Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
OBSAH<br />
2. Postřehy<br />
5. Pan de Sade píše ženě<br />
6. Proto-Hippie<br />
7. K. K. O.<br />
9. Poupě české literatury<br />
10. Fotografie měsíce<br />
12. Perfect World<br />
16. Ohnivý rozhovor<br />
19. Věnováno památce Jamese Joyce<br />
20. Ztráta ztraceného<br />
Vážení čtenáři,<br />
do rukou se Vám dostalo první číslo roku 2017. My v<br />
redakci chceme, aby šlo o ten nejlepší rok v historii<br />
ČTVERCE. V tom nám pomáhají nové posily v naší redakci,<br />
která je nyní téměř dvakrát větší, ale i fakt, že za<br />
sebou máme jen jediný rok, který musíme překonat.<br />
Doufám, že jste Vánoční svátky i první měsíc<br />
v novém roce úspěšně přežili, i když chápu, že to bez<br />
dávky našeho plátku muselo být strádání. Nezoufejte,<br />
už jsme tady zas.<br />
Pohlédněte pod pokličku kontroverze kolem<br />
jedné z plzeňských kaváren, objevte klenoty naší<br />
literatury, počtěte si o hudbě, osobních přiznáních,<br />
skandálech, to vše naleznete pouze zde.<br />
Přeji příjemné čtení.<br />
Šéfredaktor: Jan Sýkora<br />
Redaktoři: Marie Kaiserová, Lukáš Vacek,<br />
Vojtěch Štajer, Jakub Jelínek, Ondřej<br />
Čechura, Lukáš Funda, Jan Anděl, Jan Rosenthaler<br />
Korektorka: Marie Kaiserová<br />
Grafická úprava: Lukáš Vacek<br />
Fotografka: Karolína Němečková<br />
Externí příspěvek: Klára Dvořáková<br />
www.facebook.com/ctvereczla<br />
www.axa2016.wordpress.com<br />
Jan Sýkora<br />
šéfredaktor<br />
[]
[postřehy]<br />
[postřehy]<br />
Karolína Němečková<br />
CG Plzeň<br />
Modrá<br />
Vojtěch Štajer<br />
CG Plzeň<br />
ŤUK<br />
Lukáš Vacek<br />
SOŠOUUD Plzeň<br />
Utrpení<br />
Marie Kaiserová<br />
CG Plzeň<br />
Ezo<br />
Lukáš Funda<br />
CG Plzeň<br />
KBT<br />
Jakub Jelínek<br />
CG Plzeň<br />
Život je punk vol.1<br />
Nedávno jsem kdesi zahlédla<br />
naprosto skvostný odstín modré<br />
barvy. Byla jsem jím tak okouzlena,<br />
že jsem o něm básnila ještě dalších<br />
10 minut. Odstín to byl světlý,<br />
jemný, takový zdánlivě prázdný,<br />
a přesto příjemný. Nebyl tak temný,<br />
hluboký a tajemný jako barva moře,<br />
ale připomínal letní oblohu. Úplně<br />
jednoduchý, dokonalý, jako by<br />
hlásal světový mír.<br />
Ano, opravdu jsem tenhle sloupek<br />
napsala o modré barvě. Ano,<br />
nevěděla jsem, o čem psát. Ale<br />
prosím, obdivujte běžné věci,<br />
nechte se fascinovat. Svět bude<br />
příjemnější.<br />
[]<br />
Představte si, že si takhle sedíte<br />
ve svém oblíbeném podniku se svými<br />
oblíbenými přáteli a chystáte<br />
si přiťuknout sklenkou svého<br />
oblíbeného vína – A NAJEDNOU<br />
někdo zvolá, že vínem se NEŤUKÁ!<br />
Co?! Ale já si chci přiťuknout!<br />
Tradice! Chci fakta! Jdeme na to! …<br />
Jediným vínem, kterým by se podle<br />
některých vinařů nemělo ťukat, je<br />
mladé víno. Tj. víno nabízené ke<br />
spotřebě konečnému spotřebiteli<br />
nejpozději do konce kalendářního<br />
roku, ve kterém proběhla sklizeň<br />
vinných hroznů použitých k výrobě<br />
tohoto vína (citace: prováděcí<br />
vyhl. č. 323/2004 Sb. zák. 321/2004<br />
Sb.) Nemělo by se prý s ním ťukat,<br />
aby se nesplašilo... Jiní vinaři<br />
tvrdí, že i s mladým vínem se může<br />
ťukat, ale až od 11. 11. – svátek<br />
sv. Martina. Počkat, a jinak se<br />
s vínem ťukat může? Ano! Povolují<br />
to i pravidla etikety: „… ťukáme<br />
jen s vínem a sektem.“ No, tak<br />
si nyní můžeme konečně v klidu<br />
přiťuknout... Ciiiiiiiiiiiiink!<br />
Nemám rád okurky. Jsou dlouhé, úzké<br />
a iritující. a dostanou se všude.<br />
Moje nejmladší sestra někdy<br />
používá slovo ezo. Škála toho, co<br />
„ezo“ označuje: dlouhé batikované<br />
sukně, věštění z karet, cvičení<br />
jógy, brethariánství, levicový<br />
liberalismus. Nejspíš všechno<br />
více nebo méně iracionální, ale<br />
(eventuálně) s (pseudo)duchovním<br />
a určitě eterickým základem je tak<br />
trochu ezo. Tohle označení se mi dost<br />
líbilo, a tak po podrobné analýze<br />
toho, jestli je naše máma ezo (ano),<br />
jestli je Jiří Kára ezo (ROZHODNĚ<br />
ANO) a kdo je vlastně ezokrál,<br />
jsem byla nucena konstatovat,<br />
že nejvíc ezo ze všech je blahé<br />
paměti Jirka Paroubek, který je<br />
po odchodu ze záře politických<br />
reflektorů k vidění po internetu<br />
na fotkách, kde v losososových<br />
šortkách předcvičuje činské cviky<br />
pro uvolnění meridiánů v těle. Ano,<br />
máte pravdu - život by nemohl být<br />
sladší!<br />
Kognitivně-behaviorální terapie<br />
vychází z kombinace kognitivní<br />
a behaviorální psychoterapie.<br />
Behaviorální psychoterapie získala<br />
podnět ke svému rozvoji<br />
v experimentální psychologii zabývající<br />
se studiem procesů učení.<br />
Poruchy chování jsou zde chápány<br />
především jako naučené reakce.<br />
Kognitivní psychoterapie věnuje<br />
pozornost poznávacím procesům,<br />
a to především myšlení.<br />
Spojením obou směrů vzniká terapeutický<br />
přístup, v němž se obě<br />
filosofická východiska kombinují<br />
dle aktuální potřeby.<br />
Jinými slovy: tato terapie věří,<br />
že naše nálada je ovlivňována<br />
třemi různými faktory − chováním,<br />
myšlením a emocemi. Když jeden<br />
z těchto faktorů změníme, ovlivníme<br />
tím i ty ostatní. Nejjednodušší je<br />
ovlivnit myšlení, tudíž se většinou<br />
pracuje s ním.<br />
Je to tak.<br />
[]
[postřehy]<br />
Pan de Sade píše ženě<br />
Václav Steinbach<br />
VOŠ a SPŠE Plzeň<br />
MIDI LIDI<br />
Jan Rosenthaler<br />
Masarykovo gymnázium Plzeň<br />
Co by za to daly děti<br />
v Africe!<br />
Představte si modelovou situaci. Máte<br />
v jednom studentském periodickém<br />
plátku možnost napsat úplně cokoliv<br />
do vlastního sloupce. Můžete získat<br />
slávu, říci něco zajímavého, pomoci<br />
ke spáse světa či změnit chod dějin.<br />
a vy místo toho jenom píšete nějaké<br />
nesmysly zcela bez obsahu, kterými<br />
to místo zaplníte, takže se nemůže<br />
prezentovat někdo lepší než vy. No,<br />
co by za tuhle možnost daly děti<br />
v Africe?<br />
Jan Anděl<br />
Gymnázium, Mikulášské nám.<br />
Homosexualismus<br />
My gayové jsme vlastně úplně stejní<br />
jako vy normální. Ráno vstaneme,<br />
jdeme na malou, nasnídáme se.<br />
Vybereme si oblečení a jdeme do<br />
práce nebo do školy. Odpoledne<br />
si jdeme zaběhat nebo třeba na<br />
kávu. k večeři máme úplně běžné<br />
jídlo. Pokud jsme single, opijeme<br />
se u romantické komedie vínem,<br />
pokud máme přítele, mazlíme se na<br />
pohovce. Ano, my gayové jsme jako<br />
vy. Jen máme lepší oblečení a jsme<br />
o 100% víc úžasní.<br />
Za tenhle potrhlý měsíc mi udělalo<br />
radost jen málo věcí. No dobře, zas<br />
tak málo ne, bylo jich víc než málo.<br />
Hlavní je, že věc, která mě dostala<br />
přes první měsíc roku 2017 byla prostá<br />
píseň s prostým textem. (MIDI LIDI – NA<br />
CO NESMÍŠ ZAPOMENOUT)<br />
Tak jsem si přišel s tebou popovídat.<br />
A RADY TI DÁT.<br />
Na světe je DOBŘE jenom když ho MÁŠ<br />
RÁD<br />
ale kde to mám brát?<br />
Nemusíš už NIKDY nechat na sebe ŘVÁT,<br />
tak do oka drát,<br />
Že seš borec nemusíš už na sebe HRÁT.<br />
TRAPNÝ CHVÍLE NEJSOU s TÍM KDO TĚ MÁ<br />
RÁD..<br />
Nemusí ti překážet prašivej stát,<br />
můžeš občas taky něco do rukou brát.<br />
Není nutný jenom doufat, že to má ŘÁD,<br />
MŮŽEŠ HO TY TOMU DÁT...<br />
A jestli už máš zas NÁLADU PORAŽENOU,<br />
jestli si tvá hlava vzala dovolenou.<br />
A když se cítíš zas jak KAFKA před<br />
PROMĚNOU,<br />
tak ti zkusím připomenout.<br />
A nemusíš se nikdy plazit po kolenou.<br />
Nenechej si prací zkazit dovolenou.<br />
A není nutný vždycky STÁT na ČERVENOU,<br />
ale VĚTŠINOU choď na ZELENOU.<br />
A nemusíš se vždycky jenom holit<br />
pěnou.<br />
Krize bývá rukou trhu prodlouženou.<br />
A jestli si chtěl večer strávit se svou<br />
ženou,<br />
TAK NA TO NESMÍŠ ZAPOMENOUT.<br />
Toužím po vás, ani nevím, jak jinak vás, můj anděli, oslovit.<br />
Toužím po vás každým dnem od doby, kdy jsem byl od vás odveden, toužím po vás a chtěl bych vás<br />
zas svírat v náručí. Nepustil bych vás hodiny! a pak bych s vámi, má paní, zase rád zneužil vaše<br />
tělo k ukojení hanebných choutek, kterým jsem zcela podřízen vášní svého srdce. Rád bych tu<br />
teď byl a činil spoustu věcí, které v přírodě nenalezneme a které jsou tak vlastní jen a pouze<br />
člověku.<br />
A přesto jsou natolik divoké a vášnivé, že se podobají hladovému psu, který lapil krásnou a silnou<br />
laň, kterou teď zalehl a hraje si s ní jako s kusem masa, jehož síla jej ještě neopustila, ale<br />
není dostatečně velká k osvobození a je naprosto oddána netvorovi stvořenému člověkem, který<br />
způsobuje bolest a strach pro svou vrozenou touhu a potěchu z toho, co činí nehledě na bolest,<br />
kterou tím způsobuje své oběti, již ani nezardousí, aby ukončil její soužení, naopak se vyhřívá<br />
ve vášnivém pocitu blaha nad zoufalstvím a marnou snahou o získaní svobody.<br />
Navzdory hladovému hltání těchto vášní vím, že i vám působí velkou touhu ony chlípné představy,<br />
jimž jsme oba vystaveni.<br />
A vím, jak dobře víte, že dravost svého počínání mírním do té podoby, kdy se i vy oddáváte těmto<br />
pocitům blaha ze zhýralosti našeho počínání, protože jedině tehdy jsem i já šťastný a mohu si<br />
tento natolik lidský svazek užít naplno.<br />
Vězte, že i když vy jste svázána jen okovy a provazy, můj chtíč je uspokojován pouze s vaším<br />
prožitkem z onoho pudu.<br />
Nemohu na vás přestat myslet, celé dny jsou prázdné, ať je naplňuji čímkoli, a každé ráno cítím,<br />
jak se hrozný hrot prázdné samoty zabodává hlouběji do mého srdce, které jako by bylo v jeden<br />
okamžik drceno mlýnskými kameny a zároveň nuceno explodovat.<br />
Potřebuji vás opět vidět, vidět váš úsměv, dotýkat se hedvábných vlasů a slyšet váš božský<br />
hlas.<br />
Chtěl bych vás na závěr poprosit o jediné, nezapomeňte se stále usmívat, protože způsob, jakým<br />
vás miluji a jakým jsem k vám připoután, mi jen tehdy dovoluje být šťastným.<br />
Na viděnou, má nejdražší a ze všech nejkrásnější, jsem navždy váš!<br />
Ondřej Čechura<br />
[]<br />
[]
[]<br />
Proto-Hippie<br />
Přepadla mě nostalgie. Poslouchal jsem duše hladící písně starého amerického jazzu.<br />
Byl to skutečně příjemný večer. Můj playlist rozhodl, že další v pořadí bude hit Nature Boy od<br />
Nat King Colea. Cole zpíval něžným hlubokým hlasem velmi záhadnou píseň, ale ne melodií, nýbrž<br />
textem. v té písni vypráví o chlapci, o nadaném chlapci, co našel smysl života a proplul celý<br />
svět. Zpívá o svém setkání s tímto chlapcem a o tom, co ho naučil. Na někoho, jako byl Nat King<br />
Cole, mi přišel ten text až moc mystický, magický. Jako by byl od vyšší entity, od Boha. Něco<br />
takového mi zkrátka nesedělo do jeho tvorby. Ponořil jsem se do hlubin internetu a začal jsem<br />
hledat člověka, který byl strůjcem tohoto záhadného textu. Byl to skutečně Bůh? Nebo to byl pouhý<br />
člověk s vizí Boha?<br />
Po ne tak dlouhém hledání jsem našel svou odpověd. Strůjcem byl muž jménem eden ahbez.<br />
Muž, který byl doslova tím, o čem psal, Nature Boyem. Chlapcem v těle muže, který je velmi úzce<br />
spojen s přírodou. Image dlouhých vlasů, plnovousu a sandálů ostře kontrasovala s tehdejším<br />
obyčejným slušným Američanem. v době, kdy USA byla plná beatníků. Kdy se žilo ze dne na den<br />
a svět měl jen pramálo pravidel. ahbez se narodil do židovské rodiny, která ho v útlém věku<br />
opustila, a tak strávil větší část svého mládí v hebrejském sirotčinci. Po krátké době byl<br />
adoptován a přejmenován na George McGrew. v 30. letech pracoval jako pianista ve vegetariánské<br />
a RAW restauraci Eutropheon. Majitelé této restaurace byli zavázáni k německé filozofii zvané<br />
Naturmench, která se vyznačovala silným vztahem k přírodě. Stal se členem této poněkud zvláštní<br />
skupiny zvané „Nature Boys“. George si zpětně přisvojil jméno eden ahbez a trval na tom, aby se<br />
psalo s malými písmeny. Podle jeho soudu pouze slova jako Bůh a Nekonečno mají právo na velká<br />
písmena. o „Nature Boys“ se můžeme dnes bavit jako o prvních hippie. Nikdo z nich nebral žádné<br />
drogy, nikdo z nich nepil, nikdo z nich nežil společensky přijatelným životem. Nazývejte je<br />
blázny, ale byli to právě oni, kdo rozpoutal celé hnutí, které změnilo myšlení celé generace.<br />
eden ahbez žil se svou manželkou a svým jediným synem pod písmenem L u HOLLYWOOD konstrukce.<br />
Bylo známo, že žil pouze ze tří dolarů na den. Meditoval, spal pod širým nebem a tvořil<br />
překrásné básně , které recitoval na svůj složený hudební podklad. Jeho básně skýtaly výbornou<br />
rétoriku, souznění s přírodou, tulácký život a svobodu. Byl to hlas svobody mladé generace,<br />
který byl bohužel zapomenut ve vlně nadcházejících hippie. Za svůj život složil a vydal jen jedno<br />
album, Eden’s Island. Tento podivuhodný kus umění byl jako archetyp klasického hippie myšlení.<br />
Zapomenuto, ale přesto uznáváno. Mystické melodie plné gospelu a až božské krásy. Básně tak<br />
čisté, že měnily zlé dny v prosvětlená století. Každá skladba měla něco v sobě. Jistou čistotu<br />
a krásu. Bylo psychedelické.. velmi psychedelické, ale bylo vůbec? eden ahbez nikdy nevzal do<br />
rukou ani jednu drogu. Tak jak to může být psychedelické? Právě v tom se skrývá ta psychedelie.<br />
v čistotě duše.<br />
Václav Steinbach<br />
K. K. O<br />
Průvodce plzeňskými secondhandy, publikovaný<br />
v minulém Čtverci mým spoluredaktorem, mne<br />
přivedl na myšlenku čehosi obdobného. Stejně jako<br />
[ja] miluje oblečení, já z duše miluji kakao.<br />
a stejně jako secondhandy, i výdejny kakaa můžou<br />
patřit k vašim oblíbeným. Dovolte mi se podělit.<br />
Klasikou pro většinu členů naší skromné<br />
redakce (a pro mne nejspíš také kakaárnou číslo<br />
jedna) je Café Regner. Kolik jen jsme tam vypili<br />
hrnků toho božského hustého nápoje s luxusní<br />
pěnou, do něhož si člověk musí vhodit alespoň 6-<br />
7 kostek cukru, aby se vůbec dal pít! v Regneru<br />
navíc sledují poslední stravovací trendy a za<br />
drobný příplatek vám kakao rádi připraví ze<br />
sójového mléka.<br />
Solidní kakao dostanete také v kavárně<br />
Inkognito (o něco sladší, hustě napěněný nápoj<br />
k vychutnání v útulném pološeru) nebo v Zach’s<br />
Café (sladké, úžasně husté kakao za krásných 25<br />
korun).<br />
Nakonec bych ráda zmínila jeden podnik<br />
mému srdci blízký, a tím je Mama’s Café. v téhle<br />
malé kavárničce vedle Mikulášského náměstí vám<br />
prodají hrnek nejprostšího kakaa a veganské vám<br />
neudělají; vtip je ale v tom, že stojí směšných 13<br />
korun. Výdělečné to být nemůže, přikláním se tedy<br />
k názoru, že majitelky moc dobře vědí o houfech<br />
studentů potulujících se kolem s prázdnými kapsami,<br />
kterým by šálek kakaa zlepšil den z nuly na sto,<br />
a tedy že jde o jistou formu dobročinnosti.<br />
Chybí mi jakési morální poselství, něco<br />
jako choďte do sekáčů, zachraňujte planetu, je to<br />
ale poměrně těžké, když jde o kakao. Tak tedy:<br />
pijte kakao, je totiž fakt dobrý.<br />
Marie Kaiserová<br />
[]
Poupě české literatury<br />
Lukáš Funda<br />
Jiří Orten<br />
Vlastní jméno: Jíří Ohrenstein<br />
Narozen: 30. 8. 1919 v Kutné Hoře<br />
Vyznání: žid<br />
Bydliště: Praha<br />
Státní příslušnost: občan Protektorátu Čechy a Morava<br />
“Je mi sedmnáct let.<br />
Věk nadějí a snů… “<br />
- A. Rimbaud<br />
V duchu tohoto citátu odchází Jiří Orten do Prahy poté, co dokončil kutnohorskou reálku, stejně jako<br />
Rimbaud odchází do Paříže. Praha se pro sedmnáctiletého Ortena stává místem, kde se může stát tím, čím chce<br />
− a on chce být velkým básníkem.<br />
„Chci být básníkem celým srdcem a ještě víc a chci za to zemřít.“ Tuto vysněnou touhu sdělil v jednom<br />
ze svých dopisů Františku Halasovi.<br />
Jiří se ocitá v Praze v době, kdy ještě zcela není dospělý − nicméně už dávno není dítětem − ale již<br />
v prvních básních se objevuje určitý model jeho pozdější tvorby. Je zde znatelný důraz na citové vnímání<br />
s občasnými uzlíky myšlenek. v letech 1936-39 probíhá jakési Ortenovo tvůrčí probuzení. Začíná publikováním<br />
několika básní i próz v různých tiskovinách a za „probuzeného“ ho můžeme považovat po vydání první básnické<br />
sbírky − Čítanka jaro.<br />
Orten zatím neměl dost času na to, aby si vytvořil pevnější a hlubší osobní představy o pravdě života. Proto<br />
se již od počátku Ortenovy tvorby nacházejí verše hledající duševní rovnováhu, verše prosté všeho klidu, verše,<br />
které ale nacházejí tolik utišitelnou naději:<br />
„Každého dne nové slunce hledáš<br />
každého dne hlavu vzhůru zvedáš<br />
Každého dne cítíš v prsou neklid<br />
žádného dne nedovedeš neklít<br />
Jednoho dne budeš možná jiný<br />
docela vyrovnaný.“<br />
Je paradoxní, že smrt Jiřího Ortena, žida, za druhé světové války, byla nešťastnou náhodou. v den svých<br />
dvaadvacátých narozenin se v ulicích Prahy příliš blízko potkal s německým sanitním vozem a dne 1.9.1941 na<br />
následky zranění umírá.<br />
Více ukázek:<br />
Čemu se báseň říká<br />
Čemu se báseň říká<br />
chtěl bys to udělat?<br />
V ústraní do hrsti vzlykat<br />
a hodně míti rád<br />
Slyšíš? To ona tiká<br />
Tak zoufale si hrát<br />
Čemu se báseň říká<br />
chtěl bys to udělat?<br />
Snad víš že kolikrát<br />
jsou slova strašně lichá<br />
Bůh ústa uzamyká<br />
nemůže více dát<br />
Čemu se báseň říká<br />
chtěl bys to udělat?<br />
(1938)<br />
Pod každým slovem<br />
Pod každým slovem které váhá<br />
a vázne v zubech váhající<br />
pod každým slovem jež neuměl jsem říci<br />
pod každým slovem schovaným na sítnici<br />
jak obrázek kde dívenka je nahá<br />
a skrývá dlaní kříž jenž mezi ňadry visí<br />
a oči sklopeny chvěje se nedočkavě<br />
(chtěla by ležet tam v té měkké trávě<br />
být sevřena vším co je svět a tíha<br />
a naplněna být jak hrozny vína)<br />
pod každým slovem které zapomíná<br />
na malou síň z níž nic se nenavrací<br />
na toto srdce odedávna němé<br />
na bránu ticha kterou neprojdeme<br />
(1939)<br />
Milostná<br />
(úryvek)<br />
Nech slova za dveřmi,<br />
nevěř mi,<br />
nevěř jim,<br />
to se tak opíjím,<br />
není-li jiného vína.<br />
Jsi stinná,<br />
jsi temná, šero jsi,<br />
rozevíráš se za rosy,<br />
a když ti koktám do ucha<br />
jsi socha, která poslouchá<br />
odlitku svého prosby.<br />
(1941)<br />
[10] [11]
zkouškový<br />
zloděj spánku a chuti do života,<br />
důvod pro litry slz, příčina<br />
ztráty motivace či životních<br />
snů, přílišného stresu, nekončící<br />
prokrastinace a otrav kofeinem<br />
[12] [13]
Perfect World<br />
Kavárna se srdcem, nebo bez něj?<br />
Jan Rosenthaler<br />
Investigativní žurnalistika. Oddíl žurnalistiky, který je velmi náročný a vyžaduje mnoho času,<br />
díl štěstí a mluvu diplomata. Přesto jsme se rozhodli se na ni vrhnout a odkrýt pro veřejnost<br />
kauzu okolo kavárny Perfect World. Jelikož se o ni zatím média příliš nezajímají, naše ambice<br />
sahaly minimálně k získání Pulitzerovy ceny. Ta se ovšem uděluje jen za významný literární počin<br />
týkající se USA, tudíž nás patrně mine. Stejně tak i ostatní ocenění. Snad se staneme aspoň<br />
laureáty cen časopisu <strong>Čtverec</strong>. Nechte na sebe promluvit níže napsané řádky a poslechněte si<br />
příběh kavárny vyprávěný ze dvou zcela odlišných úhlů pohledu.<br />
Perfect World, kavárna se<br />
srdcem, bylo unikátní místo a v<br />
celé České republice ojedinělé.<br />
Největší rozdíl oproti ostatním<br />
podnikům byl v tom, že jste za<br />
zkonzumované zboží či potraviny zaplatili<br />
tolik, kolik přišlo vhodné<br />
vám. Prostě jste mohli přijít, vypít<br />
tam půlku zásob, hodit do kasy pět<br />
korun a odejít. Nebo naopak díky<br />
příjemně strávenému odpoledni byť<br />
jen nad jedním čajem nechat útratu<br />
mnohonásobně vyšší než hodnota<br />
čaje. Návštěvníci měli k dispozici<br />
i list, kde si mohli přečíst, kolik<br />
co stojí, a podle toho se rozhodnout,<br />
kolik peněz věnují. Takto tedy přes<br />
rok tato kavárna fungovala. Patřila<br />
pod neziskovou organizaci Perfect<br />
World, pod niž spadala i jazyková<br />
škola patřící stejným majitelům.<br />
Místo, přežívající jen díky<br />
lidské solidaritě a mezilidskému<br />
porozumění. Takový dokonalý ostrov<br />
mezi mořem nenávisti. Jenomže se<br />
začaly dít věci…<br />
Na facebookové stránce podniku<br />
se místo pozvánek na akce<br />
a dalších běžných příspěvků zvoucích<br />
k návštěvě začaly objevovat zprávy<br />
zcela odlišného charakteru. Bývalí<br />
zaměstnanci si začali stěžovat na<br />
poměry v kavárně. Na to, že museli<br />
i v této kavárně vydělávat<br />
určitý obnos, nedostali zaplaceno,<br />
co si odpracovali, že jim byly<br />
falšovány smlouvy, či na nezájem<br />
o podnik ze strany majitelů. Celá<br />
tato kauza vyvrcholila přibližně<br />
o týden později, kdy byla celá<br />
kavárna zavřena. Níže jsou vyjádření<br />
jak bývalých zaměstnanců<br />
prostřednictvím FB i osobně, tak<br />
vyjádření majitelky. Ani jedno<br />
není nijak komentováno a čtenář<br />
si musí názor utvořit sám. Jediná<br />
konstatovaná fakta jsou buď ta, na<br />
kterých se shodují obě strany, nebo<br />
ta obecně známá. Případná poznámka<br />
redakce je uvedena v [závorce].<br />
Jsou zde dva hlavní protagonisté.<br />
Jednoho nazývejme Kavárna se<br />
srdcem (fb s příspěvky bývalých<br />
zaměstnanců) a druhého Dominika<br />
Pašková (majitelka).<br />
Kavárna se srdcem: i když<br />
šlo o kavárnu se srdcem, založenou<br />
na dobrovolnosti, výdělky tu byly<br />
velmi striktně kontrolovány. Ve<br />
chvíli, kdy se majitelům nezdály<br />
dostatečné, což se dělo velmi často,<br />
dostali zaměstnanci vynadáno,<br />
že se málo snaží a že kvůli nim<br />
lidé utrácejí málo. Bylo to velmi<br />
ponižující, někteří to nesli velmi<br />
těžce…<br />
Majitelka: My s manželem<br />
rozhodně nejsme lidé, co někomu<br />
nadávají. Můžete se zeptat kohokoli<br />
například z našich lektorů<br />
v jazykovce, kterých máme<br />
v současnosti 20 a někteří u nás<br />
pracují už po dobu 2,5 let. Jejich<br />
výpovědi mají určitě větší hodnotu<br />
než v případě někoho, kdo u nás<br />
pracoval měsíc a půl. (Délka<br />
pracovního úvazku právě onoho<br />
posledního týmu kavárny.) Vyžadujeme<br />
produkci a rozhodně chceme, aby<br />
naši lidé dělali to, na čem jsme se<br />
vzájemně domluvili. Pokud tomu tak<br />
není, bavíme se o tom a určitě to<br />
nenecháváme být.<br />
Kavárna se srdcem: Smlouvy<br />
podepisoval spolumajitel a zodpovědný<br />
vedoucí, Ondřej Pašek. Jenomže<br />
už předtím se budoucí<br />
zaměstnanci dozvěděli, že místo<br />
inzerovaných 50 korun na hodinu<br />
dostanou 25. i tak, kvůli tomu,<br />
že to přece dělají pro dobrou věc,<br />
smlouvu podepsali. v kavárně potom<br />
normálně pracovali, avšak když potom<br />
chtěli zaplatit odpracované<br />
hodiny, dozvěděli se, že Ondřej<br />
Pašek nemá ve skutečnosti právo<br />
nic podepisovat, takže v kavárně<br />
vlastně ani nejsou zaměstnáni.<br />
Takhle byli zcela jasným podvodem<br />
obráni o peníze, jelikož se Ondřej<br />
Pašek vydával za zplnomocněnce,<br />
i když jím nebyl. To bylo domluvené<br />
i s majitelkou, a takto okrádali<br />
zaměstnance o peníze.<br />
Majitelka: Fakt, že smlouvy<br />
podepisoval manžel, je naprosto<br />
v pořádku, neboť je zaměstnán<br />
jako personalista naší společnosti<br />
a interně má k tomuto plné právo.<br />
To, že úmluvy s manželem jsou neplatné,<br />
jsem napsala já Jakubovi<br />
Jahlovi, když se v minulosti dožadoval<br />
čehosi (už opravdu ani<br />
nevím čeho), co dal údajně manželovi<br />
k podpisu. Nechtěla jsem to<br />
dále řešit, neboť to byla situace,<br />
když už to všechno bylo až moc<br />
vyhrocené a my neměli zájem se<br />
s ním o čemkoli dalším bavit.<br />
[Kavárna se srdcem umožňuje napsat<br />
i anonymní přiznání. V něm je<br />
možno rozebrat, jaký příběh se<br />
stal pisateli, který byl dříve<br />
také zaměstnán v Perfect Worldu.<br />
K dnešnímu dni /13. 1. 2017/ jsou<br />
zde zveřejněna tři, týkající se<br />
více tématů, která ještě budou<br />
probírána. Bohužel patrně kvůli<br />
nedomluvě jsou shodná.]<br />
Kavárna se srdcem: Zaměstnanci<br />
dostávali platy o hodně<br />
nižší, než mít měli. Bylo to<br />
odůvodněno nedostatkem nasazení<br />
při směně nebo tím, že neměli domluveno,<br />
že se toto bude započítávat<br />
do odpracovaných hodin.<br />
Někteří odpracovali přes 200 hodin<br />
měsíčně, za což dostali pouhých 1500<br />
Kč. Například Karolína Teršlová<br />
dostala místo 6 500 Kč pouhých 524<br />
korun. Zaměstnavatelé tak okrádají<br />
zaměstnance o řádně vydělané peníze.<br />
Majitelka: Zaměstnanci nikdy<br />
[14] [15]
nedostali nižší než slíbený plat -<br />
jediný, u koho se tak stalo, byl<br />
Jakub Jahl se svým přítelem Davidem,<br />
se kterými byly domluvené činnosti,<br />
za které měli být placeni. Výsledek<br />
byl však takový, že nám na konci<br />
měsíce předali takový seznam prací,<br />
který byl absolutně nerelevantní<br />
– obsahoval činnosti, které vůbec<br />
domluvené nebyly (např. pečení dortů,<br />
pořádání akcí dlouhých 12h za den),<br />
a navíc oba zaměstnanci požadovali<br />
proplacení i jiných různých aktivit,<br />
které sice s prací souvisely, ale<br />
nikdy nebylo domluveno, že budou<br />
proplaceny (společné meetingy,<br />
plánování apod.) z tohoto seznamu<br />
jsme s manželem vybrali smysluplné<br />
činnosti, které byly domluvené,<br />
a ty jsme jim zaplatili.<br />
Následně jsme se rozhodli s oběma<br />
ukončit jakékoli pracovní vztahy,<br />
neboť se nám tento způsob spolupráce<br />
vůbec nelíbil, a celkově jsme jim<br />
přestali naprosto věřit.<br />
Kavárna se srdcem: Kavárna<br />
měla v případě zisku zaslat veškeré<br />
peníze na nadační fond<br />
Dětských domovů. Majitelé sice<br />
posílali všechen zisk kavárny na<br />
nadační fond, ale zároveň vedli<br />
finanční správu kavárny tak, aby<br />
žádný zisk nebyl. v průběhu 3 let<br />
se „zisk“ objevil podle samotných<br />
majitelů pouze 2x – 95% času byla<br />
tedy kavárna oficiálně ve ztrátě.<br />
Majitelé se odvolávali na vysoký<br />
nájem a vysoké náklady na kavárnu.<br />
Podle oficiálních statistik kavárny<br />
byly náklady 30 tisíc korun. Do<br />
těchto nákladů však nepatřily: mzdy<br />
zaměstnanců, náklady za potraviny<br />
a další vybavení do kavárny! Je<br />
možné, že by nájem byl 30 tisíc?<br />
Není. Od správce objektu jsme<br />
zjistili, že nájem byl 12 tisíc.<br />
Kam mizelo měsíčně okolo 15 tisíc<br />
(když odečteme něco málo za energii<br />
a internet)? To si domyslete sami.<br />
a na nadační fond to nebylo, jak<br />
si můžete ověřit z transparentního<br />
účtu.<br />
Majitelka: Po roce<br />
a pár měsících jsme se rozhodli<br />
přestěhovat se z původních prostor,<br />
které se dostaly do stavu, že<br />
nedokázaly pokrýt náklady kavárny<br />
ani tehdy, když návštěvnost byla<br />
velmi vysoká, neboť prostor<br />
byl dost malý a nájem vysoký.<br />
Přestěhovali jsme se na Americkou<br />
třídu, kde jsme si pronajali<br />
prostor v té době nezkolaudovaný<br />
ani na prodejnu, který potřeboval<br />
celkovou rekonstrukci. Celkem jsme<br />
do prostoru a všeho kolem změn<br />
provozovny investovali v konečném<br />
důsledku něco málo přes milion<br />
korun, což byly stále peníze, které<br />
jsme museli vydělávat ve škole,<br />
jež fungovala pod stejným s.r.o.<br />
Tyto náklady bylo samozřejmě nutné<br />
započítávat do měsíčních nákladů<br />
kavárny, o kterých tito naší bývalí<br />
zaměstnanci tvrdí, že nebyly tak<br />
vysoké, jak jsme tvrdili - sami<br />
do nich však započítávají pouze<br />
nájem, výplatu obsluhy, občerstvení<br />
a jiné zásoby a energie. z tohoto<br />
důvodu kavárna bohužel nestihla<br />
nikdy pokrýt své náklady, i když<br />
3x za její existenci jsme poslali<br />
měsíční zisk na nadační fond,<br />
neboť jsme měsíční náklady určili<br />
na nějakou částku (kterou si teď<br />
už opravdu nepamatuji), v rámci<br />
které byla započtena jakási částka<br />
z rekonstrukce, což bylo myslím<br />
10.000,- nebo 15.000,- a v několika<br />
měsících se podařilo vybrat více,<br />
než byly tyto měsíční náklady.<br />
[Bohužel není účetnictví<br />
kavárny k dispozici. Na stránkách<br />
kavárny se dají najít tabulky<br />
s odpracovanými hodinami a inventurou.]<br />
Kavárna se srdcem: Majitelé<br />
prý chtěli u sebe zaměstnávat děti<br />
z dětského domova, ale udělali<br />
to jenom jednou s jednou dívkou,<br />
kterou pak brzy poté vyhodili<br />
spolu s celým týmem s výjimkou<br />
jedné dívky. Jak vyplývá z dalších<br />
výpovědí, zaměstnanci odešli dobrovolně<br />
poté, co jim majitelé<br />
určili, že musí za svou směnu<br />
vydělat minimálně dva tisíce korun.<br />
Mohou to udělat jakýmkoliv<br />
způsobem, pozvat známé, uspořádat<br />
akci či chytat lidi na ulici.<br />
Jelikož většina z nich nikdy tolik<br />
peněz za jednu směnu nevydělala,<br />
rozhodli se dobrovolně skončit.<br />
Majitelka: Ano, jednou<br />
jsme skutečně udělali to, že<br />
jsme určili minimum výdělku za<br />
směnu dva tisíce. Dali jsme jim<br />
tehdy možnost uspořádat na směně<br />
jakoukoli akci a výslovně jsme jim<br />
řekli, že komukoli, kdo má skutečně<br />
zájem u nás dále zůstat a pracovat<br />
na chodu kavárny, pomůžeme směnu<br />
udělat nejlepší, jak bude možné.<br />
Nikdo kromě jedné slečny neměl<br />
zájem to ani zkusit. v tom případě<br />
se nezlobte, ale s takovými lidmi<br />
nemá cenu dále pracovat. Jsem si<br />
jistá, že kdyby to alespoň zkusili<br />
a byla by vidět opravdová snaha,<br />
nikdy bychom je v té situaci<br />
nepropustili.<br />
Kavárna se srdcem: Majitelé<br />
se o kavárnu příliš nezajímali. Na<br />
starosti ji v podstatě měl jeden<br />
ze zaměstnanců. Do kavárny přišli<br />
tak dvakrát týdně, a to jednou<br />
z toho byl jimi pořádaný meeting.<br />
Zapomínali na nákupy, vozili je<br />
pozdě a ještě ne všechno, co bylo<br />
třeba k chodu kavárny. Do toho<br />
v kavárně občas padaly z důvodu<br />
špatného přimontování poličky<br />
a teklo potrubí. Celkově byla<br />
kavárna v dosti špatném technickém<br />
stavu a majitelé se o ni ani o její<br />
chod absolutně nezajímali.<br />
Majitelka: Máme s manželem spoustu<br />
energie a rádi ji dáváme do smysluplných<br />
projektů. Rádi pomáháme<br />
a povedlo se nám to u spousty<br />
dětí z dětského domova Domino. Do<br />
svých činností jdeme naplno a naše<br />
jazykovka funguje dobře. Takto to<br />
bylo i v případě kavárny. Pokud<br />
jde o nefungující potrubí, tak se<br />
například stalo, že tam byl úmyslně<br />
vhozen hadr, který ho ucpal, což<br />
pravděpodobně udělal některý ze<br />
zaměstnanců, který věděl, jak na<br />
to.<br />
Zbývá vysvětlit několik<br />
dalších věcí, kterým nemusel ve<br />
výpovědích každý rozumět.<br />
Jakub Jahl je bývalý zaměstnanec<br />
Perfect Worldu a převážně<br />
díky jeho iniciativě celá kauza<br />
vznikla.<br />
Jak se zaměstnanci dostali<br />
k administrátorským právům facebookové<br />
stránky? Kdyby přece začali<br />
něco takového zveřejňovat, mohli to<br />
majitelé zastavit a žádný šum by<br />
nemusel vzniknout, nebo minimálně ne<br />
touto cestou. Na Kavárně se srdcem<br />
se o tom píšou dvě věci. Jednak,<br />
že majitelé už se vyjadřovali dost<br />
a že jim stránka nebude vrácena,<br />
dokud nezaplatí, co mají. Dále je<br />
zmiňováno, že Dominika a Ondřej<br />
Paškovi (majitelé) mají zakázáno<br />
cokoli komentovat nebo přidávat.<br />
Obě tyto skutečnosti korespondují<br />
s vyjádřením majitelky, která<br />
ovšem dodává, jak podle ní k celému<br />
ukradení (bohužel asi pro<br />
to není korektnější slovo) účtu<br />
proběhlo. Byla totiž automaticky<br />
přihlášena na počítači v kavárně,<br />
a tak to někdo využil k tomu, že<br />
převedl administrátorská práva na<br />
svou osobu. Takto si vzal nejen<br />
stránku kavárny, ale i jazykovky<br />
Perfect Worldu. (Na její stránce<br />
se objevují stejné příspěvky jako<br />
na Kavárně se srdcem.) Celý případ<br />
poslali právnicky zpracovaný přímo<br />
Facebooku. Jejich stížnost však pohořela<br />
na tom, že nedokázali určit<br />
současného správce jejich bývalých<br />
účtů.<br />
Kavárna byla oficiálně<br />
zavřena 30. 11. Ještě ten samý den<br />
byla ovšem vykradena. Z její pokladny<br />
zmizelo přibližně osm tisíc korun.<br />
Ani mříž, ani pokladna nebyly vůbec<br />
porušeny, stejně tak jejich zámky.<br />
Je tudíž velmi pravděpodobné, že<br />
lupič musel mít od těchto dvou<br />
zařízení, nebo minimálně od kasy,<br />
klíče. Podle doplnění majitelky se<br />
uvnitř pokladny místo peněz našla<br />
kniha Richarda Haye Zadarmo ani<br />
kuře nehrabe.<br />
K Perfect Worldu se návštěvník<br />
musel dostat velkým podchodem.<br />
Ten se dal zavřít velkou<br />
mříží, což se dříve nedělalo. Navíc<br />
v průchodu sídlila i např.<br />
restaurace Ganesh. Podle majitelů<br />
pak docházelo k tomu, že Jakub Jahl,<br />
který v Ganeshi také pracoval,<br />
zamykal mříž, aby se dovnitř do<br />
Perfect Worldu nemohl nikdo dostat.<br />
(V neděli měla restaurace zavřeno,<br />
ale Perfect World nikoli.) Šlo tedy<br />
o naschvál. Sám zmíněný oponuje,<br />
že bylo domluveno, že se mříž<br />
bude zamykat vždy na noc, aby tam<br />
nelezli opilci. Problém byl v tom,<br />
že obsluha kavárny nedostala od<br />
majitelů klíče.<br />
Celá tato kauza se točila<br />
okolo posledních přibližně tří<br />
měsíců provozu kavárny. Jak to<br />
ovšem vypadalo předtím? Podle<br />
výpovědí zaměstnanců, kteří zde<br />
pracovali přibližně před rokem, se<br />
daly mezi tím, co tvrdí fb stránka<br />
o konci kavárny, a jejich vlastní<br />
zkušeností, najít rozdíly. Majitelé<br />
měli o kavárnu zájem a zastavovali<br />
se tady minimálně jednou denně.<br />
Jinak prý souhlasí s vyjádřením<br />
facebookové stránky Kavárna se<br />
srdcem, i když je nutno dodat, že<br />
jim přijde, že to nebylo tak hrozné,<br />
jak je zde popisováno. Ale v zásadě<br />
to podle nich vystihlo chyby, které<br />
předtím viděli i oni.<br />
Nezbývá než dodat poslední<br />
zajímavost, a to, že majitelka Dominika<br />
Pašková a Jakub Jahl jsou<br />
spolužáci z gymnázia.<br />
A nyní je tedy na samotném<br />
čtenáři, aby si o celé kauze utvořil<br />
vlastní názor. Proto jsem se jako<br />
autor snažil nevnášet do textu subjektivní<br />
názor a nechat všechny,<br />
ať si situaci srovnají podle sebe.<br />
Pokud by někoho zajímalo více, může<br />
se obrátit buď na autora, nebo<br />
přímo na zúčastněné strany. Tak ať<br />
se vám z toho přemýšlení neudělá<br />
z hlavy <strong>Čtverec</strong>.<br />
[16] [17]
Ohnivý rozhovor<br />
Jakub Jelínek<br />
Ahoj, Dominiku.<br />
Ahoj.<br />
Jak se máš?<br />
Mám se docela skvěle.<br />
Řekneš mi to přesněji?<br />
Mám se jako člověk, který se má<br />
skvěle.<br />
Co tě poslední dobou nejvíce naplňuje?<br />
Tak, mě poslední dobou, a to nejen<br />
poslední dobou, ale třeba posledních<br />
deset let, naplňuje hlavně hraní.<br />
Ať už to je hraní v divadle, v seriálu,<br />
nebo jakákoliv činnost tomu<br />
podobná. Naplňuje mě to a jsem rád,<br />
když můžu někde hrát, vystupovat,<br />
něco moderovat nebo bavit lidi.<br />
Kde všude právě teď hraješ?<br />
Právě teď působím ve dvou projektech.<br />
Prvním projektem je inscenace našeho<br />
souboru Buddeto, která se<br />
jmenuje „Přemnohá dobrodružství,<br />
jakož i hrdinské skutky rytířů<br />
nízkého stolu – útržky eposu.“<br />
Brzo budeme mít dvacátou reprízu<br />
této inscenace. Myslím, že další<br />
představení této inscenace nás<br />
čeká v Karlových Varech. Ačkoli je<br />
to patnáctý představení v řadě,<br />
tak je to pro mě pořád super<br />
pocit, když to můžu před někým<br />
hrát, někomu to ukázat. a vlastně<br />
ty jednotlivý příběhy v inscenaci<br />
když můžu někomu ukázat a zároveň<br />
tím i někoho pobavit. A druhej<br />
projekt, ve kterým působím už téměř<br />
druhým rokem, je seriál Ohnivý Kuře<br />
na Primě. Tam stále v roli kuchtíka<br />
Dominika v hotelové kuchyni. Tak tam<br />
mě můžou pozorní, ale opravdu jen<br />
pozorní diváci zahlédnout. (smích)<br />
a možná to bude znít trošku divně,<br />
ale to mě naplňuje trochu jinak,<br />
ale rozhodně stejně intenzivně jako<br />
hraní divadla. i přes to, že to není<br />
tak velký jako třeba to divadlo, že<br />
mě tam lidi nevidí, že tam třeba<br />
nedělám bůhvíjaký činnosti, je tam<br />
jinej kolektiv a probíhá to jinak<br />
než u divadla, pokaždý mě to baví<br />
a pokaždý, když jedu natáčet do<br />
Prahy, je to jako kdybych tam jel<br />
poprvé a naposledy a strašně mě to<br />
baví.<br />
To jsou dva projekty, ve kterých<br />
působím stále, a potom samozřejmě<br />
v improvizačním týmu Improstor<br />
tady v Plzni, kde mě můžou diváci<br />
vidět na různých improzápasech nebo<br />
improshow.<br />
Teď, jak jsi mluvil o tom slavném<br />
seriálu TV Prima, mě napadla<br />
otázka, kolik jsi v životě daroval<br />
autogramů?<br />
Tak teď jsi se hodně pousmál,<br />
když jsi říkal, že to je slavnej<br />
seriál. a já to chápu, že jsi se<br />
pousmál, ale na druhou stranu já<br />
jsem strašně rád, že ten seriál je<br />
oblíbený tak, jak je, že to prostě<br />
není nějaká romantická srágora, kde<br />
jsou samý propletený vztahy, samý<br />
vraždy a samý takovýhle věci, co by<br />
lidi trápily, ale že to prostě je<br />
komediální seriál, u kterýho se lidi<br />
často jenom baví a je to všechno<br />
braný s humorem a nadsázkou. Jsem<br />
rád, že jsem součástí takového se-<br />
Dominik Zakl, plzeňský divadelní herec, improvizátor a moderátor, který nyní ztvárňuje epizodní<br />
roli v primáckém seriálu Ohnivý kuře. Studuje třetí ročník na SOŠ Obchodu, užitého umění<br />
a designu v Plzni, obor cestovní ruch. Toto všechno o sobě sám napsal.<br />
[18] [19]
iálu, který je takový, jaký je,<br />
a není to něco, co někde běží už 20<br />
let. a teď odpověď na otázku. Kolik<br />
jsem rozdal autogramů? Rozhodně by<br />
se to dalo spočítat na prstech jedné<br />
ruky. Přesně si to úplně nepamatuju,<br />
ale tak jako pět maximálně.<br />
Chtěl bys s natáčením seriálů<br />
pokračovat i v budoucnosti?<br />
Určitě, pokud by přišla nějaká nabídka,<br />
nebo pokud bych dostal šanci jít na<br />
casting na nějakou roli, tak bych<br />
určitě neváhal a tu nabídku vzal,<br />
protože mě to strašně baví a svým<br />
způsobem naplňuje. Je jedno, jestli<br />
by to byl nějakej super seriál, nebo<br />
seriál, ve kterým se už vystřídala<br />
celá plejáda herců, prostě je to<br />
zkušenost a na začátek se to hodí,<br />
takže já bych určitě neváhal. Takže<br />
kdyby přišla nějaká nová možnost,<br />
rozhodně bych ji využil. a jsem rád,<br />
že se Ohnivý kuře točí a já v něm<br />
můžu účinkovat.<br />
Až budeš starší, chtěl bys se<br />
živit spíše jako divadelní herec,<br />
seriálový herec, improvizátor, nebo<br />
něčím úplně jiným?<br />
Kdyby to bylo tak jednoduchý, že<br />
bych si řekl, čím bych se chtěl<br />
živit a živil bych se tím, tak bych<br />
si vybral herce. Teď opravdu nevím,<br />
jestli divadelního, nebo filmovýho.<br />
Možná obojí, ale rozhodně by to bylo<br />
herectví. Ale jelikož opravdu nevím,<br />
ani co budu mít zítra k snídani,<br />
nevím, co budu dělat za pár let.<br />
Možná budu hrát v nějakém divadle,<br />
v nějaké televizi a možná taky budu<br />
sedět v cestovní kanceláři.<br />
Řekneš mi něco o improvizaci, jak<br />
jsi se k ní dostal?<br />
Ano. (pauza, smích)<br />
K improvizaci jsem se dostal před<br />
čtyřmi roky, když jsem se dozvěděl,<br />
že Martinka Jelínková začíná vést<br />
improvizaci v Husovce. Tak jsem si<br />
řekl, že to zní zajímavě a začal<br />
jsem tam chodit. Prvně nás bylo pár,<br />
pak se to postupně zvětšovalo. Hodně<br />
mě to bavilo, bylo to takový, jak to<br />
znaj lidi z televize, kde to dělá<br />
ta čtyřka komiků, akorát to bylo<br />
trošku jiný. Lepší, se mi zdá. No<br />
a po těch pár letech, co jsme tam<br />
určitá skupinka lidí chodili, jsme<br />
vytvořili oficiální tým, Improstor.<br />
a my vlastně teď jednou týdně<br />
trénujeme, sídlo máme na Jižním<br />
Předměstí, v Moving Station, občas<br />
pořádáme improshow a je to strašná<br />
legrace. a to nejen pro diváky, ale<br />
i pro nás, protože vy vlastně nikdy<br />
nevíte, co přijde, co bude, a musíte<br />
ihned reagovat na to, co se děje na<br />
jevišti. a je to jednak adrenalin,<br />
jednak zábava a jednak si myslím,<br />
že je to úžasná zkušenost do života,<br />
protože od tý doby, co to dělám, tak<br />
dokážu improvizovat na různý podměty<br />
i v reálným životě. Takže to si<br />
myslím, že se hodí jak do herectví,<br />
tak i do normálního života. a myslím<br />
si, že improvizace je takovej<br />
nejlepší způsob odreagování, pro<br />
herce i diváky.<br />
Blížíme se k poslední otázce. Co bys<br />
vzkázal celému světu?<br />
Já si to musím trochu promyslet,<br />
abych neřek nějakou ptákovinu.<br />
Ale určitě bych řekl, že život je<br />
takovej, jak si ho sami uděláme.<br />
a určitou zárukou šťastnýho života<br />
je brát věci s nadhledem, s humorem.<br />
Bavit se, nebejt zapšklej, na<br />
všechny uraženej. Ale prostě to brát<br />
pozitivně, s nadhledem, a hned je<br />
život o něco jasnější. a jak říká<br />
zpěvačka Linda Finková, hlavně se<br />
neposrat. o tom myslím, že ten život<br />
je. Děkuju.<br />
Věnováno památce Jamese Joyce<br />
Věnováno všem, kteří nikdy nečetli Jamese Joyce, v kavárně však jeho Odysseu s hrdostí prohlásí za perlu<br />
20. století. Věnováno nám.<br />
Jan Anděl - Volná tramvaj vědomí<br />
Napsáno na zastávce a v tramvaji.<br />
Páni tak teď mam psát všechno co mi proběhne hlavou běhá mi hlavou že moje babi tenhle článek nepochopí na<br />
mobilu se mi píše špatně mám asi moc velké prsty<br />
páni už to všechno taje a začíná být teplo jupí ta paní mi někoho připomíná kdybych jen věděl koho hm asi<br />
nějakou herečku ježiši ta paní která řídí auto vypadá tak na 13 poslouchám Jacksona Browneho These Days<br />
tudů a mám vlastně dobrou náladu ale taky špatnou jelikož jsem prošel nejvetší katarzí svého života katarze<br />
je zvláštní slovo nejmenuje se tak nějaká slovenská kapela mám hrozně rád Slováky vlastně je mi fuk jak<br />
vypadají stačí když promluví a jdu do kolen hahaha tohle nikdy neříkám jít do kolen je to jako nějakej<br />
rock&roll tanec kde je ta tramvaj prsty mi mrznou a já nemůžu psát je to k zlosti a hele už jede vždycky je<br />
mi záhadou proč tramvaj č.2 jezdí delší než tramvaj č.1 není to diskriminace lidí kteří jezdí 1 propána tahle<br />
paní má vážně obludně barevnou tašku 14:20 já jedu včas to je ale překvapení ach bože na všech billboardech<br />
jsou jen rádoby sexy holky proč tam nejsou i sexy kluci já bych si něco koupil od sexy kluka patriarchát je<br />
hnus fíha ten dům je zvláštní a taky je vlastně zvláštní co se mi všechno honí hlavou když to vidím napsané<br />
už dál psát nebudu mám podivný pocit v prstech když píšu dlouho na mobilu takový pocit úzkosti zmítá mnou<br />
něco podivného<br />
Jan Sýkora - Proud<br />
Napsáno v koupelně.<br />
Zkouším teplotu a snažím se několika lehkými pohyby najít ideální rovnováhu mezi teplou a studenou po chvíli<br />
zkoušení se mi to nakonec daří teď už budu jenom čekat až se napustí je tady hodně věcí které můžu dělat<br />
zatímco čekám ale ta vana vlastně ani není tak velká možná že tak dlouho čekat nebudu tak si třeba zapnu<br />
hudbu je to taková moje úchylka ale taková ta kterou se rádi chlubíte protože na ní najdete něco romantického<br />
a přijmete ji za součást sebe kdykoliv jdu do vany nebo se jdu osprchovat pouštím si Phila Collinse vlastně<br />
se už bez něj nemůžu mýt potřebuji mýdlo teplou vodu a jeho je to trochu úchylný ale každý má nějakou<br />
úchylku i když to nepřizná vlastně jich mají rozhodně víc než jednu každý má rád něco trochu neobvyklého já<br />
sám těch úchylek mám spousty a tohle je jedna z nich zpíval v osmdesátých letech a osmdesátky jsou naprosto<br />
nejlepší dost často se o tom hádám s ostatními ale tak moc funky období v historii už prostě nenajdete vody<br />
už je tam tak akorát takže uléhávám a relaxuji při něžných tónech hudby Phila Collinse.<br />
[20] [21]
Ztráta ztraceného<br />
A pak napíši náš příběh, naše lehkomyslné a promarněné nic. První písmena jsou tak silná. Téměř vyrytá<br />
skrz na skrz papírem. Má ruka šíleně sebejistá. Přesto píši s lehkostí a spokojeností. Přemýšlím, jak tvé<br />
jméno vyniká v tom houfu, v tom nekonečnu písmen a slov. Ta zahořklost každé inkoustové fráze. Ze začátku,<br />
byla jsem si tak jistá, že ten malý pomuchlaný útržek papíru postačí. a najednou pocit strachu, že příběh<br />
dopsat nedokážu. Mé pero začernilo už tolik. s každým úbytkem čistého papíru má ruka slábne. Sebejistota se<br />
rozplývá. Najednou. Zčistajasna, zdají se roztřesená všechna naše písmena. Poslední slovo vyvedeno tenounkou<br />
linií se po papíru rozpíná. Moje ruka, již se to psaní snaží vzdát. Ale nemohu úplně přestat psát. Poslední<br />
písmeno předurčeno být tím koncem. Jak po jeho tenké hraně má ruka s perem sklouzává. Nechtělo se mi odlepit<br />
hrot. s nádechem pero nakonec odkládám. Pohledem přejíždím každé slovo. Přemýšlím jen, kde a jaká slabika<br />
by se dala zlepšit. Jaké písmeno bych obtáhla. a pak tam sedím. Tvář od textu odvrácená. Dochází mi. Vnímám<br />
to, že jsem náš příběh nikdy neměla začít psát.<br />
Klára Dvořáková – externí přispěvatel<br />
[22] [23]
Ryby - Dudlíček. Štír - Svůj život. Rak - Fixka. Váhy - Prstíček.<br />
Vodnář - Fonty<br />
nepodporující<br />
češtinu.<br />
Panna - Formování<br />
novodobého českého<br />
národa.<br />
www.axa2016.wordpress.com<br />
www.facebook.com/ctvereczla<br />
Býk - Ars Poetica.<br />
Blíženci - Penis.<br />
HOROSKOPY<br />
Střelec - Jan<br />
Anděl.<br />
Lev - Banán.<br />
Beran - Tvoje<br />
máma xd.<br />
Kozoroh - Okurka.<br />
[24]