Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
OBSAH<br />
2. Postřehy<br />
4. Otevřený dopis společnosti Panzani<br />
5. Kdo s koho<br />
6. Kdo? Co? Sekáče<br />
10. Fotografie měsíce<br />
12. Rozhovor s Anatolem Svahilcem<br />
14. Tweety vol. 2<br />
15. Hate na vánoční trhy<br />
16. Dáme brčko?<br />
17. Špagety v historii<br />
18. Active & Beautiful: Chcete být oblíbení?<br />
20. Fotbal<br />
Vážení čtenáři,<br />
blíží se nám Vánoce a my redaktoři ČTVERCE na ně<br />
nemáme ani pomyšlení. Vysíleni, zbaveni všech sil<br />
jsme dnem i nocí pracovali, aby se na Váš stůl vedle<br />
cukroví a svařeného vína vešel i výtisk posledního<br />
čísla našeho časopisu tohoto roku.<br />
A že to bylo dobrodružství, plno nedodržených<br />
termínů, volných stránek, pracování po nocích a i přes<br />
to vše tento skvost dřímáte v rukou. Výsledkem je<br />
parádní obsah, nově i komiks nebo fotografie měsíce.<br />
Texty jsou čtivé jako nikdy předtím.<br />
Víte, že každý muž v Gruzii se jmenuje<br />
Giorgi?<br />
Nebudu Vás tedy více zdržovati a doufám, že se Vám<br />
články – hlavně ty od nových redaktorů – budou<br />
líbit.<br />
Přeji veselé Vánoce, šťastný nový rok a hlavně příjemné<br />
čtení.<br />
Šéfredaktor: Jan Sýkora<br />
Redaktoři: Marie Kaiserová, Lukáš Vacek,<br />
Vojtěch Štajer, Jakub Jelínek, Ondřej<br />
Čechura, Lukáš Funda, Jan Anděl, Jan Rosenthaler<br />
Korektorka: Marie Kaiserová<br />
Grafická úprava: Lukáš Vacek<br />
Fotografka: Karolína Němečková<br />
Externí příspěvek: Simona Švantnerová<br />
www.facebook.com/ctvereczla<br />
www.axa2016.wordpress.com<br />
Jan Sýkora<br />
šéfredaktor
Dnes mám asi prostě náladu vás<br />
donutit, abyste vypadali jako<br />
„pošuci“ se zrcátky, kteří luští<br />
text. Tak tedy téma Jaden Smith<br />
a zrcadla. Jaden vytvořil velice<br />
inspirativní citát: „Jak mohou<br />
být zrcadla skutečná, když naše<br />
oči nejsou?“ Spousta lidí si z<br />
něj začala utahovat a<br />
zpochybňovat jeho filozofické<br />
úvahy. Ale mýlili se! Uvedu vás<br />
nyní na pravou míru − tvrdím, že<br />
mladý Jaden pouze pro-cházel<br />
derealizačním stavem − stav, kdy<br />
si člověk myslí, že nic není<br />
skutečné a vše je výplodem jeho<br />
mysli. Tedy Jaden zpochybnil<br />
pravost všeho − věcí (= zrcadel)<br />
i svého těla (= očí), či zcela<br />
prostě zpochybnil, že to, co<br />
vnímá, je skutečné. Tak ho<br />
„nehejtěte“ a radši se podívejte<br />
na sebe o půlnoci do zrcadla. Ha<br />
− prý spatříte za svým odrazem<br />
ďábla a následkem toho onemocníte<br />
nebo zemřete. Příjemný<br />
zbytek dne.<br />
[postřehy]<br />
[postřehy]<br />
Karolína Němečková<br />
CG Plzeň<br />
Tweet<br />
Vojtěch Štajer<br />
CG Plzeň<br />
Zrcátko, prosím<br />
Lukáš Vacek<br />
SOŠOUUD Plzeň<br />
Genderová otázka<br />
Marie Kaiserová<br />
CG Plzeň<br />
Lepší včas než vůbec<br />
Lukáš Funda<br />
CG Plzeň<br />
Vražda<br />
Jakub Jelínek<br />
CG Plzeň<br />
Červená<br />
Nesnáším, když mě někdo u snídaně<br />
ruší slovy: “Vypočtěte tuhle binomickou<br />
rovnici” nebo “Při hodině<br />
se přece nejí”.<br />
V současné době je velmi aktuální<br />
genderová otázka. Kolik je genderů?<br />
Dva, tři, osm? Ne, stačí jeden.<br />
Alespoň tak to vidí v obchodu<br />
Terranova v Plaze, kde na jednom<br />
věšáku najdete úhledně seřazené<br />
halenky vedle trenýrek.<br />
Všímáte si, jak v obchodech visí<br />
vánoční výzdoba asi od poloviny<br />
listopadu? Podle mínění většiny je<br />
to prasárna, já to naopak chápu,<br />
zkrátka kdo si má umět zorganizovat<br />
čas, když se o Vánocích doslechnete<br />
dva dny předtím, než doopravdy jsou?<br />
Rozhodla jsem se profesionálními<br />
PR manažery inspirovat; minulý<br />
týden jsem si nechala vytisknout<br />
stoh úmrtních oznámení. Jen doplnit<br />
datum.<br />
Mé oko zřelo zkázu. Kvůli EET<br />
zavřeli restauraci Šedlbauer<br />
v Čachrově na Šumavě. Pan Ježek<br />
tam obsluhoval s péčí a láskou.<br />
Vezměme si například klasický rozhovor<br />
z tohoto lokálu. (Restaurace<br />
je známa pro své vynikající<br />
omáčky.)<br />
Zákazník: „Dal bych si tu svíčkovou.“<br />
Pan Ježek: „A knedlíčků bude? Méně<br />
než deset neumím. Měl jsem tu jednou<br />
pána, ten si jich dal patnáct,<br />
pak ještě jednou a pak ještě deset<br />
a domů odjel na kole. To je tady<br />
asi rekord.“<br />
Po snědení své porce zde každý<br />
dostal čokoládovou minci jako bonus.<br />
Že její ztráta je opravdová<br />
katastrofa, to dokazuje i fakt, že<br />
o této restauraci napsal i server<br />
iDnes.cz, a proto vás, čtenáři,<br />
prosím o pár chvil ticha… R.I.P.<br />
Nudím se. Nudí mě Plzeň a nudí mě<br />
podzimní počasí. a to je důvod, proč<br />
jsem si obarvil vlasy načerveno.<br />
Zatím jsem naprosto spokojený.<br />
Většině lidí (až na moje babičky)<br />
se vlasy líbí, ale připadá jim to<br />
docela výstřední. a to nemluvím<br />
o podivných pohledech na podivína<br />
v tramvajích a autobusech, které<br />
si neuvěřitelně užívám. Zvyšuje mi<br />
sebevědomí, když parta teenagerů<br />
zvedne obličeje od telefonů a komentuje<br />
moje vlasy slovy „ty vole“,<br />
a je to jeden z hlavních důvodů,<br />
proč si barvu udržet.<br />
[]<br />
[]
Otevřený dopis společnosti Panzani<br />
Kdo s koho<br />
Jan Sýkora<br />
Vážení a milí,<br />
jsem pobouřen. Nejen pobouřen, ale doslova rozhněván. Velmi mi záleží na mém přítelíčkovi Jeníku Sýkorovi,<br />
a proto jsem byl víc než znepokojen, když mi jednoho se slzami v očích sdělil, že dříve toho dne vařil<br />
špagety od společnosti Panzani, jež je známá svou reklamou „Panzani nikdy nelepí“. Ostudou je skutečnost,<br />
že právě v tomto bodě se nacházelo Jeníkovo zklamání. Jeník chtěl vyzkoušet „uvařenost“ svých špaget tím,<br />
že je hodí na dlaždičky na stěně nad sporákem. Pokud se přilepí, nejsou hotovy, pokud se nepřilepí, jsou<br />
vhodné k jídlu. Jeník napřáhl svou chlapáckou ruku a švihem profesionálního golfisty vystřelil hrst špaget<br />
na keramický štít naproti sobě. Špagety s ohromujícím mlasknutím dolehly na dlaždičky a již se nepohnuly.<br />
Přilepily se. Nikdy nelepí. Nikdy nelepí. Ale lepí. Co teď? Co dalšího byla lež? Rád bych tímto otevřeným<br />
dopisem vyzval společnost Panzani k doznání, v čem dalším nám ještě lhala, a všechny světové lháře k doznání.<br />
Pokusil jsem se firmu Panzani kontaktovat na Facebooku, jediné, čeho se mi dostalo, byla přátelská odpověď,<br />
ale to já nechci! Jsem rozhořčeným účastníkem cizího sporu! Chci pravdu.<br />
Pravdu můžete posílat na emailovou adresu pravda_o_testovinach@email.cz.<br />
Děkuji<br />
Lukáš Vacek<br />
Promrzlý do morku kosti konečně vcházím do třídy, sundavám si nejdřív šálu a poté bundu. V rychlosti<br />
vytahuji kapesník a zvučně zatroubím. „Nechutné,“ ozve se. Naneštěstí ne kvůli otřesnému zvuku, který můj nos<br />
dokáže vydat, ale kvůli objektu, který třímám v ruce – látkový kapesník.<br />
Reakce většiny lidí je právě tato. Dnes bez nutnosti použití statistiky můžeme vidět, že naprostá<br />
většina lidí nejen používá výhradně kapesníky papírové, ale i chová odpor k jejich látkovému předchůdci. Rád<br />
bych věděl, kde se tento nešvar vzal, ale to dnes řešit nebudeme.<br />
Látkový kapesník nosím už od svých prvních kapes u kalhot. Na základní škole se mi mnoho dětí za<br />
jeho používání smálo, ale já se tím netrápil. Jsem rád, že na něj dodnes nedám dopustit. Když se spolužák či<br />
spolužačka se zatraceně silnou rýmu marně domáhá, aby jim některý jejich kamarád půjčil kapesník, načež slyší,<br />
že jej nikdo nemá, a začíná se utápět v agónii a hluboké bezmoci, svět je přes tisíckrát slyšené poznámky<br />
o mém látkovém štěstí najednou o něco růžovější. Látkový kapesník je vždy po ruce.<br />
„Co je na tom nechutného,“ ohradím se.<br />
„Jak můžeš smrkat někam, kam jsi už smrkal?“<br />
Zhluboka se nadechnu, tohle bude těžký boj. Obtížně vysvětluji, že plocha kapesníku není nikterak malá<br />
a že inteligentní člověk najde místo, kamještě nesmrkal, aby mu nudle neskončily na nose.<br />
A co životní prostředí? Nikdy mne nepřestane překvapovat, jak moji přátelé, rádoby zelení ekologové,<br />
pořád používají papírové kapesníky. Na výrobu jak bavlněných, tak papírových kapesníků se používá velké<br />
množství vody. Hlavní rozdíl vidím v obalu. Látkové kapesníky jsou převáženy zpravidla ve větším množství<br />
v papírové krabici, poté prodávané volně nebo ve stylové dřevěné krabičce. Zato papírové kapesníčky se<br />
prodávají v plastových obalech. Samotné kapesníčky jsou ještě k tomu z nerecyklovatelného papíru.<br />
Dotyčný jen zakroutí hlavou, já si povzdechnu a oba si jdeme po svých. Naštěstí mám další takový<br />
rozhovor za sebou a kapesník hrdinně zasouvám zpět do kapsy. Hrdě nosím a budu nosit svůj atribut. Látkový<br />
kapesník – symbol svobody.<br />
[]<br />
[]
Když jsem byl malý kluk,<br />
máma mě oblékala od hlavy k patě<br />
v sekáči. Logicky, protože proč<br />
utrácet za oblečení pro malou<br />
příšeru, která za týden zase<br />
o deset centimetrů vyroste.<br />
Dlouho mi to bylo jedno, pak se<br />
ale dostavila puberta. Musel jsem<br />
být za hvězdu a sekáčové zboží<br />
muselo stranou. Pochopitelně.<br />
Pak se puberta trochu uklidnila,<br />
hvězdou jsem ale chtěl být<br />
pořád, už holt takový jsem.<br />
Jak být patnáctiletou hvězdou<br />
v konzumním světě, ze kterého<br />
je vám trochu špatně? Správně.<br />
Sekáče! a tak se před dvěma<br />
lety začala psát moje sekáčová<br />
historie. a že je bohatá!<br />
Trochu smradlavá, v některých<br />
okamžicích vyhrocená v bitvy<br />
o trička protkaná zlatou nití<br />
s mými secondhandovými kolegy,<br />
pořád ale vážně hodně cool.<br />
„A proč si kupuješ věci za<br />
dvacet korun, když na to dražší<br />
máš?“<br />
Protože mít na něco neznamená<br />
povinnost si to koupit.<br />
a protože to ani nechci. Nechci<br />
nosit oblečení, které mi ušilo<br />
nebohé děcko v Bangladéši.<br />
Stejně tak nechci nosit džíny,<br />
při jejichž pískování přišla<br />
mladá žena o zrak a při jejichž<br />
barvení jsme přišli o další kus<br />
čisté vody v oceánu. Taky proto,<br />
že originalita je pro mě zásadní.<br />
a možná proto, že to prostě stojí<br />
dvacet korun. Dvacet! Na spoustu<br />
věcí si rád počkám. Proužkované<br />
kalhoty hledám už rok. Kožený<br />
(samozřejmě z veganské kůže,<br />
chraň Bůh!) křivák zrovna tak.<br />
a budu hledat dál, protože<br />
nechci, aby to stálo víc než<br />
čtyřicet korun a něčí život<br />
k tomu.<br />
„Ježíš, zase ty tvoje eko kecy!<br />
Není trochu nechutný, že už to<br />
někdo nosil?“<br />
Není! Nebo je? Já nevím,<br />
nepřijde mi. Nic, co by nespravila<br />
pračka. Ano, v sekáči narazíte<br />
na žluté skvrny od potu a jiné<br />
tekutiny pocházející z lidského<br />
těla. Dobrou chuť. To si ale logicky<br />
nekoupíte. a pokud ano,<br />
já vás nesoudím. Každý sekáčový<br />
kousek má příběh. Nevíte, kdo ho<br />
nosil, co v něm zažil, kde s ním<br />
byl, a jak se do sekáče vlastně<br />
dostal. Batoh mojí kamarádky za<br />
šedesát korun se podle svého<br />
obsahu (vstupenka na výstavu)<br />
podíval v roce 2002 do Turecka.<br />
Já v kapse svého kabátu našel<br />
posmrkaný kapesník. Jen rýma<br />
nebo chřipka? Kdo ví. Zjišťovat<br />
minulost vašeho oblečení může<br />
být tak vzrušující!<br />
Sekáčová kultura. Co?<br />
Když jsem na poslední<br />
chvíli obdržel žádost o napsání<br />
článku, v možných tématech byl<br />
obsažen termín sekáčová kultura.<br />
Moje první reakce byla ‚Co?!‘. Ale<br />
ano, sekáčová kultura. Budujeme<br />
asi takový kult sekáčů. Já za<br />
second handy dokonce cestuji.<br />
Je to fenomén, který existuje<br />
už dlouho a naše generace ho<br />
posouvá do jiné dimenze. Oprava:<br />
část naší generace. Soutěžím<br />
s přáteli, kdo nalezne levnější,<br />
krásnější či cennější kousek.<br />
Jsme sběratelé. Nebo hromadíme<br />
věci? Dovoluji si označit tento<br />
alternativní druh nakupování<br />
za plnohodnotný koníček. Stále<br />
více lidí mu propadá. Já věci ze<br />
secondhadnu přešívám, upravuji,<br />
džíny zkracuji, košilím stříhám<br />
límečky.<br />
Možná tuto ‚kulturu‘<br />
definuje touha po odlišení,<br />
originalitě. Možná je to vzpoura<br />
proti konzumu, reklamě, módnímu<br />
diktátu. Možná není, možná jsme<br />
všichni pokrytci a snažíme si<br />
namluvit, že děláme a vytváříme<br />
něco originálního. Vždyť stejně<br />
to dělali lidé za totality,<br />
dělala to vaše máma v 90.letech<br />
a budou to dělat naše děti. Ale<br />
ano, sekáčová kultura je trefný<br />
výraz.<br />
Etika a tak<br />
O pár řádků výš jsem<br />
se zmínil o mých důvodech.<br />
Nakupuji v sekáči hlavně<br />
z etických důvodů. Když vidím<br />
běžný obchod, osypu se. Nejsem<br />
ochotný přistoupit na fakt,<br />
že kvůli mně někdo trpěl, neli<br />
dokonce umřel. Tento pocit<br />
se snažím vzbudit i v okolí,<br />
protože si myslím, že je to tak<br />
správně. Život pak není těžší.<br />
Možná je snad lepší. Žít s dobrým<br />
pocitem, radovat se z těžce<br />
vydobytých kousků, neutrácet<br />
zbytečně moc. To za to stojí,<br />
ne? Ano, jedna stinná stránka<br />
tady je. Čím víc víte, tím méně<br />
[]<br />
[]
yste vědět chtěli. Pocítíte<br />
tíhu na prsou. Proto společně<br />
bojujme za transparenci značek,<br />
vyvíjejme nátlak na ředitele<br />
módních gigantů a ptejme se,<br />
jakým procesem prošlo oblečení,<br />
které nosíme. Týká se to nás<br />
všech.<br />
o utrácení peněz. Jde o to užít si<br />
hledání, hrabání se v krabicích.<br />
Mít upřímnou radost z toho,<br />
co najdete. Máte nalezeno?<br />
Podívejte se na složení.<br />
Razím takové<br />
heslo, že co je staré,<br />
to je dobré. Pátrejte<br />
po vlně, kašmíru,<br />
hedvábí. Protože dřív<br />
se věci dělaly líp.<br />
Neasi. v sekáčích máte<br />
kvalitních věcí z těch<br />
správných materiálů<br />
hodně. Materiál<br />
v pořádku? Zkontrolujte<br />
vady. Utržené knoflíky<br />
se dají jednoduše<br />
našít, ale žluté skvrny<br />
od potu dolů moc dobře<br />
nejdou. Zkušenosti.<br />
Tady rady končí.<br />
Jestli vám všechno<br />
sedí a cena odpovídá<br />
vašim požadavkům, tak<br />
vám nic nebrání v tom,<br />
abyste byli víc cool.<br />
Co jsem nahromadil?<br />
Podle mého táty nahromadil,<br />
podle mě nasbíral.<br />
Táta má pravdu. Za dva roky<br />
závodního sekáčování mou skříní<br />
prošlo spoustu věcí. Které ale<br />
zůstaly?<br />
Džíny. Secondhandy jsou džínů<br />
plné. Jsou jich tam miliony.<br />
Levisky, starý dobrý pevný<br />
denim. Můj nejlepší džínový<br />
úlovek jsou vysoké levisky za<br />
čtyřicet devět. Sekáče mi navíc<br />
umožňují nakupovat extrémně<br />
levný materiál na batohy, jejichž<br />
Vlněné kabáty. Vlastně všechny<br />
kabáty, co mám. Nejlevnější je<br />
modrý, dlouhý až ke kotníkům<br />
za patnáct. Nejdražší je béžový<br />
vlněný s trochou kašmíru za tři<br />
sta. Bože můj, já vím. Tři sta!<br />
Zlaté tričko. No fakt! Třpytí<br />
se, stálo čtyřicet, je to vlastně<br />
dost večírkový oděv. Doslova<br />
v něm zářím!<br />
Tohle jsou mé nejmilovanější.<br />
Je to těžké, vybrat favority.<br />
Celou svou sbírku miluji, pečuji<br />
o ni a nedám na ní dopustit.<br />
Ano, jsem blázen. Ale někdo zase<br />
sbírá známky…<br />
A kam v Plzni?<br />
London Fashion – Tři<br />
pobočky. Sekáč pro fajnovky,<br />
všechno máte hezky na věšácích,<br />
všechno je značkové a skoro nic<br />
tam nesmrdí. Ale jo, mám to tam<br />
moc rád. Akorát zdražili! Ceny<br />
se momentálně pohybují mezi<br />
padesáti a dvě stě padesáti<br />
korunami. Rozdýchávám to pomalu,<br />
ale už si zvykám. Všechno asi<br />
nemůže být za deset.<br />
Textile house – Sekáč pro<br />
nejfajnovější fajnovky! Nechoďte<br />
tam první polovinu měsíce,<br />
všechno je vesmírně předražené.<br />
Pokud tam přeci jen půjdete,<br />
schovejte si pár kousků dozadu na<br />
stojany, většinou tam zůstanou.<br />
Druhá polovina měsíce je pro<br />
mě svátek, začínají dvoutýdenní<br />
slevy. Ze sedmdesáti korun<br />
se postupně propadnou až na<br />
výborných patnáct. Textile house<br />
je můj nejoblíbenější. Asi jsem<br />
trochu fajnovka.<br />
se řekne obrovský, představím si<br />
sekáč u zimáku. Dlouhé stojany<br />
věcí, u kterých si většinou<br />
říkáte, kdo je mohl nosit.<br />
Mezi odpadem posledních dekád<br />
se však dají nalézt poklady.<br />
Ceny jsou jednotné (od dvaceti<br />
devíti do dvě stě korun). Pozor<br />
na paní prodavačky, rády po vás<br />
přerovnají ramínka a pohledem<br />
vám vypálí díru do hlavy. Ach<br />
bože, snad nečtou <strong>Čtverec</strong>!<br />
Peklo – Peklo je prostě ustálený<br />
termín, ikona mezi secondhandy<br />
a posvátné místo pro mě a mé<br />
kamarády. Velký třídenní<br />
výprodej použitého oblečení,<br />
v pondělí za třicet korun,<br />
v úterý za dvacku a ve středu<br />
za okouzlujících deset. Bizár<br />
zaručen, naposledy jsem v sekci<br />
hraček našel těhotnou Barbie.<br />
-<br />
Být celebritou a denně odpovídat<br />
na dotazy, kam že to sakra<br />
chodím, je náročné. Podělím se<br />
rád, nicméně některá tajemství<br />
zůstanou nevyřčena. Tento článek<br />
je tedy unikát, protože<br />
tato tajemství byla skoro<br />
všechna odkryta. Něco jako<br />
zpověď královny sekáčů, náhled<br />
do mého soukromí. Respektujte<br />
tedy mé skrýše v Textile House.<br />
a prosím, na kolenou vás prosím,<br />
v žádném případě neukazujte<br />
v sekáči u zimáku toto číslo<br />
Čtverce!<br />
Jak nakupovat?<br />
Nechtěl jsem tento článek<br />
psát jako návod od zkušeného.<br />
Chtěl jsem vtipně a trefně vystihnout<br />
tento trend. Nepovedlo<br />
se.<br />
Do sekáčů vlastně nemůžete<br />
jít pro konkrétní věc.<br />
Jděte prostě pro něco. Nasaďte<br />
si sluchátka a hledejte. Nejde prodejem si přivydělávám. Díky. Profi second hand u zimáku – Když<br />
[10] [11]
Praha. zástupy lidí. mladí, kteří chtějí nahlas<br />
vyjádřit názor a zažít si svůj sedmnáctý listopad.<br />
něco, co je spojí. euforie z dosud nepoznané formy<br />
adrenalinu, zmatek a úžas ze síly davu<br />
fotografie a text: Karolína Němečková<br />
[12] [13]
[rozhovor]<br />
[rozhovor]:<br />
Jan Rosenthaler<br />
Anatol Svahilec<br />
Jak se daří?<br />
No, popravdě, je to lepší než<br />
drátem do voka.<br />
Říká ti něco časopis <strong>Čtverec</strong>?<br />
Popravdě, a doufam, že tim moc<br />
nezklamu jeho zarytý čtenáře,<br />
jsem ho až doteď neznal. Ale<br />
podle toho, co jsi říkal, to<br />
nevypadá špatně. Takže jen<br />
směle dál do toho, vono se často<br />
člověku nechce, když všechno<br />
nejde hned, ale musí se s tim<br />
prostě porvat.<br />
Jak jsi se dostal ke Slam<br />
Poetry?<br />
Já se znám s Mručivákem<br />
(dlouholetý slamer – pozn.<br />
redakce) asi už od pěti let<br />
a jednou mě vzal spolu s mým<br />
tátou na slam do Anděla a mě<br />
to tam uhranulo. Ta atmosféra,<br />
básně, na konci v battlu<br />
slamoval Mručivák s Bohdanem na<br />
zádech a bylo to prostě úžasný.<br />
Pak jsem se stal pravidelným<br />
divákem, ale věděl jsem, že<br />
jednou chci taky vystupovat. Asi<br />
za rok a půl jsem se odhodlal<br />
a skočil tam jako černý kůň.<br />
Skončil jsem čtvrtej a vod tý<br />
doby jsem už zvanej na všemožný<br />
exhibice a taky jsem vyhrál<br />
mistrovství republiky, následně<br />
už moje „kariéra“ nabrala rychlý<br />
boost a teď se tomu můžu dost<br />
věnovat.<br />
Teď jsi ovšem dvakrát za sebou na<br />
mistroství prohrál s Rimmerem…<br />
No jo, Rimmer to prostě zandal.<br />
Minulej rok jsem byl jenom bod<br />
za nim, to bylo hodně těsný,<br />
a letos vyhrál už o hodně. Ale<br />
příští rok už má slamovej důchod<br />
(pozn. redakce – slamer se může<br />
stát mistrem republiky jenom<br />
dvakrát, poté už nesmí soutěžit,<br />
jenom se zúčastňovat exhibic),<br />
tak se o to musim porvat znova<br />
a snad to už vyjde.<br />
Jak vznikl pseudonym Anatol<br />
Svahilec?<br />
Na to se mě už dost lidí ptalo.<br />
Já jsem vždycky byl blázen do<br />
letadel a Anatol bylo letadlo<br />
z první světové války. No<br />
a Svahilec, na tom mě zaujalo, že<br />
existuje jazyk svahilština, ale<br />
neexistuje kmen Svahilců, a tak<br />
jsem si dal takovej pseudonym.<br />
Co se hraje v divadle Panoptikon<br />
Barikáda?<br />
Barikáda je můj nápad, ač takový<br />
divadla už v zahraničí jsou,<br />
v Česku moc ne. Jde o to, že<br />
divák sedí na otočných židlích<br />
v kruhu a může sledovat děj<br />
kdekoli. Divák je vlastně ve<br />
středu dění. Tenkrát jsem z výhry<br />
z mistráku to celý poplatil,<br />
museli jsme koupit palety,<br />
židle atd. Přebýváme v jednom<br />
žižkovským kostele. Teď hrajeme<br />
hru Kőrforgalom Színház, což je<br />
teda náš vlastní počin. Maďarská<br />
hra se slovensko-maďarským<br />
textem. Je to dost naturalistický<br />
a alternativní. Je tam k vidění<br />
třeba i nahota (moje), mlátí se<br />
tam obuškama, zatahujeme diváky<br />
do představení, je to docela<br />
drsný. Ale stejně doporučuju<br />
navštívit, až se někdy vyskytnete<br />
v Praze, i když teda moc často<br />
nehrajem.<br />
Vydal jsi knížku Emu mele maso.<br />
Co v ní je a jak se prodává?<br />
Emu mele maso je sborník asi<br />
dvaceti mých slamových textů.<br />
Myslím, že se povedl a lidi<br />
po něm jdou jako diví. Už jsem<br />
prodal asi čtyři sta kusů. Kdyby<br />
měl snad někdo zájem, tak buď<br />
u mě nebo v Papírně je za dvě<br />
stovky k dispozici.<br />
Jak jako minicelebrita snášíš<br />
omdlévající dívky, když projdeš<br />
kolem?<br />
Tak to je dost jednoduchý.<br />
Jelikož jsem ještě žádnou<br />
neviděl, tak to snáším velmi<br />
dobře. a navíc osoba, co mě jako<br />
jediná nazvala minicelebritou,<br />
je už mrtvá, takže to asi nikdo<br />
jinej už takhle nevnímá.<br />
[14] [15]
Tweety vol. 2 Jan Sýkora<br />
Po dvou měsících jsem se znovu rozhodl pátrat po tom, kolik nádhery se vejde do 140 znaků. Byť<br />
zájem byl menší, tentokrát je obsah vtipnější, chytřejší, krásnější. Užijte si čtení toho, co<br />
jsme vyplodili.<br />
Zuzana Sobotková, 15 let, Gymnázium, Plzeň, Mikulášské náměstí<br />
Jeden člověk se mě zeptal na cestu na nádraží. Po mém odborném popisu trasy se obrátil k jiné<br />
paní se stejným dotazem. Proč mi lidi nevěří?<br />
Robert Bergman, učitel a kněz, Církevní gymnázium Plzeň<br />
Vánoční zamyšlení. Tři králové putovali za hvězdou. Každý někam putuje. I ty. Co je tou hvězdou<br />
tvou?<br />
Le Thanh Qui, 17 let, Církevní gymnázium Plzeň<br />
Život. Život je pouhé balancování mezi krásnými okamžiky a žalem. Jde jen o to, najít tu střední<br />
cestu a přežít.<br />
Karolína Lísková, 18 let, Církevní gymnázium Plzeň<br />
Vždycky mě fascinoval vesmír a čas. Všechny ty galaxie, supernovy, pulzary a černé díry. A přece<br />
si vůbec nepřijdu malá. Je to fakt kouzelný.<br />
Lucka Šindelářová, 19 let, Církevní gymnázium Plzeň<br />
Podle mě by se měl životní úspěch hodnotit podle toho, kdo je schopnej si najít práci, do který<br />
nemusí vstávat dřív než v 10 ráno.<br />
Pavlína Mičanová, 17 let, Církevní gymnázium Plzeň<br />
Přátelství mezi ženou a mužem je jako pozitivní názor nácka na Radka Bangu. Neexistuje.<br />
Jan Sýkora, 17 let, Církevní gymnázium Plzeň<br />
Gustav Klimt byl a e s t h e t i c ještě dříve, než to bylo cool.<br />
Jakub Vomáčko, 17 let, severní Čechy<br />
Utopické okénko. Zlegalizoval bych koks. Z bezvýznamné země, kterou nikdo nezná, by se rázem<br />
stala nová Mekka, kam by se sjížděli lidé z celé Evropy. Národ vzkvétá a ekonomika roste, všichni<br />
jsou spokojeni.<br />
Matěj Skalka, 18 let, Církevní gymnázium Plzeň<br />
„Veselé WVánoce,“ snaží se Porsche Plzeň před koncem roku dohnat soutěž o nejhorší pun?<br />
Natálie Volfová, 18 let, Církevní gymnázium Plzeň<br />
Vzala jsem si prášek na spaní a usínám v autobuse, zatím mě nic nenapadá.<br />
Hate na vánoční trhy<br />
Jakub Jelínek<br />
Považuji se v případě nebezpečí vánočních trhů za šťastného člověka. Bydlím na Slovanech,<br />
takže přes náměstí jezdím většinou tramvají, a to izolován od okolního světa sluchátky nebo knížkou.<br />
Nicméně občas se tomu nevyhnu a musím přes náměstí přejít. Nejsem do systému trhů nijak zasvěcen,<br />
ale mám dojem, že tam jsou pořád (až na letní prázdniny) a že produkty na nich se nikdy nemění<br />
a nezmění (až na to, že v zimě prodává půlka stánků svařák a bramboráky a v létě zase polovina<br />
ledovou tříšť a práškovou „opočenskou“ zmrzlinu). Vánoční trhy mě štvou. A to hned z několika<br />
důvodů. Zaprvé svojí příšernou, neustále se opakující, populární hudbou, která hraje z ne zrovna<br />
kvalitních, ale sakra hlasitých reproduktorů a je až nebezpečně podobná playlistům rádia Bla(t)ník,<br />
které sám považuji za Satanův trest. Dále se bavím typy lidí, které se na trzích dají nalézt. Od<br />
důchodců přes opilé zarudlé pány, kteří mají před sebou na stolečku vyrovnanou pyramidu kelímků od<br />
svařáku, až po zoufalce, kteří na poslední chvíli hledají dárky k Vánocům, a tak běhají od stánku<br />
ke stánku a hledají, co bude „nejmíň blbý“. (Sám jsem se v podobné situaci jednou ocitl, koupil jsem<br />
hrozivě vypadající svíčku a doteď toho lituju.) Další trhová zrůdnost jsou zvířata. Tedy koně/poníci<br />
na třech metrech čtverečních sena, které si můžete za 20 korun pohladit. Naštěstí už zrušili jízdní<br />
manéž!<br />
Ale abych nepsal pořád jen o tom, čeho jsem si byl schopen všimnout během svých tříminutových<br />
toulek, zeptal jsem se na názor svojí kamarádky, která bydlí na náměstí. Jsem rád, že se v názoru<br />
na Trhy shodujeme a chtěl bych sem doplnit i nějaká její traumata.<br />
Děti. Na pódiu. Zpívající.<br />
Mikuláš a básničky.<br />
Zvířátka.<br />
Kvůli nedostatku autorských práv, cover na soundtrack 50 Shades of Grey.<br />
Kapela Slza.<br />
Bramboráky, ze kterých tryská olej.<br />
I přes tyto vady jsou vánoční trhy 24/7 plné lidí. Proč, to je pro mě záhadou, která asi zůstane<br />
nezodpovězená.<br />
Jan Chabr, 23 let, manažer galerie Vestředu<br />
Genius loci. Jednou mě napadlo, že příjemné prostředí tvoří spíš příjemný lidi než to místo samotný.<br />
[16] [17]
Dáme brčko?<br />
Vojtěch Štajer<br />
Slyšíte jenom „marihuana je zlo” nebo jenom „kecy, je to super”? Slyšíte 2 extrémy, ale nemáte žádné nezkreslené<br />
informace? Objektivita a dostatek informací většinou chybí, a proto se vám nyní pokusím naservírovat co<br />
nejméně zkreslené názory a fakta o marihuaně. o marihuaně primárně jako droze, ne jako léčivu.<br />
Marihuana je legální v České republice pouze na lékařský předpis. Získává se usušením květenství<br />
samičích rostlin konopí s obsahem THC (nad 0,3 %). Víte, co je THC? THC – celým názvem tetrahydrocannabinol<br />
– je hlavní psychoaktivní látkou v marihuaně. Vtip je v tom, že THC je podobné svojí molekulární strukturou<br />
jiné látce v našem mozku – neurotrasmiteru anandamidu, a tak působí na mysl stejně. Anadamid/THC má spoje<br />
na bolest, deprese, paměť a třeba i chuť k jídlu. Takže pokud se dostane THC ve větším množství do těla,<br />
tak dochází k útlumu bolesti, euforii, omezování krátkodobé paměti, ke zvýšené chuti na jídlo a může dojít<br />
k snížení či zvýšení deprese – to je subjektivní, záleží na tom, v jakém stavu mysl je. Do hlavy vám nikdo<br />
nevidí a proto je těžké určit, jak přesně zapůsobí.<br />
Většinou je ale možné negativním stavům jako zmatenost, neklid nebo úzkost až panické reakce předejít.<br />
Velmi totiž záleží na aktuálním stavu konzumenta a okolí, které ho v danou chvíli obklopuje. Pokud jste<br />
v klidu, v teple a máte u sebe nejlépe nealkoholický nápoj + nějaké jídlo (kvůli suchu v ústech a podpořené<br />
chuti), máte velmi vysokou šanci, že si svůj marihuanový zážitek bezstarostně užijete. Další možností, jak<br />
předejít problémům, je výběr druhu (=modelu) marihuany. Důležitým faktorem u modelu je poměr THC a další<br />
aktivní látky, a to CBD. Účinky CBD jsou především protizánětlivé, antiepileptické, uklidňující, antioxidační,<br />
neuroprotektivní a analgetické. Druhy s vysokým procentem CBD se speciálně šlechtí jako medikamenty a informace<br />
o tom, co který model obsahuje, jsou volně přístupné a lehce dohledatelné na internetu (např.: www.leafly.com).<br />
Takže když víte, co chcete „ochutnat”, tak šance na bezproblémový zážitek je skoro 100%.<br />
Další rizika? THC brání, jak už víme, normálnímu fungování mozku – omezuje krátkodobou paměť, způsobuje<br />
apatické stavy během toxikace, ale žádné trvalé následky nebyly nikdy prokázány. Upřímně, studie o účincích<br />
marihuany probíhají už skoro půl století a víme toho stále velmi málo. To, že někteří „huliči”působí „vyhuleně”,<br />
není následkem nějakého poškození mozku, ale pouze to znamená, že jsou stále intoxikováni – v jejich těle<br />
je stále vysoký obsah THC, který se z krve odbourává i několik dní. Mírně se zvyšuje riziko hospitalizace<br />
se schizofrenií a rozhodně není dopručeno užívání marihuany těhotným ženám, protože THC způsobuje snížené<br />
okysličení plodu, koreluje s porodní váhou, délkou a obvodem hlavy plodu. Škodlivých látek, například oproti<br />
kouření cigaret, je minimum a navíc kouření není jediná cesta konzumace. Nabízí se spousta možností: jídlem<br />
a ústním sprejem začínaje – rektálním čípkem konče.<br />
Fyzická závislost prakticky neexistuje. Psychickou závislostí je zasaženo asi 8% kuřáků. Při samostatném<br />
užívání či na předávkování ještě nikdo nikdy neumřel. Co se týče ještě samotného předávkování: způsobí vám<br />
lehké halucinace a zvracení.<br />
I když s velice nízkými riziky, marihuana je droga tak jako tak. Pokud se nebojíte – chcete to<br />
vyzkoušet – řiďte se bezpečným postupem. Z mého vlastního pohledu je například oproti alkoholu marihuana ve<br />
výhodě. Bezpečností i přivozeným stavem. Ale vy se snažte udělat si vlastní obrázek… je velký rozdíl mezi<br />
fakty a vlastní zkušeností.<br />
[18] [19]
ACTIVE & BEAUTIFUL<br />
HNUSNÝ CHCÍPÁK<br />
CHCETE BÝT OBLÍBENÍ?<br />
Jan Rosenthaler<br />
a pokud by někdo měl problém<br />
shánět podobné oblečení, stačí<br />
přijít bez něj. I to jistě<br />
vzbudí nemalý poprask.<br />
4. Mluvte nahlas, gestikulujte,<br />
působte charismaticky – Davy<br />
táhnou za kvalitními řečníky.<br />
Úspěch této disciplíny se neodvíjí<br />
od velikosti kníru,<br />
nýbrž míry gestikulace. Nikdy<br />
nezapomeňte používat velmi<br />
rozmáchlá gesta, a to ani<br />
v úzké skupince, kde by vám při<br />
rozhození paží mohly překážet<br />
tváře posluchačů. Tím se nesmíte<br />
dát odradit a ustoupit od<br />
svého nonverbálního projevu!<br />
Dále se vyplácí mohutné prskání<br />
při řeči, neboť sprška slin<br />
vzbudí i nejflegmatičtějšího<br />
jedince, který se o vás určitě<br />
po takovém incidentu začne více<br />
zajímat.<br />
5. Vytvořte si specifickou slovní<br />
zásobu – Okořeňte svou mluvu<br />
slovy, která jsou srozumitelná<br />
sice pro všechny, ve skutečnosti<br />
však jen pro vás. Oslovení<br />
typu „ty postkoitální mumie“<br />
nebo „jedenáctkový délkový<br />
mikronovokální imbecile“ vám<br />
získá mnoho věrných stoupenců.<br />
6. Korunujte dílo – Když se vám<br />
podaří výše uvedené body do<br />
puntíku plnit, popularita vás<br />
nemine. Jen by to chtělo onu<br />
pověstnou třešničku na dortu.<br />
Tou bude naprostá přirozenost,<br />
jež bude v kombinaci se slávou<br />
brána jako váš velký plus.<br />
Chce se vám náhle na záchod?<br />
Proč tedy ne na místě, kde se<br />
zrovna nacházíte? v kombinaci<br />
s popularitou nebude pochyb, že<br />
prostě kvůli svým povinnostem<br />
takové přízemní úkony jindy<br />
nestíháte. Můžete zkrátka dělat,<br />
co se vám zachce. Svět vám<br />
leží u nohou!<br />
Kdo by nechtěl být<br />
oblíbený? Patrně každý obyčejný<br />
smrtelník po něčem podobném<br />
touží. Každý sice vidí svou<br />
představu oblíbenosti jinak,<br />
ale všichni se rádi nechají<br />
obdivovat. Naše rubrika přináší<br />
několik tipů, jak se stát hvězdou<br />
obdivovanou všemi věkovými<br />
kategoriemi napříč společností.<br />
Některé z tipů jsou jednoduché<br />
a jejich splnění nevyžaduje<br />
žádnou zvláštní snahu. Ostatní<br />
již svou náročnou přípravou<br />
vyžadují časovou a finanční<br />
investici, ale také jsou o mnoho<br />
účinnější.<br />
1. Nemyjte se – Velmi výhodná<br />
metoda. Můžete zrušit<br />
místnost, které se v zaostalých<br />
domácnostech říká koupelna.<br />
Ušetříte za vybavení, vodné<br />
a stočné, přičemž z dané<br />
místnosti můžete udělat třeba<br />
skladiště mnoha užitečných věcí,<br />
které budou rozebírány v dalších<br />
bodech. Co jest na této možnosti<br />
natolik přitažlivé z hlediska<br />
zvedání sociálního kreditu?<br />
v naší zmlsané společnosti<br />
se dnes myje přece už úplně<br />
každý. Proč mít rád někoho<br />
průměrného? Navíc podle výzkumů<br />
renomovaných středověkých lékařů<br />
jsou hygiena a Židé dvě<br />
hlavní příčiny morových ran.<br />
a naše moudré předky je přece<br />
třeba poslouchat. Kromě toho<br />
není třeba využívat solária<br />
a přílišného opalování pod<br />
ozonovou dírou, zčernáte časem<br />
i bez toho.<br />
2. Buďte vtipní – Vtipní lidé<br />
se vždy těšili velkému obdivu.<br />
Dnes tomu není jinak. Je mnoho<br />
způsobů, jak rozproudit stojaté<br />
vody znuděné skupinky lidí.<br />
Třeba nenadálé podražení nohy,<br />
olíznutí ucha, hození mobilu<br />
na zem nebo poslintání dlouhé<br />
domácí práce rozhodně všechny<br />
pobaví, dozajista i samotného<br />
postiženého (v prvním bodě<br />
budoucího postiženého). a pokud<br />
ne, neumí si ze sebe udělat<br />
legraci a je to prostě trapák.<br />
3. Výstředně se oblékejte<br />
– Zajímavé oblečení každého<br />
zaujme. Následně tupý dav<br />
vašich nohsledů začne váš styl<br />
napodobovat a tím pádem se<br />
stáváte módní ikonou. Klaunovské<br />
boty, barokní róby a účesy,<br />
plavky z kvalitní pytloviny či<br />
uniforma správného bavorského<br />
šviháka nikdy nezklamou.<br />
[20] [21]
Fotbal<br />
Simona Švantnerová<br />
Bylo něco málo po sedmé večer. Veranda před chatkou byla ještě pořád krásně prohřátá od<br />
odpoledního sluníčka, které pomalu, ale jistě mizelo za horizontem. Člověk tam prostě seděl a… dalo<br />
by se napsat i přemýšlel, ale… bylo to spíš uvažování, tápání, nechápání.<br />
„Kopni to sem!“<br />
„Ty vole, Martine!“<br />
„Hele zapluj zpátky, seš venku z hřiště!“<br />
Z plácku za ohništěm se ozýval ryk prolínaný souborným smíchem a pošklebky. Kluci se po<br />
improvizovaném hřišti honili za míčem a očividně se u toho náramně bavili. Všichni. Například kluci,<br />
kteří jsou sportovně tak nenadaní, jak jen člověk může být, kluci, které jsem za poslední tři dny<br />
neviděla bez mobilu v ruce, kluci, jejichž rámec zájmů obsahoval vždycky hlavně holky, co jim z nudy<br />
v parku na lavičce sedávaly na klíně, třídní géniové. A navrch pár jedinců, kteří věčně někde lezou<br />
bez bot a na potkání prohlašují: „Jsem vegan!“ (V jejich vlastním zájmu skrytí identity, ani počet<br />
nedefinován.)<br />
Odlišní jako Mars a Venuše, všichni do jednoho. Delegáti mluvící každý jiným jazykem našli<br />
společnou řeč, aniž by potřebovali slova. Bylo to zvláštní, záviděníhodné, komické, nepředvídané…<br />
bylo na tom něco hrozně kouzelného, co jsem tiše obdivovala a zároveň to neuměla popsat. Co je<br />
na těch pár prchavých magických okamžiků pokaždé spojilo? Co těch tisíc různých cest, ať už byly<br />
prašné nebo asfaltové, lesní nebo polní, svedlo do jedné křižovatky, kterou do všech světových<br />
i nesvětových stran létal kopačák a věty jako Doraž ho, dupni mu na krk, dokud leží!?<br />
To byli prostě kluci. Empatie, která je držela pohromadě a říkali jí fotbal. Tolik odlišných<br />
světů, tolik různých planetek, které si obyčejně jen tak samy se sebou plují vesmírem. A přece si<br />
ti cápci jsou natolik blízcí na to, aby se občas všichni na té jedné planetce sešli. Magie. Umění<br />
cestovat lidskou myslí a srdcem. Anebo že by v tom vlastně žádná hluboká myšlenka ani nebyla? Že<br />
by v tom byl přece jen ten míč? Malá černobílá planetka celá od bláta, která před chvíli trefila<br />
někoho (s mírně rozcuchanými afro kudrlinami) do hlavy.<br />
A mně nezbývá než si říct, jak je to super. Jak je asi super být kluk. Jak je asi super hrát<br />
fotbal. Jak asi musí být super si s někým rozumět a nepotřebovat k tomu porozumění (nebo možná<br />
rozum, když to tak člověk sleduje). Takové to může být, když vás někdo nenechá jen stát v dešti za<br />
oknem, ale otevře vám dveře a jde do toho deště za vámi. Takové to je vědět, že za hranicí vašeho<br />
světa je tolik dalších báječných světů. A takové to je zjistit, jak málo stačí k tomu, abyste dostali<br />
šanci tyhle světy poznávat a objevovat.<br />
Tak takoví byli. Tak takoví jsme svým způsobem byli my všichni…<br />
[22] [23]
Ryby - RIPy<br />
Štír - Už jsi<br />
otrávil i sám<br />
sebe.<br />
Rak - ovina<br />
všeho.<br />
Váhy - Bulimie<br />
chutná dvakrát.<br />
Vodnář - Kapavka<br />
nebo úplavice?<br />
Vyber si :)<br />
NEMOCNÉ<br />
Panna - AIDS,<br />
LOL<br />
www.axa2016.wordpress.com<br />
www.facebook.com/ctvereczla<br />
Býk - Od býka k<br />
tasemnici.<br />
HOROSKOPY<br />
Blíženci - Radši<br />
se k nám nepřibližuj,<br />
nebo<br />
něco chytnem’!<br />
Střelec - Myslel/a<br />
sis, že je<br />
to chřipka. Zase<br />
ses netrefil/a -<br />
tuberkulóza!<br />
Lev - Jako pro<br />
lva klec, pro<br />
tebe karanténa.<br />
Beran - Rána od<br />
berana bolí míň,<br />
než ta tvoje.Ta<br />
otevřená.<br />
Kozoroh - Na<br />
tvůj obličej<br />
lék ještě nenašli.<br />
[24]