhruba 30 mil. tun uhlí.<br />

Po ukončení těžby se do prostoru<br />

poznamenaného důlní činností začaly<br />

ukládat skrývkové hmoty ze<br />

severního křídla Velkolomu Maxim<br />

Gorkij (Doly Bílina). Už v roce 1987<br />

byla zbytková jáma lomu Pokrok<br />

zaplněna a začal se přesypávat<br />

okolní terén. Byly tak zahlazovány<br />

stopy předešlé důlní činnosti<br />

mezi městem Duchcov a bývalou<br />

obcí Hrdlovka. Celé těleso výsypky<br />

Pokrok vytvořil jediný zakladač<br />

ZP 10 000/Z 81, který sem zakládal<br />

nadloží z prvního skrývkového řezu.<br />

V únoru 2010 byl provoz výsypky<br />

ukončen. Celkem sem bylo v letech<br />

1982 až 2010 uloženo 260 mil. m 3<br />

skrývkových hmot.<br />

12/13

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

svět dolů<br />

Hnědouhelný Belchatów<br />

Každé tři roky se stává provinční Belchatów uprostřed Polska skutečným<br />

hlavním městem světového hnědouhelného hornictví. Letos v dubnu<br />

se tady konal už VII. mezinárodní kongres pod heslem „Role a místo<br />

hnědého uhlí ve světové energetice 21. století“. Pečlivě připravená<br />

jednání kongresu přivedla do Belchatówa více než 350 delegátů<br />

(z toho 60 zahraničních) z renomovaných hnědouhelných společností,<br />

vědeckotechnických center a vysokoškolských institucí. Silná byla<br />

přítomnost konstruktérů a výrobců strojů a zařízení pro povrchovou těžbu<br />

hnědého uhlí. Přes 40 firem předvedlo své expozice během doprovodné<br />

výstavy. V Belchatówě nemohli chybět představitelé Severočeských dolů,<br />

jejichž pravidelné aktivní účasti si organizátoři kongresu velmi váží.<br />

Má hnědé uhlí budoucnost?<br />

Na tuto otázku se snažily odpovědět<br />

diskuse a závěry VII. mezinárodního<br />

kongresu v Belchatowě (11.–13.<br />

dubna 2011). Hnědé uhlí jak v Polsku,<br />

tak ve světě, zaujímá dosud pevné<br />

místo v ekonomickém rozvoji. Dlouhodobě<br />

plní úlohu strategického<br />

paliva a garantuje energetickou bezpečnost.<br />

Proto je neobyčejně důležité<br />

mluvit o budoucnosti hnědouhelného<br />

hornictví a energetiky, zejména<br />

v kontextu rozvoje nových uhelných<br />

Exkurze v největší polské hnědouhelné<br />

elektrárně Belchatów (zleva: Vratislav Ondráček,<br />

Tomáš Hamerník a Martin Kroupa).<br />

technologií a boje proti klimatické<br />

změně. Hnědouhelné hornictví nijak<br />

nezpochybňuje negativní roli připisovanou<br />

pevným palivům, včetně hnědého<br />

uhlí, které při významném podílu<br />

na produkci elektřiny přispívá stejným<br />

podílem k růstu emisí CO 2 .<br />

V kontextu situace v elektrárně Fukušima<br />

dochází k přehodnocování postoje<br />

k jaderné energetice a sám předseda<br />

Evropského parlamentu Jerzy Buzek<br />

nedávno oficiálně prohlásil, že je nanejvýš<br />

účelné zvážit návrat k pevným<br />

palivům, samozřejmě s uplatněním nových<br />

metod sekvestrace CO 2 . A Polsko,<br />

jehož ekonomika se o uhlí opírá, s nimi<br />

spojuje velké naděje. Všichni delegáti<br />

kongresu se shodli na tom, že uhelný<br />

průmysl dnes musí řešit následující<br />

problémy: zachování dostupnosti surovinové<br />

základny, zachování konkurenční<br />

výhody nízkých nákladů, zvládnutí<br />

a zavedení čistých uhelných technologií.<br />

Každý z těchto problémů představuje<br />

velkou výzvu.<br />

Polští delegáti na kongresu vyslovili<br />

obavy, zda jsou akce související<br />

s vývojem a nasazením moderních<br />

uhelných technologií, především CCS<br />

(zachycování a ukládání emisí CO 2 ze<br />

spalin elektráren) skutečně úspěšné.<br />

Tempo přijímání regulačních opatření<br />

EU v oblasti ochrany klimatu se stále<br />

zrychluje a pravděpodobnost, že<br />

jejich závaznost zůstane omezena či<br />

časově posunuta, se systematicky<br />

zmenšuje. Stejně tak ubývá naděje na<br />

to, že se v Polsku podaří připravit odpovídající<br />

technická řešení, která by<br />

pomohla obyvatelstvu i celé ekonomice<br />

vyhnout se nadměrně vysokým<br />

cenám elektřiny.<br />

Velmi inspirující byl proto referát<br />

představitelů vlády australského<br />

státu Victoria, jenž je největším energetickým<br />

trhem Austrálie založeném<br />

na spalování hnědého uhlí. Vláda ve<br />

Victorii má nastavenu jasnou strategii<br />

technologických inovací v energetice<br />

a až dosud vynaložila přes 390 mil. A$<br />

do vývoje nových uhelných technologií,<br />

včetně vysušování, zplyňování<br />

a zkapalňování. Kromě toho výrazně<br />

podpořila přímo více než 2 mld. A$<br />

konkrétní „vlajkový“ program CCS<br />

s ukládáním CO 2 do hlubin moře.<br />

Rekultivace a krajina po těžbě<br />

Téma rekultivace a tvorby nové krajiny<br />

po povrchové těžbě hnědého uhlí<br />

bylo přitažlivé pro celou řadu autorů<br />

referátů. Polští odborníci prezentovali<br />

na vybraných příkladech směry<br />

rekultivací preferované pro konkrétní<br />

podmínky. Polská norma „Povrchové<br />

dobývání. Rekultivace. Obecné směry<br />

projektování“ zahrnuje rovněž pojem<br />

a kategorii „speciální rekultivace“,<br />

což poněkud mění dosavadní pojetí.<br />

Do této nové kategorie se zařazují ty

ekultivace, jež mají jiné cíle než tradiční<br />

rekultivace zemědělské, lesnické,<br />

vodohospodářské a komunální (ke<br />

komunálním formám patří například<br />

parky, zeleň, sportoviště, rekreační<br />

zóny). V prezentacích doslova zaznělo,<br />

že právě v oblasti popularizace<br />

a uplatnění jiných než tradičních směrů<br />

rekultivací se polské hnědouhelné<br />

hornictví musí ještě hodně snažit, aby<br />

se vyrovnalo sousedním zemím – Německu<br />

a Česku.<br />

Z německých referátů nejvíce zaujal<br />

popis nové koncepce obnovy území<br />

zasaženého povrchovým dobýváním<br />

hnědého uhlí v Porýní. Projekt pod<br />

názvem TERRA NOVA realizuje společnost<br />

RWE Power ve spolupráci<br />

s třemi konkrétními obcemi. Tito partneři<br />

se dohodli na tom, že téma energetiky,<br />

které je a ještě dlouho bude<br />

s regionem bytostně spojené, bude<br />

do procesu obnovy začleněno – nikoli<br />

jako tradiční muzeum, nýbrž jako unikátní<br />

„Technologická zahrada“. Česká<br />

rekultivační škola byla zastoupena<br />

referáty o minulosti, přítomnosti a budoucnosti<br />

revitalizace Radovesické<br />

výsypky (spoluautory byli za SD<br />

Vratislav Ondráček a Jiří Brabenec)<br />

a o biodiverzitě fauny v krajině po těžbě<br />

(autorů z ČZU Praha).<br />

Povrchový hnědouhelný důl<br />

Belchatów<br />

Účastníci kongresu navštívili lokality<br />

KWB Belchatów, který patří do největší<br />

polské energetické skupiny PGE.<br />

Dobývací pole Belchatów, kde byla<br />

těžba zahájena koncem roku 1980,<br />

bude exploatováno do roku 2019, při<br />

objemech roční těžby kolem 38,5 mil.<br />

tun. Jeho prodloužením je pole Szczerców,<br />

kde se hnědé uhlí těží od<br />

roku 2009, dle předpokladů do roku<br />

2038. Lokalita Szczerców je schopna<br />

poskytnout roční výkon až 36,5 mil.<br />

tun. Zbytkové jámy Belchatów i Szczerców<br />

se v budoucnu přemění na jezera<br />

s rekreačním zázemím. Lesnická<br />

rekultivace vnější výsypky Belchatów<br />

(1 500 ha) byla dokončena v roce 1994.<br />

Díky moderní těžbě hnědého uhlí se<br />

během více než 30 uplynulých let kdysi<br />

ospalá obec Belchatów stala dynamicky<br />

se rozvíjejícím městem, známým<br />

nejen v Polsku, ale i v zahraničí.<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

Vladimír Andrášek a Jiří Tischler<br />

na vyhlídce dolu Belchatów.<br />

Autoři prezentovaného referátu o Radovesické<br />

výsypce (zleva: Michal Řehoř z VÚHU,<br />

Vratislav Ondráček a Jiří Brabenec z SD).<br />

Na staveništi nového bloku elektrárny Belchatów (zleva: Jiří Tischler, Miloslav Míchal a Pavel Smatana).<br />

14/15

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

velkostroje pro povrchové dobývání<br />

1 2<br />

K 2 000/K 101:<br />

Rýpadlo bílinské skrývce namíru

3<br />

Na pěti skrývkových řezech Dolů Bílina odtěžuje nadloží celkem pět<br />

kolesových rýpadel. Kromě tří velkostrojů řady KU 800, které jsou početně<br />

zastoupeny také ve všech tuzemských hnědouhelných dolech, jsou<br />

zde nasazeny ještě dva originální velkostroje, jež byly vyvinuty namíru<br />

specifickým podmínkám bílinské skrývky. Zatímco pro těžbu v nejvyšších<br />

řezech bylo zkonstruováno největší rýpadlo v ČR – K 10 000/K 74, na<br />

opačném konci skrývkového provozu, na nejnižším pátém řezu, se<br />

úspěšně vypořádává s obtížnými geologickými podmínkami další<br />

unikátní stroj: K 2 000/K 101. Bez větších problémů zde už čtyřiadvacet<br />

let zvládá nástrahy v podobě nadměrného výskytu pískovcových poloh<br />

nebo skluzů bloků zeminy. K 2 000/K 101 má originální konstrukci<br />

s řadou progresivních řešení. Během svého dosavadního působení<br />

odtěžil tento výlučný stroj více než 180 mil. m 3 skrývkových hmot.<br />

Obtížně těžitelné nadloží<br />

si vyžádalo rýpadlo nové generace<br />

Od počátku 80. let bylo zřejmé, že<br />

si narůstající mocnost nadloží Dolů<br />

Bílina vyžádá nasazení dalších velkostrojů<br />

(v roce 1984 bylo uvedeno do<br />

provozu KU 800.19/K 98 a v roce 1987<br />

KU 800.18/K 99). Kromě zvyšujícího se<br />

příkryvného poměru se stále častěji<br />

v porubní frontě vyskytovalo obtížně těžitelné<br />

nadloží, především pevné pískovcové<br />

polohy. Logicky vznikl požadavek<br />

na robustní rýpadlo s větší rozpojovací<br />

silou. Výroba prvního tuzemského rýpadla<br />

s nevýsuvným kolesovým výložníkem,<br />

housenicovým podvozkem,<br />

drtičem, unikátní skořepinovou spodní<br />

stavbou a teleskopickým nakládacím<br />

výložníkem byla tenkrát řešena jako<br />

státní úkol. Výrobcem byly Uničovské<br />

strojírny, tehdejší tradiční dodavatel<br />

kolesových rýpadel. Absolutní novinku<br />

mezi českými dobývacími stroji představoval<br />

teleskopický spojovací most, který<br />

umožňuje snadné nastavení přesypu na<br />

dálkovou pásovou dopravu. Při návrhu<br />

K 2 000 se vycházelo z konkrétních<br />

zkušeností rýpadel KU 800 a K 10 000<br />

na bílinské skrývce. Koleso K 2 000 je<br />

bezkomorové, o průměru 13,17 m, s 15<br />

korečky. Namísto kráčivého hydraulického<br />

podvozku, který mají rýpadla řady<br />

KU 800, bylo nové rýpadlo K 2 000 opatřeno<br />

housenicovým podvozkem (šest<br />

housenic sdružených do dvojic zajišťuje<br />

tříbodové podepření stroje), jenž umožňuje<br />

těžbu i během pojezdu a lépe vyhovuje<br />

robustní konstrukci celého rýpadla.<br />

Celková hmotnost činí 5 700 t (o tisíc tun<br />

více než KU 800). O tom, že K 2 000 je<br />

určeno do nejobtížnějších partií nadloží<br />

na nejnižším skývkovém řezu bezprostředně<br />

nad uhelnou slojí, svědčí jeho<br />

pozoruhodná měrná rozpojovací síla<br />

168 kN/m (oproti 120 kN/m u KU 800).<br />

Milníky provozu K 2 000/K 101<br />

Rýpadlo K 2 000/K 101 splnilo očekávání.<br />

Nejenže se výborně vypořádalo<br />

s obtížně těžitelným nadložím, ale během<br />

dosavadní 24leté kariéry na DB ho<br />

nezastihla žádná fatální nehoda nebo<br />

porucha, která by si vyžádala jeho delší<br />

vyřazení z provozu. V prvním roce svého<br />

nasazení (1987) začínalo K 2 000 na druhém<br />

skrývkovém řezu. Postupně bylo<br />

přetransportováno až na vlastní místo<br />

svého určení, na nejnižší skrývkové<br />

řezy. Nejprve na čtvrtý a od roku 1998<br />

na pátý. Vždy tvořilo prostřednictvím<br />

dálkové pásové dopravy šíře 1 800 mm<br />

vedené přes Severní svahy technologický<br />

celek se zakladačem ZPD 8 000/Z 98,<br />

který zakládá na spodní etáži vnitřní výsypky.<br />

První větší porucha se objevila až<br />

po dvou letech provozu, když se v roce<br />

1989 musela opravit kulová dráha otoče<br />

horní stavby. Později (2001) vlivem stále<br />

se zhoršujících dobývacích podmínek,<br />

byla rekonstruována špička kolesového<br />

výložníku. Pro zvýšení výkonnosti byl<br />

použit nový pohon kolesa (původní pětici<br />

315 kW motorů nahradily dva šestipólové<br />

elektromotory o výkonu 1 000 kW<br />

s napájením frekvenčními měniči s regulací<br />

otáček). Plánovaná generální oprava<br />

probíhala během prvního pololetí roku<br />

2005, to už K 2 000/K 101 vytěžilo celkově<br />

přes 137 mil. m 3 skrývkových hmot.<br />

Generálka probíhala na montážním místě<br />

Jana a prováděla ji firma Prodeco.<br />

Nově velkostroj získal centrální mazací<br />

1 Dvourotorový drtič je umístěný ve spodní stavbě rýpadla; vzdálenost mezi rotory je seřiditelná.<br />

2 Odstraňování pískovců za pomoci důlně doplňkové mechanizace – typický jev na pátém skrývkovém řezu.<br />

3 Utržení kabiny řidiče způsobil v roce 2009 mohutný sesuv těženého bloku. Řidiči se naštěstí nic nestalo.<br />

16/17

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

velkostroje pro povrchové dobývání<br />

systém, nové kompresory a pohony mezipasu<br />

a vysýpacího pasu, novou kabinu<br />

řidiče, centrální průmyslový vysavač pro<br />

údržbu rozvoden, dílen a kabin posádky.<br />

Nové technické řešení se týkalo uložení<br />

a uchycení ložiska otěrového prstence<br />

tak, aby se do budoucna při jeho výměně<br />

nemuselo demontovat koleso z výložníku.<br />

Velkým úspěchem bylo rekordně<br />

krátké odstranění škod způsobených<br />

sesuvem řezu na špičku kolesového<br />

výložníku v roce 2009. Masiv zeminy<br />

tehdy vysunul horní stavbu z kulové dráhy.<br />

Jejímu převrácení tenkrát zabránily<br />

otočové převodovky. Díky důmyslnému<br />

řešení odborníků z SD – 1. strojírenská<br />

a šikovnosti posádky se podařilo hrozivě<br />

vypadající následky havárie odstranit<br />

během pouhých 19 dnů. Unikátní byla<br />

také výměna kuželů řiditelných housenic,<br />

která proběhla v roce 2009 přímo<br />

na pátém skrývkovém řezu. Ojedinělým<br />

postupem se podařilo naklonit rýpadlo<br />

tak, aby vznikl mezi podvozkem a spodní<br />

stavbou zhruba 30 cm prostor nutný<br />

pro výměnu popraskaných kuželů<br />

housenic. Aby se při případném dalším<br />

skluzu bloku svahu zabránilo poškození<br />

kabiny řidiče, byla v loňském roce nová<br />

kabina posunuta o 7,5 m blíže ke středu<br />

velkostroje.<br />

K 2 000/K 101 pohledem mechanika<br />

Miroslava Tamáše<br />

„Na K 2 000 znám každý šroubek,“<br />

říká jakoby s nadsázkou Miroslav Tamáš.<br />

Po čtvrtstoletí které zde působí,<br />

má určitě pravdu. Už v roce 1986 se<br />

účastnil jeho montáže. Postupně prošel<br />

všemi profesemi obsluhy rýpadla,<br />

až se stal v roce 1993 řidičem. Poslední<br />

tři roky je mechanikem K 2 000/K 101.<br />

A jak hodnotí tento velkostroj? „Koncepce<br />

našeho bagru byla ve své době<br />

naprosto ojedinělá. Navíc se povedla<br />

také jeho montáž, takže s ním na rozdíl<br />

od prototypů jiných rýpadel nebyly problémy<br />

ani během zkušebního provozu.<br />

V těžkých podmínkách pátého skrývkového<br />

řezu obstálo na jedničku. Dobré<br />

výkony nedělá jen kvalitní technika,<br />

Technické parametry rýpadla K 2 000/K 101<br />

Teoretický výkon 5 500 m3 /h<br />

Měrná rozpojovací síla 168 kN/m<br />

Obvodová síla na kolese 1 250 kN (max.)<br />

Výkon kolesa 2 × 1 000 kW<br />

Průměr kolesa/počet korečků 13,17 m/15<br />

Celková hmotnost 5 700 t<br />

ale také obsluha. Jsem rád, že jsme<br />

na našem bagru měli a máme výborné<br />

posádky. Díky nim jsme schopni každý<br />

rok průměrně odtěžit 8 mil. m 3 skrývky<br />

v řezu s nadměrným výskytem tvrdých<br />

pískovcových poloh.“<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

4 Mechanik K 2 000/K 101 Miroslav Tamáš na sýpce kolesa.<br />

5 Řidič grafu 1A František Glos.<br />

6 František Hradecký, zástupce řidiče, sbíral na K 2 000 cenné zkušenosti.<br />

Využije je na novém rýpadle KK 1 300, kam přechází.<br />

7 Klapkař Stanislav Kotek.<br />

8 Posádka grafu 1A s mechaniky K 2 000/K 101 (zleva): Miroslav Tamáš, mechanik velkostroje, Stanislav<br />

Kotek, klapkař, František Hradecký, zástupce řidiče, František Glos, řidič, Stanislav Dvořák, zámečník,<br />

Radek Tůma, strojník, Miroslav Petr, elektromechanik a elektrikáři Rudolf Gabriel a Václav Honc.<br />

4<br />

6

5<br />

7<br />

8<br />

18/19

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

Pracovní den Martina Kroupy<br />

technika rekultivací DNT<br />

Mladý krajinný inženýr patří do sedmičlenného týmu, který se na DNT zabývá přípravou<br />

a realizací veškerých rekultivačních ploch. O tom, že tušimické rekultivace patří v oblasti<br />

zahlazování vlivů důlní činnosti k absolutní špičce, jsme se přesvědčili také během<br />

jednoho letního pracovního dne technika zdejších rekultivací Martina Kroupy.<br />

V lese se cítím jako doma<br />

„I když celý život žiji v Klášterci nad<br />

Ohří, už od dětství jsem pobýval velmi<br />

často v lese. Otec byl totiž aktivním<br />

nimrodem. Kladný vztah k přírodě byl<br />

patrný z výběru střední školy (studoval<br />

jsem Střední lesnickou školu ve Žluticích),<br />

a následné vysoké školy. V roce<br />

2005 jsem absolvoval Mendelovu zemědělskou<br />

a lesnickou univerzitu v Brně,<br />

Fakultu lesnickou a dřevařskou. Mým<br />

oborem bylo krajinné inženýrství. Po<br />

státnicích jsem nastoupil do odboru<br />

životního prostředí na chomutovském<br />

magistrátu. Brzy jsem přijal nabídku<br />

Severočeských dolů, kde od října 2007<br />

působím jako technik rekultivací DNT<br />

v odboru přípravy území a rekultivací,“<br />

rekapituluje Martin Kroupa.<br />

Tvorba krajiny po důlní<br />

činnosti DNT v praxi<br />

Rekultivace se na DNT chápou jakou<br />

součást aktivní báňské činnosti. Úspěšně<br />

zde pokračují v dlouholeté tradici.<br />

Vždyť mezi vůbec první rekultivační práce<br />

v rámci celého revíru patřilo v 50. letech<br />

zalesňování poklesů a odvalů po<br />

hlubinné těžbě v dnes již zaniklé obci<br />

Naší, nedaleko Chomutova. Od té doby<br />

zde vykazují rekultivační práce pozoruhodné<br />

výsledky. Ke konci minulého roku<br />

bylo na DNT dokončeno 1 739 ha rekultivovaných<br />

ploch. Letos zde mají rozpracované<br />

rekultivační práce na ploše téměř<br />

tisíc hektarů. Dodržení plánovaných záměrů<br />

má na starosti mimo jiné také technik<br />

Martin Kroupa. „Jako hlavní dozor<br />

investora se podílím na přípravě území<br />

(patří sem uvolňování předpolí a skrývka<br />

ornice), na technických a biologických<br />

rekultivacích. Spolupracuji také při projektování<br />

dokumentace plánovaných rekultivací<br />

na naší lokalitě. Pravidelně jsem<br />

v kontaktu s odborníky z vysokých škol<br />

a výzkumných ústavů, kteří dlouhodobě<br />

monitorují výsledky našeho úsilí. Zhruba<br />

tři tisíce hektarů rekultivovaných ploch<br />

se využívají pro myslivost. Dohled nad<br />

plněním nájemních smluv s mysliveckými<br />

sdruženími patří také mezi moje povinnosti,“<br />

doplňuje Martin Kroupa.<br />

Tenhle les vyrostl na bývalé výsypce<br />

Také dnes Martin Kroupa začíná svůj<br />

pracovní den krátce před šestou ve<br />

své kanceláři v administrativní budově<br />

DNT. Po vyřízení nezbytné úřední<br />

agendy přichází Jiří Král, zástupce vedoucího<br />

střediska z dceřiné společnosti<br />

SD – Rekultivace, která provádí většinu<br />

rekultivačních prací na DNT. Oba pak<br />

odjíždějí do terénu na důkladnou operativní<br />

prohlídku. Přes ochranné lesní pásy<br />

u obce Březno se dostávají na novou<br />

vyhlídku na Severních svazích, kde si<br />

upřesňují další plánovaný postup prací.<br />

Červen je měsícem, kterému na rekultivovaných<br />

výsypkách dominuje vyžínání.<br />

Jinak tomu nebylo ani na ochranných<br />

valech u Černovic. Zde se seznamují<br />

se stavem úhynů vysazených stromů.<br />

V projektu se počítá během prvního<br />

roku od vysazení s 20% úhynem. „I přes<br />

relativně suché jaro, skutečnost tomu<br />

odpovídá,“ konstatuje Martin Kroupa.<br />

V horkém poledním slunci přijde vhod<br />

stín stromů lesnické rekultivace Merkur<br />

I. Právě tehle hustý a zdravý les byl<br />

zakládán zhruba v době, kdy se Martin<br />

Kroupa narodil. „Přál bych si, aby také<br />

po naší rekultivační práci zůstala taková<br />

krajina po těžbě, kde bude rozdíl mezi<br />

tou původní, nedotčenou báňským<br />

provozem, a nově vzniklou jen velice<br />

malý nebo žádný. Nově vzniklá krajina<br />

pak bude dobře plnit nejen funkci ekologickou,<br />

ale i společenskou. K tomu<br />

náš společný rekultivační koncept a cíl<br />

směřuje a doufejme, že budeme úspěšní.“<br />

Ve dvě hodiny odpoledne se vracíme<br />

zpátky do kanceláře. Nám skončila<br />

zajímavá exkurze po tušimických rekultivacích<br />

a našemu průvodci jeden horký<br />

letní pracovní den.<br />

text a foto: Tomáš Vrba

pracovní den<br />

08:00 09:30<br />

U jedné z menších vodních ploch v rekultivovaném území<br />

Prunéřov X se Martin Kroupa setkává s jedním z jejích obyvatel –<br />

nutrií. Žije zde už druhým rokem a všichni ji říkají Vydrýsek.<br />

10:45 11:00<br />

S Růženou Lavrincovou, předačkou čety pracovníků biologických<br />

rekultivací, na ochranném protihlukovém valu u obce<br />

Černovice během sledování postupu vyžínacích prací.<br />

12:00 14:00<br />

Zdařilá lesnická rekultivace na bývalé výsypce Merkur byla založena<br />

zhruba v době, kdy se Martin Kroupa narodil. Dnes tady voní zdravý<br />

les, jehož atraktivitu ještě dotváří okolní menší vodní plochy.<br />

Letos na jaře byly na Severních svazích dokončeny dvě vyhlídky.<br />

Na té menší si Martin Kroupa s Jiřím Králem a nezbytnou mapou<br />

upřesňují budoucí postup rekultivačních prací v této lokalitě.<br />

Kontrola postupu vyžínání na Černovickém ochranném valu;<br />

s křovinořezem pracuje Zuzana Kučerová.<br />

Zaparkováním služebního auta u administrativní budovy<br />

v Tušimicích končí Martinovi Kroupovi dnešní pracovní den.<br />

20/21

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

takoví jsme byli<br />

LIBUŠE BENNOVÁ<br />

figurantka oddělení měřictví a geologie DB<br />

Zajišťování komplexních<br />

měřicko-geologických služeb<br />

na Dolech Bílina se provádí za<br />

pomoci nejmodernější měřicí<br />

techniky. Pro zpracování<br />

digitálních map a modelů<br />

terénu zde používají leteckou<br />

fotogrammetrii, dvoufrekvenční<br />

GPS a samozřejmě výkonnou<br />

výpočetní techniku. I přes<br />

neustálý rozvoj techniky je však<br />

práce figurantů stále zapotřebí.<br />

Libuše Bennová je této profesi<br />

věrná už tři desítky let.<br />

Do měřictví mě přivedla náhoda<br />

Ve vzpomínkách paní Bennové se<br />

vracíme na počátek 80. let, kdy jí končila<br />

druhá mateřská dovolená a ona<br />

začala přemýšlet, kam nastoupí. Jako<br />

vyučená kuchařka měla možnost vrátit<br />

se do některé bílinské kuchyně veřejného<br />

stravování. Náhodou se ale od<br />

švagrové Hany Choutkové, tehdejší<br />

sekretářky výrobního ředitele Dolů<br />

Julia Fučíka, dozvěděla, že se v odboru<br />

hlavního měřiče a geologa uvolnilo<br />

místo. „V roce 1982 jsem nastoupila do<br />

měřictví jako figurantka – geofyzikální<br />

pracovnice. Musím se přiznat, že jsem<br />

do té doby šachtu ani měřictví vůbec<br />

neznala. Nová práce mě zaujala. Byla<br />

jsem téměř každý den a za každého<br />

počasí venku. To mi ale vůbec nevadilo.<br />

Tenkrát jsem nosila na zaměřování<br />

těžké nivelační latě, které se rozkládaly<br />

až do délky čtyř metrů. Nyní používám<br />

lehkou hliníkovou tyč se zrcátkem. Také<br />

naše pracovní obuv a oblečení měly<br />

daleko do dnešního stylu. Místo nepromokavé<br />

bundy jsme navlékali vaťáky,<br />

které v dešti nepříjemně ztěžkly. Také<br />

kvalita terénních aut, jež používáme<br />

na cestách po dobývacích prostorech,<br />

se nesrovnatelně zlepšila. Postupně<br />

jsem se perfektně zorientovala nejen<br />

v aktivním báňském provoze, ale také<br />

v předpolí lomu a na obou vnějších výsypkách.<br />

Navíc, tenkrát v měřictví pracovala<br />

bezvadná parta lidí. A protože<br />

jsme byli aktivními členy brigády socialistické<br />

práce, užili jsme si spoustu<br />

legrace a zábavy. Dodnes na to ráda<br />

vzpomínám. Náš kolektiv, jak se tenkrát<br />

říkalo, byl zhruba dvacetičlenný<br />

a to včetně deseti figurantů. Nyní jsme<br />

už jen tři,“ bilancuje Libuše Bennová.<br />

Jako první znám mocnost uhelné<br />

sloje a složení nadloží<br />

To může s trochou nadsázky říct paní<br />

Bennová. Pravidelně totiž jezdí s geology<br />

profilovat technologické vrty do<br />

lomu i na skrývku a hydrogeologické<br />

vrty do předpolí budoucího postupu<br />

lomu. „Jsem přímo u vrtů a jako první<br />

zapisuji výsledky geologického průzkumu<br />

a připravuji prvotní evidenci strategických<br />

dat o mocnosti sloje a složení<br />

nadloží. Geologické vrty pak ještě vytyčuji<br />

na skrývkových řezech, aby jejich<br />

části nepoškodily kolesa rýpadel.<br />

V lomu zase pomáhám se vzorkováním<br />

1986<br />

a prvotní evidencí uhelné<br />

sloje,“ říká Libuše Bennová. Pohybuje<br />

se v prostoru zhruba 60 km 2 , což zahrnuje<br />

nejen území hnědouhelného lomu,<br />

ale také vnitřní výsypku a vnější výsypky<br />

Pokrok a Radovesice. Tam všude se<br />

podílí na klasických měřických pracích,<br />

zaměřuje a vytyčuje body požadované<br />

jednotlivými provozy. „Škála mojí práce<br />

je pestrá. Od vytyčování pasovek,<br />

dobývacích prostorů všech velkostrojů,<br />

zaměřování předpolí či rekultivovaných<br />

ploch, až po skládání hotových map.<br />

Příští rok budu v měřictví už třicet let.<br />

Práce mě stále těší, mám tady výborné<br />

kolegy a kolegyně. Dění na Dolech<br />

Bílina mi není lhostejné. Jsem organizovaná<br />

v odborové organici č. 6, kde<br />

mám funkci úsekové důvěrnice našeho<br />

odboru a jsem také členkou stravovací<br />

komise,“ doplňuje paní Bennová.<br />

text a foto: Tomáš Vrba

hornické tradice<br />

Skok po stodvaadvacáté,<br />

po sedmé v Chomutově<br />

Událost, na kterou se těší stále více aktivních příslušníků a a sympatizantů<br />

hornického stavu a hornických tradic, hostil v krátkém časovém období,<br />

už posedmé Chomutov. Posedmé pořadatelem nebyl nikdo jiný než<br />

akciová společnost <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong> se sídlem právě v Chomutově. Zcela<br />

zaplněný sál Městského divadla a zájem být „při tom“, mluvil za vše.<br />

O vlastním rituálu a o všem co mu<br />

předchází, bylo napsáno v minulosti<br />

snad už všechno. Noví jsou vždy adepti<br />

hornického stavu z řad vybraných studentů<br />

Vysoké školy báňské – Technické<br />

univerzity Ostrava, VIP osobností a také<br />

někteří noví členové prezidiální tablice.<br />

Nové je samozřejmě i pořadí Skoku přes<br />

kůži.<br />

Letos mezi „VIP skokany“ byli preferováni<br />

nejvyšší představitelé místní<br />

samosprávy, od hejtmanky Ústeckého<br />

kraje Jany Vaňhové a primátora města<br />

Chomutova Jana Mareše až po starosty<br />

obcí ležících na hranicích dolového území<br />

Dolů Bílina a Dolů Nástup Tušimice.<br />

Váženým hostem byl ministr průmyslu<br />

a obchodu ČR Martin Kocourkek. Mezi<br />

významné skokany se zařadil i Josef<br />

Hora, starosta města Chodova – pořadatele<br />

letošního, již patnáctého, Setkání<br />

hornických měst a obcí České republiky.<br />

V čestném předsednictvu, kromě již<br />

jmenovaných, významné místo zaujali<br />

děkan Hornicko-geologické fakulty VŠB<br />

– TU Ostrava Vladimír Slivka, pedagogové<br />

Robert Kořínek a Otakar Krajník,<br />

zástupci báňských akademií z Ukrajiny<br />

a z Polska, předseda Českého<br />

báňského úřadu Ivo Pěgřímek, generální<br />

ředitel a předseda představenstva SD<br />

Jan Demjanovič, předseda OBÚ v Mostě<br />

Dušan Havel. Mnohé potěšila přítomnost<br />

nestora Státní báňské správy českého<br />

hornictví – Romana Makaria.<br />

Mezi přítomnými pomalu nebylo člověka,<br />

který by nebyl významným představitelem<br />

nebo činitelem ve firmách<br />

spadajících pod horní zákon či v hornických<br />

a hutnických spolcích České<br />

republiky, na Vysoké škole báňské v Ostravě<br />

a v dalších institucích. Za všechny<br />

lze připomenout Vladimíra Roučka,<br />

Petra Kolmana, primátora města Mostu<br />

Vlastimila Vozku, profesora Vlastimila<br />

Hudečka, docenta Milana Mikoláše,<br />

Jaroslava Jiskru, Pavla Berana, Jiřího<br />

Radostu, Miroslava Šťastného, Pavla<br />

Davida … Úžasné je zapojení přátel ze<br />

Slovenské republiky vedených hlavným<br />

štátnym radcom pre legislativu na Ministerstvu<br />

hospodárstva SR Dušanem<br />

Vilímem. Kdyby se někdy uděloval titul<br />

či hodnost Velmistra Cechu hornického,<br />

pak by si ji bezpochyby jako první<br />

zasloužilo Slavné vysoké a neomylné<br />

prezídium, po léta ztělesněné, panem<br />

profesorem Pavlem Prokopem. Rok od<br />

roku je pro něho těžší a těžší, s brilantností<br />

jemu vlastní, provázet podvečerem<br />

a večerem při stále hlučnějším osazenstvu<br />

sálů.<br />

Kolegové a kolegyně, vnímejme do<br />

budoucna Skok přes kůži jako nejvýznamnější<br />

hornickou slavnost roku.<br />

Vzpomeňme na okamžiky, kdy jsme skákali<br />

my a čím mimořádným pro nás tato<br />

událost byla. Dopřejme stejný zážitek<br />

také těm, kteří jdou po nás.<br />

„Stodvaadvacátý“ je minulostí a zaslouží<br />

si právem přívlastek – zdařilý.<br />

Obrovským překvapením pro přítomné<br />

bylo po léta neslýchané sdělení, že již<br />

dnes je znám pořadatel a místo konání<br />

příštího skoku. Kamarádi, za rok nashle<br />

v Karlově Studánce!<br />

Evropský den horníků a hutníků Heerlen 2012<br />

Heerlen, dříve významné město holandského kamenouhelného<br />

hornictví, těžby rud a jejich zpracování, nacházející se<br />

na trojmezí SRN, Belgie a Nizozemí, se rozhodlo, nedlouho<br />

po znovuobnovení členství Nizozemí v Evropském sdružení<br />

hornických a hutnických spolků, uspořádat tuto mimořádnou<br />

událost. Atraktivitu tohoto místa zvyšovala blízkost korunovačního<br />

města německých císařů a současně univerzitního<br />

města Cách a nizozemského Maastrichtu. Dny slavností byly<br />

stanoveny na 13.–15. května. Heerlen je z větší části městem<br />

moderním, s hezky upraveným hornickým muzeem.<br />

Vydařené akce se zúčastnili zástupci Hornické společnosti<br />

podkrušnohorské oblasti a Sdružení hutnických a hornických<br />

spolků ČR. text: Zdeněk Brázda<br />

foto: Daniel Šeiner, František Fraus<br />

22/23

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

naši zaměstnanci<br />

Kurzy a školení v prvním pololetí 2011<br />

Stejně jako v předešlých letech<br />

věnovala v prvním pololetí<br />

2011 společnost <strong>Severočeské</strong><br />

<strong>doly</strong> pozornost rozvoji svých<br />

zaměstnanců. Tentokrát však<br />

bylo něco trochu jinak. První<br />

pololetí se neslo v duchu<br />

zahájení projektu ZSDNP<br />

(Zaměstnavatelského svazu<br />

důlního a naftového průmyslu)<br />

č. CZ.1.04/1.1.06/52.00033<br />

na zkvalitnění profesního<br />

vzdělávání a zvýšení<br />

adaptability zaměstnanců<br />

na trhu práce, o kterém jsme<br />

vás informovali již v prvním<br />

letošním čísle Hornických listů.<br />

Za spuštěním prvních kurzů stála<br />

spousta práce. Bylo třeba naplánovat<br />

nejen samotné kurzy a jejich harmonogramy,<br />

ale bylo rovněž nutné vybrat ve<br />

výběrovém řízené vhodné dodavatele,<br />

kteří se budou na vzdělávání zaměstnanců<br />

podílet. Nakonec se vše povedlo<br />

dovést ke zdárnému konci (alespoň<br />

tedy první třetiny, neboť projekt bude<br />

probíhat i v následujících třech letech)<br />

a v dubnu se podařilo zahájit první akci<br />

– kurz pro řidiče velkostrojů. Nedlouho<br />

poté následoval kurz strojníků stavebních<br />

a zemních strojů a skupinu uzavřelo<br />

školení mistrů a revírníků, které navazuje<br />

na dříve konané akce. Proškolit<br />

se nám ve třech kurzech podařilo zatím<br />

39 zaměstnanců. Přestože se může na<br />

první pohled jednat o nepříliš významné<br />

číslo, byla organizace těchto kurzů<br />

zpočátku náročná, neboť jsme vlastně<br />

získávali první zkušenosti s organizací<br />

podobných projektů.<br />

Nicméně se nám za výrazné podpory<br />

ZSDNP zdařilo nalézt ten správný<br />

směr a nyní lze s jistotou konstatovat,<br />

že se zcela jistě nejednalo o kurzy poslední.<br />

V srpnu bude pokračovat školení<br />

asistentek a sekretářek, do kurzů<br />

nastoupilo na počátku června rovněž<br />

10 uchazečů o řidičské průkazy skupiny<br />

C a D. V průběhu podzimu jsou pak<br />

plánována školení obsluhy MS WORD<br />

a MS Excel, která bychom dle kapacitních<br />

možností rádi zpřístupnili širšímu<br />

spektru zaměstnanců.<br />

Ale nevěnujeme se pouze školením<br />

financovaným z fondů Evropské unie.<br />

Kromě běžných školení, jejichž hlavním<br />

cílem je udržení stávající kvalifikace<br />

zaměstnanců (namátkou lze uvést<br />

například pravidelná školení řidičů či<br />

přezkoušení svářečů, na která připadá<br />

největší podíl našich finančních prostředků),<br />

proběhlo například školení týkající<br />

se ocelových konstrukcí dle ČSN,<br />

školení k obsluze přístrojů GPS, kurzy<br />

vedoucí k získání profesních průkazů řidiče,<br />

interní školení zaměstnanců odboru<br />

přípravy území a rekultivací, odboru<br />

informačních technologií či odboru investic<br />

a technického rozvoje. Samozřejmostí<br />

je pak již tradiční víkendové jazykové<br />

soustředění v RS Sloup v Čechách.<br />

Pro oddělení vzdělávání teď nenastává<br />

žádná okurková sezóna, pracujeme<br />

již pilně na aktivitách na další pololetí.<br />

Do centra pozornosti by se měla dostat<br />

jazyková výuka, která dostála několika<br />

podstatnějších změn, dále pak školení<br />

vedoucích odborů či kurzy určené pro<br />

interní lektory.<br />

text a foto: Markéta Mašková

z odborů<br />

Odborová organizace<br />

pracovníků v hornictví SD – DB<br />

Provozu úpravna uhlí Ledvice<br />

Jak se zmínil současný předseda odborové organizace Jan Grim,<br />

organizováno je 90 % zaměstnanců úpravny. „Více by čtenářům<br />

ale určitě pověděl Václav Loutchan, který k poslednímu únoru<br />

sice odešel do důchodu, ale členem odborů je stále,“ doporučil<br />

pan Grim. S Václavem Loutchanem jsme se tedy sešli.<br />

Jakoby to bylo včera, Václav Loutchan<br />

vzpomíná, jak kdysi na MěNV<br />

Duchcov podepisoval učební smlouvu<br />

s úpravnou uhlí. Když se vyučil,<br />

17. července 1967 nastoupil do elektrárenské<br />

dílny mistra Kolínského.<br />

Ještě v letech 66–67 začal pracovat<br />

v Závodním klubu Duchcov a jako<br />

dobrovolný pracovník se staral o vše<br />

od elektřiny.<br />

V roce 1971 v období tzv. normalizace<br />

při uskutečňovaných prověrkách<br />

neprošel, ale členem tehdejšího<br />

ROH zůstal. V prosinci 1989 byl<br />

zvolen do závodního výboru a od<br />

2. ledna 1990 nastoupil coby předseda<br />

závodního výboru – tehdy ještě<br />

ROH a na konci jara 1990 se ROH<br />

změnilo na FOS (Federální odborový<br />

svaz), který fungoval až do rozdělení<br />

republiky roku 1993.<br />

Odboráři jsou opatrovníci části sociálního<br />

fondu, a tak Václav Loutchan<br />

doplňuje: „Ve svazu PHGN jsem pracoval<br />

v sociálně zdravotní komisi do<br />

roku 2005.“ Dále hovoří o pracovních<br />

podmínkách, hlavně pak žen; zaměstnanci<br />

rozhodně oprávněně dostávají<br />

od odborů možnost třídenních<br />

zájezdů do Krkonoš, pořádají se<br />

zájezdy do Prahy na divadelní představení<br />

a různé koncerty, uskutečňují<br />

se slavnostní aktivy pro dárce krve,<br />

podporují se sportovní aktivity odborářů.<br />

Koncem roku je pravidelně setkání<br />

jubilujících zaměstnanců i těch,<br />

kteří odcházejí do důchodu. Ale na<br />

svoji akci, řekněme „setkání po roce“,<br />

přicházejí i dřívější zaměstnanci.<br />

Z odborářského života pan Loutchan<br />

ještě doplňuje: „Za největší<br />

úspěch odborů považuji, že se dal<br />

zajistit od zaměstnavatele příspěvek<br />

na důchodové pojištění.“ Závěrem<br />

pak dodává: „Mé krédo je - předseda<br />

nekončí tím, že si ve dvě hodiny<br />

odpíchne.“<br />

Před prázdninami ještě připomeňme,<br />

že hlavní doménou odborářů<br />

PÚUL je pořádání dětského letního<br />

tábora v Kralovicích na Plzeňsku.<br />

text a foto: Svatava Brožíková<br />

Letní aktivity odborové<br />

organizace č. 2 v DB<br />

Tradičně bohatou nabídku nejrůznějších<br />

akcí na letošní léto připravila pro<br />

své členy, ale i pro ostatní zaměstnance<br />

Provozu lom odborová organizace<br />

č. 2. Vše odstartoval u příležitosti Mezinárodního<br />

dne dětí tradiční víkend plný<br />

her, soutěží a výletů. Letos se této akce<br />

zúčastnilo 58 dětí, které v rekreačním<br />

středisku ve Sloupu prožily víkend, na<br />

který budou určitě dlouho vzpomínat.<br />

Na ratolesti svých členů nezapomíná<br />

odborová organizace ani během letních<br />

prázdnin. V červenci se pořádá<br />

vodácký tábor Vltava 2011. Samozřejmostí<br />

jsou pak klasické tábory v Kralovicích<br />

nebo v Hnačově u Klatov. Pestrá<br />

nabídka letní rekreace v tuzemsku i zahraničí<br />

čeká také dospělé, členy odborů.<br />

Na hlavní sezonu jsou připravena<br />

všechna rekreační střediska v Mladoticích,<br />

Holné a Sloupu. Díky příspěvkům<br />

sociálního fondu jsou ceny pobytů<br />

velmi výhodné. Na podzim uchystali<br />

v odborové organizaci č. 2 novinku,<br />

kterou představuje předseda Vladimír<br />

Bergerhof: „Jedná se o rekondiční pobyt<br />

v rekreačním středisku Bedřichov<br />

v Jizerských horách, který připravujeme<br />

v termínu od 2. do 8. října. Program<br />

je speciálně upraven pro regeneraci<br />

a odstranění následků náročné fyzické<br />

ale i duševní námahy. K znovudobytí<br />

energie pomohou masáže a relaxační<br />

cvičení. Přihlášení probíhá v kanceláři<br />

naší organizace.“<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

24/25

Jubilant<br />

Petr Král<br />

Petr Král vystudoval Vysokou<br />

školu báňskou v Ostravě, obor lomové<br />

dobývání užitkových surovin.<br />

Prvého července 1977 nastoupil<br />

inženýr Král na tehdejší důl Vítězný<br />

Únor v Záluží do oddělení měřictví.<br />

Po likvidaci zmiňovaného dolu přešel<br />

na důl Centrum, kde byl jmenován<br />

hlavním důlním měřičem. Zároveň<br />

vykonával funkci vedoucího<br />

likvidace havárie a velitele závodní<br />

báňské záchranné služby.<br />

Roku 2008 nastoupil Petr Král do<br />

Severočeských dolů – Dolů Bílina,<br />

a to do oddělení marketingu. Od<br />

roku 2009 je pověřen jeho řízením.<br />

Vzhledem k předchozí praxi, kdy<br />

například bylo nutno rozhodovat<br />

v kritických, ale třeba i v nepříjemných<br />

situacích, jednat jak s podřízenými<br />

zaměstnanci, tak kolegy, ale<br />

i s externími orgány, to znamená<br />

s OBÚ (Obvodní báňský úřad), naučil<br />

se chápat a rozumět mnoha druhům<br />

psychologie.<br />

Celý život se pan Král zajímá<br />

o sport, hlavně pak o kopanou. Přesto<br />

se zabývá i kulturou, pravidelně<br />

navštěvuje divadelní představení,<br />

také koncerty, rovněž ho zajímají<br />

nejrůznější druhy výstav.<br />

– Proto je dnes hrdý, že může se<br />

svými kolegy připravit scénář na<br />

profesní výstavu v jakémkoli prostoru<br />

a kdekoliv v České republice.<br />

text a foto: Svatava Brožíková<br />

Jubilanti Skupiny SD květen – červen<br />

Pracovního jubilea dosahují v DB:<br />

20 let Krzák Jan řidič velkostroje PS<br />

Chlebný Luděk revírník PS<br />

Bartík Eduard provozní elektrikář PS<br />

Opočenský Vratislav provozní zámečník PS<br />

Hauptman Pavel přestavbář PD PS<br />

Jiráček Miroslav řidič pracovních strojů PS<br />

Frk Jaroslav řidič pracovních strojů PS<br />

Rydl Milan řidič pracovních strojů PS<br />

Smaha Jaroslav řidič PVZ PL<br />

Prieložný Vladimír strojník v úpravně PL<br />

Messnerová Zdeňka vážná PL<br />

Zinekerová Dana vybíračka hlušiny PL<br />

Havlík Václav strojník v úpravně PL<br />

Kovář Roman mistr PL<br />

Mrkvička Miroslav hasič HZS<br />

30 let Štěrba Petr provozní elektrikář PS<br />

Jedlička Josef vedoucí řidič velkostroje PS<br />

Touška Mirek řidič velkostroje PS<br />

Šlapáček Vladimír provozní zámečník PS<br />

Veselý Miroslav vedoucí řidič velkostroje PS<br />

Fasner Jiří řidič pracovních strojů PS<br />

Plas Břetislav řidič velkostroje PL<br />

Laschek Jan řidič velkostroje PL<br />

Pospíšil Jiří provozní elektrikář PL<br />

Tapšíková Emílie vážná PL<br />

Pirný Jiří provozní zámečník PL<br />

Padevět Pavel provozní zámečník PL<br />

Procházka Miloslav mistr PL<br />

40 let Pešek Petr řidič velkostroje PL<br />

Kovář Vladimír provozní zámečník PL<br />

Pracovního jubilea dosahují v DNT:<br />

20 let Bareš Bronislav provozní zámečník PÚ - ÚDUT<br />

Macků Jiří revírník PÚ - S 2<br />

Strolený Jan provozní zámečník PÚ - S 1<br />

Weinert Josef řidič pracovních strojů PÚ - DDM<br />

Kalabis Jiří měřič OMG<br />

Štipanitz Robert revírník PÚ - S 1<br />

Thum Miroslav strojník v úpravě PÚ - ÚDUT<br />

Helebrandtová Věra technička GIS OMG<br />

Štark Petr řidič silničních motorových vozidel PÚ - DDM<br />

30 let Pobuda Václav řidič velkostroje PÚ - LOM<br />

Franěk Ladislav klapkař PÚ - LOM<br />

Šudrla Antonín zámečník velkostroje PÚ - ÚDUT<br />

Bartoš Jiří revírník PÚ - S 2<br />

Kalinovič Petr vedoucí řidič velkostroje PÚ - S 2<br />

Hýský Václav řidič velkostroje PÚ - S 1<br />

Průša Josef revírník PÚ - LOM<br />

Kosnar Jiří řidič sil. mot. vozidel PÚ - DDM<br />

Pracovního jubilea dosahují ve správě SD:<br />

20 let Král Petr referent marketingu<br />

30 let Burianová Miriam vedoucí personálního odboru DNT<br />

Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.:<br />

20 let Kadič Jaroslav řidič sil. mot. vozidel provoz Bílina<br />

30 let Kabourek Václav řidič autobusu provoz Bílina<br />

Pracovního jubilea dosahují v SD – Kolejová doprava, a. s.:<br />

20 let Král Jiří vlakvedoucí–vedoucí posunu provoz Tušimice<br />

30 let Dubská Jitka obsluha velínu provoz Tušimice<br />

Pixa Josef obsluha pasů provoz Mělník<br />

Pracovního jubilea dosahuje v SD - 1. strojírenská, a. s.:<br />

40 let Aubrecht Vladimír provozní zámečník provoz Bílina<br />

Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong>,<br />

tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti<br />

a za odvedenoupráci vyslovuje poděkování.<br />

Rubriku připravují<br />

referentky personálních a sociálních služeb

infomace<br />

Výstavba nových zdrojů ČEZ v Ústeckém kraji<br />

Do další intenzivní fáze<br />

postoupila realizace<br />

nového hnědouhelného<br />

zdroje v Ledvicích<br />

(660 MW) a na lokalitě<br />

Počerady začala koncem<br />

března výstavba prvního<br />

velkého paroplynového<br />

zdroje (840 MW).<br />

Nový zdroj Ledvice<br />

Letošní rok je v Ledvicích ve znamení<br />

hlavních montážních prací na<br />

výrobních technologických zařízeních.<br />

Ve strojovně se kompletuje celé turbosoustrojí,<br />

montují se napájecí soustrojí<br />

a chladicí čerpadla. U generátoru už<br />

byly vyrovnány osy a rotor byl zasunut<br />

do statoru. Pro představu: jen hmotnost<br />

statoru představuje 330 tun. Postupují<br />

i práce na chladicí věži, dokončena<br />

je hlavní konstrukce kotle.<br />

Intenzivně se pracuje i na zauhlování<br />

nového zdroje; montují se části trubního<br />

mostu, hotové jsou už obě přesypové<br />

věže. Pokročila montáž odsiřovací<br />

Stavební část paroplynového zdroje 840 MW<br />

v Elektrárně Počerady postupuje podle harmonogramu.<br />

Z výškové budovy kotle ledvické elektrárny<br />

jsou dobývací prostory DB jako na dlani.<br />

jednotky. Stavbaři už dokončili objekt<br />

centrálního velínu. Bylo by zbytečné<br />

zdůrazňovat, jak náročný je celý harmonogram<br />

výstavby, včetně koordinačního<br />

a logistického zajištění, kdy na prvním<br />

místě je samozřejmě bezpečnost a kvalita.<br />

Nový blok, představující pro ČEZ<br />

investici více než 30 mld. korun, by měl<br />

zahájit zkušební provoz v roce 2013.<br />

Česká republika bude mít v Ledvicích<br />

nejmodernější zařízení na výrobu elektřiny<br />

ze spalování hnědého uhlí.<br />

Výstavba PPC v Počeradech<br />

V areálu současné hnědouhelné<br />

elektrárny se realizuje nový velký<br />

projekt paroplynovového cyklu (PPC).<br />

První elektřinu by měl nový zdroj při<br />

vysoké tepelné účinnosti (přes 57 %)<br />

a nízkých emisích, vyrobit už v červnu<br />

2013. Zemní plyn bude dodáván na základě<br />

15letého kontraktu se Skupinou<br />

RWE. Paroplyn Počerady bude první<br />

elektrárnou svého druhu v ČR. ČEZ<br />

získá do svého portfolia vysoce flexibilní<br />

zdroj schopný stabilizovat elektrizační<br />

soustavu. Má být provozován<br />

ve 100% výkonu jen v pracovní dny,<br />

s odstávkou o víkendech a nočních<br />

hodinách.<br />

Elektrárna Ledvice – konstrukce<br />

nového kotle je již dokončena.<br />

text a foto: Tomáš Vrba<br />

26/27

sport<br />

Na Mědník<br />

někdy i po<br />

všech čtyřech<br />

Mědník a někdy také Měděnec<br />

podle města s pouhými 150<br />

obyvateli na jižním úpatí je s 910<br />

metry nadmořské výšky opravdu<br />

jednou z nejvýraznějších dominant<br />

Krušných hor. Z dálky viditelnou<br />

a v případě pěkného počasí naopak<br />

s nádherným rozhledem. Ještě<br />

jste na vrcholu nebyli? Vřele doporučuji.<br />

Na vrcholku je kaple ve stylu<br />

románské rotundy prý již od roku<br />

1674, vrchol a okolí je prošpikováno<br />

staletou těžbou rud cínových,<br />

měděných a naposledy železných<br />

s obsahem radonu, která byla<br />

ukončena až v roce 1992. Pro návštěvníky<br />

jsou dokonce štoly k nahlédnutí.<br />

Měděnec se dostal do<br />

povědomí našich obyvatel v celé<br />

vlasti napřed ve znělce Případů<br />

majora Zemana a hlavně po požáru<br />

v tamním Ústavu sociální péče<br />

v roce 1984, který později posloužil<br />

jako podklad známého filmu Requiem<br />

pro panenku režiséra Filipa<br />

Renče.<br />

Vrchol Mědníku se letos poprvé<br />

stal také cílovým bodem pro 1.<br />

ročník běhu do vrchu Klášterec<br />

– Mědník. Trasa, většinou v lese,<br />

měřila něco přes 8 km, s úctyhodným<br />

převýšením skoro 600<br />

m. Závodníci v některých místech<br />

doslova lezli po všech čtyřech. Nechyběla<br />

skoro celá sjezdovka a téměř<br />

na konci závodníci míjeli také<br />

pozoruhodný přírodní výtvor Sfingy<br />

pod Měděncem. Pořadateli byli<br />

kluci z nového agilního oddílu SK<br />

Městské policie Kadaň.<br />

Pochopitelně jsme u toho nemohli<br />

chybět. Bylo nás 6 z týmu<br />

TJ DNT a nejlépe zaběhl tradičně<br />

Martin Šindelář na 4. místě v hlavní<br />

kategorii. Zvítězil Ríša Pleticha<br />

z pořadatelského klubu, který vyhrává<br />

v širokém okolí skoro všechny<br />

běhy. text: Jiří Martykán<br />

Naše kolegyně<br />

na MS v Norsku<br />

Ve dnech 24.–27. března 2011 probíhalo v norském Holmenkollenu<br />

mistrovství světa psích spřežení SLEDDOG SPORTS. Mezi tyto sporty<br />

patří závody ve skijöringu, kdy je lyžař na běžkách tažen psem, potom je<br />

to kategorie „pulka“ což znamená, že pes táhne za sebou tzv. boby, ve<br />

kterých má naloženou zátěž, podle své hmotnosti, a za ním je připoután<br />

lyžař na běžkách, a dále kategorie spřežení podle počtu 4 a 8 psů.<br />

Martina Štěpánková, operátorka velínu<br />

pro řízení provozů ÚDUT, se vydala<br />

se svým přítelem a maminkou do dalekého<br />

Norska, aby tam reprezentovala<br />

Českou republiku a také <strong>Severočeské</strong><br />

<strong>doly</strong>.<br />

Její nasazení do tří závodů bylo více<br />

než úspěšné také díky výbornému psímu<br />

společníkovi. Je to evropský saňový<br />

pes Pinky, který již v minulosti dokázal<br />

své přednosti.<br />

Ve tvrdé konkurenci světových účastnic,<br />

a zejména severských specialistek<br />

na tyto závody, dokázala vybojovat se<br />

svým psem Pinkym hned v prvním závodě<br />

stříbrnou medaili ve skijöringu.<br />

U předávání cen a slavnostního ceremoniálu<br />

byl i samotný norský princ Haakon,<br />

který Martině gratuloval ke krásnému<br />

umístění.<br />

V dalších závodech s pulkou dopadla<br />

také výborně. V samotném závodu dojela<br />

na krásném čtvrtém místě, kde medaile<br />

utekla o pár sekund. V kombinaci pulka<br />

+ skijöring, kde měla po startu smůlu<br />

a upadla, se ve druhé části závodu propracovala<br />

z osmého místa postupně až<br />

na čtvrtou pozici, ale další medaile jí<br />

nakonec unikla také o pověstný vlásek<br />

– což činilo v cíli rozdíl 10 sekund. A jak<br />

Martina a pes Pinky.<br />

Martina shrnuje své norské zážitky?<br />

„Startovat na takovém to závodě byla<br />

pro mě obrovská zkušenost, měla jsem<br />

možnost poměřit se s tou nejlepší světovou<br />

špičkou, jezdit na závodních tratích,<br />

které byly vždy excelentně připravené.<br />

Zázemí pro závodníky bylo maximálně<br />

zajištěné, prostě závod s velkým Z.<br />

Po tomto třídenním závodě jsem si<br />

uvědomila, že mám doma úžasného<br />

závodního psa, který podal maximální<br />

výkon a všem ukázal, že byť nemáme<br />

takové podmínky na trénování jako<br />

Skandinávci, tak se lze skvěle připravit<br />

i u nás, byť to stojí nemalé peníze dojíždět<br />

trénovat za sněhem do hor. A proto<br />

bych chtěla moc poděkovat mému<br />

zaměstnavateli Severočeským dolům,<br />

který mi na tuto dalekou cestu do Norska<br />

poskytl finanční dar a také pomohl<br />

zakoupit onu pulku, bez které bych na<br />

závodech nemohla startovat. Ještě jednou<br />

velký dík.“<br />

Zajímají-li vás bližší podrobnosti,<br />

navštivte webové stránky: http://sleddog2011.no/index.jsp<br />

(oficiální stránky<br />

MS 2011) a www.esp-pinky.estranky.cz<br />

(stránky Martiny Štěpánkové).<br />

text: Iva Rejmanová<br />

foto: archiv Martiny Štěpánkové

3. ročník nohejbalového turnaje<br />

Za krásného slunečného počasí, se v sobotu dne 4. června 2011 uskutečnil na hřišti sportovního klubu Torpédoborci<br />

Hradiště již třetí ročník nohejbalového turnaje SD – 1. strojírenská o putovní pohár vedoucího provozu Tušimice.<br />

Turnaje se letos zúčastnilo 10 družstev<br />

z provozu Tušimice a do bojů o putovní<br />

pohár se tentokrát poprvé přihlásila<br />

i 2 družstva z provozu Bílina. Družstva<br />

usilovně bojovala ve dvou skupinách<br />

o postup do závěrečných vyřazovacích<br />

bojů. Do semifinále, a tím pádem i do<br />

závěrečného boje o stupně vítězů, postoupily<br />

tyto celky: Zámečna A, Kometa,<br />

Pažouti a Dravci.<br />

Do konečného finále, které bylo<br />

opravdovým vyvrcholením turnaje, nakonec<br />

postoupila družstva Dravců a Zámečny<br />

A, vedené nestorem sportovních<br />

akcí Milanem Jiránkem. Po urputném<br />

a velmi vyrovnaném boji, za stavu 1:1<br />

na sety, skončil rozhodující třetí set jen<br />

tím nejtěsnějším rozdílem, a to 10:9 ve<br />

prospěch loňských vítězů, družstva Zámečny<br />

A.<br />

Po vyhlášení výsledků a předání cen<br />

pro vítězná družstva, se znavení účastníci<br />

turnaje plně oddali podvečernímu<br />

odpočinkovému posezení.<br />

text a foto: Oldřich Michálek<br />

Závod dračích lodí<br />

Letos se jel v Chomutově již třetí závod dračích lodí. Při prvém závodě<br />

byla kapitánkou lodě SD (jinak SDraci paní Lucie Černá). Ta se již 15 let<br />

věnuje trenérství vodních sportů. Redakce HL ji požádala o několik slov.<br />

1. květen 2011 – SDraci v zelených tričkách – kapitán posádky Petr Barták – 3. místo.<br />

Umístění v turnaji:<br />

1. místo: Záměna A – Milan Jiránek, Petr Jiránek, Jiří Schreiner<br />

2. místo: Dravci – Jaroslav Ticháček, Radek Cihelka, Luboš Haltuch<br />

3. místo: Pažouti – Zbyněk Sára, Miroslav Máca, Vladislav Urban, Oldřich Michálek<br />

Náš oddíl TJ DNT se zabývá vodním<br />

slalomem a sjezdem na divoké vodě;<br />

činnost je pevně spjata s pádlováním,<br />

a to závodně. Naším hlavním sponzorem<br />

jsou SD a. s. Oslovili nás již při konání<br />

prvního závodu v roce 2009, aby náš<br />

oddíl postavil posádku, která bude SD<br />

reprezentovat.<br />

Vzhledem k tomu, že všem z posádky<br />

nedělá potíže zvyknout si na trošku odlišný<br />

styl pádlování, nebylo třeba zvláštních<br />

tréninků, neboť 50 % posádky jezdí<br />

závodně a zbytek turisticky, tudíž všichni<br />

vědí, jak držet pádlo a co se od každého<br />

očekává.<br />

Posoudit vodáky z TJ DNT by byla<br />

asi sebechvála, ale musí se uznat, že<br />

výsledky, kterých dosahují na celorepublikových<br />

závodech ve vodním slalomu,<br />

nejsou zanedbatelné a Dračí lodě<br />

to jen potvrzují. <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong>, krom<br />

toho, že jsou naším hlavním sponzorem,<br />

posádce zaplatily startovné a připravily<br />

trička na tyto závody.<br />

text: Svatava Brožíková<br />

foto: archiv TJ DNT<br />

28/29

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

pomáháme<br />

Informační centrum Severočeských dolů<br />

adoptovalo ptáky žijící v zooparku<br />

Podkrušnohorský zoopark v Chomutově bude mít novou atrakci. Ještě<br />

v letošním roce zde má vyrůst veliká, volně průchozí ptačí voliéra.<br />

Postavena má být díky finančnímu daru Severočeských dolů. Domov zde<br />

najdou ptáci, kteří žijí v našem okolí, ale oku běžného pozorovatele se ve<br />

volné přírodě schovávají. <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong> se rozhodly podpořit i další<br />

opeřené obyvatele zooparku. Informační centrum SD adoptovalo ptáky<br />

žijící ve stávající průchozí voliéře, která je nedaleko výběhu medvědů.<br />

Nová voliéra bude vysoká 10 metrů<br />

a vyroste na ploše 27×25 metrů.<br />

To je na podobně velkém území jako<br />

bychom vedle sebe měli tři tenisové<br />

dvorce. Ptáci zde budou volně létat<br />

mezi lidmi. Přestože je zoopark v centru<br />

Chomutova, jeho návštěvníci dostanou<br />

šanci cítit se, jako ve volné přírodě.<br />

„Příroda v Ústeckém kraji se za<br />

poslední roky značně zlepšila. Vrací se<br />

sem ptáci, kteří tu kdysi bývali a poté<br />

na čas kvůli špatnému životnímu prostředí<br />

zmizeli. Novou voliéru budou<br />

obývat právě i tito opeřenci, kteří jsou<br />

důkazem toho, že se stav přírody stále<br />

lepší,“ vysvětluje ředitelka Podkrušnohorského<br />

zooparku Iveta Rabasová.<br />

Ze zlepšujícího se životního prostředí<br />

mají radost také <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong>,<br />

Ředitelka Podkrušnohorského zooparku Iveta Rabasová<br />

s Rudolfem Kozákem, který zastupoval <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong>.<br />

které po vytěžení vrací krajinu přírodě<br />

a snaží se ji utvořit tak, aby se v ní<br />

žilo dobře lidem, zvířatům i rostlinám.<br />

I proto si firma zvolila za svého maskota<br />

slavíka modráčka. Je to ptáček<br />

velký jako vrabec, ale štíhlejší. „Dříve<br />

žil tento pták jen v jižních a jihozápadních<br />

Čechách. Během 17 let aktivního<br />

působení Severočeských dolů Chomutov<br />

v oblasti rekultivací a ochrany<br />

přírody začal slavík hnízdit také v Ústeckém<br />

kraji, a dnes je zde velmi hojný,<br />

zejména na mokrých místech rekultivací<br />

a v předpolí uhelných dolů. Slavík<br />

je stěhovavý. V průběhu září a října<br />

odlétá do Středomoří. Přestože může<br />

letět kamkoli v Evropě, v březnu se<br />

k nám zase vrací. Z toho usuzujeme,<br />

že je mu zde dobře,“ usmívá se ředitel<br />

strategie a komunikace SD Vladimír<br />

Budinský. „Ptáků, kteří obývají rekultivované<br />

plochy je samozřejmě více.<br />

Jsou však velice plaší a obvykle je<br />

zpozorují jen ti, kteří na to mají vycvičený<br />

zrak a ví, kde hledat. V naší voliéře<br />

je budou moci vidět i ti, kteří nejsou<br />

tak zkušenými pozorovateli. Pokusíme<br />

se, aby zde našel domov i slavík modráček,“<br />

doplňuje Iveta Rabasová. Voliéra<br />

vyroste mezi výběhem medvědů<br />

a výběhem tuleňů, na území, kterým<br />

protéká potok. Mezi obyvateli bude<br />

z vodních ptáků například potápka,<br />

ústřičník, kulík, tenkozobec, berneška<br />

velká a morčák.<br />

Informační centrum<br />

Severočeských dolů<br />

adoptovalo 7 ptáků<br />

Hýl, stehlík a řada dalších ptačích<br />

obyvatel Podkrušnohorského zooparku<br />

má teď nového adoptivního rodiče.<br />

Informační centrum Severočeských<br />

dolů bude podporovat jejich chov.<br />

Slavnostní předání adopčního listu se<br />

uskutečnilo během oslavy Dne dětí<br />

v Podkrušnohorském zooparku. Jde<br />

o drobné ptáčky, kteří žijí v naší oblasti,<br />

a řada z nich obývá právě zrekultivovaná<br />

území. Návštěvníci zooparku<br />

je najdou v menší průchozí voliéře nedaleko<br />

výběhu medvědů.<br />

Podkrušnohorský zoopark –<br />

největší zoo v České republice<br />

Podkrušnohorský zoopark letos<br />

oslaví své 36. narozeniny. V unikátně<br />

členěném přírodním prostředí na ploše<br />

téměř 120 ha je chováno více než<br />

160 druhů zvířat o tisíci jedincích, pocházejících<br />

z oblasti palearktu, tedy<br />

Evropy, Asie a severní Afriky. K vidění<br />

jsou zde například tuleni, zubři, takini,<br />

pižmoni, medvědi, rosomáci, charzy,<br />

vlci a jiné šelmy, ale i hadi, ptáci<br />

nebo opice. Je zde možnost svezení<br />

Lokálkou Amálkou po areálu zooparku,<br />

nebo Safari Expresem do výběhu<br />

Eurosafari, a to vše s výkladem průvodce.<br />

V nabídce jsou také projížďky<br />

vozem taženým koňmi.<br />

text a foto: Renata Malíková

z míst kde žijeme<br />

Bílinští získají nové obchodní centrum<br />

Komunikace protínající Bílinu<br />

se v posledních letech výrazně<br />

změnila. Počet projíždějících<br />

vozidel se sice nezmenšil, ale<br />

vlivem kruhových objezdů se<br />

provoz zklidnil a zvýšila se<br />

i bezpečnost chodců, kteří<br />

přecházejí vozovku a stále<br />

víc využívají loni postavené<br />

lávky. Podél vozovky byly<br />

položeny nové chodníky<br />

a díky sadovnickým úpravám<br />

se zvýšila i kulturnost<br />

prostředí této lokality.<br />

Město investuje nepřetržitě<br />

i v dalších částech města při<br />

údržbě a rekonstrukcích.<br />

„Stejně jako ostatní města a obce<br />

máme letos méně finančních prostředků,<br />

ale ty nám musejí stačit k tomu, abychom<br />

zajistili nejnutnější akce, až už je<br />

to nekonečná péče o infrastrukturu, kdy<br />

každoročně financujeme položení několika<br />

stovek metrů chodníků, či pomoc<br />

při rekonstrukcích ve školských zařízeních<br />

a v jejich vybavení prostřednictvím<br />

spolufinancování,“ uvedl náš rozhovor<br />

starosta Bíliny JOSEF HORÁČEK.<br />

V lokalitě u vlakového nádraží se<br />

pracuje stále, co se zde plánuje?<br />

Bílinští občané to už dobře vědí. Podle<br />

investora by zde mělo být do konce<br />

roku vybudováno nové obchodní centrum,<br />

které na ploše zhruba 3 500 metrů<br />

čtverečních nabídne v řadě obchůdků<br />

širokou škálu zboží. Centrum vznikne<br />

na strategickém místě jak z pohledu dopravní<br />

obslužnosti, tak blízkosti městského<br />

jádra a sousedství s Intersparem,<br />

proto má investor údajně už obsazenu<br />

obchodníky větší část této plochy.<br />

Postupně se mění i tvář historického<br />

centra města?<br />

Právě proto, že se jedná o historickou<br />

část, jsou zde práce po všech stránkách<br />

Bílinský starosta Josef Horáček.<br />

mnohem náročnější. Mám radost, že<br />

se po dlouhé době začne pracovat na<br />

rekonstrukci bývalého Kovomatu, kde<br />

získá sídlo Česká pošta. Ledy se patrně<br />

brzy hnou i v případě řešení letitého problému<br />

s bývalým hotelem Dagmar, který<br />

nedělá městu dobrou vizitku. Stejně tak<br />

očekáváme posun v otázce budování<br />

obchvatu města, přičemž zastupitelstvo<br />

na posledním zasedání schválilo variantu<br />

A, tedy východní obchvat, a zaslalo<br />

na ministerstvo dopravy stanovisko<br />

k zařazení akce do plánu investic.<br />

Teď z jiného soudku. Bílina není<br />

město, které by se vylidňovalo, máte<br />

určitě radost i z nových občánků?<br />

To samozřejmě. V mladých je budoucnost<br />

našeho města. V loňském roce se<br />

narodilo v Bílině 171 dětí, rok před tím<br />

dokonce 183. My jsme letos uspořádali<br />

už dvojí vítání občánků, a to při zcela zaplněné<br />

obřadní síni. Třetí vítání se uskuteční<br />

po prázdninách na začátku září.<br />

Vítání občánků kontrastuje s počtem<br />

uzavřených sňatků, zde asi tak<br />

optimistický nebudete?<br />

Máte pravdu. Počty sňatků rok<br />

od roku klesají. Předloni jich bylo<br />

uzavřeno 90, loni jen 76. Není to výlučný<br />

problém našeho města, ale<br />

trend celospolečenský. Páry se nechtějí<br />

nijak vázat, a to i v případě, kdy<br />

spolu vychovávají děti. Ty pak, když<br />

nastupují do školy, jsou často důvodem<br />

k uzavření sňatku. Máme pěknou<br />

obřadní síň a jsme ochotni oddat novomanžele<br />

i v alternativním prostředí,<br />

které si sami zvolí.<br />

Bílina je jedním z iniciátorů aktivity<br />

STOP PRACH, která by měla konkretizovat<br />

a poté i přispět k odstranění<br />

zdrojů znečištění ovzduší v obcích<br />

kolem nedalekého hnědouhelného<br />

lomu.<br />

Společnost <strong>Severočeské</strong> <strong>doly</strong> je<br />

vstřícná, nejde jen o podporu aktivit, na<br />

které se těžko hledají prostředky, ale<br />

pomáhají zejména při řešení problémů,<br />

které vznikají s dobýváním uhlí. Mám radost,<br />

že se právě tato iniciativa uvedla<br />

v život a přináší první ovoce nejen pro<br />

Bílinu, ale hlavně pro menší obce v okolí.<br />

Mám radost i z toho, že jsme společně<br />

oživili tradici Dne horníků, který se zařadí<br />

v regionu mezi nejvýznamnější společenské<br />

akce.<br />

text a foto: Václav Sedlák<br />

30/31

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

cesty za poznáním<br />

Určitě už máte jasnou<br />

představu, jak prožijete letošní<br />

dovolenou. Někdo se těší na<br />

chatu či chalupu, jiní se budou<br />

věnovat lenošení a nabírání<br />

energie u moře. Pro milovníky<br />

aktivní dovolené jsme připravili<br />

několik zajímavých reportáží<br />

k inspiraci. Stále je co poznávat,<br />

ať jde třeba o sbírku unikátní<br />

dopravní a vojenské techniky<br />

v německém Sinsheimu,<br />

o nenápadně krásnou Belgii,<br />

o přírodní krásy Chorvatska<br />

nebo o snový trek v Nepálu.<br />

Muzeum automobilů a techniky v Sinsheimu patří mezi největší<br />

technické sbírky v Evropě. Ročně sem přijíždí milion návštěvníků, kteří<br />

si v rozlehlých halách a na venkovních plochách můžou v nápaditých<br />

expozicích důkladně prohlédnout tři tisíce exponátů. Pokud tudy<br />

budete projíždět k nějakému prázdninovému cíli v západní Evropě,<br />

určitě se zastavte – návštěva Sinsheimu se rozhodně vyplatí.<br />

Muzeum v Sinsheimu leží ve spolkové<br />

zemi Bádensko-Württembersko vedle<br />

německé dálnice A6. Například z Chomutova<br />

je vzdáleno 480 km, což při klidné<br />

jízdě po dálnici zvládnete za zhruba<br />

4,5 hodiny. O tom, že jste na správném<br />

místě, vás ujistí na vysokých sloupech<br />

ve startovní pozici se vzpínající štíhlé<br />

Pod půldruhého metru dlouhou kapotou Bugatti Royale<br />

z roku 1926 se ukrývá osmiválec o objemu 12,7 l a výkonu 221 kW.<br />

Sinsheim pro milovníky<br />

krásných strojů<br />

trupy nadzvukových letadel Concorde<br />

a Tupolev TU 144. Muzeum je otevřeno<br />

každý den a vstupenka pro dospělé<br />

stojí 13 eur. Po zakoupení lístku už<br />

vám nebude nic bránit v obdivování<br />

nejvýznamnějších technických klenotů<br />

z celého světa. Na své si zde přijde<br />

úplně každý. Expozice historických<br />

lokomotiv střídá rozlehlá plocha s vojenskou<br />

technikou. Německé a americké<br />

tanky z období druhé světové války<br />

jsou naaranžované v dobových reáliích,<br />

včetně pouštního písku operace jednotek<br />

Afrika Corps. Některé exponáty lze<br />

interaktivně ovládat. Například pomocí<br />

joysticku můžete mířit hlavní tanku Panter.<br />

Automobilová sinsheimská sbírka<br />

čítá více než 300 exponátů. Nestarším<br />

z nich je Peugeot z roku 1892. Přes rozsáhlou<br />

kolekci amerických automobilů<br />

a početně hojně zastoupené značky<br />

Mercedes-Benz, Maybach a Ferrari, za<br />

pozornost určitě stojí část věnovaná<br />

legendárním sporťákům Bugatti. Před<br />

dvěma lety, u příležitosti stého výročí<br />

založení firmy Bugatti, zde vytvořili nápaditou<br />

expozici „bugatek“, jejímž vrcholem<br />

je pak typ Royale z roku 1926,<br />

jakýsi Modrý Mauritius mezi automobily,<br />

neboť jde o jeden ze sedmi vyrobených<br />

a šesti dochovaných nejluxusnějších a<br />

nejvýlučnějších vozů vytvořených Ettorem<br />

Bugattim. Mezi zajímavosti patří<br />

například rekordní automobil The Blue<br />

Flame (Modrý plamen, podle paliva –<br />

zemního plynu), který jako první v roce<br />

1970 překročil tisícikilometrovou rychlost.<br />

V rozsáhlých sbírkách najdeme<br />

také dva zástupce z Čech: nejdelší sériově<br />

vyráběný motocykl Čechie (3,2 m) a<br />

dopravní turbovrtulové letadlo Iljušin IL<br />

18, které sice je sovětské provenience,<br />

ale v barvách Československých aerolinií<br />

z 60. let.<br />

text a foto: Tomáš Vrba

Jako každý rok, tak i letos<br />

byla první polovina května<br />

zasvěcena tradičnímu<br />

cestování zaměstnanců SD.<br />

Je úterý, 10. květen, a my čekáme<br />

před budovou SD v Bílině a s obavami<br />

hledíme po obloze. 20 let k nám bylo<br />

počasí milosrdné, že by letos na nás<br />

zanevřelo? Pro jistotu máme všichni<br />

teplé bundy a s pevnou vírou, že nezmokneme,<br />

ač jedeme do Belgie, kde<br />

údajně prší pořád, nasedáme do autobusu.<br />

Ještě přibereme účastníky<br />

zájezdu v Mostě a v Chomutově a pak<br />

už nabíráme kurz na západ. Přespíme<br />

v Německu a další čtyři dny nám bude<br />

domovem Belgie. Není příliš velká, tak<br />

se podaří objet ji skoro celou, přes Valonsko<br />

do Vlámska a zase zpět do Valonska.<br />

Program máme nabitý, foťáky<br />

a kamery jsou připravené, tak jdeme<br />

na to!<br />

Jestliže je úterý, musíme být v Belgii<br />

– to je název známé americké komedie.<br />

My sice přejíždíme hranice Belgie až ve<br />

středu, ale alespoň jsme si tento film<br />

pustili v úterý v autobuse a oživili si to,<br />

co už jsme na svých cestách viděli, ale<br />

hlavně nás zajímalo to, co v příštích<br />

dnech uvidíme.<br />

První město, které jsme navštívili,<br />

byla Lovaň. Ranní slunce ozařovalo<br />

architektonický skvost, lovaňskou radnici,<br />

byl to nádherný pohled. Ale bylo<br />

brzy ráno, život se ještě nerozproudil,<br />

tak honem do Bruselu!<br />

Náměstí v Bruggách.<br />

Belgií křížem krážem<br />

Atomium, naše první zastavení, nás<br />

nezklamalo. Tento symbol světové výstavy<br />

z roku 1958 dostal nový plášť<br />

a v poledním slunci se leskl, až oči<br />

přecházely. Po několikaletém uzavření<br />

z důvodu celkové rekonstrukce, nabízí<br />

návštěvníkům ještě lepší podívanou,<br />

než byla ta v roce 1958. Ale Brusel<br />

nás příliš nenadchl. Nepořádek a neupravenost<br />

města, to byl první dojem.<br />

Centrum rozkopané, čůrající chlapeček<br />

byl oblečený do podivného oblečku,<br />

jakási kapela mu hrála a všude davy<br />

lidí. Jen hlavní náměstí – Grand place,<br />

nás nezklamalo a zlákalo k posezení<br />

v hospůdce.<br />

Další den nás čekaly Antverpy a TOP<br />

zájezdu – Bruggy. V Antverpách jsme<br />

na každém kroku potkávali skupiny dětí<br />

se svými učiteli, byly jich stovky. Kdo ví,<br />

jaká se tam konala akce. Nám to však<br />

trochu nabouralo program, do Rubensova<br />

domu jsme se nedostali, byl<br />

plný dětí. No co, několik Rubensových<br />

obrazů jsme viděli v katedrále, aspoň<br />

zbylo víc času na procházku městem.<br />

To v Bruggách jsme si užili víc. Kromě<br />

projížďky lodí po kanálech, jsme si vychutnávali<br />

krásu tohoto města celé odpoledne<br />

a večer. Večeře v centru města<br />

jen umocnila naše zážitky.<br />

Další den měl program nabitý, ale<br />

všechno jsme stihli. Waterloo bylo první<br />

zastávkou, tady jsme si procvičili<br />

svaly při výstupu na Lví pahorek. Také<br />

v Namuru, cestou na citadelu jsme<br />

se trochu zapotili, ale po citadele nás<br />

povozil vláček. Je obrovská, to bychom<br />

se nachodili! V Dinantu jsme si citadelu<br />

prohlédli jen zezdola, raději jsme se<br />

prošli po mostě, na kterém byly desítky<br />

třímetrových saxofonů všech barev<br />

a motivů. Proč? Narodil se tady Adolf<br />

Sax, vynálezce saxofonu a město je na<br />

něj patřičně hrdé. A pak už nám zbývala<br />

jen prohlídka hradu Bouillon, největšího<br />

v Belgii. Proslavil ho především<br />

Gottfried z Bouillonu, Ochránce Svatého<br />

hrobu. Tento titul obdržel po dobytí<br />

Jeruzaléma v roce 1096.<br />

Poslední den v Belgii začal prohlídkou<br />

jeskyně Han-sur-Lesse. Až k jeskyni<br />

nás dovezl vláček, jeskyni jsme<br />

prošli pěšky. Už jsme jich viděli během<br />

našich cest mnoho, ale tahle určitě<br />

patřila k nejkrásnějším. Cestou k Bastogni<br />

se začalo kazit počasí, ale to už<br />

nám nevadilo, byla to poslední zastávka.<br />

Mémorial du Mardasson – památník<br />

bojů v Ardenách postavený v roce<br />

1950 na památku padlých amerických<br />

vojáků jsme navštívili, ale bohužel,<br />

Bastogne Historical Centre věnované<br />

ardenské operaci ze zimy 1944/1945<br />

bylo v rekonstrukci.<br />

Opouštíme Belgii a poslední den<br />

projíždíme Německem domů. Ještě<br />

zastávka v Limburku, malebném městečku<br />

v Hesensku, známém svojí sedmivěžatou<br />

katedrálou. Ani déšť, který<br />

nás tu přepadl, městu na kráse neubral.<br />

Zájezd skončil a můžeme začít přemýšlet<br />

kam zase za rok.<br />

text a foto: Jaroslava Mrázová<br />

32/33

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

cesty za poznáním<br />

Chorvatsko ze sedla motorky<br />

Dědek, Karel, Olča,Ringo,Karlos se vydali na svých<br />

motorkách vstříc chorvatskému dobrodružství.<br />

Chorvatsko: Země o rozloze 56 542 kilometrů čtverečních. Mezi Čechy,<br />

a to i námi horníky, velmi oblíbená turistická destinace. Okolo 700 000<br />

Čechů, včetně nemluvňat, každoročně navštíví tuto 4,5 milionovou zemi,<br />

jejímž dominantním prvkem, díky své světle modré barvě a krasovým<br />

horninám, je „středomořský Karibik“ neboli Jaderské moře. Drtivá většina<br />

turistických středisek je rozseta právě na březích Jadranu. Turisty jsou<br />

hojně vyhledávány i ostrovy, kterých Chorvaté vlastní okolo 1 200. Hlavním<br />

městem je téměř milionový vnitrozemský Záhřeb. V roce 2008 jsme se<br />

i my, Jirka-Dědek, Zdeněk-Ringo, Olča-Babča a já se synkem Karlosem,<br />

vydali na svých mašinách vstříc chorvatskému dobrodružství. Určitě máte<br />

každý své tipy, jak si co nejlépe v Chorvatsku užít zaslouženého volna.<br />

Přesto se chci podělit o pár zajímavostí, které nás při cestě potkaly.<br />

Cest do Chorvatska je z Čech několik.<br />

My jsme volili Plzeň, České Budějovice,<br />

Dolní Dvořiště, Linz, Graz, Maribor, Mácejl,<br />

Záhřeb, Karlovac, Plitvická jezera,<br />

Gračac, Zadar a Bibinje. Cesta byla záměrně<br />

složena z většího poměru okresek<br />

a méně dálnic.<br />

Průjezd Alpami byl přímo uchvacující.<br />

Nejdelší 11kilometrový tunel byl v okolí<br />

Grazu. Kdo má tunely rád, tak si jich na<br />

této 240km trase užije dost a dost. Alpská<br />

scenerie mě doslova pohltila. Nevěděl<br />

jsem, kam dřív koukat. Přes Slovinsko<br />

byla dálnice ještě zpoplatněna mýtným.<br />

Zastávka na pokochání. Biokovo-náhorní plošina.<br />

Bibinjská pláž.<br />

V tehdejších cenách, za zhruba 16km<br />

úsek, se platily asi 2 eura, proti dnešním<br />

poplatkům velmi směšná záležitost.<br />

Dnes dáte 15 euro za týdenní známku<br />

(ale kdo jede k moři na 7 dní?) reálněji<br />

však 30 euro za měsíční. A to prosím za<br />

asi 60 km! Po průjezdu Slovinskem, to už<br />

se smrákalo, jsme v okolí Krapiny marně<br />

vyhlíželi cedule „SOBE nebo Zimmer<br />

frei“. Výstavba dálnice prakticky všechny<br />

levné ubytovací možnosti zrušila. Po<br />

550 km jsme se ale nevzdali a přece jen<br />

sehnali ubytování v malebném Zaboku.<br />

Původně jsme měli být mnohem dál, ale<br />

díky tomu, že mi o prsa shořela motorka<br />

(zlaté české ruce Ringa a 10 éček vše<br />

napravily), a také kvůli dešti, který Rakousko<br />

doslova miluje, jsme toho měli<br />

akorát dost.<br />

Druhý den, opět brzy ráno, jsme ze<br />

Zaboku vyrazili po okreskách na Záhřeb,<br />

Karlovac a prvním cílem naší cesty<br />

byla Plitvická jezera (od roku 1979 na<br />

seznamu UNESCO), jeden z nejnavštěvovanějších<br />

a nejznámějších národních<br />

parků Chorvatska. Leží mezi pohořími<br />

Velika Kapela a Pješevice v nadmořské<br />

výšce 500–640 m. Tady pro mě začal<br />

kraj Vinnetoua a Old Shaterhanda. V němém<br />

úžasu jsem si, a nejen já, vychutnal<br />

téměř vše, co Plitvice nabízejí. Prostě<br />

a doslova nádhera! Soustavu Plitvička<br />

tvoří 16 horních a dolních jezer na Crne<br />

a Biele Rijeke. S říčkou Plitvice, na které<br />

je nejvyšší vodopád Veliki Slap (76 m)<br />

splynou v řeku Koranu. Pokud byste<br />

poctivě počítali, došli byste k číslu 140<br />

vodopádů a 20 jeskyní. Mimochodem,<br />

právě zde se natáčel film Poklad na<br />

stříbrném jezeře. Pohodovou jízdou<br />

v předpisovém tvaru jsme zamávali Plitvičkám<br />

a vydali se tak na poslední etapu<br />

naší cesty. Motorkáři jezdící v koloně<br />

jezdí takzvaně cikcak – to znamená, že<br />

team leader drží stopu poblíž středové

čáry, druhý jezdec ve dvousekundovém<br />

odstupu jede při krajnici a další jsou<br />

seřazeni jako první dva, ve stejných rozestupech.<br />

To je z důvodů bezpečnosti<br />

skupiny, každý má a vidí s předstihem<br />

svou stopu, v případě náhlého nebezpečí<br />

se lépe mohou sobě vyhnout a navíc<br />

ostatní účastníci silničního provozu v drtivé<br />

většině tento tvar respektují a formaci<br />

nenarušují. Odpadá tedy trhání skupiny,<br />

zbytečné předjíždění či dojíždění<br />

- měl jsem tu čest polovinu cesty, ačkoliv<br />

jsem nebyl nejlepší jezdec - jet poslední<br />

a tak si maximálně vychutnat harmonii<br />

zúčastněných jezdců. Proč jsem tolik<br />

odbočil? Jeden z kolegů potkal právě<br />

takovou skupinu jezdců a děsně nadával,<br />

že jsou to s prominutím debilové.<br />

Nicméně, vraťme se k poslední části<br />

naší cesty. Z Plitvic směrem na Gračac,<br />

Obrovac a Zadar. Vřele tuto trasu doporučuji<br />

každému, kdo nespěchá a rád se<br />

kochá přírodní scenerií. Pohoří Velebit je<br />

prostě fascinující. Navíc se tak vyhnete<br />

několika tunelům, z nichž nejdelší Mala<br />

Kapela, následován tunelem Sveti Rok,<br />

patří ke stavebním klenotům chorvatské<br />

dálniční sítě. Při výjezdu ze Sveti Roku<br />

se vám otevře pohled na moře a jeho<br />

ostrovy. V prudkých serpentinách, a někdy<br />

též v mohutných poryvech větru (tzv.<br />

bóra nebo búra), který téměř bez přestání<br />

bičuje jižní svahy Velebit, v omezené<br />

rychlosti (na dálnicích v Chorvatsku velmi<br />

neobvyklé) sjíždíte do údolí a těšíte se<br />

na moře. Za sebou máte přes 1 000 km<br />

a „plivnout do Jadranu“ táhne jako magnet.<br />

Nicméně my jsme sjeli Velebit po<br />

okreskách a nesčetných zákrutách. Po<br />

projetí Zadarem jsme byli v cíli své cesty.<br />

Bibinje leží na „starém putu“, tzv. jadranské<br />

magistrále.<br />

Odtud jsme podnikali výlety do blízkého<br />

či dalekého okolí. Jedním z nejdelších<br />

pak bylo zdolání Svati Jure, nejvyššího<br />

vrcholu 65 milionů let starého pohoří Biokovo,<br />

o kterém na těchto stránkách loni<br />

velmi poutavě a zasvěceně psal kolega<br />

Nedbálek. Jadranská magistrála byla<br />

tehdy zhruba na 600kilometrovém (tam<br />

a zpět) úseku naším motorkářským guru.<br />

Později jsem tyhle „motochopperorgie“<br />

zažil ještě při cestě k Rijece. Opravdu,<br />

pokud má někdo motorky rád, rád se<br />

sveze, užívá si to, má dobrou partu a nemusí<br />

nutně zdolávat americkou Route<br />

66, kde mimochodem místy potká zatáčku<br />

až zítra, vřele Jadranskou magistrálu<br />

doporučuji. Je na ní sice omezená<br />

rychlost doslova na každém metru! (to<br />

aby motoristé využívali perfektně postavené<br />

dálnice a platili tak mýto, které<br />

není nejnižší, ale na druhou stranu vás<br />

nezruinuje). Na vrchol Sv. Jure se vydáte<br />

z Gorne Podgory, kde zaplatíte vstup<br />

do přírodního parku. Cesta uzoulinkou,<br />

místy infarktovou, 24km asfaltkou se<br />

dá sotva popsat. To prostě musíte zažít!<br />

Popravdě, já bych ji autem jet nechtěl,<br />

ale dá se to. Řidiči jsou k sobě výjimečně<br />

ohleduplní – dokonce i domácí Chorvaté<br />

tváří v tvář útesům a cestičce podobné<br />

větší anakondě, jsou víceméně umírnění,<br />

ačkoliv jižanský temperament a balkánskou<br />

logiku nezapřou ani zde. Výhled<br />

z vrcholu Sv. Jure vám nejspíš, jako nám,<br />

vyrazí dech. Za dobré viditelnosti byste<br />

spatřili i italské Monte Gargano nebo<br />

hory v Bosně a Hercegovině, o Hvaru,<br />

Brači či řece Neretvě ani nemluvím.<br />

Navštívili jsme též národní park Krka<br />

severně od Šibeniku. Park je podobný<br />

Plitvicím, vodopád střídá vodopád. Největší<br />

rozdíl je však v tom, že pod hlavním<br />

vodopádem řeky Krky (Skradinský buk)<br />

se dá i koupat, což turisté v počtu větším<br />

než hojném s chutí využívají. Na jadranské<br />

magistrále leží bezpočet turistických<br />

středisek a měst. Mezi nejznámější na<br />

Makarské riviéře patří Podgora, Tučepy,<br />

Makarská, Omiš, Split, jižněji perla Dalmácie<br />

Dubrovnik, ostrovy Korčula, Brač<br />

a Hvar, blíže ke střední Dalmácii, Trogir,<br />

Šibenik, Zadar, Nin (s nejstaršími chorvatskými<br />

vykopávkami), Starigrad a na<br />

severu Istrii vévodí Pula, Rijeka či ostrov<br />

Krk. Poblíž Bibinje by vám nemělo<br />

ujít městečko Sukošan, kterému vévodí<br />

Marina Dalmacija. Přístav údajně patřící<br />

Čechům, poskytuje kotviště i jachtě<br />

majitele londýnské Chelsea, Romana<br />

Abramoviče. Samotný Zadar, se svým<br />

starým městem, je též uchvacující. Antickým<br />

památkám, úzkým uličkám, bezpočtům<br />

kaváren, barů, restaurací, krámků<br />

s cetkami, cukráren s nezbytným<br />

a načinčaným „sladoladem“ (sladolad<br />

je zmrzlina) a pizzerií zdatně sekundují<br />

moderní prvky jako sluneční hodiny<br />

(v noci hrají všemi barvami) či mořské<br />

varhany. Samozřejmě starý trh a přístav<br />

patří k tomu, co našince, suchozemce,<br />

právem fascinuje.<br />

Krásných, slunečných a úžasných<br />

deset dní uteklo jako voda. Touha po<br />

domově, jak už to bývá, měla taky<br />

svou sílu a i díky ní jsme cestu zpět (asi<br />

1 100 km) svištěli jen po dálnici a urazili<br />

ji v jednom kuse. Ještě dnes mě lehce<br />

zamrazí při vzpomínce, jak jsme seděli<br />

u dálnice v Rakousku na jednom odpočívadle<br />

a Ringo děl: „Vy jste šílenci, já to<br />

tady nechám a domu jedu vlakem“. Samozřejmě<br />

opět pršelo a to tak, že z asi<br />

20 m vzdálené dálnice voda stříkala až<br />

k našemu stolu. Nicméně i posledních<br />

400 km jsme přestáli sice unaveni, ale<br />

bez větších obtíží.<br />

Chorvatsko je krásná země, Jadran<br />

není daleko a ceny nejsou ani pro nás<br />

Čechy výrazně vyšší než doma. Chorvaté<br />

jsou milí a srdeční, vždy ochotni ve<br />

všem pomocí. Prostě s Chorvatskem<br />

„Neima problema“.<br />

text a foto: Karel Skramuský<br />

Dědek při sjezdu ze Sv. Jure. Skradinský záliv-v pozadí Šibenik. Skradinské vodopády na Krce.<br />

34/35

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

cesty za poznáním<br />

Na rozhlasových vlnách tehdy běžel<br />

hit Pavlíny Filipovské „Prý v roce šedesátém<br />

šestém už bude vážně všude mír<br />

a on že bude inženýr, a že by se mnou<br />

chodil – normálně …“ Byl začátek října<br />

1965 a já díky nástupu základní vojenské<br />

služby až pod Tatry je viděl poprvé<br />

ve skutečnosti. Vysoké, majestátné,<br />

nepoznané.<br />

Do té doby byly pro mne vysoké hory<br />

„jen“ kompaktní, pásemné skály. A pusté.<br />

Až v onom šedesátém šestém s námi<br />

velitel čety absolvoval výstup na slovenskou<br />

národní horu Kriváň (2 494 m). Pohled<br />

dolů byl pohledem do živé mapy …<br />

Samotná hora nebyla nedostupná a vrchol<br />

nebyl monolit, ale kupa zvětralých<br />

bloků a kamení. „Mrtvá krása kamene“<br />

mi učarovala. Následovaly další výstupy<br />

a do rukou se mi dostala publikace<br />

„Himalájští tygři“. Nový sen. Do Tater<br />

jsem se pak vracel často, ale přibývaly<br />

zdolané vrcholy a výšky v rakouských,<br />

švýcarských, italských, francouzských,<br />

slovinských a německých Alpách, nejvyšší<br />

vrcholy v Dolomitech i zdánlivě<br />

nízké na Korsice, na Madeiře, v Sinajské<br />

poušti v Egyptě. Sen rostl i po pražských<br />

setkáních se Sirem Edmundem Hillarym,<br />

Peterem Habelerem, Reinholdem<br />

Messnerem.<br />

Když se v loňském roce začal naplňovat<br />

čtyřicátý rok mé práce v hornictví<br />

a zároveň nezadržitelně blížit odchod do<br />

důchodu, uvědomil jsem si, že je nejvyšší<br />

čas splnit si ten dávný sen a vypravit<br />

se k trůnům bohů a pokusit se je na<br />

vlastní oči uvidět, dýchat řídký vzduch –<br />

řidší než jsem znal z evropských vrcholů,<br />

jít tudy, kudy šli ti všichni stateční, které<br />

jsem už dlouhá léta vnímal s obrovským<br />

respektem.<br />

Mnoha rozhodnutím pomůže náhoda.<br />

Na internetu jsem mimoděk objevil<br />

nabídku treku v Nepálu, cenově docela<br />

výhodnou. Rozhodnutí bylo téměř bleskové.<br />

Přihláška, fyzická příprava, snižování<br />

nadváhy, lékařská péče, materiální<br />

příprava, výměna valut a po devíti měsících<br />

konečně odlet do vytouženého<br />

neznáma.<br />

Namaste, Nepál<br />

neboli dobrý den Nepále<br />

Odlétali jsme v devíti lidech v jednom<br />

ze dvou možných obdobích – před příchodem<br />

zimního monzunu. Už mezipřistání<br />

v noční mnohamilionové Bombaji<br />

bylo mimořádným zážitkem. Po několika<br />

Na treku po Nepálu<br />

hodinách jsme pokračovali do hlavního<br />

města Nepálu – Káthmándú. V obou zemích<br />

nás vítalo, s ohledem na roční období,<br />

nezvyklé teplo. V Káthmándú navíc<br />

několik překvapení, třeba naprostá absence<br />

signálu na mobilních telefonech<br />

z důvodu neuzavřených smluv některých<br />

operátorů. To byla doslova zrada! Doma<br />

čekali s napětím jak se nám vede a povede<br />

… Později jsme omezeně komunikovali<br />

přes internet. V přemíře až úsměv<br />

vyvolávajících vozidel, zaparkovaných<br />

před letištěm v Káthmándú dominoval<br />

téměř nový mikrobus Toyota s řidičem<br />

a majitelem hotýlku, který nám byl, první<br />

dvě a poslední dvě noci našeho pobytu<br />

v Nepálu, domovem. Byli jsme přivítáni<br />

jako hosté a přátelé zároveň. Každý<br />

věncem živých květů kolem krku. Pak<br />

údivy jen pokračovaly. Stále užší uličky,<br />

levosměrný provoz a nekonečné troubení<br />

všeho, co mělo čím. Přiletěli jsme ve<br />

dnech náboženských oslav, všude bylo<br />

plno lidí, vlajících modlitebních praporků,<br />

točících se modlitebních mlýnků, kadidel,<br />

svatých mužů, u svatyň na kopcích<br />

hejna opic, spousta prachu, smogu, povalujících<br />

se a pospávajících psů …<br />

Ano, byli jsme v jiném světě. Porážky<br />

a porcování dobytka, bravu a drůbeže se<br />

prováděly přímo v ulicích města. Způsob<br />

oprav kol, rikš, motocyklů, automobilů<br />

v některých „dílnách“ připomínal právě<br />

probíhající přerod doby kamenné v dobu<br />

železnou. Lidé však byli vesměs vstřícní,<br />

slušní, ochotní. Nepálci jsou hrdí na<br />

svoji zem a na svou tvarově neobvyklou,<br />

vlajku. Nikdy jsme neměli pocit, ať v restauracích,<br />

lodžiích, obchodech, že nás<br />

někdo okrádá či šidí. Všude se mluvilo<br />

anglicky – Nepál byl v minulosti členem<br />

Britského společenství národů. V drtivé<br />

většině chaosem nabitých uliček byly<br />

dopravním prostředkem malé japonské<br />

vozy Suzuki, malé motocykly, kola a rikši.<br />

Třikrát jsme zahlédli škodovku. O čistotu<br />

v uličkách centra města dbali v noci majitelé<br />

restaurací a obchodů.<br />

Přišel Den dnů a my jsme opouštěli<br />

Káthmándú letadélkem pro 14 osob<br />

směrem k bílým štítům. Po půlhodině<br />

letu jsme „natvrdo“ přistáli na malém<br />

letišti nad strmým srázem ve výšce<br />

2 800 m v městečku Lukla a po setkání<br />

s šerpou Džoržem (šerpa je příslušník etnika,<br />

z něhož pocházejí nejspolehlivější<br />

a nejodolnější vysokohorští nosiči, nelze<br />

automaticky uvažovat, že šerpa se rovná<br />

nosič), který nám smluvně nosil věci,<br />

které jsme ten který den nepotřebovali<br />

(do 25 kg pro celou skupinu), jsme vyrazili<br />

vzhůru údolím řeky Dúdh Kosí, kterou<br />

jsem do té doby znal jen z knih a filmů.<br />

Šerpa vždy chodil napřed a v cílových<br />

místech denních etap zajišťoval ubytování<br />

v lodžiích – prostých ubytovnách<br />

s kuchyní a restaurací. V lodžiích byla<br />

většinou dostupná i jednoduchá hygienická<br />

zařízení. Teplá voda byla za příplatek,<br />

stejně jako dobíjení baterií do kamer

a fotoaparátů či umožnění internetového<br />

spojení. Čím výše, tím vyšší příplatek.<br />

Čím výše, tím jednodušší a spartánské<br />

ubytování, kamenné podlahy. Večer se<br />

někde přitápělo v restaurační části sušeným<br />

yačím trusem. Teplo bylo sotva<br />

citelné, jinde kamna jen dýmila do místnosti.<br />

Několikrát za den jsme sestoupili<br />

až k řece, abychom vzápětí vystoupali<br />

na strmé srázy nad ní. Několikrát jsme<br />

ji přešli po bezvadných zánovních lanových<br />

mostech ověnčených modlitebními<br />

praporky a hedvábnými šálami. Procházeli<br />

jsme malými vesničkami, s modlitebními<br />

mlýnky na ruční i vodní pohon.<br />

Kolem ohromných kamenů popsaných<br />

modlitebními texty, kolem modliteben.<br />

Lidé na malých políčkách ukrytých za<br />

kamennými hradbami, chránícími před<br />

vstupem yaků a buvolů, sklízeli brambory,<br />

kořenovou zeleninu, luštěniny, sušili<br />

yačí trus a „vyráběli“ nové palivo. V primitivních<br />

obchůdcích bylo možné zakoupit<br />

balenou vodu.<br />

Hory kolem začínaly být vyšší a vyšší.<br />

Spali jsme v lodžiích, kde spali Sir Hillary<br />

s manželkou, prezident Carter, prezident<br />

Obama či esa světového alpinismu.<br />

V nejdelší ulici světa, jak jsem si pojmenoval<br />

cestu z Lukly pod Everest, bylo<br />

stále plno. Zejména dopoledne až do<br />

třetí odpolední. V obou směrech zástupy<br />

turistů, karavany yaků, buvolů, koní, nosičů<br />

s možným i nemožným nákladem<br />

vytvářely nekonečný průvod. Někdy<br />

jsem si říkal, že jestli to takhle půjde dál,<br />

jednou nebude mít turista kam zabodnout<br />

hrot trekové hole, yak kam šlápnout<br />

kopytem. Kolem třetí odpoledne ruch na<br />

trase viditelně slábnul a až do tmy převažovali<br />

jen nosiči.<br />

Prošli jsme legendárním Námčhe Bázárem,<br />

navštívili svatyni, kde se ukrýval<br />

dalajláma při odchodu z Tibetu, navštívili<br />

Hillaryho nemocnici, Hillaryho školu,<br />

další památky v okolí cesty, stoupali<br />

rododendronovými lesy. V Tengbočhe<br />

jsme v úžasném budhistickém klášteře<br />

zažili dvouhodinovou bohoslužbu.<br />

Museli jsme být bosi, byl jsem oblečený<br />

nalehko a zpocený. Právě tam jsem<br />

osudově prochladl. Kochal jsem se ještě<br />

z pohledu na posvátnou Ama Dablam ze<br />

všech stran, Pumori, zahlédl jsem špičku<br />

Matky hor i Lhotse. Stoupající tělesnou<br />

teplotu jsem tajil co to šlo, ale pak začaly<br />

vypovídat poslušnost nohy, nechtěly ani<br />

nahoru, ani dolů a i přes důsledné pití<br />

začala zlobit pravá ledvina a bolest se<br />

stávala nesnesitelnou. Ve výšce někde<br />

kolem 5 150 m, u pomníku obětí Himalájí<br />

jsem byl nucen obrátit a za pomoci<br />

šikovné vedoucí naší minivýpravy dostat<br />

se k majiteli koně a za poplatek 400 US<br />

dolarů započít strastiplnou a bolestivou<br />

dvoudenní sestupovou cestu koňmo do<br />

civilizace. Kůň byl malý, měl i malý postroj,<br />

jehož zahnutý konec končil přesně<br />

tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno.<br />

Bolest byla nesnesitelná. Koně vedl<br />

patnáctiletý klučina a doprovázel mě<br />

Džordže, který nesl onen 25 kg těžký batoh<br />

skupiny, můj 22kilogramový batoh<br />

(tradičně nejtěžší) a pytel se žrádlem pro<br />

koně! Když kůň zrychlil, Džordže s nákladem<br />

běžel vedle. Už byla tma, když<br />

se blížil konec prvního sestupového dne,<br />

a kůň a moji průvodci zaznamenali v blízkosti<br />

cesty tygra. V průběhu druhého<br />

dne byl můj malý kůň nahrazen velkým<br />

koněm, ale to byl pohádkový šarkán. Do<br />

kopce letěl, z kopce pádil. Bál jsem se<br />

o život. Po většinu dne Džordže stačil<br />

držet krok. Do cíle, opět za tmy, doběhl<br />

pouze půl hodiny za námi. Tam jsem<br />

měl štěstí na českého lékaře, urologa.<br />

Dal mi léky, kapky a nasadil antibiotika.<br />

Ráno už jsem byl schopen samostatného<br />

pohybu a odpoledne jsem se dočkal<br />

i kamarádů. Konečného cíle dosáhli<br />

z výpravy jen tři. Moje zklamání z ne zcela<br />

naplněného snu bylo obrovské. Nešlo<br />

o horskou nemoc, jen o souhru nepříjemných<br />

náhod. Ale žiju a vzpomínám<br />

na ty, kteří mi pomohli a na opravdového<br />

chlapa Džordže. Bylo mu tehdy 17 a půl<br />

roku … Je sirotek. Měl před sebou první<br />

osmitisícovku. Věnoval jsem mu trekové<br />

hole, jedno triko a nejkrásnější kapesní<br />

nůž jaký jsem kdy měl. Opravdovej<br />

chlap má mít pořádnej nůž. Často na<br />

Džordže vzpomínám, na jeho ryzí charakter,<br />

na jeho příkladnou obětavost. Do<br />

smrti bude dřít, protože nikdy nebude<br />

mít prostředky na vzdělání. Stále se mi<br />

na mysl vrací kontrast se způsobem života<br />

některých mých spoluobčanů …<br />

Tam nahoře je zvláštní svět mezi nebem<br />

a zemí. Nejezdí tam kola, motorky,<br />

auta, neznámé jsou kolečkové brusle.<br />

Žijí tam nádherné děti. Už vím, proč jsou<br />

tak častým objektem fotografování. Nikdy<br />

nežebrají, ale když jim sami nabídnete<br />

nějakou sladkost nebo pozornost,<br />

pak teprve nesměle natáhnou ručičku<br />

sevřenou v pěst, pomalu ji rozevřou, přijmou<br />

nabízené, poděkují a tak zvláštně<br />

se zaculí.<br />

Návrat domů probíhal dobře. Jen<br />

jedenáct hodin strávených na letišti<br />

v Bombaji bylo krutých. Fungovaly tam<br />

již mobily, ale nikdo od nás nechtěl vykoupit<br />

tisíce zbylých nepálských rupií.<br />

Mimořádným zážitkem byl noční přelet<br />

Arabského poloostrova ozářeného obrovskými<br />

plameny šlehajícími z ropných<br />

a plynových vrtů, z rafinérií.<br />

Přistání v Praze proběhlo hladce, nikomu<br />

se nic neztratilo. Naopak, přivezli<br />

jsme si mimořádné zážitky a nové<br />

zkušenosti.<br />

MĚL JSEM SEN A TEN SE MI SPLNIL.<br />

TO SE NESTÁVÁ ČASTO A JÁ ZA TO<br />

HORÁM A VŠEM, KTEŘÍ MI POMOHLI,<br />

SKLÁDÁM VELIKÝ DÍK.<br />

text a foto: Zdeněk Brázda<br />

36/37

<strong>HORNICKÉ</strong> <strong>listy</strong> 3/2011<br />

tip na výlet<br />

V letním tipu na výlet vám nabídneme možnost, jak strávit<br />

příjemný den v jednom z mnoha historických měst na severu<br />

Čech. Přesvědčte se sami, nebo s rodinou, udělejte si hezký výlet,<br />

kdy se můžete projít, strávit čas v botanické zahradě anebo se<br />

vykoupat v nádrži s vodou, která má parametry vody pitné.<br />

Jeden z prvních dochovaných důkazů<br />

o osídlení místa, kde se město<br />

nachází, byl nalezen při poklesu<br />

Pravřídla v r. 1879, kdy byly objeveny<br />

keltské mince se zobrazením kance<br />

a koně. Tyto mince byly nalezeny i na<br />

dalších místech. Takto je doloženo užívání<br />

teplických pramenů v době před<br />

začátkem našeho letopočtu. Následně<br />

zde byly objeveny i mince římské,<br />

z doby 1.–4. století našeho letopočtu.<br />

Jméno Teplice je slovanského původu<br />

a v podstatě znamená označení místa<br />

s vývěrem teplých pramenů. V letech<br />

1156–1164 pak česká královna Judita<br />

zakládá u teplých vod a k poctě sv.<br />

Jana Křtitele klášter benediktinek.<br />

Základy této teplické baziliky a románské<br />

krypty můžete navštívit v Regionálním<br />

muzeu, které je umístěno<br />

v budově zámku.<br />

Nejstarší česky psaná městská kniha<br />

je z roku 1449. Národností zde žilo<br />

vždy několik, především Čechů a Němců,<br />

avšak od 15. století, od roku 1414<br />

i Židé. Od té doby patří k obyvatelům<br />

nepřetržitě. Po období 30leté války bylo<br />

zkonfiskované teplické panství přiděleno<br />

za vzorné služby polnímu maršálovi<br />

Janu Aldringenovi. Ten je však záhy<br />

v roce 1634 zabit v bitvě proti Švédům.<br />

Italská kašna.<br />

Nicméně tímto krokem začíná v Teplicích<br />

vláda rodu Clary-Aldringenů a postupně<br />

tak Teplice směřují kupředu.<br />

Clary-Aldringenové se starali o opravu<br />

a zvelebování lázní, a tak již roku 1657<br />

se saská kurfiřtská rodina vrací k pravidelným<br />

pobytům v lázních.<br />

Významnou návštěvou byl pobyt<br />

ruského cara Petra I. Velikého v roce<br />

1712.<br />

Velkých úprav se dočkaly interiéry<br />

zámku při pozdně barokní přestavbě<br />

v polovině 18. století. Byla přebudována<br />

zámecká zahrada, na jejím okraji<br />

při zámku vyrostl Zahradní a plesový<br />

dům určený pro zábavu a společenské<br />

události. V letech 1700–1703 byl<br />

děkanský kostel sv. Jana Křtitele přestavěn<br />

a upraven do dnešní podoby.<br />

Od r. 1718 zdobí Zámecké náměstí<br />

sloup Nejsvětější Trojice, vynikající dílo<br />

předního barokního sochaře Matyáše<br />

B. Brauna. Na počátku 18. století nastala<br />

doba otevírání prvních uhelných<br />

dolů. První otevřel v roce 1740 František<br />

Karel Clary-Aldringen pod Stínadly,<br />

na cestě do Řetenic, a druhý roku 1756<br />

u doubravického dvora.<br />

Proslulost lázní stoupá a do města<br />

se přijíždí léčit řada slavných hostů:<br />

například rakouský císař František<br />

Kolostůjova kašna.<br />

Teplice<br />

Centrum lázeňského parku.<br />

Ferdinand I., pruský král Bedřich Vilém<br />

III., ruští carové Alexandr I. a Mikuláš,<br />

J. W. Goethe, L. van Beethoven,<br />

A. Humboldt, F. Chopin, F. Palacký,<br />

J. Dobrovský, A. Schopenhauer atd.<br />

V 19. století sláva lázní dosahuje vrcholu<br />

a Teplice jsou označovány za Le petit<br />

Paris, neboli malou Paříž.<br />

Pojďme se tedy po Teplicích projít,<br />

byť jejich historie by vydala na mnoho<br />

stran. Pokud budeme uvažovat,<br />

že přijedete po komunikaci od Bíliny,<br />

sjedete na prvním sjezdu z rychlostní

komunikace do středu města. Na světelné<br />

křižovatce zahnete doprava a po<br />

Alejní ulici projedete křižovatku se semafory<br />

tak, abyste na další světelné<br />

křižovatce uhnuli doprava na veliké<br />

záchytné parkoviště, kde je parkování<br />

zdarma a je současně ve středu města.<br />

Za rychlostní komunikací, která je nad<br />

námi, se nachází fotbalový stadion<br />

Stínadla, to pro ty, kteří fandí fotbalu.<br />

My však půjdeme tak, abychom prošli<br />

lázeňskou čtvrtí. Přímo přes křižovatku<br />

stojí budova gymnázia, které je<br />

propojena mostem přes ulici s druhou<br />

budovou, kde se nachází další část<br />

učeben a také kaple bývalého kláštera<br />

boromejek. My projdeme kolem<br />

hlavního vchodu do gymnázia, abychom<br />

se ocitli na Zámeckém náměstí.<br />

Zaujme nás svojí původní podobou,<br />

stejně jako morový sloup Matyáše<br />

Brauna. V zámku sídlí Regionální muzeum.<br />

Pokud je špatné počasí, je to<br />

vhodný tip na návštěvu. Zvláště pak<br />

nevynechejte novou expozici. Přes náměstí<br />

projdeme mírně z kopce kolem<br />

kostela. V lázeňské uličce si můžeme<br />

dopřát teplou lázeňskou oplatku. My<br />

půjdeme rovně, kde nás zaujme jehlan,<br />

který tvoří poklop technické šachty<br />

nad jedním z lázeňských pramenů.<br />

Hned za ním, po levé straně, je výklenek,<br />

kde z plastiky hlavy divokého<br />

prasete vytéká teplické zřídlo. Můžete<br />

tak na vlastní kůži vyzkoušet teplotu<br />

lázeňských pramenů. Za kostelem<br />

zahneme doprava a ocitneme se před<br />

zadním traktem zámku a jeho populárními<br />

Kolostůjovými věžičkami, které<br />

jsou vděčným motivem teplických výtvarníků.<br />

Vrátíme se k teplému prameni<br />

a po obvodu lázeňské budovy přijdeme<br />

před lázeňský dům Beethoven.<br />

Před námi vidíme budovu divadla, my<br />

však projdeme parkem a vpravo uvidíme<br />

honosnou budovu Císařských<br />

lázní. Půjdeme kolem Kolostůjovy kašny,<br />

zde se pravidelně v době zahájení<br />

lázeňské sezony světí prameny. Přes<br />

přechod pro pěší pokračujeme dále<br />

parkem po Lipové ulici tak, abychom<br />

se dostali do druhé části lázní, Šanova.<br />

Míjíme jednu z mnoha kašen a také<br />

cukráren a v dolní části Lipové ulice<br />

se park opět rozšiřuje. Nacházíme se<br />

v oblasti, kde dominantu tvoří Kamenné<br />

lázně a kašna, tolik známý obrázek<br />

z mnoha lákavých katalogů. Procházíme<br />

dále kolem místa promenádních<br />

koncertů, kde každé léto v sobotu<br />

a pondělí od 15.30 hraje hudba. Po<br />

levé straně je budova Vojenských lázní.<br />

Pokračujeme stále rovně, park se<br />

stáčí doleva. My však pokračujeme<br />

nahoru po Doubravské ulici. Pokud<br />

zahneme první ulicí doprava, dojdeme<br />

k botanické zahradě, o které jsme již<br />

v minulosti psali. Ulice pokračuje až<br />

pod vrch Doubravka, ze kterého je<br />

panoramatický pohled na celé Teplice.<br />

Záleží jen na vašem rozhodnutí,<br />

kam až dojdete. Věřte, že nejlepší<br />

Kamenné lázně II.<br />

Opravené fasády lázeňských domů.<br />

zmrzlinu v roce 2011 mají v cukrárně<br />

před divadlem.<br />

Pokud je opravdu horko, jistě neopovrhnete<br />

navštívit ukázku mistrné rekultivace,<br />

jezero Barbora. Z místa, kde<br />

jsme zaparkovali, pojedeme doprava<br />

dále po Alejní ulici, na konci zahneme<br />

doprava a pak stále rovně, směr Duchcov.<br />

Za Teplicemi na první velké křižovatce,<br />

směr Koštany, zde doleva na<br />

Oldřichov. V levotočivé zatáčce pak je<br />

vstup do areálu jezera.<br />

text a foto: Jan Říha<br />

38/39

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!