STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

poboţnost vykonána, zasedli všichni. Nejvýše opat se svým hostem v řezaných dubovýchkřeslech.Po všechnu dobu host mile hovořil, o klášteře, o kostele, jak je krásného díla, zrovnajakoby vlašského, zvláště ten portál. A kdyţ opat řekl, ţe ne, ţe to domácí dílo, ţe to kostelpřestavěný z původního malého, ale první mnichové, hned při zaloţení, ţe byli Vlachové, zMonte Cassina, rozhovořil se pán o mateřském klášteře, a ţe jej zná. I vypravoval o něm,Vlaších, o Římu tak, ţe kdo blíţe seděli, zapomínali na jídlo.Neţ čím déle host hovořil, tím více se neklid zmáhal opata. Jiţ prve, kdyţ slyšel, ţepřijel pán z Hradce, pomyslil, zeť to někdo ode dvora, protoţe ráno zvěděl, ţe včera přibyl doHradce císař s komonstvem. A hned také, kdyţ klerik oznámil, ţe ten pán vešel nejprve dokostela, vzpomněl si opat, co slýchal o císaři Karlu: ţe pokaţdé, jakmile do nějakého místapřijede, vejde nejprve do kostela.Pak všecka ta líbezná řeč a znalost světa a všecko jednání, jeţ budily úctu a obdiv.Sotvaţe host odloţil nůţ a umyl si ruce v lesklé medenici, jiţ prosil jej opat, jak stanuli sami vokenním výklenku, aby mu za zlé neměl a jemu oznámil, které jest jeho jméno. Host slíbil, ţepoví, ale ţádal dříve, aby šli do kostela, tam aby vzal opat také dva nejstarší mnichy zkonventu. Opat ochotně tak učinil a zavedl hostě chodbou zrovna do kostela. Byl vysoký,klenutý, o třech lodích, oddělených okrouhlými sloupy, jeţ nesly mohutné půlkruhovéoblouky. Celou rozlehlou prostorou nečetných oken nesla se mha tajemného šera, v němţ setratily hojné malby po stěnách.Všichni tu poklekli před hlavním oltářem; kdyţ pak cizí pán vstal, řekl:„Kněze opate, chtěls vědět mé jméno. Oznamuji ti a bratřím zde, ţe jsem Karel,římský císař a český král, pán váš.“Opat se snaţně omlouval, ţe ho tak málo poctivě přijali, ačkoliv, jak doznal, ţe tušil,jaká čest se stala jejich domu, ale ţe sám sobě nevěřil. Císař však vlídně se usmál a pravil, ţeprávě tak dobře, ţe nechtěl, aby ho kdo poznal, proto také ţe nechal dvořany v Hradci a ţenikomu neřekl, kam jede.„To jsem proto učinil,“ pokračoval, „abych mohl s vámi volněji promluvit. Otče opate,tito-li bratři nejstarší a nejvěrnější v tvém klášteře?“„Ti jsou.“I řekl císař:„Milí otcové, jiţ vám tuto na boţím místě oznámím, proč jsem k vám přijel. Slyšeljsem, ţe máte při tomto klášteře veliký poklad. Je-li tomu tak, doufám, ţe ho přede mnou86