1/2006 - Potravinárstvo

metodami in vitro, kdy je možné simulováním podmínek
lidského trávení stanovit jejich stravitelnost. Modifikace
metody stanovení stravitelnosti krmiv s použitím
inkubátoru Daisy pro stanovení stravitelnosti rostlinných
surovin určených pro lidskou výživu se jeví jako vhodná
metoda pro určení využitelnosti řasových produktů
lidským organizmem.
Stanovením DMD a OMD v produktech ze sladkovodních
a mořských řas při různých způsobech hydrolýzy
s použitím enzymů pepsinu, pankreatinu a kombinované
hydrolýzy dvou enzymů pepsinu a pankreatinu byly
zjištěny nejnižší hodnoty DMD i OMD při použití pepsinu.
Nejvyšší hodnoty DMD i OMD byly u většiny vzorků
zjištěny při použití pankreatinu. Kombinovanou
hydrolýzou pepsinem a pankreatinem došlo ke zvýšení
stravitelnosti pouze u produktů Spirulina pacifica a Dulse;
v produktu Nori vločky při tomto způsobu hydrolýzy došlo
ke zvýšení pouze stravitelnosti sušiny DMD. Nejvyšší
stravitelnost vykazovaly vzorky Spirulina Bio a Dulse, oba
především z důvodu absence celulózy. Spirulina obsahuje
ve své buněčné stěně rozpustné mukopolysacharidy
a červené mořské řasy částečně rozpustné sulfátované
galaktany agary a karagenany. Chlorella a hnědé mořské
řasy obsahují celulózu, která jejich stravitelnost snižuje.
Pro zvýšení stravitelnosti se v komerčních produktech z
řasy Chlorella provádí dezintegrace její buněčné stěny,
což zaručuje výrobce produktu Chlorella Tabs, přesto byla
její stravitelnost v některých případech nižší než v hnědých
mořských řasách. Produkt Wakame vykazoval vysokou
stravitelnost při všech způsobech stanovení. Nejméně
stravitelné při všech způsobech stanovení byly produkty
Arame, Hijiki a Wakame instant z hnědých mořských řas.
LITERATURA
ADERHOLD, D., WILLIAMS, C. J., EDYVEAN, R. G. J.
1996. The removal of heavy-metal ions by seaweeds and their
derivates. Bioresource Technol., 58, 1996, p. 1–6.
BURTIN, P. 2003. Nutritional value of seaweeds.
EJEAFChe., 2, 2003, p. 498–503.
CAMPANELLA, L., CRESCENTINI, G., AVINO, P. 1999.
Chemical composition and nutritional evaluation of some
natural and commercial food products based on Spirulina.
Analusis. 27, 1999, p. 533–540.
DAWCZYNSKI, CH., SCHUBERT, R., JAHREIS, G.
2007. Amino acids, fatty acids, and dietary fibre in edible
seaweed products. Food Chem., 103, 2007, p. 891–899.
FAO Fisheries and Aquaculture Circular 2008. Rome, 2008,
No. 1034, ISBN 978-92-5-106106-0.
FLEURENCE, J. 1999. Seaweed proteins: Biochemical,
nutritional aspects and potential uses. Trends in Food Science
&Technology. 10, 1999, p. 25–28.
FOREJTOVÁ, J., LÁD, F., TŘINÁCTÝ, J., RICHTER, M.,
GRUBER, L., DOLEŽAL, P., HOMOLKA, P., PAVELEK,
L. 2005. Comparison of organic matter digestibility
determined by in vivo and in vitro methods. Czech J. Anim.
Sci., 50, 2005, 47–53.
GALLAND-IRMOULI, A.V., FLEURENCE, J.,
LAMGHARI, R., LUCON, C. R., BARBAROUX, O.,
BRONOWICKI, J. P., VILLAUME, CH., GUÉANT, J. L.
1999. Nutritional value of proteins from edible seaweed
Palmaria palmata (Dulse). J. Nutr. Biochem., 10, 1999, p.
353–359.
Potravinárstvo
GHIMIRE, K.N., INOUE, K., OHTO, K., HAYASHIDA,
T. 2007. Adsorption study of metal ions onto crosslinked
seaweed Laminaria japonica. Biores. Technol. 2007, In press.
HASHIM, M. A., CHU, K. H. 2004. Biosorption of
cadmium by brown, green, and red seaweeds. Chem. Eng. J.,
97, 2004, p. 249–255.
HOU, X., CHAI, CH., QIAN, Q., YAN, X., FAN, X. 1997.
Determination of chemical species of iodine in some seaweed
(I). Sci. Total Environ., 204, 1997, p. 215–221.
HU, S., TANG, CH.H., WU, M. 1996. Cadmium
accumulation by several seaweeds. Sci. Total Environ., 187,
1996, p. 65–71.
KALINA,V., VÁŇA, J. 2005. Sinice, řasy, houby,
mechorosty a podobné organismy v současné biologii. UK
Praha, 2005, 606 s., ISBN 80-246-1036-1.
KOMPRDA, T., KRÁČMAR, S., NEDBÁLKOVÁ B.
1990. Standardizace predikce stravitelnosti pícnin metodou in
situ. Živočišná výroba. 1990, s. 385–396.
LOURENQO, S. O., BARBARINO, E., DE-PAULA, J. C.,
OTÁVIO da PEREIRA, L. S., MARQUEZ, U. M. L. 2002.
Amino acid composition, protein content and calculation of
nitrogen-to-protein conversion factors for 19 tropical
seaweeds. Phycol. Res., 50, 2002, p. 233–241.
MABEAU, S., FLEURENCE, J. 1993. Seaweed in food
products: biochemical and nutritional aspects. Trends in Food
Science & Technology, 4, 1993, p. 103–107.
MARRION, O., SCHWERTZ, A., FLEURENCE, J.,
GUÉANT, J. L., VILLAUME, CH. 2003. Improvement of the
digestibility of the proteins of the red alga Palmaria palmata
by physical processes and fermentation. Nahrung/Food., 47,
2003, p. 339–344.
MIŠURCOVÁ, L. 2008. Nové nutriční aspekty a využití
mořských a sladkovodních řas ve výživě člověka. Dizertační
práce. UTB Zlín, 2008, 120 s.
MIŠURCOVÁ, L., STRATILOVÁ, I., KRÁČMAR, S.,
Obsah minerálních látek ve vybraných produktech
z mořských a sladkovodních řas. Chemické listy, 103, 2009,
p. 1027-1033.
PRUGAR, J. a kolektiv 2008. Kvalita rostlinných produktů
na prahu 3. tisíciletí. VÚPS, a.s. Praha, 2008, 327 s., ISBN
978-80-86576-28-2.
RAMOS, M. V., MONTEIRO, A. C. O., MOREIRA, R. A.,
CARVALHO, A. F. F. U. 2000. Amino acid composition of
some brazilian seaweed species. J. Food Biochem., 24, 2000,
p. 33–39.
RUPÉREZ, P. 2002. Mineral content of edible marine
seweeds. Food Chem., 79, 2002, p. 23–26.
ŘEZANKA, T., SIGLER, K. 2007. Structural Analysis of
a Polyssaccharide from Chlorella kessleri by Means of Gas
Chromatography-Mass Spectrometry of Its Sacharide
Alditols. Folia Microbiol., 52, 2007, p. 246–252.
SHIMONAGA, T., FUJIWARA, S., KANEKO, M.,
IZUMO, A., NIHEI, S., FRANCISCO, P. B., SATOH, A.,
FUJITA, N., NAKAMURA, Y. 2007. Variation in Storage α-
Polyglucans of Red Algae: Amylose and Semi-Amylopectin
Types in Porphyridium and Glycogen Type in Cyanidium.
Mar. Biotech,. 9, 2007, p. 192–202.
SNEDECOR, G. W., COCHRAN, W.G. 1967. Statistical
Methods. Iowa: 6th ed. Iowa State University Press, 1967, p.
534.
SUZUKI, Y., KAMETANI, T., MARUYAMA, T. 2005.
Removal of heavy metals from aqueous solution by nonliving
Ulva seaweed as biosorbent. Wat. Res., 39, 2005, p. 1803–
1808.
ročník 4 69 1/2010