STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

k modrému nebi a stavení nadiv krásná, nevídaná jimi prokmitovala.A s větrem vanuly od ostrova rozkošné zvuky. Lahodná hra se tam ozývala, takéveselých fanfár troubení a bubnů rachocení. Pak líbezný zpěv muţských i ţenských hlasů neslse k němu čarovným ohlasem nad vlnami zářícím vzduchem. I zatouţil Bruncvík po lidech asrdce i sladký hlas hudby táhly ho k ostrovu.Kdyţ tam přistál, uzřel veliké veselí, lidí mnoho, na koních, pěších, všechnyv bohatém obleku, v sametu, v hedvábí veselých barev, zvláště urostlé paní a pannypřekrásných očí, vlasů a tváří. Všichni tam byli bez starostí, v bujném veselí. Tu na koních, vnádherné zbroji v okolu kláli 28 , tam na volné prostoře tančili, jiní zpívali, hráli. - Jakmilevstoupil Bruncvík a počal se na ně dívat, hrnuli se k němu, mládenci, panny, a volali:„Jak jsi k nám přišel? Ale ať jakkoliv, budeš tancovat.“„A s námi zůstaneš!“„Nepustíme tě! Zůstaneš navţdycky s námi!“Krásné panny a paní podávaly mu ruce, muţi ho obklopovali. Neţ Bruncvík pamatujese poznal, ţe to sladké, lahodné nebezpečenství, ţe v tom utěšení jest jeho záhuba. Protovytrhnuv se obnaţil meč a zvolal:„Nuţ těm nejbliţším hlavy dolů!“A hned se tak stalo. Ostatní se však nezalekli a volali:„Tím našim rukám neujdeš. Ty přece budeš s námi tancovat a na koních jezdit. JsmeAzmodeové, ďábli sem zakletí, a máme tu moc.“Slyše to Bruncvík, potrhl meč a vzkřikl:„Nuţ těmto všem ďáblům hlavy dolů!“A tu všem skákaly dolů, Bruncvík pak odkvapiv vsedl na loď a plul dále. Jel a jel abloudil zase mnoho neděl, aţ posléze uzřel překrásné město zdaleka zářící. Zakotviv u něho,zamířil se lvem k němu. Kolem města nezhlédl ani člověka, také v otevřené bráně bylo ticho ina ulicích a náměstí. Krásné to město jako by vymřelo. Všecky však domy byly otevřeny abohatě opatřeny. Všude našel kryté stoly a jídla dost i vzácného vína.Jak tak Bruncvík chodil dům od domu, zaslechl náhle trubače a bubeníky a ti troubili abubnovali náramně velmi. Vojsko táhlo do města; to byli Astriolové, před nimiţ jel na vranémkoni jejich král Astriolus. Bruncvík, znamenaje, ţe mu s nimi nebude dobře, obrátil se a chtělz města. Ale vtom ho zhlédli, a zaskočivše ho, tázali se, jak se dostal sem.„Ať jsem přišel sem jakkoliv,“ odvětil Bruncvík, „ale to vězte, ţe se vás nebojím.“28 Turnaj.82