STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

pomiluj“ a „Svatý Václave, vojvodo české země“ a svědčí, ţe potomci nezapomněli, ţe ţiva vnich odvaha a ţe neustanou zápasit pro právo této země a pro jazyk otců.O BRUNCVÍKOVI 27Kdyţ zemřel kníţe Ţibřid, tehdy Bruncvík, jeho syn, uvázal se u vládu nad českou zemí.Mladý kníţe byl šlechetný a ke všem spravedlivý. Ve své říši však dlouho nezůstal. Maje stálena mysli hrdinství neboţtíka svého otce, jeho čest a slavné jméno, rozhodl se v třetím rocesvého panování, ţe se vypraví do světa hledat cti svému jazyku.„Můj otec si dobyl znaku orla, já pak chci si lva dobýt.“ Tak řekl své manţelce, kdyţ jíúmysl svůj oznamoval. Mladá paní se nad tím velice zarmoutila a prosila ho, aby nejezdil, abyse nevydával v nebezpečenství.Kdyţ Bruncvík ji nechtěl vyslyšet, rozplakala se a plačíc jej objala a znovu ţádala, abyjí tu samotné, v tesknotě a smutku nenechával. Neţ Bruncvík srdečně ji těšil, ţe nebudeopuštěna, ţe vzkázal jejímu otci, aby tu s ní byl a jej u vládě zastal. A sňav svůj prsten, pravil:„Tuto ti dávám na svědomí svůj prsten a tvůj prsten z tvého prstu beru. Nevěř nikomu,ať slyšíš cokoliv, nevěř, leč sama uzříš tento prsten. Jestliţe ho v sedmi letech neuvidíš, věz,ţe nejsem jiţ naţivu.“Kdyţ pak její otec přijel, dal Bruncvík osedlat třicet koní, a přichystav se s druţinou,rozloučil se s Neomenií, svou manţelkou, i s jejím otcem a vydal se do světa na dobrodruţstvíjako pravý, statečný rytíř.I jel do rozličných zemí, jel pořád dál a dál a rytíři jeho a zbrojní s ním, aţ pro vodynemohli dále. Dostaliť se aţ na břeh širého moře. Neţ ani tu se nezastavil, ani neobrátil.Opatřiv sobě koráb, vsedl na něj se svou druţinou, i koně s sebou vzali, a pustili se širýmmořem do neznámých končin.Kdyţ odráţeli od břehu, vál příznivý vítr a vál pak za dlouhý čas. Aţ jedné noci, to jiţčtvrt léta na moři jezdili, náhle se obrátil. Za temné noci rozehrálo se moře. Bruncvíkův koráb27 Kratochvílné toto vypravování bývalo u našich předků velmi oblíbeno a častokráte tiskem vydáno. Vymyšlenýhrdina jeho zachoval se i v podání lidu. Někteří se domnívají, ţe Bruncvíkem míněn je král Vladislav I., jinívšak, ţe Přemysl I. Tak zvanou sochu Rolandovu na pilíři při Karlově mostě, jejíţ hořejší část byla od Švédů r.1648 ustřelena, pak r. 1884 zase obnovena, nazývá lid také Bruncvíkem.74