STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Kdyţ byl dobudován 33 , kdyţ první bohosluţba v něm konána, zapěli knězi u oltářeslovansky a četli mši svatou dávným obřadem ze slovanských knih poprvé zase po staletíchv českém kostele.I radoval se zboţný český král, jenţ ty slovanské mnichy sem uvedl z dalmatskýchkrajin, radoval se s ním i všechen lid.A klášteru i kostelu říkali Na Slovanech a říkají podnes.Ještě nepracovali plná tři léta na stavbě slovanského kostela, a jiţ zaloţil Karel IV.nový kostel, a to na nejvyšším místě Nového Města naproti Vyšehradu 34 . Návrh na tutostavbu podal mladý jeden stavitel praţský. Císař, uviděv narýsovaný plán, nemálo se podivil,jak krásně, ale i směle všecko tu myšleno.Divil se, i znalci se divili, zkušení, osvědčení stavitelé, a tvrdili, ţe mladý druh jejichnevyvede toho chrámu, ţe nedokoná ohromné té klenby, jak ji navrhl. Neţ král přece svěřildílo mladému umělci, a ten, dychtě po tom, aby vyvedl stavbu, jaké po tu dobu Prahaneviděla, dal se chutě, pln nadšení do díla.Stavěl a stavěl, a chrám v osmistranu zaloţený počal očividně růst. Jiţ se zvedaly zdi,jiţ v nich byla dvojdílná i trojdílná okna překrásných kruţeb, jiţ stál portál bohatých pásů,hojnými lupeny, soškami a křídovou kyticí ozdobený, jiţ počali dle plánů mladého mistrapřepínat chrámovou prostoru nevídaným, smělým klenutím hvězdovitým v podobě báně. Ještěvšecko klenutí bylo pozakryto lešením, ještě nebylo zřejmo pro les trámů, břeven a mnoţstvíprken, a jiţ znalci se mu divili. Ale teď tím určitěji kaţdý tvrdil, ţe mladý stavitel toho dílanedodělá, ţe klenutí nevydrţí, poněvadţ to nemoţná, nebývalá věc, a ţe jak budou vnejlepším, všecka ta smělá báň ţe povolí, pukne, ţe se najisto zhroutí.Řeči ty účinkovaly. Důvěra mladého mistra otřásla se v základech. Počal se lekat azmije pochybnosti a nedůvěra počala ho mučit. Jiţ nespěchal na staveniště s takovou jistotoua radostí jako jindy. A doma, o samotě neměl klidu a pokoje. Počítal, kreslil, vydrţí-li klenba,přemítal, uvaţoval ve dne i v noci.Starost, neklid zaplašily od něho spánek. Dlouho do noci sedal ve své dílně, a kdyţulehl, uvaţoval ještě, nebo si připomínal řeči druhů stavitelů, mladých i starých, jejich výtky,jejich obavy, jejich určitá tvrzení, ţe toho klenutí není moţná dodělat. I jejich úsměšky se muvracely na mysl, a kdyţ uvaţoval, co by bylo, kdyby klenutí nedokončil nebo kdyby se zřítilo,33 Roku 1372.34 Karlov roku 1351.96