You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
lidské „já“, odpovídala sociálnímu konceptu<br />
sebe sama a byla manifestací toho, za co se<br />
lidé sami považovali. Slovo itse funguje<br />
v moderní finštině jako zájmeno se stejným<br />
významem jako anglické „myself“. Lidé si itse<br />
představovali jako stín nebo zrcadlový odraz<br />
člověka. Mohlo se také stát, že člověk itse<br />
ztratil, následkem čehož pak skončil jako<br />
itsetön (bez itse). Člověk - itsetön se<br />
vyznačoval neduživostí a pobledlostí, byl<br />
sklíčený a trpěl chronickou smůlou. Navíc<br />
mohl člověk následkem ztráty této části duše<br />
ochrnout, onemocnět epilepsií či propadnout<br />
alkoholismu. Mezi způsoby, jak o itse přijít,<br />
patřilo například porušení přísahy či<br />
alkoholismus. Stávalo se také, že duši - itse<br />
živého člověka nalákali duchové jeho<br />
zemřelých blízkých, aby je následovala do<br />
Tuonely. Na navrácení takové duše pak musel<br />
zapracovat místní tietäjä neboli věštec.<br />
Dále měl každý člověk vlastního strážného<br />
ducha, někdy dokonce více než jednoho.<br />
Tohoto osobního haltija, kterému se říkalo<br />
Luonto, každý získal zhruba v době, kdy mu<br />
vyrostl první zub, popřípadě v době, kdy<br />
dostal jméno. Pojmenování Luonto se odráží<br />
ve dvou moderních finských slovech: luonne<br />
(charakter člověka) a luonto (příroda). Kdo<br />
měl mocného Luonto, měl i silnou osobnost.<br />
Takový člověk pak býval schopný ve věcech<br />
všedních i duchovních a všeobecně míval<br />
v životě úspěch.<br />
Lidé nejspíš dávali Luonto do souvislosti se<br />
zemřelými příbuznými přebývajícími<br />
v Tuonele. Někdy byl Luonto považován za<br />
prvního mýtického předka, který stál na<br />
počátku rodinné linie. Luonto člověka všude<br />
následoval, chránil ho a přinášel štěstí. Po<br />
příchodu křesťanství se Luonto přetavil na<br />
křesťanský koncept anděla strážného.<br />
Luonto mohl svého člověka „předejít“ na<br />
cestě, takže lidem připadalo, jakoby onen<br />
člověk už přišel. Tomuto jevu se říkalo<br />
etiäinen. Všeobecně se mělo za to, že ti, kteří<br />
způsobují hodně takových situací, jsou lidé se<br />
silnou osobností a charismatem, a etiäinen se<br />
proto považovalo za záležitost pozitivní nebo<br />
neutrální. Opačný případ, tedy pocit, že něčí<br />
<strong>Lugnasadh</strong>ový věstník Mezinárodní Pohanské <strong>Federace</strong> – č. 17<br />
stránka 31 z 63<br />
Luonto slídí okolo, i když už dotyčný odešel,<br />
byl naopak chápán jako něco velmi<br />
negativního. Myslelo se, že takový člověk už<br />
brzy zemře nebo se mu stane závažná nehoda,<br />
a jeho duši se za ním proto nechce.<br />
Když byl Luonto hodně potřeba, mohl ho<br />
člověk pomocí zaříkání přinutit, aby povstal<br />
z lovi (hluboké místo, ve smyslu Tuonela).<br />
Když se Luonto někoho zmocnil, začal se<br />
takový člověk chovat náruživě, fanaticky a<br />
někdy až horečně. Luonto člověka, který<br />
spáchal něco velmi zlého nebo který utrpěl<br />
náhlý šok, se mohl vyděsit a odejít, a zanechat<br />
tak dotyčného člověka nemocného, sklíčeného<br />
a štěstím opuštěného.<br />
Lidé někdy kromě henki, itse a Luonta měli<br />
i další osobní „pomocníčky“, kteří svým<br />
pánům přinášeli prosperitu a štěstí. Mezi<br />
takové patří například bytosti jako tonttu a<br />
para, stvořený pomocníček, snad něco jako<br />
homunkulus. Tietäjä mohl mít za pomocníčky<br />
duchy zvířat, jejichž fyzické protějšky si<br />
choval jako mazlíčky. Šlo například o lievo<br />
(havran) či o hady.<br />
Smrt<br />
Když člověk zemřel, nastalo 30 až 40 dní<br />
dlouhé přechodové období, kdy si duše - itse<br />
hledala cestu do Tuonely a své místo v ní.<br />
Během této doby mohla duše v podobě ducha<br />
nebo zvířete navštívit své blízké. To se stávalo<br />
zejména v případě, že zemřelá osoba nebyla<br />
spokojena se svým pozemským životem nebo<br />
s okolnostmi své smrti. Po přechodovém<br />
období se duše nadobro přestěhovala do<br />
Tuonely. Když ji však něco znepokojilo, mohla<br />
se ještě vrátit. Někteří mrtví se v Tuonele<br />
nikdy neusadili a namísto toho strašili živé. To<br />
se týkalo hlavně těch, kteří byli zavražděni<br />
nebo spáchali sebevraždu.<br />
Za účelem uctění mrtvých předků v Tuonele<br />
se přinášely oběti a místům, kde se prováděly<br />
příslušné obětní rituály, se říkalo hiisi. Ačkoli<br />
duchů se lidé všeobecně báli, své mrtvé<br />
příbuzné chovali v úctě, protože rodina se<br />
chápala jako jednotka sestávající jak z živých,
Change language