STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

To bylo léta 1260, kdy český král Přemysl II. bojoval s Uhry, s jejich králi Bélou amladším Štěpánem. Dlouho proti sobě leţela obojí vojska na poli Moravském, dole vrakouské zemi na březích Moravy řeky. Na pravém Češi, na levém Uhři a jejich spolčenci,Poláci, Rusové, Charváti a Srbové a Srbové z bosenské země, Valaši, sekelští Maďaři, i Tatařia divocí Kumáni, jimţ také říkali Plavci, i Turci chovaresemští. A všech bylo sto a čtyřicettisíc a ještě více, síla veliká, zvláště jízdného lidu.Český král měl jenom sto tisíc muţů. Z těch sedm tisíc bylo českých jezdců od hlavydo paty v krouţkové a plátové brní, na koních také ţelezem krytých. A byli v Přemyslověvojsku Čechové, Moravané, Slezáci a něco pomocných Němců z Rakous a Branibor a Němcia Slovinci z korutanské země. A bylo při králi mnoho znamenitých pánů českých amoravských, pan Vok z Roţmberka, nejvyšší maršálek Českého království, Jaroš z Poděhus,praţský purkrabí, ten opatroval zemskou korouhev na kopí svatého Václava, a kounickéhorodu Heřman z Rychnova, podkomoří, a nejvyšší komorník Bavor ze Strakonic, téţ Vilém zPoděbrad a Zdislav ze Šternberka, pak pana Závise z Falkenštejna otec, Budivoj z Krumlova,a jiní Vítkovici a páni českých a moravských rodů. S nimi praţský biskup a olomoucký a takéněkteří němečtí rytíři a kníţata z říše.Tak leţela obě vojska proti sobě a řeka proudila mezi nimi.Ţádnému se nechtělo brodit se na druhý břeh před tváří druhého, aby nevzal od něhoškodu. I míjel den po dni, a kdyţ týden jiţ minul, smluvili se králové vzájemnou smlouvou,jiţ stvrdili přísahou, aby Čechové v určitý den, jenţ byl jedenáctý měsíce července, ustoupilidál od řeky a nazejtří, dne dvanáctého, aby Uhři volně a bez překáţky přebředli na jejich břeh,pozítří pak, třináctého, v den sv. Markéty, aby svedena byla rozhodná bitva.Tak sjednáno, tak svatou přísahou stvrdili uherští králové a jejich velmoţové. Alepřísah svých nedbali a proti ujednání, kdyţ nalezli brody sobě příhodné, přeplavili se Uhřihned v noci na druhý břeh a tu pak s bezčíslným počtem dne dvanáctého a dne třináctéhoudeřili na Čechy.Ti, spoléhajíce na smlouvu a přísahy, ničeho se nenadali a na boj se ještě nechystali.Jejich vojsko nebylo ani všecko pohromadě, neboť mnohé houfy se rozjely na pícování. A takjakmile Uhři se na ně obořili, dostali se Čechové v nebezpečenství velmi veliké. Uher jepůlkruhem obklopil, sám silnější.Nejprve padl strach na Čechy, kdyţ sálavým vzduchem zahřměl zběsilý pokřikKumánů, kdyţ na koních hrnuli se jako nesmírné mračno kobylek, aţ se třásla země. Ale jakČechové zazpívali „Hospodine, pomiluj ny“, jak nejvyšší purkrabí v ţelezných muţíchpozdvihl zemskou korouhev, strach rázem spadl ze všeho vojska a muţsky začali boj.71