STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

putoval sám tmavou nocí, zahalen čarovným pláštěm, těšitel lidu, putoval mokřinou, blátem,cestou necestou, klidný a jistý, nelekaje se svých pronásledovatelů.Nejednou je potkal, kdyţ šli se zbraní chytat ho a vázat. A on šel vedle nich svoucestou dále, král Ječmínek, všech utiskovaných ţivá útěcha, všech věrných vtělená naděje avíra v lepší budoucnost moravské vlasti, naděje a víra, jeţ přetrvala bouře věků, jeţ se nedáudusit, neutuchne a bohdá nezklame!PRAPOREC SVATÉHO VÁCLAVAIV létě zima byla.To léta od narození syna boţího po tisíci, po stu, po dvacet pátého, kdy června měsícepo slavnosti sv. Ducha napadlo sněhu v české zemi a líté mrazy uhodily, takţe na mnohýchmístech stromoví vyhynulo a v horách potoky přemrzly, a ne tenko, ale tlustým ledem. A věcdivnější: kdyţ pak nastala pravá zima, kdyţ všecko bylo sněhem zaváto, letní bouře děsilylidi. To téhoţ léta řečeného, jiţ koncem jeho, kdy mnozí zaslechli hřímání a viděli znameníblesku před Narozením Páně, v čas adventní, a jiní o Štědrém večera. Silně se pak blýskalo vnoci dne sv. Štěpána prvomučedníka.A jen se pak obloha opět zasmušila a visela nízko a těţko, sněhu plná, nad zimnímkrajem, a jiţ zase ozářila se oslnivými blesky; to drahého dne po Novém roce, zrovna přirozednívání.Tu se nebe zas otvíralo a zsinalé, rudé blesky míhaly se ráz na ráz, aţ přecházel zrak.Lidé se křiţovali, o zlých znameních, o vojně mluvili, zeť jistě bude. Jak by nebyla, kdyţ se vkníţecím rodě krutě zase přeli. Šly noviny zavátým krajem, šly na hrady a hrádky, dopodhradí, dědinami, po klášteřích, ţe olomoucký kníţe Otík, jemuţ říkali Černý, ujel doBavor, do Řezná, k německému císaři, nepřeje bratranci Soběslavovi kníţecího stolce, nakterý byl Soběslav povýšen láskou národa.Všude opakovali, všude vytýkali, ţe Ota, sám přirozený Čech, je hrubě nevěren svémujazyku, ţe dvoří císaři, ţe ho prosí o pomoc, jeho i německých kníţat, ţe jim slibuje vše, čehoby jen ţádali, jen aby ti cizozemci vytrhli na Soběslava a Čechy. Všude čekali, ţe se tak stane,neboť věděli, ţe se nedají Němci dlouho zvát, ţe se poţenou do Čech za peníze a zapoddanský Otíkův slib, a téţ aby se kořistí obohatili. Všem se pak pohnula ţluč, kdyţ slyšeli,ţe císař Lotar zpupnou řečí pohnal kníţete Soběslava na soud, aby se zodpověděl, jakým65