STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

nezatajíte. A já vám slibuji, ţe vám nic z toho nechci vzít, ani sám, ani skrze ţádného jiného.Jen bych rád na ten poklad pohleděl, nic více.“Opat i knězi se lekli a stáli mlčky, aţ opat císaře poprosil, aby jim popřál se na tomaličko poradit. Císař svolil, a kdyţ mniši tak učinili, oznámil opat:„Rač Velebnost Tvá vědět, ţe ten poklad jest. Ale ţádný z bratří řeholních, a jest jichtu na ten čas padesát a pět, o něm neví. Jenom já a tito dva bratři máme o něm vědomost aţádný jiný.Kdyby někoho z nás Pán Bůh neuchoval, jinému o tom pokladu povíme, tak abyvţdycky tři, opat a dva nejstarší bratři, o něm věděli. Ale rač také vědět, ţe jsme těţkýmizávazky zavázáni a nesmíme nic o tom pokladu povědět ani slovem, ani znamením. Nadto jepřístup k němu velmi nesnadný a Tvé Milosti nenáleţitý.“Císař však přesto ţádal, aby mu pověděli, on ţe bude také mlčet a nikomu o pokladunepoví.Tu se knězi opět radili, aţ opat prohlásil, ţe není náleţité, aby pověděli, ale také ţenení náleţité, aby oslyšeli ţádost svého krále.„Protoţ,“ pravil opat, „jedno z dvojího učiníme. Buď Tvé Velebnosti o tom místěpovíme, ale pokladu neukáţeme, nebo poklad ukáţeme, ale nezjevíme, kde jest.“„Raději ať poklad uvidím,“ rozhodl se císař.I prosili ho, aby učinil, jak poţádají. A on slíbil. Tu ho zavedli z kostela do sakristie,odtud sestoupili do nějakého sklepení cihlami dláţděného, velmi šerého. Jeden z mnichůzakřesal a rozţehl dvě voskové svíce. Ale jen se jejich plameny v temnu zamíhaly, jiţpřistoupil druhý mnich a stáhl císaři přes hlavu kuklu, a to obráceně, takţe císař nic neviděl.Jen slyšel, ţe zdvíhají, odklízejí cihly.Pak ho zavedli k nějaké díře a ţádali ho, aby opatrně sestupoval, ţe polezou poţebříku. I lezl za nimi hloub a hloub do čiré tmy velmi hluboko, a kdyţ stanuli na dně, obrátilicísaře a vedli ho několikráte sem i tam, aby si nepamatoval směru a cesty. Poté kráčelinějakou dlouhou, tmavou chodbou. Bylo zde cítit zavlhlý vzduch, ztuchlinou páchla všecka taštola a duněla jejich kroky. Císaři se zdálo, ţe je nekonečná. Pojednou stanuli, a vtom, jak mukuklu sňali, viděl se v dušném sklepení, jehoţ prostorou mdle se míhala zář voskovic. A v tézáři zatřpytilo se v ţelezných truhlicích, jak opat víka pozdvihl, stříbro, spousta stříbrakolkolem, v kruhy litého i celé bochánky.Odtud vedli mniši císaře do vedlejšího sklepení. V tom spatřil mnoţství kruhů isilných prutů ryzího zlata, celé kusy, těţké, nezpracované. Císař se divil; ve třetím však87