5 2006 jemn mechanika a optika fine mechanics and optics - Jemná ...

také v Národním výzkumném institutu v Mexico-City a Weizmannově
institutu v Tel-Avivu.
Profesor Lohmann je čestným členem německých a evropských
optických společností. Je členem Královské švédské akademie
inženýrských věd, Čínské akademie inženýrských věd a Bavorské
akademie věd. Profesor Lohmann je nositelem spolkového kříže
za zásluhy, medaile Maxe Borna 1 za výsledky ve fyzikální optice,
medaile C. E. K. Meese 2 Americké optické společnosti za zásluhy
o mezinárodní spolupráci v oboru optiky. V letech 1978 až 1981 byl
prezidentem ICO (International Commission for Optics). U příležitosti
jeho 80. narozenin byla profesoru Lohmannovi propůjčena
cena „průkopník informační optiky” od mezinárodní společnosti
SPIE (International Society for Optical Engineering).
Hlavní náplní odborné práce profesora Lohmanna je holografie.
V roce 1966 objevil metodu generace hologramu pomoci počítače,
což je považováno za jeho největší objev. S hologramy tohoto typu
se setkal pravděpodobně každý ze čtenářů, v podobě třpytivých
proužků jsou totiž použity jako jeden z bezpečnostních prvků na
ochranu eurových bankovek proti kopírování. Mezi další objevy
profesora Lohmanna patří holografie s jedním postranním pásmem
(single side-band holography), teta modulace (theta modulation),
superrozlišení u nedvojlomných předmětů (superresolution for
nonbirefringed objects), potlačení koherenční zrnitosti v astronomii
(speckle mashing in astronomy). Významně přispěl k budování
matematického aparátu vhodného pro popis optických jevů. Zmínku
zaslouží popis signálů pomocí Wignerovy distribuce a zlomková
Fourierova transformace (fractional Fourier transform).
Kromě odborné práce se profesor Lohmann věnoval také činnosti
pedagogické. Byl vynikajícím učitelem, který své studenty
dokázal nadchnout pro svůj obor a pro vědeckou práci vůbec.
Deset jeho bývalých doktorandů se stalo profesory na univerzitách
v Německu, Mexiku, Izraeli, Spojených státech amerických
a ve Švýcarsku. Na základě jeho přednášek v San Diegu vznikla
anglicky psaná učebnice Optical Information Processing. Profesor
Lohmann se kromě toho, že učil optiku, snažil své studenty naučit,
jak se stát skutečným vědcem, snažil se je naučit vynalézat a objevovat.
Rád bych zde alespoň ve stručnosti uvedl některé z jeho
myšlenek.
Optika je oficiálně věda, v každodenním životě řemeslo, ale ve
skutečnosti je to umění.
Fyzik musí být jako dítě, má si hrát, dokázat se divit, být líný,
neposlouchat a rozebírat a rozbíjet věci. Ve fyzice je příliš mnoho
Hamletů a příliš málo Donů Quijotů.
Fyzik má být jako umělec, ale umělci často volí systematické
postupy. Dělají to hudební skladatelé tím, že systematicky opakují
určité motivy a nebo malíři, že různě mění perspektivu. Není
���
tedy důvod nezkusit to také ve vědě. Dá se to provést tak, že se
snažíme od známých jevů dojít k jevům zatím neznámým pomocí
interpolace, extrapolace, translace nebo inverze (pomocí interpolace
přišel profesor Lohmann na myšlenku zlomkové Fourierovy
transformace, kdy konstantu 2p v exponentu nahradil obecnou
konstantou).
Fyzik by měl zkusit využít ve svůj prospěch i to, co jindy ruší
(garbage recycling). Nejjednodušší příklad: uspořádání, které je
citlivé na otřesy se dá využít pro jejich snímání. Existují experimenty,
které nefungují. Snaha vystopovat, proč experiment nefunguje,
může vést k novému objevu.
Úplně nejlepší je použít při vynalézání stimulovaný záblesk
genia (stimulated flash of genius). Jak se dá takovému záblesku
napomoci?
• kniha pod polštář není špatná myšlenka,
• kreslit si obrázek, zkusit problém podchytit graficky,
• zapomenout na problém, hrát například tenis nebo na hudební
nástroj,
• pít víno (ve dne) a nebo čaj (v noci),
• bavit se, ale zároveň studovat fakta.
Pověstnými se staly přednášky profesora Lohmanna na fyzikálních
konferencích. Své studenty učil, že správná přednáška na
konferenci má mít následující strukturu:
• motivation
• problem
• solution
• conclusion
• joke
Sám profesor Lohmann se tohoto schématu držel a svými žertíky
často rozveseloval účastníky optických konferencí.
Na závěr bych chtěl uvést oblíbené rčení nebo spíše povzdech
profesora Lohmanna o tom, jak obtížné je objevit něco nového:
„BUĎTO UŽ TO JE, A NEBO TO NEJDE”. Samotný příklad
profesora Lohmanna a jeho výsledky však ukazují, že i tohle pravidlo
má své výjimky.
Poznámka: U jmen japonských nebo izraelských vědců bylo
použito anglického přepisu do latinky, to znamená, že jména jsou
uváděna ve tvaru, jak jsou známa z vědeckých publikací.
Text: Pavel Pavlíček
Foto: Ondřej Hýbl
Kontaktní adresa: RNDr. Pavel Pavlíček, Ph.D., Společná laboratoř optiky UP a FZÚ AV ČR, Tř. 17. listopadu 50, 772 07 Olomouc,
tel.: 585 631 508, e-mail: pavlicek@optnw.upol.cz
1 Tuto cenu uděluje společně Německá fyzikální společnost a Institut fyziky od roku 1972 na počest Maxe Borna, který zemřel v roce 1970.
2 Tato cena byla zřízena v roce 1961 na paměť C. E. K. Meese, který významně přispěl k vývoji vědecké fotografie, uděluje se každé dva roky.
������