You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
z hory.<br />
Šel jsem stále níž a níž, a když jsem<br />
došel k úpatí hory, vydal jsem se do skalních<br />
strží, kde se kámen mění ve žhavou kaši, kde<br />
horko zabíjí a kde vládne mocným plamenem<br />
oheň. Čím jsem byl níž, tím víc mne zalykalo<br />
vedro, ale pokračoval jsem, až jsem dosáhl<br />
srdce ohně. Poklekl jsem znovu na zem.<br />
Kolena mě pálila a oči jsem zavřel již dlouho<br />
před tím, než mé nohy spočinuly na tomto<br />
místě, jinak by mi žárem praskly a vytekly<br />
z důlků. Znovu jsem pevně sevřel rozpálenou<br />
hůl a silou zoufalců udeřil do ohně. Plameny<br />
vyšlehly všude kolem a šíleně tančily.<br />
Sežehnutým hrdlem jsem chroptěl prosby<br />
k bohům ohně, aby přišli, zjevili se a prokázali<br />
mi přízeň.<br />
A bohové mé prosby vyslyšeli.<br />
Žár mě zcela pohltil a já uslyšel hlas,<br />
který mi spaloval myšlenky na popel.<br />
„PROČ NÁS VOLÁŠ? PROČ JSI TU?<br />
COPAK NEVIDÍŠ, ŽE UMÍRÁŠ?“<br />
Sám jsem nepoznával svůj hlas. Zněl, jako<br />
přejíždění kamenem po drsné kůře stromu.<br />
„Já... hledám své... bohy.“<br />
„CHA CHA CHÁÁ, A KDO JSI, HLEDAČI<br />
BOHŮ?“<br />
„Jsem člověk.“<br />
Bohové ohně mlčeli. Mlčeli velmi dlouho.<br />
Pak se, jakoby z ohromné dálky a velice<br />
namáhavě, ozvalo:<br />
„MY SI NA TEBE VZPOMÍNÁME. VŽDY<br />
JSI BYL NÁŠ. HOŘEL V TOBĚ PLAMEN<br />
VÁŠNĚ A HNĚVU A LÁSKY A TOUHY.<br />
DIVOKÝ A TAK KRÁSNĚ ZNIČUJÍCÍ.<br />
TANČILI JSME SPOLU A PLÁPOLALI<br />
V JEDNOM RYTMU, OPILÍ SÍLOU. ANO,<br />
VZPOMÍNÁME SI NA TEBE, ČLOVĚČE.<br />
ALE ZMĚNIL SES.“ V obličeji jsem cítil<br />
nápor znechucení a výsměchu. „VYHASL JSI.<br />
TAK DLOUHO SES POKOUŠEL TY<br />
PLAMENY V SOBĚ OVLÁDAT,<br />
KONTROLOVAT, ŽE NEZBYLO NIC, CO BY<br />
MOHLO SVOBODNĚ HOŘET A PLÁPOLAT.<br />
ZADUSIL A ZADUPAL JSI SVŮJ PLAMEN,<br />
<strong>Lugnasadh</strong>ový věstník Mezinárodní Pohanské <strong>Federace</strong> – č. 17<br />
stránka 40 z 63<br />
ZMĚNIL JSI JEJ NA TĚŽKÝ, ČERNÝ DÝM,<br />
VE KTERÉM VŠE SVOBODNÉ POMALU<br />
ZEMŘE, ZKAŽENÉ A OTRÁVENÉ. ODEJDI,<br />
ČLOVĚČE, MY NEJSME TVÍ BOHOVÉ.<br />
DNES JIŽ NE.“<br />
Plameny vybuchly v oslnivém záblesku,<br />
který jsem viděl i přes zavřená víčka. Vstal<br />
jsem a pomalu odcházel.<br />
Vedro a palčivý žár ustupovaly, jak jsem<br />
vystupoval z rozervaného těla skal. Nakonec,<br />
po dlouhém pochodu, jsem kolem sebe zahlédl<br />
stromy a trávu. Vstoupil jsem do království<br />
země. Z posledních sil jsem sevřel svou hůl a<br />
udeřil jí do země. Ozvěnu úderu stokrát<br />
zopakovaly okolo stojící stromy. Na kolenou,<br />
s očima zavřenýma, jsem prosil bohy země,<br />
aby se objevili.<br />
Bohové přišli jemně, pozvolna.<br />
Jako když letní vánek zlehka navštíví<br />
koruny stromů, jejich přítomnost hladila a<br />
konejšila.<br />
„PROČ NÁS VOLÁŠ?“<br />
Hlas mi nejprve selhal, ale pak jsem ještě<br />
našel sílu a odhodlání, abych řekl:<br />
„Já... já hledám... své bohy.“<br />
„TAK? A KDO JSI?“<br />
„Jsem... člověk.“ Zašeptal jsem téměř<br />
neslyšně.<br />
„OH, ČLOVĚK, ANO, NABÍDLI JSME TI<br />
VŠE A TY JSI NÁS ZA TO MILOVAL.<br />
SYTIL SES Z NAŠICH TĚL A SVÁ TĚLA<br />
NAKONEC VRÁTIL ZASE NÁM. ZNÁME<br />
TĚ, ČLOVĚČE.“<br />
„Takže,“ vykřikl jsem v naději: „vy jste<br />
moji bohové?“<br />
„NE, NEJSME TVÝMI BOHY. BEREŠ<br />
BEZ OHLEDU NA TO, JESTLI NABÍZÍME.<br />
NEPŘIJÍMÁŠ, ALE RABUJEŠ A<br />
ZNÁSILŇUJEŠ A TO VŠE VE JMÉNU<br />
VLASTNÍ ZASLEPENÉ VELIKOSTI A<br />
NEPORAZITELNOSTI. ZAVRHL JSI NÁS<br />
JIŽ DÁVNO, KDYŽ SES ROZHODL, ŽE<br />
NEJLEPŠÍMI BOHY PRO TEBE JSI JEN TY<br />
SÁM. NE, NEJSME TVÝMI BOHY, TEĎ UŽ
Change language