STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Devět dní a nocí plavali na lese; moře s nimi často hrálo, takţe nejednou byl Bruncvíkve vodě do pasu, do hrdla. A nebe nad nimi se tmělo i všecko povětří, aţ pak plouli ustavičněhustým šerem, nevědouce kam. Jen to viděl a pozoroval Bruncvík, jemuţ v té tmě tesknobylo, ţe nejsou jiţ na širém moři, neboť vpravo vlevo černaly se šerem obrysy hor.Aţ se pak projasnilo, to kdyţ podplynuli pod Karbunkulovou horu. Ta hora velmijasná svítila jim rudou září, aţ posléze z té tmy vyjeli. A tu před sebou zhlédli hrad, an strmělna výspě v plném slunečném světle. Byl to ten, který byl Bruncvík zhlédl z temene vysokéhory. Přistál ke břehu, a provázen jsa svým druhem lvem, vešel do hradu, v němţ panoval králOlibrius.Divný byl, neobyčejný. Mělť dvojí oči, jedny v obličeji, druhé vzadu hlavy. A divnějšíještě bylo jeho dvořanstvo: mnozí o jednom oku, o jedné noze, mnozí rohatí. Jiní měli dvěhlavy nebo i psí hlavu, někteří byli jako lišky červení, jiní od polovice šediví, od polovice bílí.Mnozí se obrům podobali, jiní jako trpaslíci míhali se mezi nohama těchto velikánů.Bruncvíkovi nebylo tu volno a chtěl opět zpět. Neţ Olibrius král ho zadrţel a tázal seho, jak sem přišel, z vůleli či z nouze.„Z vlasti jsem se vydal z vůle, sem přibyl jsem z nouze. Prosím, pomoz mi, abych sezas mohl vrátit domů,“ tak Bruncvík ţádal. Král pak mu odpověděl:„Odtud můţeš jen ţeleznými vraty. Ty ti však neotevru, těmi tě nepustím, dokavadneosvobodíš mé dcery, kterou mi unesl drak Bazilišek.“Kdyţ Bruncvíkovi nezbylo, neţli aby zůstal mezi těmi obludami královými, nebo abyvysvobodil jeho dceru, odhodlal se, ţe se pokusí o draka Baziliška. Král Olibrius dal mupřipravit korábec a na tom plul Bruncvík s věrným svým lvem k ostrovu a hradu přemocnéhodraka.IIIAţ k ostrovu doplul bez nesnází; do hradu však se dostat nebylo skoro moţná, neb měl tenhrad trojí bránu, u kaţdé pak brány zuřivé obludy za stráţce. Bruncvík musil podstoupit snimi boj. Zápas ten byl tuhý, od brány k bráně tuţší a hroznější, a Bruncvík by si byl průchoddo hradu neproklestil, kdyby nebylo jeho věrného lva.Ten pokaţdé, kdyţ pán jiţ v zápase umdléval, přiskočil a tak dlouho se s obludamipotýkal, dokud si Bruncvík jak náleţí neoddechl. Tak pronikli posléze do hradního paláce, atu v nádherné síni zastal Bruncvík dceru Olibriovu, dívku spanilou, ale od paty do pasu hadyotočenou.79