Večer pokročil a já se přistihl zpívat Green grow the rushes, což obvykle považuji za znamení jít spát. Ale nedbal jsem vlastních varování. Třetí kocovina začala uprostřed noci, když se mi hlava zasekla v pyžamové košili mezi dvěma knoflíky. Se značnými potížemi jsem se prodral ze sevření košile a šel spát. O několik hodin později je snídaně a potom velmi dlouhá procházka v hlubokém hovoru. Nic mě tak neprobere. Na přednášce Život v dobách prorockých 13 uběhlo odpoledne a náhle se přiblížil poslední večer. Morganina přednáška o černých zrcadlech vzbudila velký ohlas. Fascinující téma, skvělí partneři ke konverzaci. Hodně jsem se naučil o černých zrcadlech a vyhnul se zbytečně velkému množství alkoholu během přednášky. Ovšem, ukázalo se to být chabým pokusem pro zbytek večera. Poslední ráno je tu a já se cítím zesláblý. Mám s sebou náramek ze všech stuh Bifrostu, které měly sloužit jako magické propojení s tímto místem, v tomto čase a samozřejmě s těmi, kdo jsou zde. 14 To jsou přátelé, lidé, se kterými se nejspíš opět shledám a kteří již se mnou putují mou cestou. Toto místo, ať jsme kdekoli, kdykoli se setkáme, je skutečný život, skutečné místo mezi světy. Proč se setkáváme zrovna tady a teď? Při závěrečném rituálu na úvod zemřu, ale naštěstí při Ragnaröku už nejsou kopřivy. Mlhy nás obklopovaly, jak jsme opouštěli tyto podivuhodné kopce a vraceli se blíž a blíž civilizaci, skoro až příliš blízko. Měl jsem divný pocit, aniž bych měl tušení, co jsem udělal nebo řekl v posledních dnech. Existuji. Pondělní ráno mě probudil budík, předpokládal, že budu střízlivý a odpočatý. Místo toho jsem pořád mírně opilý, ale ne z vína. Opilý z vás, lidí, vaší společnosti, vašich otevřených srdcí, přátelských myslí a pak té malinké částečky, kterou neumím popsat. Stále trčím v těch kouzelných horách, kde má duše zpívá. Nemůžu pracovat a beru si 13 Living in a time of Prophecies (volný překlad) 14 Bifrost byl symbolicky postaven během otevíracího rituálu (pozn.překl.) <strong>Lugnasadh</strong>ový věstník Mezinárodní Pohanské <strong>Federace</strong> – č. 17 stránka 48 z 63 den volna navíc. Úterý ráno, jsem zpátky v práci jako obvykle. Cítím se být na špatném místě, realita do mě bodá jako tisíce jehel, ale vím, že jsem na místě, na kterém mám být, přinejmenším pro tuto chvíli. Jak mi chybí ty zamlžené hory, kde se krajina stává melodií, ty hory, které jsem opustil jen před nějakými pár hodinami. Sbohem, sestry a bratři a kéž se opět shledáme! (and merry meet AGAIN) Wolf Přeložila Amira
<strong>Lugnasadh</strong>ový věstník Mezinárodní Pohanské <strong>Federace</strong> – č. 17 Bardská gilda stránka 49 z 63