STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

právem přijal kníţecí důstojnost v Čechách, tu ţe jenom on, císař, má právo udílet; ať tedypřijde a zodpoví se před německým soudem, sice ţe ucítí moc a meč císaře svaté římské říše.Ale všem se v očích zajiskřilo a v radostném souhlase pokřikovali, kdyţ zaslechli, cojejich kníţe, co Soběslav vzkázal do Němec: ţe doufá v milosrdí boţí a v pomoc svatéhoVáclava i Vojtěcha, ţe česká země nebude dána v moc cizincům.„Nebude! Bohdá nebude!“ všude volali hlasem, rozhodně a chystali se na vojnu.Pomýšleli, ţe vypukne aţ k jaru, aţ sejdou sněhy a povyschnou cesty.Znamení blesků nesvítila nadarmo. Ale vtom za jasné, mrazivé noci ukázala sepojednou na nebi zlověstná hvězda vlasatice. Tiše, hrozivě svítila mezi drobnými hvězdami, vneklidném, třpytivém jejich svitu. Zraky všech se k ní obracely, všude se starostně tázali, co taještě přináší, co znamená. A nazejtří přiletěla zpráva od Krušných hor a udeřila jako hromzčistajasna: ţe Němci jiţ pole sbírají, ţe císař nebude do jara čekat, ţe teď uţ se chystá doČech.Od Krušných hor k Šumavě, po jihu země, dolů aţ k Vitorazi, na východ aţ k polskýmhranicím, jichţ střeţil hrad kladský, na půlnoc k lesnému valu hor Krkonoší a dál aţ doŢitavska, aţ po Kámen nad Labem 24 , po vší české zemi i po Moravě nastalo horečné pohnutí,válečný ruch, náhlé a kvapné přípravy. Nikdo nedbal mrazů i toho, ţe chumelice zavívajícesty. Nepřítel se chystal na vpád do země, bylo třeba ji hájit. A kníţe volal do boje, milýkníţe Soběslav! Jiţ táhl z Moravy, kde se ujal Otíkova podílu, a všude volal do zbraně.Slyšeli, jak u zemské brány v Litomyšli pod lesem, jak v Chrudimi, jak v Sadské ijinde, cestou i mimo cestu, v kostelích se modlil, jak s lidem se pomodliv, k němu mluvil, abyse nebáli, aby se chystali muţsky, ţe Bůh nedá potlačit dobrého práva, ţe on, kníţe, císařipovolit nemohl a nemůţe, to pro čest země a svou, a všude nadšeně opakovali, co řeklţupanům a zemanům na praţském hradě: „Raději bych viděl zhoubu všeho svého rodu neţlipotupu a hanbu svého jazyka!“A tak všude a rádi snímali ze stěn zbraň a zbroj, meče, kopí, mlaty, luky a touly i štíty,bohatší přílbice s nánoskem, krouţkové brně i koţené sukně lesklými plátky pošité, a chvátalikaţdý ke svému ţupnímu hradu pod korouhev ţupy. I přibyly houfy ze všech ţup, z dalekých,blízkých, přibyly ku Praze, na koních, pěšky, v brní a přílbách i v koţiších, krznech, včepicích beráncích, vlčích, rysích a jiných, nestejní v odění, stejně však muţného srdce abitvy ţádostiví. Kdyţ se tak shromáţdilo vojsko českého lidu, poručil kníţe Soběslav kněţím,aby přichystali kopí svatého Václava, jeţ chováno bylo v kostele svatovítském, aby je24 Tehdejší hranice Čech.66