STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

sklepení zmlkl úţasem. Tuť byl největší poklad; ohromné mnoţství drahého kovu, zlato,stříbro, ale vše umělou prací zdělané: překrásné řetězy, číše a kalichy, kříţe a pacifikály, všesvítilo zlatem a ještě více měňavými, duhovými blesky drahého kamení, aţ z toho zrakpřecházel.Jak se tak císař na všecku tu krásu, na všechno to nesmírné bohatství zahleděl, řekl muopat:„Pane náš, ty poklady se tobě i tvým budoucím chovají. Protoţ vezmi, co se koliv tobělíbí.“Císař však nechtěl, a tu opat, řka, ţe by se neslušelo, aby odtud odešel a něco si napamátku nevzal, podal mu drahocenný prsten, v němţ byl světlý, nadmíru vzácný diamant.Císař ho přijal s povděkem.Pak se obrátili, a jak prošli zase tím trojím sklepením, vstrčili císaři zase tu kuklu nahlavu, vodili jej zase sem tam, posléze k tomu ţebříku, po kterém vylezli do sklepení. Kdyţotvor zase zadělali, zhasili svíce, a sňavše císaři kuklu, vedli ho do sakristie a do kostela, kdeţse pomodlil před velkým oltářem.Poté děkoval mnichům a doloţil:„Milí otcové, ještě ať to zvím: smím-li já svým přátelům, ale jen některým, oznámit,ţe jsem viděl ve svém království pod zemí takový znamenitý a vzácný poklad? Ovšem ţenepovím kde a kterými místy.“Opat a mniši svolili. Císař pak jiţ na odchodu pravil, hledě na darovaný prsten: „Tentováš dar bude u mne v takové váţnosti, ţe nikdy nesejde z mého prstu a ţe půjde se mnou dohrobu.“Byl nešporní čas, kdyţ se vrátili z kostela. Císař se jiţ dlouho neomeškal. Rozţehnavse s opatem a bratřími, vsedl na kůň a provázen svými dvěma komorníky zamířil zpět po Labivzhůru lukami k Hradci.Tam vyzvídali dvořané na komornících, kde byli. Kdyţ uslyšeli, vyptávali se, co císařv klášteře dělal.„Byl tam na obědě, po obědě vešel s opatem a se dvěma mnichy starými do kostela adlouho se tam s nimi modlil.“Více neřekli, a více také nevěděli, a víc také nikdo nezvěděl, neb císař tajemstvízachoval. Teprve před svou smrtí pověděl některým svým radám, aby mu ten prsten na rucenechali do hrobu, zeť to památka z pokladu v klášteře opatovickém, kterýţ poklad mu tampřed mnohými lety ukázali.A tak se i stalo.88