Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
<strong>Lugnasadh</strong>ový věstník Mezinárodní Pohanské <strong>Federace</strong> – č. 17<br />
Finské pohanství<br />
D ále byli za vlivné bohy považováni<br />
velcí duchové ovládající přírodu. Někdy<br />
se jim říkalo „králové“. Například Ahti byl<br />
králem vody, jeho rybáři žádali o štěstí při<br />
rybolovu. Král lesa se jmenoval Tapio. Spolu<br />
se svou ženou Mielikki vládl lesům, všem<br />
rostlinám, které v nich rostly, všem zvířatům,<br />
jež v nich žila a všem duchovním bytostem,<br />
jež v nich přebývaly. Před lovem se k němu<br />
modlili lovci a přinášeli mu oběti. Také zvířata<br />
a rostliny měly své duchy - předky, kterým se<br />
říkalo emuu. Jejich úkolem bylo starat se o<br />
blaho svých „synů“ a „dcer“. Tak například<br />
pokaždé, když lidé zabili medvěda, modlili se<br />
a obětovali Hongotar, emuu medvědů, aby<br />
věděla, že její syn nezemřel bezdůvodně.<br />
Různá prostředí, místa, bytosti i lidé měli<br />
vlastní strážné duchy, haltija. Všeobecně se<br />
mělo za to, že se duchové na některých<br />
místech v přírodě shlukují do skupin, které<br />
mají spirituální sílu a které se nazývaly väki.<br />
Ve vodě například najdeme väki vody, v ohni<br />
väki ohně. Když lidé něco považovali za<br />
spirituálně silné, říkali tomu väkevä (silné).<br />
Každé väki střežilo své území, a pokud se<br />
k němu nepřistupovalo s náležitým respektem,<br />
nebylo nepravděpodobné, že se rozhněvá.<br />
Když někdo třeba klel blízko jezera, väki vody<br />
na něj mohlo seslat nemoc.<br />
Bůh Pekko nebo Pellonpekko (Pekko z polí)<br />
byl tím, kdo zasel všechny rostliny a lesy<br />
světa. V čase obdělávání polí ho lidé volali,<br />
aby jim přinesl štěstí. Pekko byl považován za<br />
boha zemědělství a obilí. Zvlášť úzce byl<br />
spojován s ječmenem, takže byl vlastně i<br />
bohem piva, posvátného nápoje starých Finů.<br />
Každá komunita měla svého vlastního<br />
místního haltija, kterého lidé společně uctívali<br />
na posvátných místech, například v hájcích.<br />
Pokračování z minulého čísla Věstníku.<br />
stránka 30 z 63<br />
Svého haltija nebo strážného ducha měly i<br />
rodiny, budovy, statky a pole. Úkolem těchto<br />
bytostí bylo ochraňovat a zajišťovat prosperitu<br />
a plodnost. Strážní duchové mohli někdy<br />
škodit jinému stavení, třeba krást jeho<br />
obyvatelům potraviny nebo hýbat s milníky.<br />
Když se blížilo nějaké nebezpečí, zjevovali se<br />
haltija členům domácnosti, aby je varovali. Na<br />
dvoře nebo vevnitř v domě bylo obvykle<br />
vyhrazené místo, které sloužilo jako oltář na<br />
obětiny, a někdy i jako příbytek pro haltija. Ze<br />
všeho nejčastěji to byl posvátný strom nebo<br />
kámen (napakivi) na dvoře. Lidé dávali<br />
strážným duchům obětiny, aby si je příznivě<br />
naklonili. Rozzlobení haltija totiž mohli<br />
způsobovat neštěstí a všeobecně být velmi<br />
nebezpeční.<br />
Spekuluje se o tom, že původně byli<br />
v mnoha případech místními strážnými duchy<br />
duchové předků. Někdy byli lidé přesvědčeni,<br />
že haltija je duch toho, kdo bydlel v domě jako<br />
první. Když se stavěl nový dům, lidé se<br />
k němu pomocí zvláštních rituálů a kouzel<br />
snažili haltija přilákat. Tak se strážcem nového<br />
domu mohl stát třeba některý z místních<br />
přírodních duchů.<br />
Duše<br />
Staří Finové věřili, že lidé mají více duší či<br />
duševních entit. Jednou takovou entitou bylo<br />
henki, což by se dalo přeložit jako duch, dech,<br />
duše, přízrak nebo život. Henki bylo chápáno<br />
jako životní síla, která přebývá v tělech<br />
lidských bytostí a která se projevuje dýcháním<br />
a tělesným teplem. Původní slovo pro henki,<br />
löyly, se dnes používá pro horký vzduch<br />
v sauně. Ztratit löyly bylo pro člověka osudné.<br />
Duše - itse byla považována za skutečné
Change language