pomiluj“ a „Svatý Václave, vojvodo české země“ a svědčí, ţe potomci nezapomněli, ţe ţiva vnich odvaha a ţe neustanou zápasit pro právo této země a pro jazyk otců.O BRUNCVÍKOVI 27Kdyţ zemřel kníţe Ţibřid, tehdy Bruncvík, jeho syn, uvázal se u vládu nad českou zemí.Mladý kníţe byl šlechetný a ke všem spravedlivý. Ve své říši však dlouho nezůstal. Maje stálena mysli hrdinství neboţtíka svého otce, jeho čest a slavné jméno, rozhodl se v třetím rocesvého panování, ţe se vypraví do světa hledat cti svému jazyku.„Můj otec si dobyl znaku orla, já pak chci si lva dobýt.“ Tak řekl své manţelce, kdyţ jíúmysl svůj oznamoval. Mladá paní se nad tím velice zarmoutila a prosila ho, aby nejezdil, abyse nevydával v nebezpečenství.Kdyţ Bruncvík ji nechtěl vyslyšet, rozplakala se a plačíc jej objala a znovu ţádala, abyjí tu samotné, v tesknotě a smutku nenechával. Neţ Bruncvík srdečně ji těšil, ţe nebudeopuštěna, ţe vzkázal jejímu otci, aby tu s ní byl a jej u vládě zastal. A sňav svůj prsten, pravil:„Tuto ti dávám na svědomí svůj prsten a tvůj prsten z tvého prstu beru. Nevěř nikomu,ať slyšíš cokoliv, nevěř, leč sama uzříš tento prsten. Jestliţe ho v sedmi letech neuvidíš, věz,ţe nejsem jiţ naţivu.“Kdyţ pak její otec přijel, dal Bruncvík osedlat třicet koní, a přichystav se s druţinou,rozloučil se s Neomenií, svou manţelkou, i s jejím otcem a vydal se do světa na dobrodruţstvíjako pravý, statečný rytíř.I jel do rozličných zemí, jel pořád dál a dál a rytíři jeho a zbrojní s ním, aţ pro vodynemohli dále. Dostaliť se aţ na břeh širého moře. Neţ ani tu se nezastavil, ani neobrátil.Opatřiv sobě koráb, vsedl na něj se svou druţinou, i koně s sebou vzali, a pustili se širýmmořem do neznámých končin.Kdyţ odráţeli od břehu, vál příznivý vítr a vál pak za dlouhý čas. Aţ jedné noci, to jiţčtvrt léta na moři jezdili, náhle se obrátil. Za temné noci rozehrálo se moře. Bruncvíkův koráb27 Kratochvílné toto vypravování bývalo u našich předků velmi oblíbeno a častokráte tiskem vydáno. Vymyšlenýhrdina jeho zachoval se i v podání lidu. Někteří se domnívají, ţe Bruncvíkem míněn je král Vladislav I., jinívšak, ţe Přemysl I. Tak zvanou sochu Rolandovu na pilíři při Karlově mostě, jejíţ hořejší část byla od Švédů r.1648 ustřelena, pak r. 1884 zase obnovena, nazývá lid také Bruncvíkem.74
potácel se v bouři a divoké vlnobití metalo jej hned vysoko a hned zase dolů do vodníchpropastí. Plavci byli u velikém strachu, ale ještě více se pak polekali, kdyţ náhle spatřili vetmách dalekou, ţlutavou zář a kdyţ je všechny pojednou ovanula silná, pronikavá vůně.Tu počali teprve naříkat a bědovat, neboť věděli, ţe ta zář i vůně jsou z Jantarové horya ţe ta hora v noci zářící má tu moc, ţe všecko, ať lidi, ať zvířata, lodě, všecko, coţ jestv padesáti mílích kolem ní ze všech stran, k sobě ţivou mocí přitáhne, zrovna přitrhne, a kdose na ni dostane, ten ţe při té Jantarové hoře musí zůstat a nikdy, nikdy více se z ní nedostane.Proto se plavci tak lekali a bědovali, kdyţ viděli, kam je vichr ţene. Marně se modlili, marně isliby činili, aby se vítr obrátil. Neobrátil se, hnal je dál, a jak se jiţ na padesát mil před tu horuvichrem dostali, letěla loď rovnou, přímo k Jantarové hoře, letěla v ţluté její záři, jeţ stoupalavysoko do tmy a byla rozlita daleko na rozbouřených vlnách.Loď pak se pojednou zarazila u břehu ostrova, prostřed něhoţ se ta Jantarová horavypínala.Na ten ostrov Buncvík vystoupil i jeho druţina a koně tam také z lodi vyvedli, jakmilese moře pojednou utišilo. To jiţ svítalo, a v slunečné pak záři seznali, ţe je ten ostrovopuštěný, liduprázdný a ţe není na něm nic, čím by se mohli ţivit.Jak jej obcházeli, spatřili na pobřeţí mnoho zetlelých, rozpadlých lodí a mnoholidských kostí, bělajících se v písku na palčivém slunci. I zastesklo se z toho Bruncvíkovi ivšem.Viděliť, ţe ti tu bídně zhynuli, a tušili, jaký ţalostný konec je samé čeká. Smutně serozhlíţeli kolem a široširou mořskou plání, jejíţ zelenavé vlny splývaly v nedozírné dáli soblohou.Kdyţ se pak poněkud vzpamatovali a sobě po té bouři odpočinuli, přece se o topokusili, aby se odtud dostali. Vsedli zase na svou loď, a odrazivše ji od břehu, rozpjaliplachty, pak se vesel chopili a veslovali úsilně, bez únavy. Loď jela, od ostrova jela, a jiţ sepočali těšit, ţe zmohou kouzelnou moc Jantarové hory. Jak ta naděje počala jim svítat, opřelise tím více do vesel a pracovali, aţ zrudli, aţ se jim po těle řinul pot.A loď jela, rychle jela, aţ pojednou se zarazila a stála tiše jako na kotvách – opět ubřehu ostrova pod Jantarovou horou.Bruncvík se tuze zarmoutil a všichni byli namysli hrubě sklíčeni, vidouce, ţe jiţ jimsouzeno zůstat na tom neblahém ostrově. Dokud měli potravu na lodi, nebylo zle. Za dobu, cotu meškali, ještě dvakráte se pokusili, aby se na lodi odtud dostali. Neţ pokaţdé ocitli se zasezpátky u břehu jako poprvé.75
- Page 6 and 7:
IIVšem pak nastala těţká, lopot
- Page 8:
Dědina v ohradě plotů, sněhem z
- Page 11 and 12:
Posadivše ho na stolici nad hrobem
- Page 13 and 14:
S největší však oddaností vzhl
- Page 15 and 16:
Na těch schodech stály kněţny.
- Page 17 and 18:
Všude po stolech stavěli veliké
- Page 19 and 20:
Všichni kol strnuli nad divokou ř
- Page 21 and 22:
však a opatrně, neboť snadno je
- Page 23 and 24: Zatím jako by země dala suchému
- Page 25 and 26: Jezerkou často meškali, tam, kde
- Page 27 and 28: „Slyšte, stateční vladykové a
- Page 29 and 30: A v poţárů záři krvavý boj -
- Page 31 and 32: DÍVČÍ VÁLKAIKdyţ Libuše odeš
- Page 33 and 34: i všecko okolí ozývalo se radost
- Page 35 and 36: Jejich vladyka však čile naslouch
- Page 37 and 38: sešel se valný sněm. Tam kdyţ u
- Page 39 and 40: U Březových dolů netušil nikdo
- Page 41 and 42: ozptýlení se vrátivší znovu bu
- Page 43 and 44: I vybral poselstvo několika vladyk
- Page 45 and 46: Chlumčanska, páté ţupy v lučan
- Page 47 and 48: IVStrach padl na praţského kníţ
- Page 49 and 50: Všem v čele jel hrdý Vlastislav
- Page 51 and 52: Dědina v šeru ještě spala a tma
- Page 53 and 54: I Neklaň mu věřil a svěřil op
- Page 55 and 56: Zhrozil se kníţe, odvrátil tvá
- Page 57 and 58: A byli rádi Cechové, ţe slyšeli
- Page 59 and 60: Ptali se všude a všude pak ţasli
- Page 61 and 62: Tentokráte nevěděli, kdo je, ani
- Page 63 and 64: nezvěděl. Ale králi pak nešlo z
- Page 65 and 66: putoval sám tmavou nocí, zahalen
- Page 67 and 68: nazejtří, jak vojsko vytrhne, vza
- Page 69 and 70: A pěší umdlévali, zastavovali s
- Page 71 and 72: To bylo léta 1260, kdy český kr
- Page 73: „Děkujte Bohu! Velebte ho, jako
- Page 77 and 78: zhynulých. Jediný ţivý tu byl:
- Page 79 and 80: Devět dní a nocí plavali na lese
- Page 81 and 82: zelených vln, jeţ na slunci hrál
- Page 83 and 84: Tu oni, uchytivše ho, vedli ho př
- Page 85 and 86: OPATOVICKÝ POKLADIMladý klerik ř
- Page 87 and 88: nezatajíte. A já vám slibuji, ţ
- Page 89 and 90: IILéta letoucí minula po smrti Ka
- Page 91 and 92: Tenkráte se jiţ nesháněl po vel
- Page 93 and 94: O STARÉ PRAZEPraha!To jméno samo
- Page 95 and 96: „A nezajde Praha! Zůstane, bude!
- Page 97 and 98: co by místo pochvaly a cti měl sm
- Page 99 and 100: Také z Velvar jich poslali na cel
- Page 101 and 102: Rotlev v něm bydlil v jizbách a k
- Page 103 and 104: králem stanul, a kdyţ odcházel,
- Page 105 and 106: A jiţ byli v pasti.Nic nebylo, jen
- Page 107 and 108: řekou zelenaly se břehy křovím
- Page 109 and 110: Té chvíle ještě dal si povolat
- Page 111 and 112: domech i v sousedských jizbách, v
- Page 113 and 114: A všechen sloţitý stroj šel dob
- Page 115 and 116: I stál slepý a chorý, před čas
- Page 117 and 118: Dalibor ujal, oni pak ţe se mu rá
- Page 119 and 120: touha po volnosti i výkřiky hněv
- Page 121 and 122: Neţ i nevěřící do ní přichá
- Page 123 and 124: „Dát nesmím nic,“ odepřel pi
- Page 125 and 126:
A pak uţ nemohl své mrzutosti ani
- Page 127 and 128:
Tu teprve se hnul rabbi a kráčel
- Page 129 and 130:
nedošel a jiţ slyšel temný hluk
- Page 131 and 132:
Kostlivec ho zase převezl a kněz
- Page 133 and 134:
Chmurná byla také zahrada za dome
- Page 135 and 136:
zaslechl za sebou šramot. Ulekl se
- Page 137 and 138:
Jen s černou miskou a bílým tola
- Page 139 and 140:
Dlouho tu však v poklidu neţil. D
- Page 141 and 142:
I vrátili se všichni v úplném p
- Page 143 and 144:
naráz, nebo náhlou a prudkou bole
- Page 145 and 146:
zanedlouho zel ve zdi veliký průl
- Page 147 and 148:
hlas: bučení, bečení, mekot i k
- Page 149 and 150:
Dobytek, jenţ byl v pluhu zapraţe
- Page 151 and 152:
KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘIZa Ţiţky se
- Page 153 and 154:
udy a ryzího kovu v dolech vytěţ
- Page 155 and 156:
Ještě se pomocné houfy na úpat
- Page 157 and 158:
Hejtman, drţe list v rukou, oznám
- Page 159 and 160:
Tou dobou byla jiţ poprava na Kři
- Page 161 and 162:
vzaly za své za velkého poţáru.
- Page 163 and 164:
Vícekráte pak bílé paní nespat
- Page 165 and 166:
Bílá paní se jiţ dlouho nezjevi
- Page 167 and 168:
Konečně tu len zasili. Vyrostl, r
- Page 169 and 170:
Chodům dodán rozsudek, ţe se jej
- Page 171 and 172:
Těţká byla chůze do Trhanova; z
- Page 173 and 174:
musili mu nadháněti zvěř v těc
- Page 175 and 176:
v Hornotrenčínsku 135 , a s ním
- Page 177 and 178:
ostlo husté trní a hloţí. A na
- Page 179 and 180:
Časem se také jinde zdrţoval, v
- Page 181 and 182:
s puškou na plecích. A kdyţ za z
- Page 183 and 184:
Vypravivši hojný a bohatě vystro
- Page 185 and 186:
jejich bezboţnost.“ A Sibyla vyk
- Page 187 and 188:
Kde ta velká bitva bude, svítí s
- Page 189 and 190:
„Co liter, tolik králů. Toť js
- Page 191 and 192:
skrýši schová, ale všechny ty v
- Page 193 and 194:
Ty vojny potrvají dotud, dokud neb
- Page 195 and 196:
Co rok jediný steh. Aţ udělá po
- Page 197:
veliké zkormoucení pro ten zoufal