STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

jenţ tlumeně, jakoby zdaleka, kolem lípy se nesl a vanul s větrem dál, k řece, kdeţ zmíral atichl.Neţ i za bílého dne naplnilo tajemné místo úţasem lid, zvláště pak „pana otce“ zemlýna, chasu i mléče. Kdysi za krále Maxmiliána, otce Rudolfa II., zarazila se kolaopatovického mlýna sama naráz, o pravém poledni.Vše vyběhlo ven k řece a tu div divoucí! Kola stála, protoţe na ně voda netekla, a tanetekla, protoţe se výše nade mlýnem ztrácela prostřed řečiště, padajíc tam hučivým,hřímavým proudem do nějaké prohlubně či propasti.Tak proudila a padala tam dobré půl hodiny; a po ten čas neteklo na kola nic, takţemlýn stál jako zakletý. Po půlhodině však dala se voda zase svým během a proudila dál jakodříve ke mlýnu a roztočila jeho kola. U místa, kde voda tak zapadala, stál pan otec, chasa,mléči i lidé ze vsi a jednali o divné příhodě, aţ se na tom snesli, ţe tam bylo nějaké klášternísklepení, ţe se jeho klenutí prve zřítilo a řeka ţe proudila do sklepa a hloub do chodeb a ţejistě zalila i štolu vedoucí k pokladu; teď ţe je po všem, ţe by bylo marno se pokoušet, aby sekdo k němu dostal.* * *A přece to zkusili. Ne domácí, ale cizozemci.Bylo toho smutného času po bělohorské bitvě; tenkráte přijeli do Opatovic čtyři Vlaši.Řekli, ţe jsou potápěči z vlašských Benátek, ţe sám císař Ferdinand 29 je sem poslal, aby našliten zapadlý poklad.Nikdo jim nebránil, a tak, kdyţ se připravili, potopili se do Labe v těch místech, kdebývalo vídat klášterní trosky. Tam chtěli nejprve ohledat půdu a zbytky staveb. Dlouho tamvšak nevydrţeli. Dva z nich ihned zase vyplavali na povrch. Dva tam déle zůstali. Druhové naně čekali, ale nedočkali se jich. Ti dva se jiţ nevrátili. Snad je strhl proud, snad zbloudili podvodou v rozvalinách starého kláštera. Ani mrtvol jejich nenašli.Druhové jejich se za pokladem do řeky jiţ neodváţili. Vsedli na koně a odjeli snepořízenou.A tak poklad opatovického kláštera leţí podnes hluboko v zemi a Labe, proudíc přesněj, dobře ho střeţí.29 Ferdinand II.92