STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

Němci tam vraţeni stáli jako zeď a nemohli ni vpřed, ni vzad. Padali v zuřivém boji. Sníhkolem se barvil do ruda, prolitá krev však stydla hned mrazem, stydla na šatech, na sněhu, nazbrani i na samých ranách.I začali Němci prchat a zahazovali štíty. Prchal, kdo mohl, nebo do sněhu meč zaráţel,o milost, o ţivot prosil a v zajetí se dával. Tak také meziborský biskup i halberštatský, takhrabě z Lara, i sám markrabí Albrecht Medvěd. Ale ten, jenţ byl původa té války, Ota Černý,leţel mezi zabitými. Počet jejich byl veliký. Čechové zbili na pět set jmenovaných 25 , ostatnínepočítajíc.S hrůzou hleděl z vrchu císař Lotar na děsnou poráţku svých; a pomoci jim nemohl.Jiţ i na něj se valilo nebezpečenství. Jiţ i sám pomýšlel dát se na ústup s těmi, kteří muzůstali. Ale bylo jiţ pozdě. Čechové zaloţili mu všecky cesty, a probít se nemohl, nemaje sil.Bez vůle Čechů ani noha by neprošla. Císař byl obklíčen, zajat se všemi svými.Nezbylo neţ ţádat o mír. Jindřich Grojský musil k českému kníţeti prosit, aby přišel kcísaři.I šel tam Soběslav a jednal velkomyslně. Kdyţ císař jej uznal kníţetem, kdyţ uznal iprávo svobodné volby, směl volně odejít. A tak smutně se vrátil do Němec s ostatkemvojska. S ním přikvačil smutek do Němec, a nejvíc na šaškou zemi. Ta ztratila na české půděnejvíce muţů a z tolika vznešených rodů.Ale vesele táhlo od Chlumce do Čech vítězné vojsko s přemnohou kořistí. Radostnézprávy letěly před ním; všude s úţasem naslouchali o divné pomoci boţí, o znameních, osvatém Václavu a jeho praporci a mluvili, ţe ani otcové, ani dědové neměli takové cti, jakétou chlumeckou bitvou Čechové dobyli. Nevýslovná radost byla po vší zemi a s velikou ctí aslávou vítali v Praze statečného kníţete Soběslava a jeho vojsko.Ta chlumecká bitva slavně jest vybojována osmnáctého dne měsíce února léta odnarození Páně tisícího stého dvacátého šestého, kteréhoţ léta také nejjasnější kníţe Soběslavznovu vystavěl na hoře Řípu kapli sv. Jiří. A tu kapli pak vysvětil Zdík, kostela olomouckéhobiskup, syn ctihodného letopisce našeho Kosmy.IIIA ještě ať zvíte o jiném slavném vítězství našich předků, téţ o zázračné pomoci za toho boje apodivném vidění, jeţ přitom měl Jan, syn Svojslavův.25 Vznešených, šlechticů.70