STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Tu oni, uchytivše ho, vedli ho před krále Astriola a ten mu řekl:„Buď nám slib, ţe tu zůstaneš s námi věčně, nebo tě dám vsadit na ohnivého koně.“„Tvé hrozby se nebojím. Doufám v svého Boha, poněvadţ mně jiţ z velikých strachůa nebezpečenství pomohl, ţe mi odtud také pomůţe.“I kázal Astriolus přivést ohnivého koně. Bruncvík však, kdyţ ho čtyři chlapi začalitrhat, aby ho na toho koně dovlekli, vytrhl meč a vece: „Nuţ těm čtyřem hlavy dolů!“ A hnedhlavy skákaly, a lev přiskočiv naráz je roztrhal. Astriolus, tím rozlícen, vzkřikl na houfvojska. Přitrhli s velikým hlukem a troubením, tolik tisíc jich bylo, a hned obklíčiliBruncvíka. Ten však neboje se, netřesa se, stoje prostřed nich, blýskl svým mečem a zvolal:„Nuţ dvaceti muţům, nuţ třiceti, nuţ sto, nuţ tisíce hlav dolů!“A hned se hlavy koulely a trupy se kácely v takovém mnoţství, ţe se aţ země zatřásla.Hrůza padla na všechny kolem i na krále, děsili se a křičeli, král pak volal:„Pamatuj se, Brune více! Pamatuj se pro svého Boha a schovej meč! Slibuji ti, ţe tědovedu do tvé vlasti, jen ne vraţdi jiţ více!“Kdyţ pak na Bruncvíkovu ţádost svatě slíbil, ţe to vše splní, ţe ho se vším, co má, i selvem beze všeho úrazu do české země dopraví, zarazil Bruncvík meč. I stalo se, jak Astriolusslíbil.Bylo ve čtvrtek v první soumrak, kdyţ vysadil Bruncvíka na hranicích své říše. Odtudse bral Bruncvík dál, aţ se dostal beze všech nesnází do své říše.VKdyţ stanul před Prahou, vzal na se poustevnické roucho a šel se lvem na svůj hrad. Tam bylohlučno a veselo, neboť zrovna v ty časy vdávala se Neomenia, jeho manţelka. Minuloť víceneţli sedm let, co Bruncvík odešel z Prahy do světa. Poněvadţ Neomenia po tu dobu jehoprstenu nezhlédla, poslechla rady svého otce a přijala nabídnutí vzácného kníţete, jenţ ji chtělza manţelku. Kdyţ Bruncvík v poustevnickém rouše na hradě uslyšel, co se děje, velmi sezarmoutil.Neřekl však ţádnému nic, aniţ se dal poznat. Jen k číšníkovi, nosícímu na stůl číšestříbrné a zlaté, se přibočil a pustil do číše, ze které Neomenia pila, prsten, který do té chvílesám na prstě nosil. Pak se hned obrátil a vyšel z hradu. Kdyţ branou vycházel, napsal navrata:„Ten, který před sedmi lety vyšel, je tu.“83