STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Z toho povstal nemalý poplach a shon. Zatím Neomenia, jak dopíjela ze zlaté číše,zhlédla na dně prsten a hned jej také poznala. V srdečném pohnutí neutajila, čí je, i to, ţe seBruncvík jistě navrátil. Toho se lekl její ţenich. Vyskočil, dal hned osedlat koně, aby dohonilsvého soka, aby ho zničil. S třiceti jezdci hnal se za ním, aţ jej uhonil a jal.Bruncvík, vida, ţe běţí o jeho hrdlo, vytasil meč a zvolal:„Nuţ tomuto ţenichovi hlavu dolů i jeho sluţebníkům!“ Skákaly hlavy dolů, padalabezhlavá těla z koní a koně volní běţeli zpátky do města.Potom se odebral Bruncvík najeden z kníţecích hradů a svolal tam pány a zemany,kteří ho uvítali s velikou radostí a hned s ním do Prahy jeli. Kdyţ se jiţ k městu blíţili, potkaliNeomenii, jejího otce s velkou druţinou. Braliť se všichni hledat Bruncvíka. I radovali sevšichni z toho shledání, a nejvíce Neomenia, jeţ ve své blaţenosti slzy ronila.Všichni se vrátili do Prahy a tam pak všecko obyvatelstvo, staří i mladí, vítaloBruncvíka s velikou radostí a mnohým plesáním. Těšiliť se, ţe se jim kníţe navrátil i ţe jimlva přinesl. Veškeré zemi se stala radost, kdyţ kníţe dal po všech městech volat a lva nabranách malovat, téţ na zemské korouhvi, to lva bílého v červeném poli.Odtud ţil Bruncvík spokojeně s Neomenií a panoval šťastně ještě dobrých čtyřicet let.Věrný lev byl pořád s ním a u něho. Kdyţ pak Bruncvík ve vysokém věku zemřel, zanechavjediného syna Ladislava, nechtěl lev bez svého pána ţiv být. Tesknil a chřadl, aţ naposledzařvav v té tesknosti, u Bruncvíkova hrobu zemřel.A zázračný Bruncvíkův meč?Ten je pevně a hluboko zazděn v Karlově mostě do pilíře, tam, kde stojí sochaBruncvíkova, mající u nohou podobu lva. Tam dal Bruncvík před svou smrtí meč tajně zazdít,tam odpočívá ta čarovná zbraň jiţ staletí a objeví se, teprve aţ bude v českém královstvínejhůře. Kdyţ naše vlast bude nejvíce sklíčena, přitrhnou od Blaníka svatováclavští rytíři napomoc a sám svatý dědic české země je povede.A tu jak pojede po Karlově mostě, zakopne jeho brůna (bělouš) a vyrýpne kopytemz kamení Bruncvíkův meč. Toho se svatý Václav chopí a v tuhé seči pak jím nad hlavouzatočí a zvolá:„Všem nepřátelům země české hlavy dolů!“Tak se stane a bude svatý pokoj v naší vlasti.84