STARÉ POVĚSTI ČESKÉ ALOIS JIRÁSEK - Rodon

táhli se zbraní v ruce krajinou, dědinami, poli a lesem hledat ţádaného, touţeného králeJečmínka, naději lepší budoucnosti.Kdyţ bylo hůř a hůře, kdyţ poddaný lid za pozdějších věků sténal v robotě, utěšovalse králem Ječmínkem, věštbou o lepší budoucnosti. Kdyţ pak za císaře Josefa poddanýmznačně uvolněno, počínali všude po dědinách věřit, ţe přišel zaslíbený král Ječmínek, ţenastává touţená doba, kdy bude robota úplně zrušena a plná svoboda všem dána. Proto takélid ani neuvěřil, kdyţ došla novina, ţe císař Josef umřel.Ţe je ţiv, takové přesvědčení se v lidu ujalo, a ţe se jen ukryl před pány, kteří nepřáliuvolnění selského lidu, ţe císař mešká v přestrojení mezi lidem a obchází dědiny. A říkali muzase Ječmínek.To byl nový král Ječmínek.Ale vrchnostem se nelíbil. Páni se ho báli a tušili, ţe v jeho jménu obcházejí dědinaminespokojenci, kteří lid štvou a pobuřují. Proto ho stíhali; za starodávna konalo se hledánítajemného toho krále ve všech obcích celého panství, a to v noci, všude v stejnou chvíli.Vše, co bylo v panských sluţbách, myslivci, hajní, myslivečtí mládenci, písaři zkanceláří, vrátný, mušketýři, všichni se rozešli se zbraní po osadách a prohlíţeli dům oddomu. Rychtář a konšelé musili jim být nápomocni. A kdyţ v kaţdém stavení vše bedlivěprohlédli, v jizbě, v komorách, ve sklepě, na půdě, a kdyţ tak celou vesnici obešli, zastavili sev hospodě, aby se posilnili na panské útraty.Toho však, kterého stíhali, Ječmínka, nikdy nestihli. Ten chodil tajně mezi lidmi dál,tak lid věřil, a utěšoval, ţe roboty přestanou, ţe bude všem dobře. V kaţdé obci měl svéhoznámého souseda nebo dva. K těm chodíval na besedu, a to vţdy v noci, kdyţ čeleď uţ spala.Přišel znenadání (byl prostředního věku a postavy dosti vysoké), v plášti z modravého sukna,s čepicí na hlavě, v dlouhém kabátě, maje modravé nohavice do bot.A ty se svítily vţdycky jako zrcadlo, třebaţe pršelo, jen se lilo. A sám byl za deště takésuchý, na plášti, na čepici ani krůpěje. To ho ten plášť tak chránil, ţe nezmokl, a také jinak: ţenemusil spát ani jíst a ani pít a ţe ţádný ho neviděl, leda ten, kterého chtěl, aby ho viděl.Za tmy se zjevil, přišel zavřenými dveřmi, usedl za stůl, pohovořil, přeptal se svéhoznámého souseda na všelicos, a nejvíce na to, jak se nakládá s lidem na robotách. Pověděl, ţepřijdou ještě hrubé platy na sedláky, ţe se bude platit daň ze všeho, i z koštěte. Ale to ţe budeto poslední, pak ţe ty nekřesťanské platy přestanou; i roboty ţe vezmou zasvé.Tak pohovořil, poseděl, chleba však neukrojil, náhle vstal a zas odešel jak přišelzavřenými dveřmi, a nikdy neřekl, kam jde. A nikdy také nezůstal u nikoho na noc. A zase64